Vtipy a haluze -
Test - jak milujete
Vyrůstala jsem v kopcích. Většinu volného času trávím v terénu. Ale najít opravdovou tmu je, alespoň na území ČR, téměř nemožné. Na tmu už tvoříme rezervace. -WALL-
Není nad to moc jít volně krajem. Probrat se s východem slunce a se západem zase ulehnout. Naslouchat. Cítit. Ve tmě je vše intenzivnější.
Bojíme se stínů. Nejen lesa. Sklepů, temných zákoutí. Bojíme se i dívat se přímo. Může, a nemusí to být z toho důvodu, že člověk je snadnou kořistí, i když nechápu, které zvíře by ho dobrovolně jedlo, aniž by přitom riskovalo otravu. Strach ze tmy, z neznámého - to je prostě součást genetické výbavy. Tolik se opíráme o zrak, že popíráme další smysly.
echolokace – schopnost navigovat se vlastním sluchem podle odrazů zvuku u jejich pískotu od předmětů (především kořisti) – podobně funguje sonar. Nejnižší frekvenci má netopýr pestrý, okolo 20 kHz a naopak nejvyšší frekvenci má vrápenec malý až kolem 110 kHz.
Nebo krtek..
Krtci žijí v podzemních chodbách, které si vyhrabávají velkými tlapami.
Krtek se živí bezobratlými, které vyhledává pomocí sluchu a čichu. Především žere žížaly, které loví ve svých chodbách.
Mýtem je, že člověk vidí dokonale. Ze savců vidí nejlépe, a přesto je ochuzen o další barevná spektra, ve kterých vidí někteří nesavci (kteří zase mají ochuzenější čich - oproti šelmám, a o něco slaběji než člověk).
Existují živočichové, kteří mají propracovanější oko, více tyčinek a více čípků.
Např. člověk vidí v 6 spektrech:
červené
oranžové
žluté
zelené
šedomodré
modré
Např. ptáci vidí v 8 spektrech a v UV (2 navíc - modrofialové a fialovopurpurové spektrum). Barev vnímají daleko intenzivněji a dokonce vidí barvy i ve 3D, tzn. že vnímají sálání barev a UV vidí modře. Skleněné tabule bohužel nevidí. Vše kvůli složitosti oka. Můžeme si jen omezeným poznáním představovat, co vidí. Bohatší spektrum, více barevných tónů, více ostrosti a navíc oko např. dravce v poměru k hlavě...jako kdyby člověk měl oči velikosti dlaně, to znamená obrovský záběr s daleko větší ostrostí; holubi zase mají v oku zoom.
Ostrost ptačího zraku je pověstná. Zejména u dravců. A jak je to s tou ostrostí doopravdy? Z množství a rovnoměrnosti rozložení zrakových buněk v sítnici oka prakticky všech ptáků se můžeme domnívat, že obraz, poskytovaný ptačím okem, je mnohem ostřejší (a díky převaze čípků i mnohem dokonaleji barevný) než obraz poskytovaný okem lidským. A co do té ostrosti? Člověk dokáže rozlišit dva body jako dva a nikoliv jen jeden bod, pokud je pozorovací úhel mezi nimi 25 úhlových sekund. Podobnou rozlišovací schopnost má třeba holub domácí. Zmiňovaní dravci vidí 2 až 6 krát ostřeji než člověk - t.j. pro rozlišení dvou bodů jim stačí pozorovací úhel 12 (např. sup mrchožravý) až 4 (např. sokol stěhovavý) úhlové sekundy. Takže žádné překvapení. Ale možná přece jen. Věděli jste, že rozlišovací schopnost sokolího oka (4 úhlové sekundy) má i oko kura domácího (Gallus domesticus)?
.
Jak již bylo řečeno dříve, světlocitlivé buňky jsou v sítnici ptačího oka na mnohem větší ploše a mnohem rovnoměrněji rozloženy než v oku lidském. Místům s největší jejich hustotou říkáme žluté skvrny. Žluté skvrny jsou místa s nejostřejším viděním. Ostrost je dána - podobně jako u čipu digitálního fotoaparátu, hustotou buněk citlivých na světlo (u toho fotoaparátu i jejich velikostí, ale buňky jsou všechny přibližně stejně velké v každém oku). Ve žluté skvrně lidského oka je asi 160 000 buněk na milimetr čtvereční, u káně lesní je to přes milión. Žluté skvrny ptačích očí se od lidských ovšem neliší pouze hustotou. Existují i rozdíly v umístění, velikosti, počtu i tvaru žlutých skvrn u různých ptáků. Jedinou kulatou žlutou skvrnu ve středu oka jako člověk mají kurovití. Jenom hustotu světločivných buněk mají vyšší. Nejzvláštnější žlutou skvrnu mají ptáci volných planin jako jsou stepi, močály nebo i moře. Aby totiž kachny, rackové, buřňáci a bahňáci mohli ostře sledovat veškeré dění na celém horizontu, mají protáhlou žlutou skvrnu, která se táhne po obvodu oka přes celou sítnici - připomíná to jakýsi rovník, který se táhne jako úzký proužek vodorovně podél obvodu oka přes celou sítnici. V očích některých druhů ptáků se vyskytují i větší počty žlutých skvrn než jenom jedna jako u člověka. Jedná se zejména o rychlé letce jako jsou dravci, rorýsi, rybáci, nebo vlaštovky. S výjimkou dravců mají tito, v rychlém letu lovící, ptáci oči po stranách hlavy. Pro lov kořisti za rychlého letu potřebují dokonalé prostorové a stereoskopické vidění. To jim umožňuje - vedle normální žluté skvrny ve středu sítnice, přídavná žlutá skvrna na vnitřním boku sítnice. Při pohledu dopředu se obraz současně promítá do centrálních i postranních žlutých skvrn zároveň. Rybáci a vlaštovky mají žluté skvrny v každém oku dokonce tři.
..
Najít nejen televizi, ale ani počítačový monitor, který by pro ptáky mohl vytvořit iluzi plynulého pohybu, by se nám asi nepodařilo...
Člověk je v tomto směru na tom opravdu "dobře". Dokáže rozlišit pouze asi 20 obrázků za sekundu a tak naše kina (a později televize) mohou fungovat bez přílišných technických nároků už od konce 19. století. Ovšem pro život v přírodě je schopnost vnímat rychlé děje asi důležitá. Vždyť i většina savců rozlišuje lépe. Televizní obraz jako podivnou sérii jednotlivých stacionárních půlobrázků (a nikoliv jako plynulý pohyb, který vidíme my) vidí i většina savců. A pro ptáky na iluzi plynulého pohybu nestačí ani nejvýkonnější počítačové monitory se zobrazovacími frekvencemi přes 100 Hz. Ptačí oči totiž rozliší až 150 obrázků za sekundu. Ale nejen ve vnímání rychlého pohybu je ptačí oko nedostižné. Předčí to lidské i při vnímání pohybů pomalých. Člověk při pohledu na hvězdy, měsíc či slunce vnímá tyto objekty jako stacionární. Ptáci dokáží vidět jako pohyb i velmi pomalý přesun. Například čáp vidí i "pohyb" o "rychlosti" pouhých 15 úhlových stupňů za hodinu. Tato schopnost je samozřejmě velice důležitá zejména pro tažné ptáky při kontrole zdánlivého pohybu zmíněných těles po obloze, což je, vedle přesných "hodin", naprosto zásadní požadavek pro orientaci podle slunce či hvězd. A to ten pohyb slunce vnímají ptáci i v polarizovaném světle, takže vidí zdánlivý pohyb slunce i skrz pořádnou vrstvu mraků na úplně zatažené obloze.
... http://jokcso.webnode.cz/news/ptaci-zrak-a-ptaci-oci/
.
Sympatická béžová - takovou mají velbloudi a borky buků a topolů a habrů... :)
Barva chudoby - když už - tak by byla pro mne černá. Jakožto chudoba duše, oduševnělosti, citu.
Černá - skrývání něčeho.
Je-li projevem zármutku či otřesu, tak na chvíli se schovat, být sám, dát na vědomí okolí "vstup zakázán", "pozor tenký led", chápu, máme to v kultuře ale dlouholeté dobrovolné strádání v izolujícím černém vězení - zavání už pózou a neúctou, neopravdovými ale vsugerovanými emocemi. Viz rockové skupiny a jejich marketing tmářství.