Voľný pokec -
tak opět máme zrušeno najdisáci
Je zvláštní, že jeho nízkost, kterou on začal tady nikdo nekritizuje. JanP v diskuzi nazval Pavla a také Abdrushina "jebnutým Bubušinem" ...takovýto nízky grázl si klidně může urážet lidi, kterým by ve skutečnosti měl děkovat....ale škoda řeči.
l úžasný člověk.Jinak mě ani moc nepřekvapilo že stránky už opět nejsou..ono totiž se nikdy nic ve stejné podobě už nevrátí a nikdy neříkej nikdy,přesto mi právě tohle,vzalo chuť se nanovo někam registrovat a zjistit že ego někoho je natolik narušeno,že mu vůbec nevadí si zahrávat s lidmi,kteří se nanovo hledají a když se to částečně povede,zase vše poslat do kytek.Nevidím do zákulisí,jasně ale natolik narušené ego někoho,nemá s ezozerikou a snášenlivostí,nic společného.Díky za tyto stránky a už nebudu měnit s vyjímkou nakouknutí na původní najdi se..vše ostatní s Najdi se,nemá už nic společného.
Na Najdi se vznikajú neustále pokusy o obnovenie niečoho, ale to už nepôjde, ostatné ti napíšem ked tak do odkazu. :)
-FLOWER-
Malá duše a Slunce
Byla nebyla jedna Malá duše. A tato Malá duše věděla, že je Světlo, jedním z milionů, miliard Světel, které společně tvoří Universum.
Naše Malá duše ale chtěla prožít jaké to je být Světlem. A Bůh řekl, že jestliže chce Malá duše poznat Světlo, musí nejprve poznat Tmu. Protože jak bychom poznali, co je nahoře, kdyby nebylo dole? Jak bychom poznali teplé, kdyby nebylo studené, rychlé, kdyby nebylo pomalé?
Malá duše pochopila, že chce-li poznat, čím skutečně je, musí poznat také pravý opak.
"Je to veliký dar," řekl Bůh, "protože bez něho byste nemohli poznat, jaké věci skutečně jsou."
A tak se Malá duše vydala na dobrodružství. A její dobrodružství je možná podobné tomu, které prožíváme všichni.
Vzpomeňme si na sebe, kdy jsme si vybírali tento život. Přáli jsme si prožít něco pro své pochopení, pro svůj posun dál. Věděli jsme, že jsme všichni krásná světýlka a proto jsme si uvědomili, že pokud máme splnit svůj úkol, potřebujeme pomocníky. Kde je ale vzít mezi všemi těmi světly?
Pokud se rozhodnu, že se chci učit odpouštět - komu ale odpustit?
"V tu chvíli vystoupila ze zástupu Přátelská duše. "Netrap se, Malá duše," řekla Přátelská duše, "já Ti pomohu."
"Opravdu?" rozzářila se Malá duše. "Ale jak?"
"Jednoduše se stanu někým, komu bys mohla odpustit!"
"To bys udělala?"
"S radostí!" zašveholila Přátelská duše. "Mohu vstoupit do tvého příštího života a udělat Ti něco, co bys mi pak mohla odpustit."
"A proč bys to ty, taková naprosto dokonalá bytost, udělala?"
"To je snadné," řekla Přátelská duše. "Udělala bych to, protože Tě miluji."
"Já vstoupím do Tvého příštího života a budu ´ta špatná´. Provedu Ti něco opravdu hrozného a Ty pak můžeš zažít sebe sama jako odpuštění. Mám na srdci jen jednu věc, o kterou bych Tě na oplátku chtěla požádat."
"Ve chvíli, kdy na Tebe zaútočím a srazím Tě na kolena, ve chvíli, kdy Ti provedu to nejhorší, co si dokážeš představit - přesně v tom okamžiku..."
"Ano?" přerušila ji Malá duše, "Co...?"
Přátelská duše teď už jen šeptala.
"...vzpomeň si, kdo opravdu jsem."
"Ach ano," vykřikla Malá duše, "slibuji! Vždy si tě budu pamatovat takovou, jaká jsi právě teď a právě tady!"
A tak se dušičky domluvily. Malá duše vstoupila do nového života a radovala se z toho, že je Světlem, které je tak jedinečné, a že je částí jedinečnosti zvané odpuštění.
A Malá duše dychtivě čekala na příležitost prožít sebe sama jako Odpuštění a děkovat každé duši, která jí to umožnila.
A kdykoliv se Malá duše v novém životě setkala s nějakou novou duší, ať už jí toto setkání přineslo potěšení nebo zármutek - a zejména, když přinášela smutek - vzpomněla si Malá duše na to, co řekl Bůh.
"Nikdy nezapomeňte, poslal jsem vám jen samé anděly."
Rozpomeňme se na to, o čem je skutečně život a milujme všechny bez rozdílu - všichni jsme světýlka :-)
Zdroj: Neale Donald Walsch: Malá Duše a Slunce
Byl jednou jeden žák a ten se zeptal svého Mistra:"Co mě odděluje od pravdy?".
A Mistr řekl: "Nejsi sám, kdo je oddělený od Pravdy. Je mnoho takových. Povím ti 12 malých příběhů, které ti budou připadat jako velice jednoduché. Musíš je ale projít mnohokrát, a i když si budeš myslet, že jsi je pochopil, nepřestávej je stále procházet. Dělej to tak dlouho, až jimi prostoupíš, až se z malých příběhů stanou velké a z velkých zase malé."
První příběh
Byla jednou jedna kapka v moři, která tvrdila, že moře nikdy neexistovalo. A stejně tak je to i s mnohými lidmi. Stojí ve středu Boha a tvrdí, že Bůh nikdy neexistoval.
Druhý příběh
"Chci svoji svobodu", dožadovala se jedna kapka v moři a moře ji ve své milosti vyzdvihlo na svůj povrch.
"Chci svoji svobodu", dožadovala se zase kapka. A slunce bylo plné milosti a vyzdvihlo ji do oblak.
"Chci svoji svobodu", dožadovala se stále kapka. A oblaka byla dobrotivá - spustila ji zase dolů. A tak byla opět v moři.
Třetí příběh
Intelektuální kapka vody je intelektuální kapka vody, ale ne moře.
Čtvrtý příběh
"Všechny tyto kapky v moři za nic nestojí", řekla kapka v moři.
Pátý příběh
"Bezpochyby, jednu věc už jsem poznala. Jsem určitě o něco důležitější než moře.
Šestý příběh
"Asi se nikdy nepotkám s mořem", povzdychla si kapka v moři.
Sedmý příběh
"Ale, co je mě po tomto moři", řekla kapka v moři.
Osmý příběh
"Jedna kapka vody bojovala se svým osudem. I když byla uprostřed moře, nechtěla o moři nic vědět"
Devátý příběh
Jedna kapka v moři svolává ostatní kapky, aby mohly udělat povstání proti moři.
Desátý příběh
"Z titulu mé moci", řekla kapka druhé kapce uprostřed moře, "z titulu mé moci jsi od tohoto dne vyloučena z moře".
Jedenáctý příběh
"Jsi v mé lásce", řeklo moře kapce vody. Ale kapka vody moře neslyšela, protože byla naplněna láskou k jiné kapce.
Dvanáctý příběh
"Kdyby se mi podařilo...", uvažovala kapka vody, "aby každá kapka v moři byla v mé lásce, stala bych se celým mořem.
A tak začala zahrnovat jednu kapku za druhou do své lásky. Byla tam však jedna kapka, která jí jednou velice ublížila. Způsobila jí největší utrpení v životě. A tak jí přes všechnu svoji lásku nedokázala odpustit. Jen proto, že nezahrnula jednu jedinou kapku do své lásky, jen jedna jediná jí chyběla - nestalo se z ní moře.
Poslední příběh
Byla jednou jedna kapka vody, která hledala ticho moře, dálku moře a lásku moře. "Ty jsi já", řeklo moře, "a já jsem ty". Otevřelo svoji náruč a přijalo kapku. A to, co patřilo moři, patřilo od této chvíle i kapce. Stala se tichem, stala se dálkou moře a její hloubka byla požehnáním pro tento svět. Věz, můj žáku, moře je plné odpuštění pro ty, kteří ho milují a přijme do sebe ty, kteří si to opravdu přejí.
"Ale co když je taková kapka vody velice špinavá, co potom?", zeptal se žák. Tehdy se Mistr z celého srdce rozesmál a řekl: "Žádná kapka nemůže být tak špinavá, aby ji moře nedokázalo očistit."