Sportovní diváci, fanoušci a emoce

Nejen při letšních ZOH, ale vlastně při jakémkoli mezinárodním utkání se náhle vyrojí fanoušci.
..a s nimi - sledování TV přenosů, národní hrdost, vlaječky na autech a fandění "tomu svému týmu", které je spojeno s přáním porážky pro "ten tým druhý-cizí".

Je to nicméně již tak zaběhlé a podvědomé jednání, že když jsem se nedávno v hospodě zeptal (hrálo ČR proti Švédsku), kdo komu fandí - málem jsem byl označen za zrádce a kolaboranta :D :D :D
..jako tomu jsem se nedivil, ale spíš jsem se pak zkoušel zamyslet, proč to tak je? no a žádné "striktně" logické vysvětlení jsem nenašel (respektive našel, ale tu logiku v něm už ne. :D)

Konkrétně: proč mám "držet palce" lidem, co mluví stejnou řečí jako já a v rámci sportu se věnují tzv. "reprezentaci"?

Ještě se to celé komplikuje, když se hrají národní zápasy, lidi pak obvykle fandí "svému městu", aby v zápětí, kdy jde o mezinárodní utkání, fandili klidně pardubickým reprezentantům, přestože jsou z Prahy, anebo z Hradce.
Extrémy pak nastávají u fotbalových zápasů kde se již míchají národy i rasy, přesto se fanoušci i v takovémto nepřehledném prostředí dokáží "zorientovat" a vybrat si "ten svůj klub/tým", který je opět něják reprezentuje.

Možná to je tím, že nepotřebuji aby mne někdo jiný reprezentoval??, nevím...
Je ale spousta lidí, co to dělají - tak by mne zajímalo proč to vlastně dělají?
Mají nějaký vztah přímo k jednotlivým hráčům? (podobně jako si dokážeme oblíbit celebrity, přestože je známe jen z médií??)
Fandění je celkově docela fenomén - někdy si nejsem jistý, zda fanouška zajímá víc "jak kvalitně se hrálo", anebo "zda vyhrál jeho tým" i když hra celkově nestála za nic.

Je v tom pro mne zkrátka spousta otazníků, tak jsem hledal odpovědi.

Celé je to (podle mne) spouštěno a provázeno dvěma faktory:
1. touha po emocích a
2. snaha vyhranit(vymezit) se v rámci nějaké skupiny lidí, která má stejný vzor "správného chování".

Že jde vlastně o důvody iracionální (alespoň pro mne), při tom nikdy, ani v minulosti, nehrálo žádnou roli - vždyť už od starověku byly potřeba "chléb a hry".
(Proč tomu tak je i nyní, však nevím)

Tak jsem se chtěl poptat, jak to máte vy?
Jestli jste se také někdy zamysleli, že vlastně s těmi sportovci, ktarým případně tzv. "fandíte" (pokud je tedy nemáte přímo ve vaší rodině), máte možná společné jen to místo narození (a často ani to ne), možná jazyk, kterým mluví (a často ani ten ne).
Prostě jestli vám to někdy nepřišlo celé divné a celkově nesmyslné. -BLUSH-

Tak napríklad ja to mám tak, že to ide úplne mimo mňa. Vôbec ma nezaujíma, že sú nejaké hry, že je nejaký hokej, alebo televízne vysielanie.
Tieto masové emócie sú niečo, čomu nerozumiem a nechytá sa ma to.

Viem, som strašne čudná. -LOL-

fandenie je v pohode ale ked tak celorocne a za kazdej situacie....nie ako je u nas typicke, ze zrazu su vsetci fanusikovia hrdi Slovaci ked vyhravame a vychvaluju sportovcov do nebies a ked sa nedari tak nadavaju a posmesne komentare k tomu....tomu nerozumiem....ludia, ktorych cely rok sport vobec nezaujimal sa zrazu pri olympiade ovesaju narodnymi znakmi, vlajkami a neviem cim, len divadielko :)
sem-tam si nieco pozriem a pri zapase aj prezivam napatie ale skor nad hrou samotnou ako nad tym kto konkretny ma vyhrat....to ako to dopadne nevnimam emocne

Mně se to líbí, je v tom takové zvláštní napětí "Jak to dopadne?". Já byla zvědavá na Šárku Pančochovou, protože to bylo něco nového a když spadla a rozbila si přilbu, tak jsem jí držela palce, ať to dobře dopadne. Ona je pohodové děvče, tak mě to těší o to víc. Stejně to mám i s Martinou Sáblíkovou ("Sáblíčku, jééď!"). Tyhle sporty se tváří tak, jaké jsou. Nemám ráda krasobruslení - tváří se jako jemnost a ladnost, přitom je to skrytá agrese, slzy, drezúra - prostě hodně pokrytectví. Tak v tomhle jsem asi divná já.
Každopádně jsou v tom emoce, u mne takový dobrý pocit, že se někomu něco povedlo-MUSIC-

no právě, kde se bere ta "afinita" (ztotožnění se, blízkost, příchylnost) ke sportovcům?
Člověk může mít vlastně pocit, že (se sportovcem) prožil celý ten náročný zápas - a nakonec dostane "odměnu" - vítězství společně s ním.
Že je "falešné"(ničím nepodložené a nezasloužené), vlastně v ten moment vůbec nevadí, protože tělo zareaguje automaticky /a podvědomě/ na úspěch - a dotyčný tedy prožije radost.
Ono to asi může být (určo bude) i "zdraví prospěšné" - radovat se a prožívat eufórii
z úspěchu jiných lidí...

to nechapem tiez...pre mna su to cudzi ludia takze sa mozem radovat len pre nich z ich uspechu ale nemam dovod si to pripisat za svoj uspech alebo za uspech krajiny aj ked je to tak chapane lebo su pod nasou vlajkou

Cesko: Svajciarsko skoncilo bohuzial prehrou Ceska. Nedokazali zvratit stav a svajciari neinkasovali ani jeden gol. Nevadi, chlapcom fandime dalej, ako slovesnku tak aj cesku!!!! S pozdravom Laco.

tojó, s tím "oceněním" (spíš obdivem) k výkonům to mám podobné. No a když je to ještě sport, který dělám (samozřejmě na úplně jiné - amat. úrovni) také, tak je ta úcta dvojnásobná :)
jj, Šárce jsem ty palce držel také...no ale, zaplaťpámbůh, že to odnesla jen ta její helma..
jinak tedy, to co se dnes předvádí na těch prknech...to už je spíš cirkusová akrobacie - skoro ani člověk nevěří, že to nejsou filmové triky -ROLL- :D

Divná? myslíš? no znáš se sama určo líp :), ale tohle se mi třeba ani moc divné nezdá - ono to je někdy i o těch "hobby - koníčcích" - co koho baví, anebo čemu kdo dává v TV přednost. (případně či se baví jinak).

Já tím txtem neměl na mysli nějakou averzi vůči sportu, sportovcům, či lidem/divákům, co jej sledují ..spíš to ztotožňování se s úspěchem či prohrou někoho jiného moc nechápu.

Tak to jsme už dvě -THUMBSUP-

Nie, sama sebe divná nie som :D, len sa minimálne v tomto dosť odlišujem od väčšiny a to je spoločensky podozrivé a divné. -ROLL-
Nemám averziu voči športu, sama celkom pravidelne cvičím, venujem sa turistike, rada plávam, bicyklujem, občas idem na bežky /tento rok bohužiaľ nie je kam /
Takže k športu mám celkom pozitívny vzťah. Ale olympijské hry, alebo hokejové zápasy,či niečo podobné sú o športe len pre tých, ktorí sa ich zúčastňujú. Tí ostatní pri TV sa venujú papučovej kultúre, pokiaľ pri sledovaní zápasu nemakajú na rotopede napríklad. :D
Už rímski cisári vedeli, čo ľud potrebuje, aby sa nebúril. Chlieb a hry. Takže ja to vnímam aj ako taký únik mimo sveta, ktorý je reálny a blízky.
Mne to pripadá celé čudné, ale viem, že tej väčšine, ktorá to prežíva pripadám čudná zase ja.
Všetko je relatívne a pozorované závisí od pozorovateľa. :D

Mně na výsledcích zápasů docela záleželo, když jsem bydlela blízko centra Prahy. Modlila jsem se vždy za prohru, protože při vítězství dělali ožralí křupani kravál dlouho do noci.

Teď fakt nevím koho na OH máme, jen když ke mně náhodou nějaká informace dojde. Jsem vděčná, že mám partnera, kterého sport taky nezajímá, protože jsem žila s člověkem, který to měl jinak a dost mi to lezlo na nervy, hlavně když chtěl fandit doma před TV.

Jinak masové emoce prožívám, když se něco stane, co má dopad na velkou skupinu lidí, cítím to až do morku kostí, tohle ale není ten případ.

:D ..ty projevy fanoušků (po zápase) právě souvisely s jejich emocema, které si "dobrovolně" předtím vytavili na zápase..
..a pak je chtěli sdílet i s ostatníma.. :D ..tedy i s těma co o to už třeba nestáli (protože nevěděli o co jde).

ad "bitky o TV")
hmmm...když se rozcházejí koníčky a ještě k tomu i názory na způsob trávení volného času - je to blbé.
Obvykle to také pak beru jako "ztrátu času bez užitku", nikoli jako možnost "rozšíření svých obzorů". :)

no on to byl naštěstí jinak celkem rozumný člověk o to víc mě tahle jeho fanouškovská úchylka překvapovala:D

:D:D:D
"Choval se nezávisle na očekávání ostatních"
Já tomu říkám projev "svobodné vůle" (viz diskutováno vedle) :)