Voľný pokec -
PIONIERSKE TÁBORY - pamätáte?
neznámy » nikav | 30.9.2016 20:51
Bola som v pionierskom tábore 5 krát, vtedy to bývalo tri týždne. Bez rodičov, bez mobilov, alebo iného kontaktu domov. Akurát sme si písali pohľadnice.
U mňa sú spomienky na tábory také zmiešané, bolo tam toho veľa pekného, ale ja s mojou povahou som sa necítila veľmi pohodlne. Príliš veľa detí, príliš veľa organizovanosti. Čo ma ale naozaj bavilo veľmi boli nočné hliadky na rampe a nočné hry. Tie nočné hliadky ale určite najviac. Ten pocit, že uprostred noci ťa prídu zobudiť a potom v úplnom tichu uprostred lesov strážiš pokojný spánok ostatných. To je moja najvýraznejšia a najkrajšia spomienka. :)
U mňa sú spomienky na tábory také zmiešané, bolo tam toho veľa pekného, ale ja s mojou povahou som sa necítila veľmi pohodlne. Príliš veľa detí, príliš veľa organizovanosti. Čo ma ale naozaj bavilo veľmi boli nočné hliadky na rampe a nočné hry. Tie nočné hliadky ale určite najviac. Ten pocit, že uprostred noci ťa prídu zobudiť a potom v úplnom tichu uprostred lesov strážiš pokojný spánok ostatných. To je moja najvýraznejšia a najkrajšia spomienka. :)
nikav | 1.10.2016 10:41
Prečo som sa ja v táboroch cítila dobre, bola moja vodnárska povaha - široký kolektív,
spoločné aktivity, v spojení s prírodou /račí Asc/ to nemalo chybu. Moje spomienky mám v sebe ako na živom filme, včítane emócií. Po rannom nástupe ešte za rosy rozcvička s klusom k neďalekému potoku pre osvieženie čerstvou vodičkou, ako aj večerný táborák s prskajúcimi iskričkami a spevom "pri gitare".
spoločné aktivity, v spojení s prírodou /račí Asc/ to nemalo chybu. Moje spomienky mám v sebe ako na živom filme, včítane emócií. Po rannom nástupe ešte za rosy rozcvička s klusom k neďalekému potoku pre osvieženie čerstvou vodičkou, ako aj večerný táborák s prskajúcimi iskričkami a spevom "pri gitare".
:D my sme mali skolu v prirode.. a pamatam si z toho rybaciu pomazanku :D -YUMMIE- (slnko v rakovi -LOL-) a potom si este pamatam kravske bobky na lukach a tiez nejaku nocnu akciu, ale to len matne (nebolo pri tom jedlo :D) no a z nejakej inej skoly v prirode si pamatam ladove kryhy na potoku, velku vodu (asi nadrz) a pocarbane okruhliaky -HEART-
neznámy » milan08 | 2.10.2016 18:25
mě tam rodiče posílali právě proto, abych si rovnala záda, která jsem měla shrbená po makání s motykou
pro mě byl tábor s rehabilitačním cvičením 3x denně úžasný relax, nechtělo se mi zpátky - hlavně mě doma čekala zahrada
matka o hlavu menší než já zapřáhla do pluhu mě i tatínka, když zavelela, byli jsme v tu chvíli menší než ona
nadávali jsme, ale zpívali si - dva moravští burlaci nebrázdili Volhu, ale v pluhu makali jak volové -NOOO-
pro mě byl tábor s rehabilitačním cvičením 3x denně úžasný relax, nechtělo se mi zpátky - hlavně mě doma čekala zahrada
matka o hlavu menší než já zapřáhla do pluhu mě i tatínka, když zavelela, byli jsme v tu chvíli menší než ona
nadávali jsme, ale zpívali si - dva moravští burlaci nebrázdili Volhu, ale v pluhu makali jak volové -NOOO-
Bola som... raz... a stačilo... zrejme som už vtedy pochopila, že socializácia nie je moja silná stránka... nasťastie ma rodičia nijako nenútili vyskúšať si to znovu... dodnes si pamätám tie pocity nespravodlivosti a bezmocnosti spôsobené hlúpym rozhodovaním pionierskych vedúcich a bezohľadné správanie spolubývajúcich, ktoré ma "vykoplo" do role outsidera...
Zo stravy si pamätám iba to, že mi tam kompletne (za spolupráce s oddielovými vedúcimi) rozkradli a skonzumovali balíček od rodičov.
... neznášam "skupinové rozhodovanie" a organizované akcie... asi som z princípu individualista... žiadne "strany", davové akcie... hromadné zájazdy!!!
Never more!!!
-NOOO-
Zo stravy si pamätám iba to, že mi tam kompletne (za spolupráce s oddielovými vedúcimi) rozkradli a skonzumovali balíček od rodičov.
... neznášam "skupinové rozhodovanie" a organizované akcie... asi som z princípu individualista... žiadne "strany", davové akcie... hromadné zájazdy!!!
Never more!!!
-NOOO-
Jezdila jsem každý rok od první třídy na tři týdny. Rodiče tak řešili co se mnou o prázdninách, když oni museli do práce. Od první do čtvrté třídy si z toho pamatuji hlavně stesk po domově, smutek když jsem při večerním nástupu nedostala dopis z domova, neuměla jsem se tak rychle začlenit do kolektivu.
Zhruba od páté třídy už to bylo lepší, snášela jsem to lépe a na jednom táboře se mi dokonce moc líbilo díky tomu jací lidé se tam sešli. Nejlepší je, když na tábor jede kolektiv, který už je sžitý...alespoň pro mne.
To co jsem si z toho všeho vzala je, že jsem svoje děti nikdy na tábor nenutila, když nechtěly a hlídání si vždy zařídila nějak jinak.
Zhruba od páté třídy už to bylo lepší, snášela jsem to lépe a na jednom táboře se mi dokonce moc líbilo díky tomu jací lidé se tam sešli. Nejlepší je, když na tábor jede kolektiv, který už je sžitý...alespoň pro mne.
To co jsem si z toho všeho vzala je, že jsem svoje děti nikdy na tábor nenutila, když nechtěly a hlídání si vždy zařídila nějak jinak.
neznámy » nikav | 4.10.2016 11:50
Asi nielen Rýb, cítila som to podobne ako jafima a Modrá.
Pre mňa to bola vyslovene trauma.
Z celého tábora som poznala len moju sestru, tá je o štyri roky staršia, bola teda v inej skupine a ku mne sa vôbec nepriznávala, ale tak to bolo celé detstvo s ňou :)
A najviac v pamäti mám, ako nás osprchovali v studenej vode.
Pre mňa to bola vyslovene trauma.
Z celého tábora som poznala len moju sestru, tá je o štyri roky staršia, bola teda v inej skupine a ku mne sa vôbec nepriznávala, ale tak to bolo celé detstvo s ňou :)
A najviac v pamäti mám, ako nás osprchovali v studenej vode.
neznámy » nikav | 4.10.2016 12:11
Je zajímavé sledovat, s jakými emocemi má kdo spojeno tábor-ničení :)
Byla jsem na rehabilitačním táboře 3x, naštěstí s dobrou kamarádkou, takže pro mě dobré vzpomínky.
Pak 3x jako vedoucí během studií, taky dobré vzpomínky, pro mě i pro děti v našem oddílu. Náš hlavní byl krásný, ale nadržený chlap. Jak neměl jeden den babu, vlezl v noci někam do pokoje a šup -LOL-
K nám se nedostal, protože děti ve vedlejší místnosti slyšely cinkot rozbitých oken a zachránily tak moji i spolužaččinu čest -YES-
Byla jsem na rehabilitačním táboře 3x, naštěstí s dobrou kamarádkou, takže pro mě dobré vzpomínky.
Pak 3x jako vedoucí během studií, taky dobré vzpomínky, pro mě i pro děti v našem oddílu. Náš hlavní byl krásný, ale nadržený chlap. Jak neměl jeden den babu, vlezl v noci někam do pokoje a šup -LOL-
K nám se nedostal, protože děti ve vedlejší místnosti slyšely cinkot rozbitých oken a zachránily tak moji i spolužaččinu čest -YES-
neznámy » nikav | 4.10.2016 12:27
Ty jo, na typicky pionýrském táboře jsem nebyla, ale jakmile to bylo v přírodě, cítila jsem se tam dobře. Jako spaní pod širákem atd.
Nějakou dobu jsem byla i v pionýrské skupině, která se jmenovala Wesole Malpiszony -ROFL- a náš maskot byl plyšový šimpanz :D Ale bobříci a spol to zas nebyla moje oblast, takže jsem tam dlouho nepobyla, ani námořnické uzly jsem se nenaučila -LOL-
Nějakou dobu jsem byla i v pionýrské skupině, která se jmenovala Wesole Malpiszony -ROFL- a náš maskot byl plyšový šimpanz :D Ale bobříci a spol to zas nebyla moje oblast, takže jsem tam dlouho nepobyla, ani námořnické uzly jsem se nenaučila -LOL-
neznámy » nikav | 4.10.2016 16:45
Ja mám aj skúsenosť z druhej strany, jeden turnus pionierského tábora som absolvovala ako pionierska vedúca. :-)
Mala som 19, alebo 20 rokov a ani neviem ako, ale nahovorili ma na to, vtedajšia šéfka súhlasila, tak som mala tri týždne na starosti skupinu 7-8 ročných dievčatiek, ktoré práve skončili prvú triedu ZŠ. Bola to sranda, pretože každý večer trvalo ukladanie na spánok minimálne hodinu, potrebovali sa vyplakať, pohladiť... bola som pre nich taká mama. :-) S mojou lunou v rakovi mi to nepadlo ťažko, dokonca ma hlavní vedúci na konci turnusu veľmi pochválili za prístup. Ešte dlho potom som dostávala od dievčat pohľadnice aj dopisy.
Mala som 19, alebo 20 rokov a ani neviem ako, ale nahovorili ma na to, vtedajšia šéfka súhlasila, tak som mala tri týždne na starosti skupinu 7-8 ročných dievčatiek, ktoré práve skončili prvú triedu ZŠ. Bola to sranda, pretože každý večer trvalo ukladanie na spánok minimálne hodinu, potrebovali sa vyplakať, pohladiť... bola som pre nich taká mama. :-) S mojou lunou v rakovi mi to nepadlo ťažko, dokonca ma hlavní vedúci na konci turnusu veľmi pochválili za prístup. Ešte dlho potom som dostávala od dievčat pohľadnice aj dopisy.
Stránka:
Počítam horoskop...