Voľný pokec -
Dobro a zlo
Aj byť frustrovaní hlboko a vytrvalo.
Nič krajšie nepoznám ako je prežívanie lásky, krásy, radosti, občas extázy šťastia zo všetkého stvoreného a dokonalého. Vtedy sa cítim, som živá a moja existencia má zmysel.
Lepsie sa to ani povedat neda, takto uvazuje clovek za branou ascendentu:))
Kdysi mne prosil mladý feťák o misku polévky, já měla strach, že mne někdo uvidí a odmítla jsem. Pracovala jsem ve stravování, takže jedna miska sem, jedna tam .. nic by se nepoznalo, ovládal mne strach z postihu, kdyby .. Co jsem si prožila se svým svědomím později a co mne potkávalo v reálu, ani nepopisuji. Klid jsem našla, až když jsem si uvědomila, co vedlo mé kroky.
Buď si lidé svoji lhostejnost uvědomí nebo ne, buď mají svědomí nebo ne .. naopak jsou lidé, kteří si svými milodary "kupují odpustky" .. Možná, že si máme tu situaci uvědomit a položit si otázku : " Proč jsem tu já?" Kdo ví .. -FLOWER-
Vieš, čo považujem za nedôstojné ľudskej spoločnost? Že v dnešnej dobe hojnosti a techniky a .. a plesov a Smotánky a ... nemá niekto na kúsok chleba, ktorým by sa zasýtil ...
Nebuď smutná .. je to mnohem složitější, to, co se odehrává v našich hlavách (co jako není vidět), a my se pak divíme, co se projeví do reálného světa -FLOWER-
Smutná? No, nie som nadšená - vieš, to, čo sa odohráva v hlavách nie je až tak zložité. Zložité je podľa mňa to, že sa niečo dôležité vytratilo z našich sŕdc.
Doniesla som do tohto sveta dieťa a pri narodení som jej zaželala, aby poznala život len z tej najkrajšej stránky a aby ju naveky chránila veľká láska ... a teraz rozmýšľam, aká nesmierne múdra bude musieť byť, aby z tohto života vyviazla živá ...
Nato, aby sa z "bežného" pohľadu choval neutrálne, sa treba naučiť mať sa skutočne rád takého, aký som - to ale chce odvahu pozrieť sám sebe do očí. Je to ťažké, ale cibrí to charakter :) V momente, keď človek tento stav dosiahne nastáva veľká zmena vo vnútri i navonok. Táto cesta vedie k trvalej zmene vedomia...i kolektívneho.
Odosobnění používám krátkodobě, třeba u zubaře. Dělám, že tam v podstatě nejsem, že jsem list na větvi, která se kývá ve větru za oknem ordinace:D...většinou mě ale vrtačka upozorní, kde se právě nacházím.-WALL-
Ale být v tomto stavu neustále, to už zavání únikem od reality, třeba do nějaké duševní choroby. Možná se ještě vrátí a dovysvětlí jak to myslel...
Zaujímavý článok http://www.badatel.net/co-vidi-saman-v-psychiatrickej-liecebni/
Četla jsem už něco podobného v souvislosti s psychospirituální krizí. Je třeba rozlišit zda se jedná o skutečně patologický jev, třeba na základě poškození mozku nádorem, po úrazu apod. anebo jestli se jedná skutečně o příznaky psychospirituální krize.
Rozdíl je prý ten, že patologicky nemocný člověk si svůj stav neuvědomuje. Žádný skutečný blázen neřekne o sobě, že je blázen, ale oproti tomu člověk zažívající "šamanskou nemoc" si je vědom toho, že se něco děje a chce najít řešení.
Dobro a zlo ve chvílích, kdy se žena stává matkou .. no to je univerzální téma, řekla bych. Strach, aby např. dítě neprožilo něco podobného, co si prožila matka, může dítěti hodně ublížit. Ona si myslí, že dítě chrání (koná dobro pro něj), ale může stavět hradbu jeho zkušenostem, které jej nějak do života připravují. Není možné to ale odsoudit, neboť žena neumí jinak a vystoupit ze své bubliny strachu musí taky sama, prohlédne-li, co znamená získat nadhled -FLOWER-
Jednou takhle u zubařky v křesle (indiáni by řekli "Umrtvená huba") jsem si řekla, že si budu zhluboka nosem dýchat co to půjde, zavřela jsem oči a věnovala svou pozornost dechu. Ošetření proběhlo a lékařka mne oslovila : "Tak jste se u nás hezky prospala, to jsem tedy nezažila". Jenže já jsem nespala, všechno jsem slyšela, cítila tlak, byla jsem tam.. ale prý se mi pod víčky kmitaly oči jako při fázi spánku. To bylo "dobrý", ale znova to navodit neumím .. možná mám obavu, že v tom stavu pololeže bych fakt začala chrápat :D