Ľudská duša -
VZORCE SPRAVANIA
my vsetci mame tolko vzorcov napriklad zeny obycajne sa vydavaju pretoze to je taky zvyk , rodia pre to iste ale nie tak to ma byt kazdy si ma rozmyslet co chce a kludne povedat vsetkym co si mysli a co vlastne je priklad gayiov a lesbiciek a nebrat ohlad no to co je zvyk vzdy mozes vsetko vysypat treba pouzit len spravne slova.jana.
vzdy to mali tazke ti prvi co vytrcali z radu.
inak vzorce si preberame od svojich rodicov a toto som si nevymyslela ja bola to celkom vazna prednaska
určitě každý máme hodně vzorců, samozřejmě jak dobrých, tak kšpatných a je dobré se zamyslet nad těmi horšími a třeba je zbavovat, i když to není zrovna jednoduché.
Jeden příklad, pomáhat druhým jen, když o to stojí. A jsme u toho, o čem píšeš ty, že když to někdo neřekne, tak vlastně ani nevíš, že to dotyčný třeba nechce, že o to nestojí.
Nebo jiný příklad: rozčilovat se nad věcmi, které neovllivním, to mi pořád ještě dělá problémy, nedokážu to úplně...
A proto jsem za, aby se mluvilo o všem a myslím, že je to dost velký problém dneška - komunikace. PRoč? Lidé se hádají, nerozumí si, ale mnohdy se ani o to nesnaží...
Určitě se sem ještě vrátím, teď mě tlačí čas, mějte se krásně.
Všetko zlé je k niečomu dobré!
A jinak pises, ze je to nejhodnejsi clovek na svete a ze dcera ma znamost. Mozna prave to je ten problem. Ze je moc hodny. Ale ty s nima nespis a netravis 24 hodin denne (tedy alespon doufam)-PUH-, takze nemuzes znat vsechny souvyslosti, ani to co se mezi nima deje za zavrenyma dverma, i kdyz si mozna myslis ze jo -FLOWER-
Od vtedy Ani náhodou!!! : )))
Můj problém je v tom,že mám jen dvě dcery a vždycky jsem o nich říkala, že je to moje největší bohatství. Jenže napřed se rozvedla ta mladší a já jsem si říkala, holka, uspěla jsi v životě jen na 50%. Je to málo, je to moc? A teď jsem přišla i o těch zbývajích 50%. A jsem zase na nule. Tak jsem si to otočila a zase si říkám, měla jsem jen 3 vnoučata, ale nedávno jsem získala darem i čtvrté vnouče, sice adoptivní ,ale už je má. A z nuly jsem poskočila na 200% a už se zase usmívám.
Jo, život je krásný a barevný,jen je třeba ho umět žít a netrápit se pro blbost-FLOWER--MUSIC- jiných..
Včera jsem nahlédla do jedné knížky o fázích života, kde byla popsána fáze cca poslední, kde autorka kvituje vyjádření jedné paní o dosažené vnitřní svobodě:
"jsem jako orel, který se volně vznáší a sedne, kde třeba..."
Nedávno se za mnou stavil kolega s tím, že některým "hajzlům" prostě nepomáhá, protože škodí.
Zahrnul do toho jednoho člověka, v jehož prospěch jsem intervenovala právě v těch dnech u veřejných činitelů, přestože s ním mám také nedávnou negativní zkušenost (sebral mi výtvarníka na již započatou kampaň..)..tak jsem si uvědomila, že taky netřídím, i když si to uvědomuji.
Sleduji jakýsi vnitřní impuls, který je silnější než já (ve smyslu ega), zřejmě i z důvodů hygieny, prostě nemohu jinak, je to pro mne vnitřně snazší NETŘIDIT.
Jakési hlubší já mě ve chvílích rozhodování významnějších věcí neosobně "řídí"...
Máme ostatně tak malý rybník, že bychom za chvíli např. v oboru nemluvili skoro s nikým, protože, když jsme aktivní, tak se střetáváme, většina vztahových "úrazů" vzniká na základě nějakých dohadů a šumů a když na ně člověk nereaguje, tak se to srovná. a je to pak třeba o to lepší..:))
Navíc, lidi se modifikují podle toho, s kým jednají. Je fakt, že velká část lidí se deformuje ve skupině a začíná to už na počtu 3...Začne v nich panovat strach a rivalita, konfrontace, schovávání se za..., falešný kompromis atp.
Vlastně i z rozvodu mladší dcery jsem nakonec vytěžila. Našla si hodného přítele, který má ještě malou dcerku a tu jsem adoptovala za svou a tak se teď můžu těšit ze čtyč vnoučátek a už se netrápím. Takže konec dobrý, všechno dobré. Myslím si, že jsem tou zkouškou prošla nakonec docela dobře. Zase bude svítit sluníčko na všechny.-BOW--FLOWER-