Ľudská duša -
Čistenie blokov v nás
prečo práve ja mám strechu nad hlavou, prečo práve ja mám sýty žalúdok, prečo som to ja kto je zdravý, prečo mám to šťastie že vidím počujem, prečo smiem mať desať prstov na nohách a desať na rukách no a td. ...............
vlastne ide o mechanizmus vďačnosti v zmysle netrápiť sa preto čo kto nemá ale oceniť čo má a zrazu zistí jak je bohatý požehnaný človek, v skutočnosti
...záleží na tom, jakou cestu si naše Duše zvolila. Pokud jde Její cesta skrze náročné zkoušky, může hooponoponovat do zblbnutí a skutek utek...
Základem je přijímat, že co se nám děje, neděje se náhodou. Možná právě tohle jsme si zvolili (a teď se rozčilujeme, proč) abychom na vlastní kůži prožili, poznali, pochopili, odpustili.
Hoopono bylo jeden čas ve velké módě. Lidi to hltali, drmolili věty dokola a možná ne všichni rozuměli, proč vlastně.
Ať už se to jmenuje jakkoli, podstata je stejná. Prožít, poznat, pochopit, požádat o odpuštění v celé své upřímnosti (protože tady to neošulíme). A pak už jen snažit se zasívat to dobré...
:)
Bezmyšlenkovité drmolení afirmací nepomůže. Ale zamyslíme-li se nad jejich obsahem, prožijeme-li ho, možná nás právě to posune o krok dál:)