Ľudská duša -
Čisté pozitivní myšlení
neznámy | 6.10.2016 22:25
neznámy | 7.10.2016 02:57
Jak si ničit život pozitivním myšlením
Načetl jsem spousty pouček. Jenže jsem je používal jen na svou vlastní obhajobu.
https://psychologie.cz/jak-jsem-odpustil-rodicum/
Znáte lidi, kteří ve svých slovech používají spoustu pozitivních myšlenek? Kteří navenek říkají, jak jsou šťastní, protože konečně našli sami sebe, ale když je poznáte blíže, vidíte, že „se našli“ jen ve slovech a svůj život žijí ve smutku, strachu, samotě a mrzutosti?
Já takové lidi znám. Jednoho z nich znám velice dobře, protože jsem to já sám. Velmi dlouho jsem žil jen v myšlenkách a slovech. To proto, že jsem měl spoustu myšlenek načtených jako poučky, ale tyto myšlenky jsem si vždy přestavěl tak, abych jim rozuměl já, aby pasovaly do mého života. Takže jsem podle nich nežil, ale ty myšlenky žily podle mě. Podle toho, jak jsem potřeboval, aby žily.
Před čtrnácti lety jsem si uvědomil, že můj život postrádá smysl. Žil jsem do té doby velmi nezodpovědným životem. Zpíval jsem ve velmi úspěšné hudební skupině, která sbírala úspěchy i v zahraničí, a já žil přesně podle hesla ženy-víno-zpěv. V té době se mi narodily dvě děti, každé s jinou ženou, a když jsem opustil svou dceru, které byl jeden rok, začal jsem přemýšlet o smyslu mého života.
Začal jsem tedy číst duchovní i motivační knihy. Načetl jsem si spousty pozitivních pouček. Vždy, když jsem si přečetl něco pozitivního, řekl jsem si: „To je skvělé, teď už to vím a bude to jinak.“ Jenže tyto pozitivní poučky jsem velmi často používal jen na svou obhajobu, nebo jsem je jednoduše nepraktikoval.
Překrucováním myšlenek k sebetrýznění
Pro příklad uvedu některé takové poučky, které se týkají vztahů:
* Když tě něco rozčiluje na druhém, hledej to v sobě. V tu chvíli jsem začal hledat na druhých, co je na mě rozčiluje, a tak jsem jim to i říkal: když tě to rozčiluje, hledej to v sobě. Jenže já sám jsem se stále rozčiloval, že to v sobě nehledají.
* Nevytvářej si domněnky. Říkal jsem si, proč to druzí vidí tak a tak, vytvářejí si domněnky? Rozčilovalo mě to. Důvod byl samozřejmě ten, že jsem si své domněnky vytvářel já sám. Ačkoli jsem tuto pozitivní poučku znal, nedržel jsem se jí, ale viděl u ostatních.
* Neber si věci osobně. Rozčilovalo mě, když si druhý překroutil to, co jsem mu řekl. Že si to vzal osobně. Bylo to jen proto, že já sám jsem nedokázal myšlenku druhého nechat u něj a pustil jsem si ji k sobě. Vzal jsem si ji osobně.
* Nebojuj o pravdu. Načetl jsem si mnohokrát, že boj o to, kdo má pravdu, nemá vítěze. Když ovšem došlo k lámání chleba, o svou pravdu jsem bojoval už tím, že jsem říkal: Ty bojuješ o svou pravdu. Přitom já sám jsem dlouhé minuty bojoval o to, že tomu člověku říkám pravdu. Aby si tu mou pravdu uvědomil.
Všechny myšlenky, které jsem prezentoval navenek, měly svou pravdu, takže lidé kolem mě tyto mé myšlenky vnímali jako něco, co je obohatilo, ale já byl pořád na jednom místě.
Zlom nastal, když jsem začal svůj život vytvářet podle nich. Přestal jsem je překrucovat podle sebe. V tu chvíli jsem začal žít přítomností. Uvědomil jsem si, že pokud chci opravdu myslet a žít pozitivně, je třeba, abych žil v přítomném okamžiku. Přestal jsem se tedy hrabat v minulosti, abych sám sebe kritizoval. Svou pozornost jsem přestal soustředit na to, kdy a v čem jsem selhal. Pustil a odpustil jsem všechny křivdy z minulosti, včetně křivd mých rodičů.
Můj otec minulý měsíc opustil tento svět. Dlouhá léta jsem s ním neměl dobrý vztah, protože jsem mu nedokázal odpustit křivdy, které jsem za křivdy považoval. Jsem opravdu šťastný, že jsem se s ním mohl rozloučit s láskou. Moc mi to pomohlo, abych mohl svůj život vnímat pozitivně.
Dnes vím, že když pozitivní poučky použiji na svou obhajobu, překrucuji je podle svého života, aby mi tam pasovaly. A tím trýzním sám sebe. Stačí žít pozitivním myšlením, nikoli poučkami, pak se není třeba obhajovat. Přiznávám, že se mi občas nedaří držet se přesně toho, co jsem napsal, ale vždy, když se mám potřebu obhajovat pozitivním myšlením (poučkami), uvědomím si to a celou situaci změním.
Jednoduše být
Přestal jsem se zabývat i budoucností ve smyslu: Co když se stane to a to? Jednoduše jsem. Jsem tady a teď. Užívám si každou minutu. Samozřejmě, že mě přepadnou i negativní myšlenky. Například dnes ráno jsem se probudil s ne moc dobrou náladou. Pustil jsem do své přítomnosti budoucnost. Jsem teď v situaci, kdy mám před sebou důležitá rozhodnutí.
Co mi pomohlo? Pomohlo mi to, abych se podíval na své sepsané základní hodnoty. Podle těchto hodnot žiji a v tu chvíli mi bylo jasné, jaké rozhodnutí musím udělat, abych se cítil lépe. První krok k tomu, abych se cítil lépe, byl prostý: Řeš věci, až když jsou k řešení. Jak jednoduché. Tím nechci říct, že jsem své rozhodnutí odložil. Jde o to, že v této situaci ještě nemohu dojít k rozhodnutí, tak jsem se tím přestal jednoduše zabývat a žiji přítomností.
Některé poučky, které se týkají mě samého:
* Vydrž a vytrvej, úspěch se dostaví. Tuto pozitivní poučku si můžeme vysvětlit několika způsoby. V tuto chvíli se týká toho, že se mi v minulosti podařilo dosáhnout úspěchu určitým způsobem, a tak věřím tomu, že pokud se budu držet starého způsobu řešení, musí se úspěch opětovně dostavit. Později jsem si uvědomil, že to, co platilo před časem, neplatí dnes, a že tedy musím způsob řešení změnit.
* Mysli pozitivně. Na co zaměříme pozornost, to se také děje. Zaměření pozornosti na pozitivní řešení je skvělá věc, ale nestačí jen chtít pozitivně myslet. Náš mozek dokáže zaměřit pozornost jen na jednu věc. Takže pokud si budu říkat musím myslet pozitivně, jako bych si říkal myslím negativně. Zkuste si říct nebudu na určitou věc myslet. Co se děje? Myslíte přesně na to, na co si zakážete myslet. Řešení je neříkat si musím myslet pozitivně, ale pozitivně opravdu myslet, rozhodnout se pro to.
* Buď empatický. Můžu být přesvědčený o tom, co druhý cítí, co si myslí nebo co chce říct. Empatie je skvělá vlastnost, ale pokud se jí nechci sebetrýznit, pak si nevytvářím domněnky o tom, co druhý cítí, jak myslí nebo co chce říct. Naopak mu jeho pocity a myšlenky dovolím s tím, že díky své empatii cítím, proč se tak děje.
Pokud tedy chci žít pozitivním myšlením, jde o to se pro to rozhodnout. Například rozhodnout se pro to, že od teď bude vše jen dobré. Když se rozhodnu, nepřipouštím žádnou jinou myšlenku, i když se mi nedaří. Beru vše jako výzvu a z nezdaru se jen poučím. Jednoduše žiji pozitivním myšlením, nikoli jen podle pozitivních pouček.
https://psychologie.cz/serialy/dobrodruzstvi-separace/
Načetl jsem spousty pouček. Jenže jsem je používal jen na svou vlastní obhajobu.
https://psychologie.cz/jak-jsem-odpustil-rodicum/
Znáte lidi, kteří ve svých slovech používají spoustu pozitivních myšlenek? Kteří navenek říkají, jak jsou šťastní, protože konečně našli sami sebe, ale když je poznáte blíže, vidíte, že „se našli“ jen ve slovech a svůj život žijí ve smutku, strachu, samotě a mrzutosti?
Já takové lidi znám. Jednoho z nich znám velice dobře, protože jsem to já sám. Velmi dlouho jsem žil jen v myšlenkách a slovech. To proto, že jsem měl spoustu myšlenek načtených jako poučky, ale tyto myšlenky jsem si vždy přestavěl tak, abych jim rozuměl já, aby pasovaly do mého života. Takže jsem podle nich nežil, ale ty myšlenky žily podle mě. Podle toho, jak jsem potřeboval, aby žily.
Před čtrnácti lety jsem si uvědomil, že můj život postrádá smysl. Žil jsem do té doby velmi nezodpovědným životem. Zpíval jsem ve velmi úspěšné hudební skupině, která sbírala úspěchy i v zahraničí, a já žil přesně podle hesla ženy-víno-zpěv. V té době se mi narodily dvě děti, každé s jinou ženou, a když jsem opustil svou dceru, které byl jeden rok, začal jsem přemýšlet o smyslu mého života.
Začal jsem tedy číst duchovní i motivační knihy. Načetl jsem si spousty pozitivních pouček. Vždy, když jsem si přečetl něco pozitivního, řekl jsem si: „To je skvělé, teď už to vím a bude to jinak.“ Jenže tyto pozitivní poučky jsem velmi často používal jen na svou obhajobu, nebo jsem je jednoduše nepraktikoval.
Překrucováním myšlenek k sebetrýznění
Pro příklad uvedu některé takové poučky, které se týkají vztahů:
* Když tě něco rozčiluje na druhém, hledej to v sobě. V tu chvíli jsem začal hledat na druhých, co je na mě rozčiluje, a tak jsem jim to i říkal: když tě to rozčiluje, hledej to v sobě. Jenže já sám jsem se stále rozčiloval, že to v sobě nehledají.
* Nevytvářej si domněnky. Říkal jsem si, proč to druzí vidí tak a tak, vytvářejí si domněnky? Rozčilovalo mě to. Důvod byl samozřejmě ten, že jsem si své domněnky vytvářel já sám. Ačkoli jsem tuto pozitivní poučku znal, nedržel jsem se jí, ale viděl u ostatních.
* Neber si věci osobně. Rozčilovalo mě, když si druhý překroutil to, co jsem mu řekl. Že si to vzal osobně. Bylo to jen proto, že já sám jsem nedokázal myšlenku druhého nechat u něj a pustil jsem si ji k sobě. Vzal jsem si ji osobně.
* Nebojuj o pravdu. Načetl jsem si mnohokrát, že boj o to, kdo má pravdu, nemá vítěze. Když ovšem došlo k lámání chleba, o svou pravdu jsem bojoval už tím, že jsem říkal: Ty bojuješ o svou pravdu. Přitom já sám jsem dlouhé minuty bojoval o to, že tomu člověku říkám pravdu. Aby si tu mou pravdu uvědomil.
Všechny myšlenky, které jsem prezentoval navenek, měly svou pravdu, takže lidé kolem mě tyto mé myšlenky vnímali jako něco, co je obohatilo, ale já byl pořád na jednom místě.
Zlom nastal, když jsem začal svůj život vytvářet podle nich. Přestal jsem je překrucovat podle sebe. V tu chvíli jsem začal žít přítomností. Uvědomil jsem si, že pokud chci opravdu myslet a žít pozitivně, je třeba, abych žil v přítomném okamžiku. Přestal jsem se tedy hrabat v minulosti, abych sám sebe kritizoval. Svou pozornost jsem přestal soustředit na to, kdy a v čem jsem selhal. Pustil a odpustil jsem všechny křivdy z minulosti, včetně křivd mých rodičů.
Můj otec minulý měsíc opustil tento svět. Dlouhá léta jsem s ním neměl dobrý vztah, protože jsem mu nedokázal odpustit křivdy, které jsem za křivdy považoval. Jsem opravdu šťastný, že jsem se s ním mohl rozloučit s láskou. Moc mi to pomohlo, abych mohl svůj život vnímat pozitivně.
Dnes vím, že když pozitivní poučky použiji na svou obhajobu, překrucuji je podle svého života, aby mi tam pasovaly. A tím trýzním sám sebe. Stačí žít pozitivním myšlením, nikoli poučkami, pak se není třeba obhajovat. Přiznávám, že se mi občas nedaří držet se přesně toho, co jsem napsal, ale vždy, když se mám potřebu obhajovat pozitivním myšlením (poučkami), uvědomím si to a celou situaci změním.
Jednoduše být
Přestal jsem se zabývat i budoucností ve smyslu: Co když se stane to a to? Jednoduše jsem. Jsem tady a teď. Užívám si každou minutu. Samozřejmě, že mě přepadnou i negativní myšlenky. Například dnes ráno jsem se probudil s ne moc dobrou náladou. Pustil jsem do své přítomnosti budoucnost. Jsem teď v situaci, kdy mám před sebou důležitá rozhodnutí.
Co mi pomohlo? Pomohlo mi to, abych se podíval na své sepsané základní hodnoty. Podle těchto hodnot žiji a v tu chvíli mi bylo jasné, jaké rozhodnutí musím udělat, abych se cítil lépe. První krok k tomu, abych se cítil lépe, byl prostý: Řeš věci, až když jsou k řešení. Jak jednoduché. Tím nechci říct, že jsem své rozhodnutí odložil. Jde o to, že v této situaci ještě nemohu dojít k rozhodnutí, tak jsem se tím přestal jednoduše zabývat a žiji přítomností.
Některé poučky, které se týkají mě samého:
* Vydrž a vytrvej, úspěch se dostaví. Tuto pozitivní poučku si můžeme vysvětlit několika způsoby. V tuto chvíli se týká toho, že se mi v minulosti podařilo dosáhnout úspěchu určitým způsobem, a tak věřím tomu, že pokud se budu držet starého způsobu řešení, musí se úspěch opětovně dostavit. Později jsem si uvědomil, že to, co platilo před časem, neplatí dnes, a že tedy musím způsob řešení změnit.
* Mysli pozitivně. Na co zaměříme pozornost, to se také děje. Zaměření pozornosti na pozitivní řešení je skvělá věc, ale nestačí jen chtít pozitivně myslet. Náš mozek dokáže zaměřit pozornost jen na jednu věc. Takže pokud si budu říkat musím myslet pozitivně, jako bych si říkal myslím negativně. Zkuste si říct nebudu na určitou věc myslet. Co se děje? Myslíte přesně na to, na co si zakážete myslet. Řešení je neříkat si musím myslet pozitivně, ale pozitivně opravdu myslet, rozhodnout se pro to.
* Buď empatický. Můžu být přesvědčený o tom, co druhý cítí, co si myslí nebo co chce říct. Empatie je skvělá vlastnost, ale pokud se jí nechci sebetrýznit, pak si nevytvářím domněnky o tom, co druhý cítí, jak myslí nebo co chce říct. Naopak mu jeho pocity a myšlenky dovolím s tím, že díky své empatii cítím, proč se tak děje.
Pokud tedy chci žít pozitivním myšlením, jde o to se pro to rozhodnout. Například rozhodnout se pro to, že od teď bude vše jen dobré. Když se rozhodnu, nepřipouštím žádnou jinou myšlenku, i když se mi nedaří. Beru vše jako výzvu a z nezdaru se jen poučím. Jednoduše žiji pozitivním myšlením, nikoli jen podle pozitivních pouček.
https://psychologie.cz/serialy/dobrodruzstvi-separace/
neznámy | 7.10.2016 12:24
ahoj,naprosto souhlasím, pokud žiješ podle nějakých pouček,nežiješ život sám za sebe. Každý jsme originál a každý z nás má svou vlastní cestu. To jsem zde psala již mnohokrát,stejně jako to,že i ten největší duchovní mistr popisuje v knihách svou duchovní cestu a není možné jít doslova a chtít to samé co on. Co se týká pozitivního myšlení na to je jednoduchý způsob. Když nás propadnou negativní myšlenky, stačí si to uvědomit a jednoduše si položit otázku. CO JÁ VLASTNĚ CHCI? V tu chvíli začne člověk myslet pozitivně,protože nikdo sám sobě nepřeje nic zlého ve všech oblastech života. To samé platí i pro myšlení po naše blízké.
neznámy | 7.10.2016 17:10
V tu chvíli začne člověk myslet pozitivně,protože nikdo sám sobě nepřeje nic zlého ve všech oblastech života. To samé platí i pro myšlení po naše blízké.
O tom by se dalo dost polemizovat.
Navíc při otázce "co já vlastně chci" spoousta lidí začne myslet negativně už jen proto že ty věci které chtějí nikdy mít nebudou.
O tom by se dalo dost polemizovat.
Navíc při otázce "co já vlastně chci" spoousta lidí začne myslet negativně už jen proto že ty věci které chtějí nikdy mít nebudou.
neznámy | 8.10.2016 09:08
Myšlenka pochází od japonského profesora budhismu Hirojuki Icuki, našeho současníka.
Vystihuje podobně jako další vyjádření z knihy hloubku poznání lidské existence která nediskriminuje a neomezuje své myšlení jen na příznivé aspekty života.
Domnívám se že máme tady co dělat s výzvou pro celou západní kulturu.
Z anorace:
Romanopisec a buddhistický učenec, který čerpá z pozoruhodného osobního příběhu, nám představuje tariki, Jinou sílu, která je jádrem víry buddhismu Čisté země. Jiná síla se odvozuje od skutečného a plného přijetí reality, která je v nás a jež nás obklopuje. Nejde o filozofii pasivity a nezodpovědnosti, ale o filozofii spojenou s radikální duchovní činností, s revolucí vlastního bytí. Její podstatou je spontánní úžasná síla, která nám dává vůli jednat, udělat to, co člověk udělat může, a pak čekat na vůli nebes. Tariki je důležitou sílou, která vyplývá z nezbytného uvědomění, že v životě, který žijeme, již osvícení jsme. Toto osvícení nepřichází snadno. Přichází z nepříjemného zjištění, že i přes náš nesouhlas jsme nepatrnými, nedokonalými bytostmi, které se zrodily do pekla utrpení, které určuje lidské bytí. Avšak v tomto pekle se občas setkáváme s drobnými radostmi, přátelstvím, laskavým jednáním cizích lidí a zázrakem lásky. Prožíváme chvíle, kdy jsme plní odvahy, kdy svět jiskří nadějemi a sny. Občas jsme dokonce hluboce vděčni za to, že jsme se narodili. Takové chvilky jsou rájem. Jenže ráj není jiná říše. Je tady, úplně uprostřed tohoto pekla světa. Tariki, síla, která přesahuje teologická srovnání, nám k takovým chvílím pomáhá. V nekonečných nejistotách současného světa nám tariki dává flexibilitu ducha, schopnost se radovat a k chvíli oddechu. (smiřte se s osudem, objevte vnitřní mír).
Vystihuje podobně jako další vyjádření z knihy hloubku poznání lidské existence která nediskriminuje a neomezuje své myšlení jen na příznivé aspekty života.
Domnívám se že máme tady co dělat s výzvou pro celou západní kulturu.
Z anorace:
Romanopisec a buddhistický učenec, který čerpá z pozoruhodného osobního příběhu, nám představuje tariki, Jinou sílu, která je jádrem víry buddhismu Čisté země. Jiná síla se odvozuje od skutečného a plného přijetí reality, která je v nás a jež nás obklopuje. Nejde o filozofii pasivity a nezodpovědnosti, ale o filozofii spojenou s radikální duchovní činností, s revolucí vlastního bytí. Její podstatou je spontánní úžasná síla, která nám dává vůli jednat, udělat to, co člověk udělat může, a pak čekat na vůli nebes. Tariki je důležitou sílou, která vyplývá z nezbytného uvědomění, že v životě, který žijeme, již osvícení jsme. Toto osvícení nepřichází snadno. Přichází z nepříjemného zjištění, že i přes náš nesouhlas jsme nepatrnými, nedokonalými bytostmi, které se zrodily do pekla utrpení, které určuje lidské bytí. Avšak v tomto pekle se občas setkáváme s drobnými radostmi, přátelstvím, laskavým jednáním cizích lidí a zázrakem lásky. Prožíváme chvíle, kdy jsme plní odvahy, kdy svět jiskří nadějemi a sny. Občas jsme dokonce hluboce vděčni za to, že jsme se narodili. Takové chvilky jsou rájem. Jenže ráj není jiná říše. Je tady, úplně uprostřed tohoto pekla světa. Tariki, síla, která přesahuje teologická srovnání, nám k takovým chvílím pomáhá. V nekonečných nejistotách současného světa nám tariki dává flexibilitu ducha, schopnost se radovat a k chvíli oddechu. (smiřte se s osudem, objevte vnitřní mír).
neznámy | 4.11.2016 15:16
AHOJ,nechápu když si položíš otázku, co já vlastně chci, by měl někdo myslet negativně. Okamžitě po položení téhle otázky naskakují, jednoduché věty. Já chci zdraví,peníze, nebo třeba dovolenou u moře. To je individuelní a každý člověk má jiné potřeby. Co se týka myšlení na své blízké, tak to jsem asi nepochopila. Jak by někdo mohl přát svému rodiči,dítěti a příteli něco zlého? Pokud ano tak takovýto člověk by si to měl uvědomit a pracovat na sobě.
Počítam horoskop...