O zamilovanosti

Nebojte se.

I když je vám čtyřicet, padesát či ještě víc, tohle je článek i pro vás. Zamilovanost, tedy stav podobný chorobě nebo drogové závislosti, totiž může přijít, i když už to nečekáte.
Zamilovanost se nedá ovlivnit vůlí, když přijde, je tady. A je jí úplně jedno, jestli je 'oběti' sedmnáct nebo padesát. Jejím jediným cílem je vybrat si nejvhodnějšího partnera a zplodit s ním děti – tak to alespoň zamýšlela matka příroda.
Slovy odborníků je pak zamilovanost "erotická fascinace sexuálním objektem". Psychologové ji přirovnávají k iluzi, protože zamilovaný ztrácí kontakt s realitou a odmítá všechny racionální argumenty.
Právě její chemicko-biologické příčiny ale způsobují, že zamilovanost probíhá stejně v každém věku. Hormony vás ovládnou bez ohledu na vaše stáří, stav, váhu, počet dětí i dobu. Liší se jen v maličkostech. Zatímco dříve si zvlášť dámy schovávaly zamilované dopisy romanticky převázané červenou stuhou, dnešní zamilovaní si archivují esemesky či maily. A protože to není 'trvalá hodnota', tak je někdy přepisují do sešitů.
Dříve si psali básně a slečny dlouho odolávaly, zatímco dnes jsou díky mobilům a ICQ v prakticky nepřetržitém kontaktu a upejpavost se nenosí. A rozdíly mezi dnešními generacemi?
Minimální. Ti mladší se potkávají ve škole nebo na diskotékách, ti starší v práci nebo v lázních. Kino, procházky ruku v ruce a romantické večeře při svíčkách ale zabírají u všech. Jestli jste právě krásně zamilovaní a chtěli byste, aby to vydrželo navěky, máme špatnou zprávu. Zamilovanost není a nemůže být trvalá. Odeznívá tak do roka, maximálně dvou.
Poté se každý z dvojice začne projevovat individuálně, prosazuje své vlastní názory a vznikají první konflikty. V tuto chvíli se lidé buď rozcházejí, nebo se začnou respektovat jako dvě zralé osobnosti a vztah přeroste v partnerskou lásku. Takže to ani nevadí, buď vás po zamilovanosti čeká něco mnohem cennějšího – tedy láska, nebo vás zamilovanost přejde a vy se můžete těšit na další...
MÝTY O ZAMILOVANOSTI
* MŮŽE BÝT VĚČNÁ – opojný stav zamilovanosti nikdy nemá dlouhé trvání. Láska na bázi adrenalinu je časově omezená. Průměrně trvá rok.
* ZAMILOVANOST = LÁSKA – zamilovanost je jednou z fází sbližování se dvou lidí: seznámení, namlouvání, zamilovanost. V opravdový láskyplný vztah může, ale nemusí přerůst.
* ŠŤASTNÝ JE JEN STÁLE ZAMILOVANÝ ČLOVĚK – permanentně zamilovaný jedinec je buď nenapravitelný sukničkář, nebo emocionálně nevyzrálý typ.
* PLATONICKÁ LÁSKA JE NEŠŤASTNÁ – i jednostranná zamilovanost, kdy o ní druhý neví nebo ji neopětuje, je přirozená a určitým způsobem i pozitivní, protože obohacuje citovou složku osobnosti.
CHEMICKÝ KOKTEJL ZAMILOVANOSTI
*Zamilovanost se nerodí v srdci, ale v hlavě. Pokud totiž mozek vyhodnotí, že jsme osobou vhodnou k seznamování, spouští se další reakce v lidském těle. Začneme produkovat hormon adrenalin fenylethylamin. Ten vyvolává euforii podobně jako droga amfetamin. Zamilovaný člověk začíná být postupně na fenylethylaminu závislý. Pokud nedostane svoji dávku, tak nejí, nespí a nepracuje. Fenylethylamin se vylučuje pokaždé, když jsme v přítomnosti milované osoby. Jeho vylučování se postupně snižuje a nahrazuje jej hormon endorfin.
* "Tělo vylučuje i další látky, jako jsou dopamin a noradrenalin. Ty zase zvyšují sexuální aktivitu, touhu po radosti a potěšení," vysvětluje sexuoložka Mirka Jonášová. Díky jejich působení pociťujeme například bušení srdce, červenáme se nebo se potíme, ale také neúnavně létáme na křídlech lásky a neprojevujeme zájem o nic jiného než o objekt své milostné vášně.
* V koktejlu zamilovanosti nechybí ani sexuální steroidy – estrogeny, které zlepšují celkové emoční ladění ženy a zvyšují její libido, a testosterony, jež udržují sexuální aktivitu mužů a budí jejich erotické představy a fantazie.
Bojíte se zamilovat nebo nevěříte, že vás to ještě potká? Ale životní láska může přijít, i když už to nečekáte.
Každý člověk by měl být schopen prožít takový ten citový výkyv, kdy má dojem, že ztrátou milovaného protějšku se mu zhroutí celý svět.
Kdo se ale pořád jen o sebe bojí, kdo má strach pustit si někoho do srdce, aby se tím nezničil, kdo se obává, že má stále všeho míň než ostatní, kdo prostě zůstává pořád takto obrácený do sebe, ten není schopen ani lásky
Aby byl člověk schopen skutečné lásky, musí se otevřít, musí vyjít sám ze sebe. Teprve když toto dokáže, je naděje, že si najde vhodného partnera, s nímž naváže plnohodnotný vztah. Je-li člověk ve svém psychickém růstu nějak poškozen, či doslova zmrzačen, tzn. je-li neschopen vyjít sám ze sebe a volně se otevřít okolnímu světu, pak je to situace velice nebezpečná. Může sice uzavřít manželství, které možná i vydrží, protože on do toho všeho nějak doroste, ale bude to vztah velmi problematický.
Věc, kterou nyní řeknu je velice známá. V moderní společnosti se značně urychlilo tělesné dospívání a zpomalilo se dozrávání psychické. Dnešní mladí lidé jsou dříve schopni sexuality než skutečné lásky, vytrvalosti, věrnosti, trpělivosti a oddanosti. Je to dáno nejen rodinou, v níž člověk vyrůstá, ale celou společností. Je to tak a jsou s tím velké potíže, neboť v důsledku této skutečnosti se mladí lidé dostávají do situací, majících někdy i katastrofální důsledky, jejichž řešení je ale nad jejich síly.
+++
Matka příroda nás v duchu
rozmnožovacího zákonu
drží pevně v moci hormonů,
činí z nás tak poslušné syny a dcery
žene nás bezhlavě i do nevěry.

Ach ta láska, mocná čarodějka. Co o ní všechno bylo již napsáno, řečeno i zazpíváno, dokonce se podrobila i vědeckému výzkumu a výsledek?! Pořád stejný – zamilovanost střídá zklamání.

A proč?
Protože láska jako mocná čarodějka funguje pouze v období zamilovanosti, které má krátkou záruční dobu - 3 až 12 měsíců, pak její magické kouzlo pomine.

A proč?
No protože příroda - to je ta skutečná vládkyně našeho milostného vzplanutí a silou hormonů nás drží pěkně v hrsti. Milostné zaslepení neboli zamilovanost je načasovanou biologickou fintou matky přírody, pomocí níž zajišťuje reprodukci lidského rodu. Ať se to lidem líbí, nebo ne, všemocná máti jim naprogramovala stejné poslání jako ostatním zvířatům, z čehož jim plyne rozmnožovací povinnost.

V rámci tohoto úkolu drahá Pé-matička vybavila ženy čichovým radarem, jímž nevědomky analyzují mužův imunitní systém a určují, zda je vhodným dárcem spermatu pro jejich potomky. Tímto biologickým testem projdou pouze zdraví silní samci, jejichž genetický materiál je zárukou zplození zdatného pokračovatele rodu s šancí na přežití v lidské džungli.

V období ovulace mají ženy svůj čichový senzor velice vstřícný k pižmu ověřených potencionálních otců, a tak se jim někdy stává, že šílená touha je žene přímo do jejich náručí. V tomto plodném období se jich občas může zmocnit i velká hormonální bouře, která v nich spustí smršť vášně a síla pižma je beze smyslu uvrhne do jednorázových milostných objetí s náhodnou známostí. Když vláda hormonů nad nimi ztratí svou moc a vrátí se jim vědomí, marně hledají rozumný smysl svého vášnivého řádění.

Je paradoxní, že moudrá matka příroda nás na určitou dobu zbavuje rozumu, oslepuje růžovými brýlemi a vrhá do spárů neovladatelné vášně. Z těchto důvodů bývají také konce zamilovanosti bolestné jako kocovina. Ale nezoufejme, každá milostná slepota nekončí kocovinou a vyklube se z ní i dlouhodobý partnerský vztah.
Samozřejmě, že s výše uvedenými fakty, se nemusí každá žena ztotožnit, neboť záleží na individuálním hormonálním drinku, jaký drahá máti namíchala každé z nás.

Také bych chtěla upozornit, že tajemství o ženách zde odhalená, nepocházejí z mé přebujelé fantazie, ani z alibistického pokusu obhájit ženskou nevěru, ale z vědecky prokázaných faktů.

Jak jsou na tom se zamilovaností muži, se zmíním příště, ale už teď vás mohu ujistit, že na tom nejsou o nic lépe, než my, ženy
Muži podle rozkazu přírodních zákonů - zajistit přežití lidského rodu, jsou připraveni rozmnožovat se vždy a všude, aby rozséváním semene oplodnili co nejvíce samic, v co nejkratším čase. Aktivaci této neutuchající sexuální touhy má na svědomí mužský hormon testosteron, jehož množství v těle je hlavním hnacím motorem sexaktivity muže.

Jestliže rozsévače semene postihne při spatření samice milostná slepota, rozum klesne do míst, kde akční orgán naopak stoupne. V důsledku toho upadá v první fázi milostného postižení do transu, který se projevuje fanatickým zíráním, dementním slintáním, mátožnými pohyby i tiky a vydáváním nesrozumitelných skřeků, při snaze napodobit lidskou řeč. Po opadnutí transu nastává fáze, kdy zahlcen vášní rozmnožovacího pudu v horečnaté euforii míří zoufalými manévry ženě přímo na rozkrok. V tomto tokajícím stadiu, kdy má smysly zatemněny kopulační myšlenkou nadělá spoustu nesmyslů, aby splnil své biologické poslání.

Záludností přírody je, že muži - lovci dokážou vyvinout značné úsilí k dobytí ženského lůna i bez zamilovanosti, neboť se řídí, rozkazem své drahé máti – rozsévat semeno vždy a všude. A v tomto ohledu se chovají jako velmi poslušní synové, což vysvětluje jejich tolik diskutovanou promiskuitu.

A jak poznáme lovce – rozsévače od zamilovaného samce? Jednoduše, ostřílený playboy neupadá do transu, nemá problémy s řečí a střílí lichotky rovnou od boku. Zatímco zamilovaný sameček krouží kolem samičky i několik dní a nocí, a když se jí konečně odváží oslovit, vypadnou z něj "duchaplné" věty typu:„Nevíš kolik je hodin?“ nebo „Nemáš oheň?“ apod. Zpravidla i ze zamilovaných samečků se časem stávají lovci - rozsévači a není se čemu divit. Vždyť na rozdíl od žen, jimž hrozí nadvláda hormonů jen v období ovulace (kromě nymfomanek), mužům vládnou pořád. Nechci tímto omlouvat mužskou nevěru, jen chci vysvětlit jejich věčné nutkání k osévání plodné půdy. S tím souvisí i postoj mužů k lásce a sexu.

Dopřát mužům
zrakovou stimulaci,
při níž načerpají
milostnou inspiraci,
má pro ženy
praktickou výhodu,
mohou pak sklízet
vášnivou úrodu.

V předchozím článku se ženám doporučovalo, aby dopřály svým drahým polovičkám vizuální polygamní inspiraci. Pokud toto doporučení v nich vyvolává podezření, že se jedná o mužskou fintu, jak zlegalizovat u svých partnerek svou zálibu v pornofilmech, playboyi či otáčení za sebevědomě vykračujícím si poprsím, mají správné tušení. Avšak nejde o spiknutí mužů, ale o vědecká fakta, díky nimž, mohou ženy poznat i původ zmiňovaných pánských libůstek. Pak snad majitelky estrogenového myšlení pochopí, že nemá smysl, svým testosteronovým protějškům vizuální blaženosti upírat, nebo je za ně kropit výčitkami, protože oni za ně nemohou. Jsou totiž součástí jejich lovecko-rozsévacího dědictví. Lovecko - rozsévací pud jim velí, vyhlížet vhodnou kořist pro rozmnožování rodu. Pravěký zvyk si zachovali dodnes v podobě potřeby zrakové stimulace, projevující se v již výše uvedených zálibách. Partnerky žárlivě peskující své miláčky při otáčení se za jinými ženštinami, neboť v nich cítí konkurenci, zbytečně panikaří.

K panice není důvod, protože otočky pánů za kolemjdoucími kráskami, znamenají pouhé zírání na jejich lepé tvary, které vábí jejich zrak magickou silou. Nehrozí však, že by se hned s nimi chtěli pohlavně sblížit, nebo dokonce uvažovali o vážnějším vztahu. Se stejným zaujetím zhodnotí projíždějícího Porsche či Harleye Davidsona. Jde jen o obdiv fyzického designu, o nic víc. Mimochodem ženy se dívají po mužích stejně často jako oni po nich. Rozdíl je jen v tom, že Adamové mají užší zorné pole, a tudíž musí při pozorování vnadných objektů, otáčet hlavou. Kdežto Evy vlastnící periferní vidění, mohou omrknout vizáž procházejícího borce bez otáček. S díváním p opačném pohlaví máme stejné skóre, ale jen samečka lze přistihnout při činu. V oblasti nenápadného mezipohlavního okukování jsou pánové handicapovaní, avšak užší zorné pole mají vykompenzované schopností vidět na dálku jako rys. Tato mužská specialita se nazývá „Tunelové vidění“, které převzali od svých praotců lovců. Vyklubala se z potřeby zaměřit kořist na dálku a soustředěně ji sledovat. I dnes můžete na výletě do přírody narazit na sedícího lovce beze zbraně např. na břehu řeky s pohledem upřeným do dáli.
Ochránkyně hnízda zas nepotřebovali upírat pohledy do dáli, ale naopak musely vědět, co se šustne v okolí hnízda, a proto mají dobré periferní vidění.

Milostné pobláznění
Pokud jsou k sobě lidé fyzicky přitahováni, vyřinou se do krve proudem neurochemikálie na bázi adrenalinu. Proto pociťujeme bušení srdce, pocení či zčervenání pokožky. Jmenovitě se jedná hlavně o fenyletylamin, dopamin a noradrenalin. Tyto tři látky, přirození bratránci syntetických amfetaminů, nám dohromady zajišťují pocit zamilovanosti či jakéhosi omámení. Díky nim se čerstvě zamilované páry cítí energicky a doslova se vznášejí. Vděčí jim i za to, že dokáží promilovat dlouhé hodiny a proklábosit celé noci, aniž by cítili zvýšenou únavu. Dalšími typickými příznaky působení těchto látek jsou soustředění veškeré pozornosti k objektu zájmu, ztráta chuti k jídlu, touha a povznesená nálada. Muži tento milostný koktejl produkují rychleji a snadněji než ženy, což je způsobeno jejich vizuálnější přirozeností. Pro ty, co zrovna nejsou zamilovaní, mám jednu dobrou zprávu. Bohatým zdrojem fenyletylaminu je obyčejná čokoláda. Pokud se tedy cítíte provinile, že jste na hnědavých tabulkách doslova závislí, věřte, že mezi vámi a čokoládou existuje chemicky podložený milostný vztah. :-)
Mazlení a sex
Jako hlavní „mazlící chemikálie“ byl identifikován hormon oxytocin. Je to stejný hormon, který u žen indukuje porod a po porodu navozuje a udržuje produkci mateřského mléka. Pod jeho vlivem se ženy i muži stávají klidnějšími, mírumilovnějšími a citlivější k potřebám druhých. Oxytocin hraje důležitou roli v pocitech romantické lásky, ale i sexuálního vzrušení. Ve větší míře se vyplavuje při orgasmu a upevňuje pouto mezi partnery. Oxytocin je zajímavý i tím, že jeho vyplavení je možné spustit jak fyzickým kontaktem, tak pouhou představou milované osoby.
Pevné pouto
Když zamilovanost poleví, přebírá velení jiná skupina chemikálií, které znáte pod označením endorfiny. Jde o přirozené analogy morfinu, tedy vskutku nefalšované opiáty. Mají zklidňující účinky, navozují pocit intimity, spolehlivosti, jistoty a vřelosti, tlumí také bolest. Nepřinášejí tolik vzrušení a omámení jako fenyletylamin, ale jsou stálejší a více návykové. Čím déle spolu dva lidé setrvávají v manželském (partnerském) svazku, tím pravděpodobnější je, že už spolu zůstanou navždy. Stali se závislými na endorfinech a jakémsi manželském poklidu. Je to právě absence endorfinů, která způsobuje, že pokud jsou dlouhodobí partneři od sebe odloučení, vzbuzuje to v nich zvláštní bol a touhu. Absence endorfinů hrají velkou roli i v případě smutnění ze ztráty partnera. Endorfiny se stejně jako oxytocin ve vyšší míře vylučují při sexu, ale i jiném typu fyzického kontaktu, při cvičení a jiné fyzické aktivitě.
„Láska na bázi adrenalinu, je hlavně o nás samotných, hřeje nás pocit, že jsme milováni. S endorfiny skutečně milujeme.“ (M. Goulston, profesor psychiatrie z kalifornské univerzity)
Dalším hormonem, který hraje roli v dlouhodobém monogamním svazku, je vazopresin (antidiuretický hormon). Někteří vědci se domnívají, že vazopresin a endorfiny ve svých účincích jdou proti dopaminu a fenyletylaminu, čímž se dá vysvětlit, proč vášnivá láska uvadá úměrně tomu, jak mezi partnery vzniká pevné pouto. Po dvou, třech letech vztahu, je vášeň téměř úplně pryč. Pak se vztah buď rozpadne nebo, pokud se stihlo vytvořit dostatečně silné pouto, přetrvá. Nezoufejte a nevzpomínejte nostalgicky na žhavé začátky vztahu. Oxytocin, vazopresin a endorfiny stále hrají ve váš prospěch a jen tak nepřestanou. A dost možná, že svého partnera máte jen docela obyčejně rádi proto, jaký je.

roman, citanie pred spanim.v kazdom veku tuzime po pritomnosti spriaznenej duse.aj ked uz nemusime udrzovat pokracovanie ludskeho rodu,vzdy pojde o vymenu energii a duchovny vzostup.v podstate suhlasim s napisanym

Neda sa zamilovanost jednoducho preskocit?
Ked tento stav naozaj pripomina nejaku zakernu chorobu a osobne sa mi zda komicky...
A co ak sa zamilovanost volou ovladat da? :)
Jednoducho si zachovame triezvy, nezakaleny pohlad. Laskavy, ale nie ruzovy.

ale ano, da sa. To je uz vyssi level, ale zrejma. Vela ludi take nieco co hovoris nedokaze pochopit, a vela ludi prave preto nepotrebuje partnera:)

Aké pekné slovo, že "upejpavost". Na to snáď v slovenčine nie je ani jednoslovný ekvivalent... Keď sa niekto upejpá... upípa... :)

Ja sa priznám, že som nečítala príspevok od Syffiyah, ale keď sa niekto upejpá, tak sa hanbí, nie? :)

Vanda trojsedmičková...a čo ak to nie je už o vedomom ovládaní vôľou, ale stav, ktorý nastal a je trvalý už?

opat nadherne, Safyi..zeby si sa aj Ty zamilovala??

čo ak to nie je už o vedomom ovládaní vôľou, ale stav, ktorý nastal a je trvalý už. To co si napisala plati pre niekoho kto je mimo vsetkeho a predovsetkym to nie je clovek z masa a kosti.:D
Pre ludi smrtelnikov plati v tomto vola a sebaovladanie, alebo nechut.
-PUH-

Upejpavost je předstíraná stydlivost, váhavost, oddalování akce :) Například na návštěvě u pohoštění patřilo k bontonu, že dáma upejpavě upije z nabízené skleničky. Myslím, že odpovídající slovo ve slovenčině je "zdráhať sa" :)

Tak nevím, ale jak píšu hned v úvodu, ta nákaza si nevybírá :D Jak s ní naložíme, je už na nás. Pokud se to někomu nepřihodí, tak neví, o čem to je a těžko může vědět, co zmůže vůle.

Ve stavu zamilovanosti jde střízlivý rozum stranou, nebo je úplně zatlačený do úzadí. Při troše zjednodušení se dá říci, že ve skutečnosti máme mozky tři: plazí mozek (mozkový kmen), savčí mozek (limbický systém) a lidský mozek (neokortex - šedá kůra mozková ).
Každý z nich je jinak specializován, přičemž od opic a jiných savců se lišíme hlavně evolučně nejmladší částí mozku, jíž je neokortex (zvaný také koncový mozek – starý jen asi 100 tis. let), který je zodpovědný za vědomé rozhodování a vnímání. Projevuje se rozumem, inteligencí a morálkou. Neokortex umožňuje každému z nás potlačovat a ovládat emoce, ovládat primitivní pudy. Jenže ty první dva jsou spojeny s přežitím a reagují mnohem rychleji, takže nám organizmus chemicky upraví, než se stačíme rozkoukat :);)

-LOL-aleže kto si dal až takú robotu, aby toto takto rozanalyzoval?
Aj tak je to ale najkrajší pocit, aký som kedy zažila. Prajem to každému, patrí to k životu. Netreba sa za to hanbiť v akomkoľvek veku-FLOWER-
A toho, komu je zamilovanosť na smiech, neodsudzujem, len mi ho je ľúto, že to nezažil. Má totiž za čím banovať.;)

Máš pravdu, zaskočilo mě to v době, kdy jsem byla dlouhá léta přesvědčena, že mi už nic podobného nehrozí. Bylo to jako blesk z čistého nebe, náhlé, intenzivní, zničující... a nádherné! Tak jsem hledala vysvětlení a vyplodila jsem tuhle kompilaci. :)

Ďakujem, zas som sa naučila niečo nové. Vedela som, že kdo se upejpá, tomu utečie príležitosť. Len to presne vyjadriť...
A k téme - je tu na zverokruhu taká charakteristika, že "Vzťahy podľa Merkúra". Tam by som videla príklad ľudí, ktorí to neprežívajú tak búrlivo, ale pozvoľnejšie. Proste im také invazívne lavínovité pocity prekážajú, znemožňujú im voľné dýchanie...

A patrí ti za to úprimná vďaka:)
Kto to nezažil, nepochopí...jeho smola;)

"Samozřejmě, že s výše uvedenými fakty, se nemusí každá žena ztotožnit, neboť záleží na individuálním hormonálním drinku, jaký drahá máti (rozuměj Příroda)namíchala každé z nás."


A tímhle se zřejmě dostáváme k tomu nativu. My s Lunou ve Štíru býváme těmito stavy postiženi nezřídka a hodně intenzivně. U mě to má i vedlejší účinky - probouzí to pokaždé mé sklony ke grafománii -LOL-

Celkom by ma zaujímalo, koľkí sme tu s Lunou v Škorpíkovi :)

Mňa by zaujímalo, ako ju majú umiestnenú ľudia citovo chladní, čo majú radi hlavne seba.

Mě taky, kromě tebe znám ještě jednoho takového, ale ten sem nechodí :)