mesiac
Nedeľa, 21.4.2019
Meniny má Ervín

Láska a vzťahy - 

Novy typ ditete

neznámy
neznámy | 8.6.2013 20:55
Jestliže se podíváte do tváře dětí, když se narodily a právě vyšly ze samotného zdroje života, uvidíte něco, co nemůže být pojmenováno – je to nepopsatelné a nedefinovatelné. Dítě je plné života. Nemůžete přesně popsat jeho živost, ale je tam a můžete ji vnímat. Je to tak výrazné, že ať jste jakkoli nevšímaví, nemůžete tomu nevěnovat pozornost. Dítě je plné života a můžete tento neobvyklý stav vnímat. Tato vůně velmi pomalu mizí. Jestliže dítěte bude – naneštěstí – úspěšné, bude celebritou – prezidentem, ministerským předsedou či papežem – potom totéž dítě smrdí. Narodilo se s nesmírnou vůní, nezměřitelné, nepopsatelné a nedefinovatelné. Když se podíváte do očí dítěte, nemůžete hlouběji nic nalézt. Oči dítěte jsou bezednou hlubinou, jež nikde nekončí. Naneštěstí ji společnost zničí a brzy budou oči dítěte pouze plytké; tato obrovská hloubka zanedlouho kvůli vrstvám podmiňování zmizí. Byla to jeho pravá tvář. Dítě nemá žádné myšlenky. O čem může přemýšlet? K přemýšlení potřebuje minulost, k přemýšlení potřebuje problémy. Nemá žádnou minulost, má pouze budoucnost. Ještě nemá žádné problémy, je bez problémů. Nemůže přemýšlet. O čem by mohlo přemýšlet? Dítě je vědomé, ale bez myšlenek. Toto je pravá tvář dítěte. Kdysi to byla také vaše tvář, a ačkoli jste ji zapomněli, je stále uvnitř vás, čeká, až bude jednou znovuobjevena. Říkám znovuobjevena, protože jste ji ve svých minulých životech již mnohokrát objevili, ale stále znovu ji zapomínáte. Možná jste dokonce v tomto životě zažili okamžiky, kdy jste se dostali velmi blízko k jejímu poznání, k jejímu uvědomění si a k tomu, abyste ji projevili. Svět vás však příliš ovlivňuje a jeho sevření je silné – je zde tisíc a jeden směr, kterými vás vleče. Vleče vás tolika směry, že se rozpadáte. Je zázrak, že se lidé stále dokážou udržet pohromadě. Jejich jedna ruka míří k severu, druhá ruka k jihu, jejich hlava musí být nasměrována k nebi; všechny jejich části se rozlétnou po celém světě. Je to rozhodně zázrak, jak se stále udržíte dohromady. Možná je tlak ze všech stran příliš silný, takže se vám ruce, nohy a hlava nemohou rozlétnout. Jste odevšad tlačeni. I kdybyste se náhodou setkali se svou pravou tváří, nebudete schopni ji rozpoznat, bude to pro vás neznámý člověk. Možná ji jednou za čas pouze náhodou potkáváte, ale neřeknete dokonce ani „Ahoj!“ Je to neznámý člověk a možná hluboko uvnitř cítíte nějaký strach, který se objevuje vždy, když se setkáte s neznámým člověkem. Ptáte se mě, jak můžeme zachovat pravou tvář svých dětí. Není třeba udělat něco okamžitě. Cokoli je uděláno okamžitě, bude působit rušivě. Musíte se naučit umění nezasahovat. Je to velmi obtížné. Neexistuje něco, co musíte udělat, abyste zachránili a uchovali pravou tvář dítěte. Vše, co uděláte, jeho pravou tvář naruší. Musíte se naučit umění nezasahovat; musíte se naučit nepřijít hned k dítěti a jít mu z cesty. Musíte být velmi odvážní, protože je nebezpečné nechat dítě samo. Po tisíce let nám bylo tvrzeno, že jestliže je dítě ponecháno samo, bude divoké. Je to naprostý nesmysl. Sedím před vámi – myslíte si, že jsem divoch? Žil jsem tak, že mí rodiče nezasahovali do mého života. Ano, způsobilo jim to mnoho problémů a způsobí to také vám mnoho potíží, ale stojí to za to. Pravá tvář dítěte je tak cenná, že jakékoli potíže za to stojí. Je tak drahocenná, že cokoli za ni musíte zaplatit, je stále levné; získáváte ji zadarmo. Budete se radovat, až jednoho dne naleznete své dítě s neporušenou pravou tváří, s toutéž krásou, kterou si přineslo na svět, s toutéž nevinností, tímtéž jasem, toutéž radostí, toutéž spokojeností a tímtéž vědomím… Co více můžete chtít? Nemůžete dítěti nic dát, můžete mu pouze vzít. Jestliže skutečně chcete dítěti dát dar, je možný pouze jediný dar: nevměšujte se. Riskujte a dovolte dítěti zkoumat neznámé a vstoupit do nezmapovaných míst. Je to obtížné, protože rodiče ovládne veliký strach. Kdo ví, co se dítěti přihodí? Ze strachu začnou dítě formovat do určitého životního vzorce a směřovat ho určitou cestou a k určitému cíli, ale nevědí, že kvůli svému strachu dítě trýzní. Nikdy nebude šťastné a nikdy vám nebude vděčné; vždy bude vůči vám pociťovat nevraživost.




Pokracovani: http://www.2012rok.sk/wp/deti-a-rodina/3327-novy-typ-ditete

Z knihy - OSHO – O dětech + Úryvek z knihy ZDE

Ako ste sa citili ako dieta - respektovali vas rodicia? Mna moja matka nie, robila mi rozne "hnusne" veci. Napisem o nich neskor. Odpustila som jej, no trapila som sa dlho. Verim, ze to vsetko ovplyvnilo moj dalsi zivot.
Ake mate skusenosti ako deti? A ako pristupujete/budete ku svojim detom?
Vazite si ich, verite im, dokazete im povedat intimne zalezitosti? Ako im pomahate?-HEART-
neznámy
neznámy | 9.6.2013 18:13
Je to velmi dlhee :) Niekde v polovici som sa stratila :) Ale aby som odpovedala na tvoju otazku - ako dieta som sa citila celkom v pohode. Vyrastala som s maminkou a babickou, a ako mi mamina hovori, so mnou sa inak nedalo, len tak, ze mi veci vysvetlovala. Snazila sa ma viest k samostatnosti. Snazila sa respektovat moje rozhodnutia, aj ked im nerozumela. Maximalne mi povedala svoj nazor na danu vec. A niekedy sa netajila tym, ze s tym nesuhlasi a moje rozhodnutie ju spravilo smutnou. niekedy som kvoli tomu mavala vycitky, niekedy som sa asi podvedome rozhodla tak, aby smutna nebola, ale cim som bola starsia, tym viac som sa rozhodovala ako som uznala za vhodne aj napriek tomu. O nieco podobne sa snazim u svojich deti. Kdesi som citala, ze cielom vychovy nie je poslusne dieta, ale dieta, ktore sa vie same rozhodnut a je samostatne. Ale musim povedat, ze niekedy je to velmi tazke. Moj manzel je straslivy bojko - neustale ma strach, ze sa nieco stane, nejaka katastrofa, niekedy mu to brani dokonca niektore veci zazit alebo prezit naplno. A niekedy to prenasa na deti (cim im brani prezivat veci slobodne), a zial, castokrat aj na mna, asi nie som dost silna, aby som tomu vplyvu odolala, alebo mozno som uz pod tym vplyvom prilis dlho... v poslednom case sa ale vedome snazim tomu vnutorne vzdorovat a nenechat sa tym strachom infikovat a tiez sa snazim, aby moje obavy neboli pre moje deti obmedzenim. No a moje deti... ten starsi mi tuto vychovnu snahu niekedy dost komplikuje svojim pristupom. Ja sa snazim ho viest k samostatnosti a on namiesto toho, aby sa tesil, ze niektore veci uz vie sam a ze sa nieco nove naucil, tak robi sceny a chce, aby som ich robila za neho (bude mat 4). Vtedy stracam nervy a premyslam, ci je moj pristup spravny. Dost ma zaujalo, co sa tam pise o spani. Moj syn odmieta chodit spat... a ak by som to nechala na nom, tak by siel do postele asi neskor ako ja:D Jedine v co dufam je, ze jedneho dna pochopi o co sa snazim ;)
neznámy
neznámy | 10.6.2013 09:59
Uz som to skratila:)
Mne mama nevysvetlovala nic, iba zakazovala a prikazovala; I prvu menstruaciu a vsetko mi vysvetlila babicka. Jej tehotenstvo hoci som vedela, ze caka dieta, jej teta. Vsade ma zahanbovala, I prvu lasku v 16tich mi zakazala - co som sa vtedy naplakala. Bol to moj otec, ktory ma ucil, podporoval, pomahal I viedol k samostatnosti. Ona ziarlila snad I na mna-NOSMILE-
neznámy
vevuska
vevuska | 10.6.2013 11:50
Hm.... niečo mi to pripomína. Niekedy si myslím, že to bola taká blbá generácia našich mám. Ale zase nedá sa hádzať všetkých do jedného vreca. To ani nie je správne. Ale vrátim sa k téme. Mne mama tiež nič nevravela. Keď som mala 15 rokov, tak som si nohu o niečo oškrela a tiekla mi z toho troška krv, ktorá ostala aj na postelnej plachte a tatino sa začal tešiť, že som dostala konečne krámy. A ja som nechápala o čom točí. Tak mi to dáko vysvetlili, ale aj tak som tomu nerozumela. No naštvalo ma, že mi to hovorili až vtedy a to tatino. Nie mama. Aj čo sa týka sexu a krámov, ako to funguje a všetko okolo toho som sa dozvedala na základnej škole od kamošky. / ktorú to chytilo v 12-tich a odvtedy sme spolu najlepšie kamošky/ Okrem takýchto vecí ma aj bila a zlomila mi troška nos - kozmetička sa čudovala, že aký mám nos / navonok to nevidno / a pár vecí, ktoré mi ešte aj dnes mama zakazuje typu, keď chcem ísť večer von abo na diskotéku. A to nehovorím o somarinách. Ale ešte jednu vec musím sem napísať, čo som z maminej strany nepochopila ako môže ... mala som problém s dolnými partiami - cystu a dosť ma to bolelo, mala som to hnisavé a mama sa ma spýtala, že či som spala s cigánom a že len si vymýšľam. Až u lekára pochopila, že to sa stáva a ja za nič nemôžem. Ale neospravedlnila sa. No odpustila som jej už niekoľko krát, no aj tak ma vždy niečím prekvapí, čo ma dorazí a vyrazí dych. A s tou žiarlivosťou... áno, aj moja mama na mňa žiarli, keď sa pekne oblečiem a ideme dakam do spoločnosti - hoc do divadla.
Zornička
Zornička » vevuska | 10.6.2013 12:53
Poďakuj svojej matke, že bola taká aká bola. Niečo ti to má ukázať, čo si máš v sebe vyriešiť. Hoci len to, že si povieš " ja to svojej dcére tak robiť nebudem" Matka poskytla živý príklad ako cítiš že by si to robiť nemala. Nie náhodou je matka našou matkou, lebo ani lístok sa nepohne náhodou, takže buďme vďační za tieto skúsenosti.Bola iná doba, naše matky boli iné, my sme a budeme zase iné. Možno budeme prekvapené, čo o nás napíšu vlastné deti po desiatkach rokov. Možno že sme na ne nemali vôbec čas, všetko si hľadali na internete, že hamburger a cola boli pohodlnejšie než niečo uvariť, že sme ich odkladali k televízorom a počítačom a prvého živého motýľa videli až na školskom výlete do ZOO.
neznámy
neznámy » vevuska | 10.6.2013 13:04
Kdyz prijedu za rodici na vesnici na navstevu,tak obcas mama vyleze ze dveri.Ma doskrabane ruce a utrapeny vyraz a rekne.

"To jdes teda brzo! Musela jsem vyplyt a okopat brambory uuuplne sama!!!.Proc sem vlastne jezdis?"-CRY-


Musim podotknout ze navsteva je predem ohlasena a vubec nevim od mamy ze chce pomoct z bramborama.:)
vevuska
vevuska » Zornička | 10.6.2013 13:47
ja rozumiem Zornička čo tým život myslel a chcel. Preto vravím, že som mame už dávno odpustila, pretože ona to tiež nemala ľahké a jednoducho niektorí ľudia sa nevedia od minulosti odpútať ani vtedy keď už majú vlastné deti a svoj život. Ja mamu úplne chápem, no u nej mi stále chýba to porozumenie. To mi stále nejde do hlavy, že predsa chcela deti a aj napriek tomu nenašla v sebe to porozumenie voči nám, deťom. Ale už to beriem tak, že je to jej povaha, tak ako ja sa obrňujem voči druhým ľuďom a ich citom,tak aj ona má takúto obranu. Len som fakt myslela, že časom to bude lepšie a nebude musieť mať ten pancier voči nám, že ho zhodí. Ale čo už. Už som si zvykla :)
vevuska
vevuska | 10.6.2013 13:50
áno, niektorí rodičia si myslia, že keď sme ich deti, tak vieme čítať myšlienky. Ale to nevieme. Aj u mojej mami to tak vnímam, akoby chcela, aby som jej čítala myšlienky a keď to spravím podľa seba, tak je zle, lebo ona to chcela ináč, ale ona to vopred nepovie :) A pritom mi ona sama vravela, že nemému decku ani vlastná mať nerozumie :) už to začína byť opačne :)
neznámy
neznámy » Zornička | 10.6.2013 14:30
Suhlasim s tym, ze nasa matka je nasou matkou z urciteho dovodu. Ja som asi mala stastie v tom, ze moja babicka vychovavala maminu tym stylom, aky spominala vevuska. a mamina si uvedomila presne to, ze nechce byt taka matka. a viete co? ja na svojej mame tiez vidim veci, ktore nechcem svojim detom nikdy robit. dolezite je si to uvedomit. pretoze je asi prilis caste to, ze v tomto smere opakujeme chyby nasich rodicov - ved je to predsa jedina vychova, ktoru pozname a chce to fakt otvorenu mysel a znacnu davku sebareflexie neupadat do starych znamych vzorov spravania.

Inak ked ste viacere spominali ziarlivost matky, velmi mi to pripomina jeden pribeh, ktory vo svojej knihe popisala Judy Hall (karmicka astrologicka). Mala klientku, ktora tiez riesila ziarlivost svojej matky - konkretne islo o to, ze ziarlila na vztah dcery a otca. A z jednej regresie vyslo, ze v minulom zivote bola dcera vydata za svojho sucasneho otca... neviem, nakolko tymto veciam verite, ja len ze vo vztahoch moze ist aj o veci, ktore nasim obmedzenym vnimanim pochopit nevieme.
neznámy
neznámy | 10.6.2013 14:33
dakujem za tip, precitam si -FLOWER-
vevuska
vevuska | 10.6.2013 15:21
Alisa, máš pravdu, aj minulé životy veľmi súvisia so správaním človeka v terajšom živote. Mne sa opakoval jeden sen a až v dospelosti som pochopila o čo išlo a snažím sa to v tomto živote zmeniť - išlo o to, že som bola vo väzení za niekoho iného. Ja som nebola vinná. A to celé si mám v tomto živote uvedomiť a zmeniť svoj postoj k sebe samej. A podľa mňa aj preto som moju mamu včas pochopila.
neznámy
neznámy » vevuska | 10.6.2013 15:35
Ja som dostala prvu menstruaciu u tety na hodoch, zostala som bleda ked som vysla z WC, a videla som krv. Chcela som ist domov. Isla mama a babicka; mama mi dala vlozky a isla spat na hody. Babicka zostalo so mnou, rozpravali sme sa o vsetkom.
Ked som mala maturitny vecierok, omylom som si sadla na poliatu stolicku...mama hned rano saty prezerala, bol tam flak. Zle sa na mna podivala ale nepovedala nic. Viem co si myslela.
Cez prazdniny na dovolenke pri mori/islo mi na 18, v oktobri/ som mala prvy sexualny vztah, intenzivny, 3tyzdnovy az som dostala nejaky zapal, z toho trenia. Na gynekologiu isiel so mnou otec, viezol ma autom kvoli bolestiam.-ROLL-
neznámy
neznámy | 10.6.2013 15:42
Mne zas povedala, ze ked chcem rajciny a paprika, musim si to odrobit - cely tyzden som bola na internate. Predtym som robila vsetko.
PO 4DNOVEJ CESTE VLAKOM Z uKRAJINY KED SOM TUZILA LEN IST DO POSTELE, MA POSLALA ZBERAT UHORKY, A TRHAT BURINU/ACH, CAPSLOCK ZASE/.-ROLL--SADLEY-
vevuska
vevuska | 10.6.2013 16:30
hm... poteší tiež... Na tú gynekológiu, teda do Ružinovskej nemocnice s bolesťami a teda tou cystou som šla s mamou a to som mala šťastie, že mala známeho pôrodníka, ktorý ma aj rodil a všetko potrebné spravil on a aj to mame pekne vysvetlil. Bo asi by to inému gynekológovi neverila. A aj to som išla najprv k mojej gynekologičke, ktorá ma hneď poslala do Ružinova. A o sexe som sa s ňou vôbec nebavila, dajako mi to ani neprišlo vhod. Radšej som sa radila s kamoškou.
neznámy
neznámy » vevuska | 10.6.2013 19:46
Ja som na gyndu isla prvykrat a mala som stastie; velmi sympaticky lekar s ktorym som mala niekolko mesacny vztah. Bohuzial nevydrzal kvoli mojmu studio a doucovaniu pocas studia. V tomto mi uz mama nebranila. Snobka -WINKIE--CONFUSED-

Počítam horoskop... Počítam horoskop...