Astrológia a horoskopy -
na margo astrologie 3.
V astrologii hrají úlohu příběhy, vyprávění (intertextualita)
příběh klientův
příběh astrologův
příběh astrologie
příběh společnosti, v níž klient i astrolog žijí
Astrolog mluví s lidmi o jejich životě, v horším případě jim mluví do života
Typickým příběhem v astrologii vyprávěným je mýtus
Psychologická astrologie (astropsychologie) nebo archetypová astrologie navazující na Karla Gustava Junga využívá příběhy mýtických postav a božstev.
Podobně jako archaická astrologie, která považovala planety za
a/ bohy nebo
b/ jízdní prostředky bohů
archetypová astrologie považuje planety za archetypové obrazy
Pokud jsou planety archetypovými obrazy, pak samotné archetypy můžeme vztahnout k prázdným ohniskům eliptických oběžných drah planet - černé planety.
Příklad: Luna představuje v naší nativitě archetypový obraz matky, ne archetyp matky, tomu by odpovídalo prázdné ohnisko lunární dráhy - černá Luna
V humanistické astrologii našeho pojetí planety nesymbolizují samotné postavy, ale ukazují jak tyto postavy, v našem životě účinkující, jak je vnímáme, jak o nich myslíme. (internalizace, inkorporace: archetypy jsou inkorporované postavy) Luna tedy neznamená v našich horoskopech naši matku, ale to jak matku vnímáme, jak o ní přemýšlíme, (kromě toho si uvědomujeme, že je tu i její nevědomá intervence)
Současná fascinace černou Lunou (prázdným ohniskem lunární oběžné dráhy, archetypem matky) odhaluje základní problematika veškeré psychoanalýzy, vyrovnávání se s oddělení od matky, z říše primární slasti a s kastrací jazykem, což je zkušenost, která pojí všechny lidi co jsou na světě bez rozdílu. Důležitá je tu i postfeministická reakce na Freuda a Lacana. (např. Julia Kristeva *1941)
Poznámka k synchronicitě. Až na výjimky můžeme za běžně pojímanou synchronicitou odhalit působení kauzality v podobě hry principů, které astrologie spojuje s planetami
Příklad: setkání cedníku s kartáčem na šaty
Jediná snad opravdová synchronicita podle mého názoru je měření času.
Antidotum proti pokleslé literatuře o tzv. „archetypech“ podává
Gaston Bachelard (1884 – 1962) francouzský filosof, fyzik a spisovatel. Jeho spisy o imaginaci a poesii ovlivněné psychoanalýzou inspirovaly řadu filosofů i vědců od Thomase Kuhna, přes fenomenologii po dekonstrukci a postmodernu
(Poetika prostoru; Poetika snění; Plamen svíce, Psychoanalýza ohně, Voda a sny)