Zdravie a výživa -
Druhá čakra
Oblečením a doplňky oranžové barvy, karneolem nejlépe v prstenu na ukazováčku (spojitost s tl. střevem a trávením vůbec), skvěle harmonizuje měsíční kámen (nejlépe v kapse - blízko podbříšku, nebo náramek - zápěstí v ohybu souvisí s naší dělohou). Představa Slunce v podbříšku, teplo a klid dávajícího, prohřívajícího, uvolňujícího...
A hlavně v mysli uvolňování bolestí na Duši z doby našeho dospívání.
Je fakt, že zážitky minulé nezměníme. Ale můžeme přenastavit svůj pohled na ně. Uvolnit, odpustit, propustit.V mysli můžeme všechno.
Naše volba - naše uvolnění spasmů - naše ozdravění.
:)
Zcela určitě začít první! Tam je základna, to další už "jen" nadstavba.
Naše zakořenění v sobě, podstata.
Kosti, které jsou mi oporou. Zuby, které jsou mou zbraní, ochranou. Nehty (původně drápy) jakbysmet.
Útoč, nebo uteč! Ať přežiješ.
Najdi pevnou půdu pod nohama, sílu Země v sobě. Její dary - minerály červené a černé barvy pomůžou.
A vrať se a uzdrav svoje dětství. To my si vybíráme své rodiče. Nejlepší trenéry pro svůj život. Třebaže to někdy hodně bolí.
:)
http://www.gresik.cz/byliny/lecive-byliny-sypane/310-kotvicnik-nat/
Nedržíš nějakou vysilující dietu?
Měsíční kámen mi vyloženě chybí. Měla jsem kdysi prstýnek a rozbil se mi.
Karneol svůj vlastní taky nemám.
Červenou začnu nosit až jak dopadnou současné události určitě. Vzpomněla jsem si teď akorát na jeden doplněk který bych mohla použit v oranžové tak jdu na to.
Díky
Nedržím dietu. Jsem celkově strašně oslabená, vyčerpaná z minulosti. Několikaletý náročný vztah, 2 úmrtí v rodině. Prodělala jsem několik za sebou opakujících se zánětů močových cest a právě procházím neprospívajícím těhotenstvím, které navrhují ukončit....přestože teď do sebe cpu fakt bohatej jídelníček tak je to jak sypat do děravýho pytle...
Pak to jede...
Ono se to postupně všechno rozvolní.
Skvělé je začít pracovat s vnitřním dítětem. Jeho tvořivost bourá naše strachy a uzdravuje. Ať děláš cokoli, měj svou vnitřní holčičku u sebe co nejvíc to jde - komunikace s ní, dovádění, to bude milovat. A hlavně tvoji pozornost a lásku. Nikdo jiný než ty sama to lépe nezařídí -MUSIC-
Poznám ženu, ktorá prvé dieťa porodila veľmi drobučké, prvé mesiace prežilo v inkubátore. Ďalšie tehotenstvo skončilo potratom, ďalšie smrťou opäť podvyživeného dieťatka krátko po pôrode. Verdikt lekárov... príliš malá maternica, neschopnosť donosiť a vyživiť plod. Prvé dieťa prežilo vraj len vďaka tomu, že bolo dievča. Mužský plod je krehkejší, vydrží menej. Lekári jej povedali, že mužský plod ani nemá šancu donosiť. Všetky tehotenstvá táto žena prežívala ako rizikové, v nemocnici, so zašitým krčkom maternice, s vyviazanými nohami...
Potom táto žena otehotnela zas, ale našla oporu a pomoc u liečitela. Povedal jej, že nemá ísť k lekárovi v prvé mesiace, ale až o dosť neskôr, tuším až po 5-6 mesiacoch tehotenstva a okrem váženia a odberov nech nedovolí žiadne zásahy. Podpísala, že preberá riziko na seba a celé tehotenstvo sa jej lekár nedotkol.
Porodila v termíne trojkilového zdravého chlapčeka bez toho, aby jej zašívali krček, alebo by musela čo len deň stráviť v nemocnici okrem pôrodu.
Ty potrebuješ vieru, silnú vieru, že všetko bude dobré. Spojiť sa s dieťatkom. Uzdraviť svoju dušu. Táto sila je stále prítomná a môžeš sa s ňou spojiť.
Ja verím, že lekári ti chcú dobre, ale ich možnosti a vedomosti sú veľmi obmedzené.
Často krát mám dojem, že ľudia sa neskutočne oslabujú touto bezbrehou dôverou vo vedu, alebo inú autoritu. Toto odovzdanie sa niekomu, že to rozhodne, vyrieši za nás, úplne paralyzuje možnosť odovzdať sa tomu, kde sa nachádza skutočná moc. A tá nie je v ľuďoch a v tom, čo už vieme a poznáme.
Pak si uvědomíme, že právě touhle zkouškou jsme měli projít, abychom sami na vlastní kůži zažili stav na druhé straně barikády, se vším všudy (jestli mi rozumíš). Chápu to jako dobrovolnou volbu naší Duše - projít touto lekcí života.
Pokud tohle pochopíme, není potřeba dále a déle prožívat věci ne-milé, naopak. Uvědomit si, poděkovat za lekci, za její pochopení a hlavně:
Nechat tohle všechno do sebe pohltit, nebojovat s tím, přijmout i všechno bolavé, požádat v mysli o odpuštění (energie nemá hranice ani času, ani prostoru).
Tento způsob tvoření koná věci zázračné ;)
Hm. Já osobně bych šel spíše než za šamanem za lékařem.
Nechodit na lékařské prohlídky a nebrat v úvahu rady lékařů je na pováženou.
Nemyslím si že dnes jsou lékaři tak zaostalí aby jejich doporučení byla vadná.
Spoléhat se na rady léčitelů bývá v mnohých případech fatální a kdo pak nese zodpovědnost?
V případě selhání lékařů je minimálně dopředu daná, lékař se nemůže špatně rozhodnout tedy proti souladu se současným stavem medicínského poznání.
Jaké poznání ale mají léčitelé? Zpravidla neví ani kde mají játru a kde slezinu.