Voľný pokec -
Životná potreba novodobého kresťanstva
smilan | 28.4.2016 16:34
Za súčasnej situácie, kedy Európu evidentne postupne ovláda islam a jeho vyznávači, ktorí spravidla nikdy neustupujú zo svojho presvedčenia, nemajú Európania v rukách vôbec nič, čím by sa boli schopní rovnocenne postaviť voči živelnej sile ich vierovyznania.
Európu zaplavuje islam a o jeho vyznávačoch je známe, že sa nielenže nikdy nevzdávajú svojho presvedčenia, ale naopak, vždy sa intenzívne viac, alebo menej nekompromisným spôsobom usilujú o jeho presadenie do každodenného života spoločnosti.
Čo však môže Európa postaviť proti tomu? Silu akého presvedčenia? Čím a ako dlho môže čeliť vitálnej živelnosti stúpencov islamu bez toho, aby ich sile nakoniec kultúrne nepodľahla? A ako je vôbec z dlhodobého hľadiska možné obstáť voči ľuďom, odhodlaným položiť za vlastnú vieru aj život?
Nepopierateľnej vnútornej sile hlbokého presvedčenia vyznávačov islamu je možné efektívne čeliť iba rovnakou silou! V kultúrnej a duchovnej konfrontácii, ktorá v súčasnosti nastáva a ktorá sa bude stupňovať totiž nakoniec víťazne obstojí iba ten, kto je vnútorne silnejším.
Kde však je ale dnes v Európe možné nájsť takúto takúto silu? Má ju vari súčasné pohanské náboženstvo materializmu, hmotárstva, konzumu a užívania si, ktoré je dnes všade vôkol nás uctievané bežnými Európanmi? Má ju vari úpadková komerčná kultúra, už dávno zbavená všetkých vyšších a ušľachtilejších hodnôt? Majú ju posledné zbytky kresťanstva, ktoré v obave, aby nepoburovalo imigrantov iného vierovyznania, alebo dokonca ľudí celkom bez vyznania dobrovoľne odstraňuje svoje symboly z verejných priestorov? Nevyznieva podobná precitlivelosť snáď až smiešne vo vzťahu k vyznávačom islamu, ktorí sa naopak vôbec netaja svojou snahu o duchovné ovládnutie Európy? Takéto slabošstvo už dokonca poburuje aj ateistov, ktorí začínajú na protest voči kultúrnej likvidácii Európy nosiť kresťanské symboly.
Symbol kresťanstva ako symbol odporu voči islamizácii Európy! Je v tom čosi symbolické! Ba viac ako symbolické!
Je v tom nevedomé tušenie jedinej možnej sily, prostredníctvom ktorej je možné čeliť rozpínavosti islamu na území Európy. Avšak žiaľ, túto silu nepredstavuje kresťanstvo v jeho súčasnej podobe. V jeho ústupčivosti, zmäkčilosti a v jeho strate spojenia s mentalitou ľudí súčasnej doby. A pre svoju neschopnosť reflektovať súčasnosť a životaschopne sa jej prispôsobiť sa stáva čoraz menej príťažlivým pre ľudí nižších vekových kategórií. Tým pádom stále stráca už aj tak slabé pozície.
Kresťanstvo, ktoré bolo po celé stáročia duchovnou a morálnou oporou Európy a z ktorého hodnotových základov vyrástol súčasný európsky blahobyt začalo strácať reálny kontakt s ľuďmi najmä počas priemyselnej revolúcie. Do popredia sa dostávalo predovšetkým racionálno, logika a účelovosť, ktoré ľudí vzďaľovali od detskej prostoty úzkeho spojenia s prírodou a od prirodzenej, jednoduchej duchovnosti.
Ľudia sa tým vzďaľovali od požiadavky byť ako deti, to znamená byť detsky, prosto a jednoducho otvorení veľkým a zásadným pravdám pravého kresťanstva a koniec koncov i celého svojho bytia.
Zatiaľ čo teda vývoj spoločnosti šiel novým smerom, kresťanstvo ho nedokázalo reflektovať a zostávalo stáť na jednom mieste. Tým však vznikla priepasť medzi ním a moderným človekom, čo je obrovská škoda, pretože kresťanstvo v sebe skrýva nesmierne duchovné hodnoty i pre ľudí modernej doby. Ba vôbec pre ľudí akejkoľvek doby! Jeho fatálnou chybou však je, že sa nie je schopné prispôsobiť súčasnosti. Prispôsobiť sa nie vo svojej najhlbšej podstate, ale vo svojej vonkajšej forme. Lebo jeho pravá a najvnútornejšia podstata je spojená s Pravdou a Pravda zostáva po všetky veky rovnaká a nemenná.
Môže sa meniť iba forma, pretože tak, ako kedysi Mojžiš prinášal vo svojej dobe večnú a nemennú Pravdu v určitej forme, zodpovedajúcej mentalite a vnímavosti ľudí jeho doby, tak priniesol neskôr tú istú Pravdu i Ježiš vo forme, vhodnej pre ľudí vtedajších časov. A je veľmi zaujímavé, že hoci išlo stále o tú istú Pravdu, rozdielnosť jej formy bola do takej miery iná, že Mojžišovi stúpenci tvrdili o Ježišovi, že sa rúha Bohu.
Toto všetko však v konečnom dôsledku znamená, že tie isté princípy a tie isté myšlienky, ktoré kedysi hlásal Kristus pred 2000 rokmi, zaodeté do formy, zrozumiteľnej ľuďom onej doby sa môžu, ba dokonca musia vzhľadom k zmene povahy ľudstva pretransformovať do nových foriem, zrozumiteľných a pochopiteľných človeku dneška.
Problém súčasného kresťanstva, spojený s rapídnym úbytkom jeho vyznavačov nie je teda problémom jeho najhlbšej podstaty, ktorá je vysoká, vznešená a nadčasová. Jeho neschopnosť spočíva v strate kontaktu s myslením ľudí modernej doby, pre ktorých sa stáva jeho zastaralá forma nezrozumiteľná a nepríťažlivá.
Človek dneška už totiž nie je dieťaťom tohto stvorenia, ktoré by s otvorenosťou a vďačnosťou prijímalo. Človek dneška je človekom racia a logiky, ktorý potrebuje veci logicky zdôvodňovať. Ale základné a nemenné pravdy kresťanstva je možné pretransformovať do novej formy logicky zdôvodniteľných duchovných zákonitostí, ktoré budú svojou novou, súčasníkom prijateľnou formou sprostredkovávať presne tie isté pravdy, ako pred 2000 rokmi. Detskú dôveru minulosti však musí nahradiť presvedčenie, plynúce z nekompromisnej logiky a vecnosti duchovných zákonitostí. No a práve takýto druh presvedčenia predstavuje silu, ktorá ako jediná môže čeliť živelnosti viery vyznavačov islamu.
V súčasnosti sa totiž stávame svedkami veľkého duchovného boja o to, kam bude v budúcnosti Európa smerovať. Či k islamu, alebo ku kresťanstvu!
Dnešný, prázdny, povrchný, plytký a konzumný spôsob života, ktorý je do určitej miery dôsledkom nezrozumiteľnosti kresťanstva totiž sile islamu odolať nemôže. Súčasný, priemerný, slabošský a na konzum zameraný európsky živočích je týmto pádom odsúdený k zániku.
Záchrana Európy spočíva iba v kresťanstve! Avšak v kresťanstve, schopnom sprostredkovať staré pravdy novou formou! Formou železnej logiky duchovných zákonitostí, ktorá privedie ľudí k presvedčeniu. K presvedčeniu, že je to práve takto a že to ani nemôže byť inak! K presvedčeniu, za ktoré sa je možné plne postaviť! K presvedčeniu, pri ktorom by sa musel človek prepadnúť hanbou, keby sa zaň nepostavil.
Kresťanstvo má v sebe naozaj obrovský potenciál! Vážne hľadajúci ľudia môžu už aj v dnešnej dobe nájsť myšlienkové prúdy, ktoré v tomto smere razia správnu cestu.
Žiaľ, oficiálne kresťanstvo nerozpoznáva zásadnú životnú výzvu modernej doby, bráni sa všetkému novému a tým sa stáva neživotaschopným. A svojou neživotaschopnosťou strháva k záhube celú kresťanskú vieru ako takú, s ňou i svojich stúpencov, a nakoniec i celú Európu.
Proti sile presvedčenia islamu je totiž možné postaviť iba silu presvedčenia kresťanstva! Avšak kresťanstva novodobého a opierajúceho sa o železnú logiku duchovných Zákonov. Kresťanstva schopného sprostredkovávať ľuďom súčasnosti staré pravdy novou formou.
Na záver si uveďme krátky a jednoduchý príklad toho, ako by sa asi dalo kresťanstvo pretransformovať do novodobej podoby. A ukážme si to na jeho najzásadnejšej myšlienke, vyjadrenej Ježišovou vetou: miluj svojho blížneho, ako seba samého.
Žijeme vo stvorení, ktoré je dielom Stvoriteľa. Stvoriteľ, ako Tvorca stojí teda mimo svojho diela, do ktorého však zakotvil svoju Vôľu. Tou Vôľou sú samočinné Zákony, prostredníctvom ktorých všetko vo stvorení funguje. No a medzi jeden z najdôležitejších patrí Zákon spätného účinku. Prejavuje sa aj vo fyzike prostredníctvom zákona akcie a reakcie: aká je akcia, taká bude aj reakcia. V duchovnej rovine pôsobí v zmysle slov: čo kto zaseje, to aj zožne.
Ježišovo odporúčanie, aby sme milovali svojho blížneho ako seba samého korešponduje práve s účinkami tohto Zákona. Čo kto totiž vo vzťahu k svojim blížnym zasieva, to napokon vo vzťahu k sebe samému zožne.
Inými slovami povedané, to, čo robí človek pre svojho blížneho, robí v skutočnosti sám pre seba. To znamená, že Kristove slová o láske k blížnemu ako k sebe samému nie sú len akousi krásnou myšlienkou. Naopak, ide o zákonitý dej, poukazujúci na to, že cesta šťastiu a mieru každého človeka vedie jedine cez lásku, ktorú preukazuje svojim blížnym.
Skutočné a pravé životné šťastie k nám teda môže prísť iba prostredníctvom prejavov našej lásky, ohľaduplnosti, úcty, spravodlivosti a porozumenia voči každému z našich blížnych. Tým totiž sejeme dobro a preto budeme musieť dobro nevyhnutne žať. Aká je totiž akcia, taká je v zákonoch tohto univerza aj reakcia.
Ak ale nemilujeme blížneho ako seba samého, budeme musieť našu vlastnú nelásku k iným neustále a opakovane prežívať v nepríjemných a často i bolestných udalostiach nášho vlastného života.
No a do takejto podoby neúprosnej a jednoduchej logiky duchovných zákonitostí je možné bezo zvyšku pretransformovať celé Ježišovo učenie.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.
Európu zaplavuje islam a o jeho vyznávačoch je známe, že sa nielenže nikdy nevzdávajú svojho presvedčenia, ale naopak, vždy sa intenzívne viac, alebo menej nekompromisným spôsobom usilujú o jeho presadenie do každodenného života spoločnosti.
Čo však môže Európa postaviť proti tomu? Silu akého presvedčenia? Čím a ako dlho môže čeliť vitálnej živelnosti stúpencov islamu bez toho, aby ich sile nakoniec kultúrne nepodľahla? A ako je vôbec z dlhodobého hľadiska možné obstáť voči ľuďom, odhodlaným položiť za vlastnú vieru aj život?
Nepopierateľnej vnútornej sile hlbokého presvedčenia vyznávačov islamu je možné efektívne čeliť iba rovnakou silou! V kultúrnej a duchovnej konfrontácii, ktorá v súčasnosti nastáva a ktorá sa bude stupňovať totiž nakoniec víťazne obstojí iba ten, kto je vnútorne silnejším.
Kde však je ale dnes v Európe možné nájsť takúto takúto silu? Má ju vari súčasné pohanské náboženstvo materializmu, hmotárstva, konzumu a užívania si, ktoré je dnes všade vôkol nás uctievané bežnými Európanmi? Má ju vari úpadková komerčná kultúra, už dávno zbavená všetkých vyšších a ušľachtilejších hodnôt? Majú ju posledné zbytky kresťanstva, ktoré v obave, aby nepoburovalo imigrantov iného vierovyznania, alebo dokonca ľudí celkom bez vyznania dobrovoľne odstraňuje svoje symboly z verejných priestorov? Nevyznieva podobná precitlivelosť snáď až smiešne vo vzťahu k vyznávačom islamu, ktorí sa naopak vôbec netaja svojou snahu o duchovné ovládnutie Európy? Takéto slabošstvo už dokonca poburuje aj ateistov, ktorí začínajú na protest voči kultúrnej likvidácii Európy nosiť kresťanské symboly.
Symbol kresťanstva ako symbol odporu voči islamizácii Európy! Je v tom čosi symbolické! Ba viac ako symbolické!
Je v tom nevedomé tušenie jedinej možnej sily, prostredníctvom ktorej je možné čeliť rozpínavosti islamu na území Európy. Avšak žiaľ, túto silu nepredstavuje kresťanstvo v jeho súčasnej podobe. V jeho ústupčivosti, zmäkčilosti a v jeho strate spojenia s mentalitou ľudí súčasnej doby. A pre svoju neschopnosť reflektovať súčasnosť a životaschopne sa jej prispôsobiť sa stáva čoraz menej príťažlivým pre ľudí nižších vekových kategórií. Tým pádom stále stráca už aj tak slabé pozície.
Kresťanstvo, ktoré bolo po celé stáročia duchovnou a morálnou oporou Európy a z ktorého hodnotových základov vyrástol súčasný európsky blahobyt začalo strácať reálny kontakt s ľuďmi najmä počas priemyselnej revolúcie. Do popredia sa dostávalo predovšetkým racionálno, logika a účelovosť, ktoré ľudí vzďaľovali od detskej prostoty úzkeho spojenia s prírodou a od prirodzenej, jednoduchej duchovnosti.
Ľudia sa tým vzďaľovali od požiadavky byť ako deti, to znamená byť detsky, prosto a jednoducho otvorení veľkým a zásadným pravdám pravého kresťanstva a koniec koncov i celého svojho bytia.
Zatiaľ čo teda vývoj spoločnosti šiel novým smerom, kresťanstvo ho nedokázalo reflektovať a zostávalo stáť na jednom mieste. Tým však vznikla priepasť medzi ním a moderným človekom, čo je obrovská škoda, pretože kresťanstvo v sebe skrýva nesmierne duchovné hodnoty i pre ľudí modernej doby. Ba vôbec pre ľudí akejkoľvek doby! Jeho fatálnou chybou však je, že sa nie je schopné prispôsobiť súčasnosti. Prispôsobiť sa nie vo svojej najhlbšej podstate, ale vo svojej vonkajšej forme. Lebo jeho pravá a najvnútornejšia podstata je spojená s Pravdou a Pravda zostáva po všetky veky rovnaká a nemenná.
Môže sa meniť iba forma, pretože tak, ako kedysi Mojžiš prinášal vo svojej dobe večnú a nemennú Pravdu v určitej forme, zodpovedajúcej mentalite a vnímavosti ľudí jeho doby, tak priniesol neskôr tú istú Pravdu i Ježiš vo forme, vhodnej pre ľudí vtedajších časov. A je veľmi zaujímavé, že hoci išlo stále o tú istú Pravdu, rozdielnosť jej formy bola do takej miery iná, že Mojžišovi stúpenci tvrdili o Ježišovi, že sa rúha Bohu.
Toto všetko však v konečnom dôsledku znamená, že tie isté princípy a tie isté myšlienky, ktoré kedysi hlásal Kristus pred 2000 rokmi, zaodeté do formy, zrozumiteľnej ľuďom onej doby sa môžu, ba dokonca musia vzhľadom k zmene povahy ľudstva pretransformovať do nových foriem, zrozumiteľných a pochopiteľných človeku dneška.
Problém súčasného kresťanstva, spojený s rapídnym úbytkom jeho vyznavačov nie je teda problémom jeho najhlbšej podstaty, ktorá je vysoká, vznešená a nadčasová. Jeho neschopnosť spočíva v strate kontaktu s myslením ľudí modernej doby, pre ktorých sa stáva jeho zastaralá forma nezrozumiteľná a nepríťažlivá.
Človek dneška už totiž nie je dieťaťom tohto stvorenia, ktoré by s otvorenosťou a vďačnosťou prijímalo. Človek dneška je človekom racia a logiky, ktorý potrebuje veci logicky zdôvodňovať. Ale základné a nemenné pravdy kresťanstva je možné pretransformovať do novej formy logicky zdôvodniteľných duchovných zákonitostí, ktoré budú svojou novou, súčasníkom prijateľnou formou sprostredkovávať presne tie isté pravdy, ako pred 2000 rokmi. Detskú dôveru minulosti však musí nahradiť presvedčenie, plynúce z nekompromisnej logiky a vecnosti duchovných zákonitostí. No a práve takýto druh presvedčenia predstavuje silu, ktorá ako jediná môže čeliť živelnosti viery vyznavačov islamu.
V súčasnosti sa totiž stávame svedkami veľkého duchovného boja o to, kam bude v budúcnosti Európa smerovať. Či k islamu, alebo ku kresťanstvu!
Dnešný, prázdny, povrchný, plytký a konzumný spôsob života, ktorý je do určitej miery dôsledkom nezrozumiteľnosti kresťanstva totiž sile islamu odolať nemôže. Súčasný, priemerný, slabošský a na konzum zameraný európsky živočích je týmto pádom odsúdený k zániku.
Záchrana Európy spočíva iba v kresťanstve! Avšak v kresťanstve, schopnom sprostredkovať staré pravdy novou formou! Formou železnej logiky duchovných zákonitostí, ktorá privedie ľudí k presvedčeniu. K presvedčeniu, že je to práve takto a že to ani nemôže byť inak! K presvedčeniu, za ktoré sa je možné plne postaviť! K presvedčeniu, pri ktorom by sa musel človek prepadnúť hanbou, keby sa zaň nepostavil.
Kresťanstvo má v sebe naozaj obrovský potenciál! Vážne hľadajúci ľudia môžu už aj v dnešnej dobe nájsť myšlienkové prúdy, ktoré v tomto smere razia správnu cestu.
Žiaľ, oficiálne kresťanstvo nerozpoznáva zásadnú životnú výzvu modernej doby, bráni sa všetkému novému a tým sa stáva neživotaschopným. A svojou neživotaschopnosťou strháva k záhube celú kresťanskú vieru ako takú, s ňou i svojich stúpencov, a nakoniec i celú Európu.
Proti sile presvedčenia islamu je totiž možné postaviť iba silu presvedčenia kresťanstva! Avšak kresťanstva novodobého a opierajúceho sa o železnú logiku duchovných Zákonov. Kresťanstva schopného sprostredkovávať ľuďom súčasnosti staré pravdy novou formou.
Na záver si uveďme krátky a jednoduchý príklad toho, ako by sa asi dalo kresťanstvo pretransformovať do novodobej podoby. A ukážme si to na jeho najzásadnejšej myšlienke, vyjadrenej Ježišovou vetou: miluj svojho blížneho, ako seba samého.
Žijeme vo stvorení, ktoré je dielom Stvoriteľa. Stvoriteľ, ako Tvorca stojí teda mimo svojho diela, do ktorého však zakotvil svoju Vôľu. Tou Vôľou sú samočinné Zákony, prostredníctvom ktorých všetko vo stvorení funguje. No a medzi jeden z najdôležitejších patrí Zákon spätného účinku. Prejavuje sa aj vo fyzike prostredníctvom zákona akcie a reakcie: aká je akcia, taká bude aj reakcia. V duchovnej rovine pôsobí v zmysle slov: čo kto zaseje, to aj zožne.
Ježišovo odporúčanie, aby sme milovali svojho blížneho ako seba samého korešponduje práve s účinkami tohto Zákona. Čo kto totiž vo vzťahu k svojim blížnym zasieva, to napokon vo vzťahu k sebe samému zožne.
Inými slovami povedané, to, čo robí človek pre svojho blížneho, robí v skutočnosti sám pre seba. To znamená, že Kristove slová o láske k blížnemu ako k sebe samému nie sú len akousi krásnou myšlienkou. Naopak, ide o zákonitý dej, poukazujúci na to, že cesta šťastiu a mieru každého človeka vedie jedine cez lásku, ktorú preukazuje svojim blížnym.
Skutočné a pravé životné šťastie k nám teda môže prísť iba prostredníctvom prejavov našej lásky, ohľaduplnosti, úcty, spravodlivosti a porozumenia voči každému z našich blížnych. Tým totiž sejeme dobro a preto budeme musieť dobro nevyhnutne žať. Aká je totiž akcia, taká je v zákonoch tohto univerza aj reakcia.
Ak ale nemilujeme blížneho ako seba samého, budeme musieť našu vlastnú nelásku k iným neustále a opakovane prežívať v nepríjemných a často i bolestných udalostiach nášho vlastného života.
No a do takejto podoby neúprosnej a jednoduchej logiky duchovných zákonitostí je možné bezo zvyšku pretransformovať celé Ježišovo učenie.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.
neznámy » smilan | 28.4.2016 17:44
Jestli si, děti, myslíte, že vodníci nejsou, tak tedy vám říkám, že jsou, a jací! Tak třeba zrovna u nás, co jsme se my jako narodili, bydlel jeden v řece Úpě pod splavem, a jeden byl tuhle v Havlovicích u toho dřevěného mostu, a jeden se zdržoval v Radečském potoku, to byl Němec německá, ani slova česky neuměl; však jednou přišel k mému tatínkovi, aby si dal vytrhnout zub, a za to mu donesl košíček stříbrných a růžových pstruhů pěkně pokladených kopřivami, aby zůstali čerství; a že to byl vodník, bylo vidět z toho, že po něm na židli bylo mokro. A jeden byl u dědečkova mlýna v Hronově a ten choval pod splavem, pod vodou šestnáct koní; proto inženýři říkali, že tam na tom místě má řeka Metuje šestnáct koňských sil. Těch šestnáct bílých koní pořád táhlo a táhlo, a proto se mlýn pořád točil; a když jedné noci náš dědeček umřel, šel vodník a vypráhl potichu všech šestnáct koní, a mlýn se tři dny netočil. Na velkých řekách jsou vodníci, kteří mají ještě víc koní, třeba padesát nebo sto; ale někteří jsou takoví chudáci, že nemají ani dřevěnou kozu.
Takový velkovodník v Praze, na Vltavě, je ovšem náramně bohatý a velký pán; má třeba i motorový člun a v létě si jede k moři. Vždyť v Praze i obyčejný podvodník má někdy peněz jako slupek a lítá v automobilu, hú, hú, až bláto stříká. Ale jsou zase takoví nanicovatí malovodníčkové, mají loužičku jako dlaň a v ní jednu žábu, tři komáry a dva brouky potápníky; nebo mají svou živnost na tak mizerné stružce, že si v ní ani myš bříško neurousá; někteří za celý boží rok nechytnou víc než pár papírových lodiček a dětskou plínku, která mamince uplavala při praní. Ba, je to bída. A zase takový rožmberský vodník má třeba dvě stě dvacet tisíc kaprů, a ještě k tomu líny, ševče, parmy a nějakou tu zubatou štiku. Inu, není žádná rovnost na světě.
Vodníci jsou samotáři, ale tak jednou, dvakrát do roka, když je velká voda, se sjedou z celého kraje a konají, jak se tomu říká, okresní konferenci. Z našeho kraje se vždycky scházeli při velké vodě na lukách u Hradce Králové, protože tam je taková pěkná rovina a krásné tůně a zátočiny a slepá ramena vystlaná nejjemnějším bahnem dvojnulkou. To musí být žluté bahno anebo trochu do hnědá; když je červené nebo šedé, to už není tak hebounké, zrovna jako mast. Na takovém pěkném mokrém místě se tedy sesednou a povídají si, co je nového: že tamhle v Suchovršicích dělají lidi regulaci, takže se tamní vodník, jako starý Jireček, musí odtamtud vystěhovat; že hrníčky a pentle podražily, to vám je hrůza: aby vodník, když chce někoho chytit, koupil za třicet korun pentlí a hrníček stojí nejmíň tři koruny, a ještě je to šmízo; nejraději praštit řemeslem a chytit se něčeho jiného. A tu si vodníci vypravují, že jaroměřský vodník Faltys, ten zrzavý, se chytil obchodu a prodává minerální vody, a kulhavý Slepánek se stal instalatérem a dělá vodovody, a jiní si pomohli jinou živností. To se rozumí, děti, že vodník může dělat jen to řemeslo, ve kterém je něco od vody; tak třeba může být závodníkem nebo podvodníkem, může psát do novin úvodníky, může být průvodcem nebo průvodčím, může se vydávat za vévodu, za člověka vznešeného původu nebo za majitele velkozávodu - zkrátka nějaká voda v tom musí být.
Jak vidíte, zbývá pro vodníky dost živností, a proto jich také pořád ubývá; proto se počítají na svých výročních poradách a říkají si smutně: "Zas je nás o pět míň; mládenci, takhle naše povolání pomalu vymře."
"Inu," povídá starý Kreuzmann, trutnovský vodník, "už to není, jako to bývalo. Holenku, tomu je hrůza tisíců let; tenkrát byly celé Čechy pod vodou, a člověk, čibržkom vodník, vždyť tehdy ještě lidé nebyli, no jo, to byly jiné časy - krucinál, kde jsem vlastně přestal?"
"Že byly celé Čechy pod vodou," pomáhal mu skalický vodník Zelinka.
"Aha," řekl Kreuzmann. "Tedy celé Čechy byly pod vodou, i Žaltman a Červená Hůra a Krákorka a všechny ostatní hory; a našinec mohl mokrou nohou pěkně pod vodou jít třeba z Brna až do Prahy. Ještě loket nad Sněžkou byla voda. Lidi, to byly časy."
"To byly," vzpomínal ratibořický vodník Kulda. "Tenkrát jsme my vodníci ještě nebyli takoví samotáři a poustevníci jako dnes. Tenkrát jsme měli podvodní města, vystavěná z vodních cihel, a nábytek byl vyřezán z tvrdé vody, a peřiny byly z měkké dešťové vody, a topilo se teplou vodou; a nebylo ani dno, ani žádný břeh, ani povrch vody; byla jen voda a my."
"Ba," povídal Liška řečený Hejkavec, ten vodník z žabokrcké mokřiny, "a jaká ta voda tehdy byla! Mohls ji krájet jako máslo, a koule z ní dělat, a nitě z ní upříst, a provazy z ní kroutit; byla jako ocel, a jako len, a jako sklo, a jako pápěrka, a hustá jako smetana, a pevná jako dub, a hřála jako kožich. Všecko bylo uděláno z vody. Holenku, taková voda teď už není ani v Americe, kdepak!" A starý Liška si odplivl, až se tam udělala hluboká tůně.
"Bejvala," řekl Kreuzmann zamyšleně, "bejvala tehdy moc krásná voda, ale byla ještě tentononc, dočista němá."
"Jak to?" podivil se Zelinka, který nebyl tak stár jako ti druzí.
"Inu, němá byla," povídal Liška Hejkavec. "Neměla žádný hlas. Neuměla ještě mluvit. Byla tak tichá a němá, jako je teď, když zmrzne. Nebo jako když napadne sněhu a je půlnoc a nic se ani nepohne; a tu je takové ticho, takové tichoučké ticho, že ti je až ouzko, a tu vystrčíš hlavu z vody a posloucháš; a tu se ti sevře srdce tím ukrutným tichem. Takové ticho tehdy bylo, když byla voda ještě němá."
"A jak to," ptal se Zelinka, který byl stár jenom sedm tisíc let, "jak to, že už není němá?"
"To přišlo tak," řekl Liška. "Mně to vypravoval můj pradědeček, a říkal, že už je tomu nějakých milión let. Tak tehdy byl živ jeden vodník, jakpak se honem jmenoval? Rákosník, ne Rákosník, Minařík, taky ne, Hampl, taky ne Hampl, Pavlásek, taky ne, hergot, jakže se jmenoval?"
"Arion," řekl Kreuzmann.
"Arion," přisvědčil Liška. "Taky jsem to měl na jazyku. Arion se jmenoval. A ten Arion měl vám takový divný dar, takovou schopnost od pánaboha, inu, takové nadání, víte? On dovedl tak krásně mluvit a zpívat, že jednomu srdce skákalo a zase zaplakalo, když zazpíval. Takový to byl muzikant."
"Básník," opravil Kulda.
"Muzikant nebo básník," řekl Liška, "ale uměl to, holenku. Říkal pradědeček, že všichni brečeli, když se dal do zpěvu. On měl, ten Arion, velikou bolest v srdci. Nikdo neví, jakou. Nikdo neví, co se mu stalo zlého. Ale musela to být strašná bolest, že zpíval tak krásně a tak smutně. A jak tak pod vodou zpíval a naříkal, třásla se každá krůpějka vody, jako by to slza byla. A v každé krůpějce uvázlo něco z jeho zpěvu, jak se ten zpěv tou vodou prodíral. Každá kapička zachytila kousek jeho hlasu. A proto už není voda němá. Proto zvoní,
cinká, ševelí a šeptá, zurčí a bublá, šplouná, šumí, hučí, ropotá, úpí a kvílí, burácí, řve, ječí a hřímá, sténá a vzdychá a směje se, hraje jako na stříbrnou harfu, klokotá jako balalajka, zpívá jako varhany, duje jako lesní roh a hovoří jako člověk v radosti nebo žalu. Od té doby mluví voda všemi jazyky na světě a povídá věci, kterým už ani nikdo nerozumí, jak jsou divné a krásné. A nejmíň jim rozumějí lidé. Ale pokud nepřišel Arion a nenaučil vodu zpívat, byla stejně němá, jako je němé nebe."
"Ale to nebyl Arion, co přinesl do vody nebe," řekl starý Kreuzmann. "To bylo až později, za mého tatíka, dej mu pánbůh věčnou slávu, a udělal to vodník Kvakvakvokoax, a to z lásky."
"Jak to bylo?" ptal se vodník Zelinka.
"To bylo tak. Kvakvakvokoax se zamiloval. Kvakvakvokoax viděl princeznu Kuakuakunku a zaplanul k ní láskou, kvak. Kuakuakunka byla krásná. Měla žluté žabí bříško, a žabí nožičky, a papulu žabí od ucha k uchu, a byla celá mokrá a studená: taková krasavice to byla. Takové už ani nejsou."
"A co dál?" ptal se vodník Zelinka dychtivě.
"Nu, co by bylo? Kuakuakunka byla krásná a pyšná. Nadýmala se jen a říkala kvak. Kvakvakvokoax byl jako blázen. 'Vez-meš-li si mne za muže,' řekl jí, 'přinesu a dám ti, co budeš chtít.' A tu ona řekla: 'Tedy mi přines modré z nebe, kvak.'”
"A co udělal Kvakvakvokoax?" ptal se Zelinka.
"Nu, co měl dělat? Seděl pod vodou a naříkal: Kva kva kva kva, kva kva kva kva. A pak si chtěl vzít život. Proto skočil z vody do vzduchu, aby se v něm utopil, kvak. Nikdo před ním ještě do vzduchu neskočil. Kvakvakvokoax byl první."
"A co udělal ve vzduchu?"
"Nic. Podíval se nahoru, a nad ním bylo modré nebe. Podíval se dolů, a pod ním bylo také modré nebe. Kvakvakvokoax užasl. Tehdy ještě nikdo nevěděl, že se nebe odráží ve vodě. Když Kvakvakvokoax uviděl, že je na vodě modrá obloha, vykřikl podivením ‚kvak‘ a spadl zase do vody. A pak vzal Kuakuakunku na záda a vyskočil s ní do vzduchu. Kuakuakunka uviděla ve vodě modré nebe a vykřikla radostí ‚kvakvá‘. Neboť jí Kvakvakvokoax přinesl modré z nebe."
"A co bylo dál?"
"Nic. Byli pak spolu šťastně živi a narodilo se jim mnoho jiker. A od té doby vylézají vodníci z vody ven, aby viděli, že nebe je taky tam, kde je jejich domov. Když někdo opustí domov, ať je to kdo
chce, a ohlédne se pak zpátky, jako se Kvakvakvokoax podíval do vody, vidí, že tam doma je to pravé nebe. Víš, to pravé modré a krásné nebe. Kvak."
"A kdo to dokázal?"
"Kvakvakvokoax."
"Ať žije Kvakvakvokoax!"
"A Kuakuakunka!"
V tu chvíli šel kolem jeden člověk a myslil si: To dnes ty žáby kvákají! I popadl kámen a hodil jej do té mokřiny. Voda vysoko vystříkla, zašplouchalo to, a bylo ticho: všichni vodníci skočili do vody, a teprve příštího roku budou zase mít konferenci.
Tento text byl zkopírován ze serveru: http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/karel-capek/pohadka-vodnicka-devatero-pohadek.html#ixzz478WWwC8w
Takový velkovodník v Praze, na Vltavě, je ovšem náramně bohatý a velký pán; má třeba i motorový člun a v létě si jede k moři. Vždyť v Praze i obyčejný podvodník má někdy peněz jako slupek a lítá v automobilu, hú, hú, až bláto stříká. Ale jsou zase takoví nanicovatí malovodníčkové, mají loužičku jako dlaň a v ní jednu žábu, tři komáry a dva brouky potápníky; nebo mají svou živnost na tak mizerné stružce, že si v ní ani myš bříško neurousá; někteří za celý boží rok nechytnou víc než pár papírových lodiček a dětskou plínku, která mamince uplavala při praní. Ba, je to bída. A zase takový rožmberský vodník má třeba dvě stě dvacet tisíc kaprů, a ještě k tomu líny, ševče, parmy a nějakou tu zubatou štiku. Inu, není žádná rovnost na světě.
Vodníci jsou samotáři, ale tak jednou, dvakrát do roka, když je velká voda, se sjedou z celého kraje a konají, jak se tomu říká, okresní konferenci. Z našeho kraje se vždycky scházeli při velké vodě na lukách u Hradce Králové, protože tam je taková pěkná rovina a krásné tůně a zátočiny a slepá ramena vystlaná nejjemnějším bahnem dvojnulkou. To musí být žluté bahno anebo trochu do hnědá; když je červené nebo šedé, to už není tak hebounké, zrovna jako mast. Na takovém pěkném mokrém místě se tedy sesednou a povídají si, co je nového: že tamhle v Suchovršicích dělají lidi regulaci, takže se tamní vodník, jako starý Jireček, musí odtamtud vystěhovat; že hrníčky a pentle podražily, to vám je hrůza: aby vodník, když chce někoho chytit, koupil za třicet korun pentlí a hrníček stojí nejmíň tři koruny, a ještě je to šmízo; nejraději praštit řemeslem a chytit se něčeho jiného. A tu si vodníci vypravují, že jaroměřský vodník Faltys, ten zrzavý, se chytil obchodu a prodává minerální vody, a kulhavý Slepánek se stal instalatérem a dělá vodovody, a jiní si pomohli jinou živností. To se rozumí, děti, že vodník může dělat jen to řemeslo, ve kterém je něco od vody; tak třeba může být závodníkem nebo podvodníkem, může psát do novin úvodníky, může být průvodcem nebo průvodčím, může se vydávat za vévodu, za člověka vznešeného původu nebo za majitele velkozávodu - zkrátka nějaká voda v tom musí být.
Jak vidíte, zbývá pro vodníky dost živností, a proto jich také pořád ubývá; proto se počítají na svých výročních poradách a říkají si smutně: "Zas je nás o pět míň; mládenci, takhle naše povolání pomalu vymře."
"Inu," povídá starý Kreuzmann, trutnovský vodník, "už to není, jako to bývalo. Holenku, tomu je hrůza tisíců let; tenkrát byly celé Čechy pod vodou, a člověk, čibržkom vodník, vždyť tehdy ještě lidé nebyli, no jo, to byly jiné časy - krucinál, kde jsem vlastně přestal?"
"Že byly celé Čechy pod vodou," pomáhal mu skalický vodník Zelinka.
"Aha," řekl Kreuzmann. "Tedy celé Čechy byly pod vodou, i Žaltman a Červená Hůra a Krákorka a všechny ostatní hory; a našinec mohl mokrou nohou pěkně pod vodou jít třeba z Brna až do Prahy. Ještě loket nad Sněžkou byla voda. Lidi, to byly časy."
"To byly," vzpomínal ratibořický vodník Kulda. "Tenkrát jsme my vodníci ještě nebyli takoví samotáři a poustevníci jako dnes. Tenkrát jsme měli podvodní města, vystavěná z vodních cihel, a nábytek byl vyřezán z tvrdé vody, a peřiny byly z měkké dešťové vody, a topilo se teplou vodou; a nebylo ani dno, ani žádný břeh, ani povrch vody; byla jen voda a my."
"Ba," povídal Liška řečený Hejkavec, ten vodník z žabokrcké mokřiny, "a jaká ta voda tehdy byla! Mohls ji krájet jako máslo, a koule z ní dělat, a nitě z ní upříst, a provazy z ní kroutit; byla jako ocel, a jako len, a jako sklo, a jako pápěrka, a hustá jako smetana, a pevná jako dub, a hřála jako kožich. Všecko bylo uděláno z vody. Holenku, taková voda teď už není ani v Americe, kdepak!" A starý Liška si odplivl, až se tam udělala hluboká tůně.
"Bejvala," řekl Kreuzmann zamyšleně, "bejvala tehdy moc krásná voda, ale byla ještě tentononc, dočista němá."
"Jak to?" podivil se Zelinka, který nebyl tak stár jako ti druzí.
"Inu, němá byla," povídal Liška Hejkavec. "Neměla žádný hlas. Neuměla ještě mluvit. Byla tak tichá a němá, jako je teď, když zmrzne. Nebo jako když napadne sněhu a je půlnoc a nic se ani nepohne; a tu je takové ticho, takové tichoučké ticho, že ti je až ouzko, a tu vystrčíš hlavu z vody a posloucháš; a tu se ti sevře srdce tím ukrutným tichem. Takové ticho tehdy bylo, když byla voda ještě němá."
"A jak to," ptal se Zelinka, který byl stár jenom sedm tisíc let, "jak to, že už není němá?"
"To přišlo tak," řekl Liška. "Mně to vypravoval můj pradědeček, a říkal, že už je tomu nějakých milión let. Tak tehdy byl živ jeden vodník, jakpak se honem jmenoval? Rákosník, ne Rákosník, Minařík, taky ne, Hampl, taky ne Hampl, Pavlásek, taky ne, hergot, jakže se jmenoval?"
"Arion," řekl Kreuzmann.
"Arion," přisvědčil Liška. "Taky jsem to měl na jazyku. Arion se jmenoval. A ten Arion měl vám takový divný dar, takovou schopnost od pánaboha, inu, takové nadání, víte? On dovedl tak krásně mluvit a zpívat, že jednomu srdce skákalo a zase zaplakalo, když zazpíval. Takový to byl muzikant."
"Básník," opravil Kulda.
"Muzikant nebo básník," řekl Liška, "ale uměl to, holenku. Říkal pradědeček, že všichni brečeli, když se dal do zpěvu. On měl, ten Arion, velikou bolest v srdci. Nikdo neví, jakou. Nikdo neví, co se mu stalo zlého. Ale musela to být strašná bolest, že zpíval tak krásně a tak smutně. A jak tak pod vodou zpíval a naříkal, třásla se každá krůpějka vody, jako by to slza byla. A v každé krůpějce uvázlo něco z jeho zpěvu, jak se ten zpěv tou vodou prodíral. Každá kapička zachytila kousek jeho hlasu. A proto už není voda němá. Proto zvoní,
cinká, ševelí a šeptá, zurčí a bublá, šplouná, šumí, hučí, ropotá, úpí a kvílí, burácí, řve, ječí a hřímá, sténá a vzdychá a směje se, hraje jako na stříbrnou harfu, klokotá jako balalajka, zpívá jako varhany, duje jako lesní roh a hovoří jako člověk v radosti nebo žalu. Od té doby mluví voda všemi jazyky na světě a povídá věci, kterým už ani nikdo nerozumí, jak jsou divné a krásné. A nejmíň jim rozumějí lidé. Ale pokud nepřišel Arion a nenaučil vodu zpívat, byla stejně němá, jako je němé nebe."
"Ale to nebyl Arion, co přinesl do vody nebe," řekl starý Kreuzmann. "To bylo až později, za mého tatíka, dej mu pánbůh věčnou slávu, a udělal to vodník Kvakvakvokoax, a to z lásky."
"Jak to bylo?" ptal se vodník Zelinka.
"To bylo tak. Kvakvakvokoax se zamiloval. Kvakvakvokoax viděl princeznu Kuakuakunku a zaplanul k ní láskou, kvak. Kuakuakunka byla krásná. Měla žluté žabí bříško, a žabí nožičky, a papulu žabí od ucha k uchu, a byla celá mokrá a studená: taková krasavice to byla. Takové už ani nejsou."
"A co dál?" ptal se vodník Zelinka dychtivě.
"Nu, co by bylo? Kuakuakunka byla krásná a pyšná. Nadýmala se jen a říkala kvak. Kvakvakvokoax byl jako blázen. 'Vez-meš-li si mne za muže,' řekl jí, 'přinesu a dám ti, co budeš chtít.' A tu ona řekla: 'Tedy mi přines modré z nebe, kvak.'”
"A co udělal Kvakvakvokoax?" ptal se Zelinka.
"Nu, co měl dělat? Seděl pod vodou a naříkal: Kva kva kva kva, kva kva kva kva. A pak si chtěl vzít život. Proto skočil z vody do vzduchu, aby se v něm utopil, kvak. Nikdo před ním ještě do vzduchu neskočil. Kvakvakvokoax byl první."
"A co udělal ve vzduchu?"
"Nic. Podíval se nahoru, a nad ním bylo modré nebe. Podíval se dolů, a pod ním bylo také modré nebe. Kvakvakvokoax užasl. Tehdy ještě nikdo nevěděl, že se nebe odráží ve vodě. Když Kvakvakvokoax uviděl, že je na vodě modrá obloha, vykřikl podivením ‚kvak‘ a spadl zase do vody. A pak vzal Kuakuakunku na záda a vyskočil s ní do vzduchu. Kuakuakunka uviděla ve vodě modré nebe a vykřikla radostí ‚kvakvá‘. Neboť jí Kvakvakvokoax přinesl modré z nebe."
"A co bylo dál?"
"Nic. Byli pak spolu šťastně živi a narodilo se jim mnoho jiker. A od té doby vylézají vodníci z vody ven, aby viděli, že nebe je taky tam, kde je jejich domov. Když někdo opustí domov, ať je to kdo
chce, a ohlédne se pak zpátky, jako se Kvakvakvokoax podíval do vody, vidí, že tam doma je to pravé nebe. Víš, to pravé modré a krásné nebe. Kvak."
"A kdo to dokázal?"
"Kvakvakvokoax."
"Ať žije Kvakvakvokoax!"
"A Kuakuakunka!"
V tu chvíli šel kolem jeden člověk a myslil si: To dnes ty žáby kvákají! I popadl kámen a hodil jej do té mokřiny. Voda vysoko vystříkla, zašplouchalo to, a bylo ticho: všichni vodníci skočili do vody, a teprve příštího roku budou zase mít konferenci.
Tento text byl zkopírován ze serveru: http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/karel-capek/pohadka-vodnicka-devatero-pohadek.html#ixzz478WWwC8w
neznámy » smilan | 1.5.2016 09:21
slyšte slovo boží -NOSMILE-
Evangelium podle Jana [zkr. = Jan]
Jan 1:1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.
Jan 1:2 To bylo na počátku u Boha.
Jan 1:3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
Jan 1:4 V něm byl život a život byl světlo lidí.
Jan 1:5 To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
Jan 1:6 Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.
Jan 1:7 Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.
Jan 1:8 Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
Jan 1:9 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.
Jan 1:10 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.
Jan 1:11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
Jan 1:12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
Jan 1:13 Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.
Jan 1:14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
Jan 1:15 Jan o něm vydal svědectví a volal: "To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já."
Jan 1:16 Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.
Jan 1:17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.
Jan 1:18 Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.
Jan 1:19 Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?"
Jan 1:20 Nic nepopřel a otevřeně vyznal: "Já nejsem Mesiáš."
Jan 1:21 Znovu se ho zeptali: "Jak to tedy je? Jsi Eliáš?" Řekl: "Nejsem." "Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne."
Jan 1:22 Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?"
Jan 1:23 Řekl: "Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně - jak řekl prorok Izaiáš."
Jan 1:24 Ti vyslaní byli z řad farizeů.
Jan 1:25 Otázali se ho: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?"
Jan 1:26 Jan jim odpověděl: "Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte -
Jan 1:27 ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi."
Jan 1:28 To se stalo v Betanii, na druhém břehu Jordánu, kde Jan křtil.
Jan 1:29 Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.
Jan 1:30 To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve, než já.
Jan 1:31 Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael."
Jan 1:32 Jan vydal svědectví: "Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm.
Jan 1:33 A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: 'Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.'
Jan 1:34 Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží."
Jan 1:35 Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků.
Jan 1:36 Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: "Hle, beránek Boží."
Jan 1:37 Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem.
Jan 1:38 Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: "Co chcete?" Řekli mu: "Rabi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?"
Jan 1:39 Odpověděl jim: "Pojďte a uvidíte!" Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne.
Jan 1:40 Jeden z těchto dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra.
Jan 1:41 Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: "Nalezl jsem Mesiáše (což je v překladu: Kristus)."
Jan 1:42 Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: "Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr)."
Jan 1:43 Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: "Následuj mě!"
Jan 1:44 Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova;
Jan 1:45 Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: "Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta."
Jan 1:46 Natanael mu namítl: "Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?" Filip mu odpoví: "Pojď a přesvědč se!"
Jan 1:47 Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází a řekl o něm: "Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti."
Jan 1:48 Řekl mu Natanael: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem."
Jan 1:49 "Mistře", řekl mu Natanael, "ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele."
Jan 1:50 Ježíš mu odpověděl: "Ty věříš proto, že jsem ti řekl: 'Viděl jsem tě pod fíkem?' Uvidíš věci daleko větší."
Jan 1:51 A dodal: "Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka."
Jan 2:1 Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka;
Jan 2:2 na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.
Jan 2:3 Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: "Už nemají víno."
Jan 2:4 Ježíš jí řekl: "Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina."
Jan 2:5 Matka řekla služebníkům: "Udělejte, cokoli vám nařídí."
Jan 2:6 Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra.
Jan 2:7 Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte ty nádoby vodou!" I naplnili je až po okraj.
Jan 2:8 Pak jim přikázal: "Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!" Učinili tak.
Jan 2:9 Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli - zavolal si ženicha
Jan 2:10 a řekl mu: "Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli."
Jan 2:11 Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.
Jan 2:12 Potom odešel Ježíš, jeho matka, bratři i učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní.
Jan 2:13 Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma.
Jan 2:14 V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly.
Jan 2:15 Udělal si z provazů bič a všechny z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel
Jan 2:16 a prodavačům holubů poručil: "Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!"
Jan 2:17 Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: 'Horlivost pro tvůj dům mne stráví.'
Jan 2:18 Židé mu řekli: "Jakým znamením nám prokážeš, že to smíš činit?"
Jan 2:19 Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím."
Jan 2:20 Tu řekli Židé: "Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?"
Jan 2:21 On však mluvil o chrámu svého těla.
Jan 2:22 Když byl pak vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl.
Jan 2:23 Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení, která činil.
Jan 2:24 Ježíš jim však nesvěřoval, kdo je, poněvadž všechny lidi znal;
Jan 2:25 nepotřeboval, aby mu někdo o něm říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku.
Jan 3:1 Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady.
Jan 3:2 Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním."
Jan 3:3 Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží."
Jan 3:4 Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit."
Jan 3:5 Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.
Jan 3:6 Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.
Jan 3:7 Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.
Jan 3:8 Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha."
Jan 3:9 Nikodém se ho otázal: "Jak se to může stát?"
Jan 3:10 Ježíš mu řekl: "Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš?
Jan 3:11 Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte.
Jan 3:12 Jestliže nevěříte, když jsem vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských?
Jan 3:13 Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.
Jan 3:14 Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka,
Jan 3:15 aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.
Jan 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
Jan 3:17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.
Jan 3:18 Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.
Jan 3:19 Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.
Jan 3:20 Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.
Jan 3:21 Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu."
Jan 3:22 Potom Ježíš odešel se svými učedníky do judské země; tam s nimi pobýval a křtil.
Jan 3:23 Také Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam byl dostatek vody; lidé přicházeli a dávali se křtít.
Jan 3:24 To bylo ještě před Janovým uvězněním.
Jan 3:25 Mezi učedníky Janovými a Židy došlo ke sporu o očišťování.
Jan 3:26 Přišli k Janovi a řekli mu: "Mistře, ten který byl s tebou na druhém břehu Jordánu, o němž jsi vydal dobré svědectví, nyní sám křtí a všichni chodí k němu."
Jan 3:27 Jan odpověděl: "Člověk si nic nemůže přisvojit, není-li mu to dáno z nebe.
Jan 3:28 Vy sami jste svědkové, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho předchůdce.
Jan 3:29 Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena.
Jan 3:30 On musí růst, já však se menšit.
Jan 3:31 Kdo přichází shůry, je nade všecky. Kdo pochází ze země, náleží zemi a mluví o pozemských věcech. Kdo přichází z nebe je nade všecky,
Jan 3:32 svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá.
Jan 3:33 Kdo však jeho svědectví přijal, potvrdil tím, že Bůh je pravdivý.
Jan 3:34 Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti.
Jan 3:35 Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou.
Jan 3:36 Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává."
Jan 4:1 Když se Pán dověděl, že farizeové uslyšeli, jak on získává a křtí více učedníků než Jan -
Jan 4:2 ač Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci -
Jan 4:3 opustil Judsko a odešel opět do Galileje.
Jan 4:4 Musel však projít Samařskem.
Jan 4:5 Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému syny Josefovi;
Jan 4:6 tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne.
Jan 4:7 Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: "Dej mi pít!" -
Jan 4:8 Jeho učedníci odešli před tím do města, aby nakoupili něco k jídlu. -
Jan 4:9 Samařská žena mu odpoví: "Jak ty jako Žid, můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?" Židé se totiž se Samařany nestýkají.
Jan 4:10 Ježíš jí odpověděl: "Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala pít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou."
Jan 4:11 Žena mu řekla: "Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká, kde tedy vezmeš tu živou vodu?
Jan 4:12 Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda."
Jan 4:13 Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň
Jan 4:14 Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému."
Jan 4:15 Ta žena mu řekla: "Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu."
Jan 4:16 Ježíš jí řekl: "Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!"
Jan 4:17 Žena mu řekla: "Nemám muže." Nato jí řekl Ježíš: "Správně jsi odpověděla, že nemáš muže.
Jan 4:18 Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu."
Jan 4:19 Žena mu řekla: "Pane, vidím, že jsi prorok.
Jan 4:20 Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!"
Jan 4:21 Ježíš jí odpoví: "Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě.
Jan 4:22 Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů.
Jan 4:23 Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.
Jan 4:24 Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě."
Jan 4:25 Žena mu řekla: "Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko."
Jan 4:26 Ježíš jí řekl: "Já jsem to - ten, který k tobě mluví."
Jan 4:27 Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá s ženou. Nikdo však neřekl 'nač se ptáš' nebo 'proč s ní mluvíš?'
Jan 4:28 Žena tam nechala svůj džbán a odešla do města a řekla lidem:
Jan 4:29 "Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?"
Jan 4:30 Vyšli tedy z města a šli k němu.
Jan 4:31 Mezi tím ho prosili jeho učedníci: "Mistře, pojez něco!"
Jan 4:32 On jim řekl: "Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte."
Jan 4:33 Učedníci si mezi sebou říkali: "Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?"
Jan 4:34 Ježíš jim řekl: "Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.
Jan 4:35 Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni.
Jan 4:36 Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec.
Jan 4:37 Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne.
Jan 4:38 Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete."
Jan 4:39 Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: "Všecko mi řekl, co jsem dělala."
Jan 4:40 Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny.
Jan 4:41 A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo.
Jan 4:42 Oné ženě pak říkali: "Teď už věříme ne proto, cos nám o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa."
Jan 4:43 Po dvou dnech odešel Ježíš odtamtud do Galileje.
Jan 4:44 Sám totiž dosvědčil, že prorok nemá vážnosti ve své vlasti.
Jan 4:45 Když přišel do Galileje, Galilejští jej přijali, protože viděli všecko, co učinil v Jeruzalémě o svátcích, které tam také slavili.
Jan 4:46 Přišel tedy opět do Kány Galilejské, kde před tím proměnil vodu ve víno. V Kafarnaum byl jeden královský služebník, jehož syn byl nemocen.
Jan 4:47 Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, vydal se k němu a prosil ho, aby přišel a uzdravil jeho syna, který už byl blízek smrti.
Jan 4:48 Ježíš mu odpověděl: "Neuvidíte-li zázraky a znamení, neuvěříte."
Jan 4:49 Královský služebník mu řekl: "Pane, pojď, než mé dítě umře!"
Jan 4:50 Ježíš mu odpověděl: "Vrať se domů, tvůj syn je živ!" Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.
Jan 4:51 Ještě když byl na cestě, šli mu naproti jeho sluhové a oznámili mu: "Tvůj syn žije."
Jan 4:52 Zeptal se jich, v kterou hodinu se mu začalo dařit lépe. Odpověděli mu: "Včera hodinu po poledni mu přestala horečka."
Jan 4:53 Tu otec poznal, že to bylo právě v tu chvíli, kdy mu Ježíš řekl: "Tvůj syn je živ." A uvěřil on i všichni v jeho domě. -
Jan 4:54 To druhé znamení učinil Ježíš opět v Galileji, kam přišel z Judska.
Jan 5:1 Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma.
Jan 5:2 V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí.
Jan 5:3 V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých čekajících na pohyb vody.
Jan 5:4 Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí.
Jan 5:5 Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let.
Jan 5:6 Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: "Chceš být zdráv?"
Jan 5:7 Nemocný mu odpověděl: "Pane, nemám nikoho, kdo by mě odnesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde."
Jan 5:8 Ježíš mu řekl: "Vstaň, vezmi lože své a choď!"
Jan 5:9 A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota.
Jan 5:10 Židé řekli tomu uzdravenému: "Je sobota, a proto nesmíš nosit lože."
Jan 5:11 Odpověděl jim: "Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!"
Jan 5:12 Zeptali se ho: "Kdo byl ten člověk, který ti řekl: Vezmi je a choď?"
Jan 5:13 Ale uzdravený nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se mu ztratil v zástupu, který tam byl.
Jan 5:14 Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: "Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!"
Jan 5:15 Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil.
Jan 5:16 A proto Židé začali Ježíš pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu.
Jan 5:17 On však jim odpověděl: "Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji."
Jan 5:18 To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se mu stavěl na roveň.
Jan 5:19 Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn.
Jan 5:20 Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete.
Jan 5:21 Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu, které chce.
Jan 5:22 Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi,
Jan 5:23 aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal.
Jan 5:24 Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a neopodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.
Jan 5:25 Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít.
Jan 5:26 Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.
Jan 5:27 A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka.
Jan 5:28 Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas
Jan 5:29 a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.
Jan 5:30 Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal."
Jan 5:31 "Svědčím-li sám o sobě, mé svědectví není pravé.
Jan 5:32 Je však jiný, který o mě svědčí, a já vím, že svědectví, které o mě vydává, je pravé.
Jan 5:33 Poslali jste k Janovi a on vydal svědectví pravdě.
Jan 5:34 Já nepotřebuji svědectví od člověka - ale říkám to proto, abyste vy byli spaseni.
Jan 5:35 Jan byl svíce hořící a zářící, a vy jste se chtěli na chvíli radovat v jeho světle.
Jan 5:36 Svědectví, které mám já, je větší než Janovo: skutky, jež mi Otec svěřil, abych je vykonal. Tyto skutky, které činím, svědčí o tom, že mě Otec poslal.
Jan 5:37 A sám Otec, který mě poslal, vydal o mě svědectví. Vy jste však nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste nespatřili jeho tvář
Jan 5:38 a jeho slovo je ve vás nezůstává, poněvadž nevěříte tomu, koho on poslal.
Jan 5:39 Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.
Jan 5:40 Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život.
Jan 5:41 Nečekám slávu od lidí.
Jan 5:42 Ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu.
Jan 5:43 Přišel jsem ve jménu svého Otce, ale nepřijímáte mne. Kdyby přišel někdo ve svém vlastním jménu, toho přijmete.
Jan 5:44 Jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte!
Jan 5:45 Nedomnívejte se, že já budu na vás u Otce žalovat; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož jste složili svou naději.
Jan 5:46 Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně.
Jan 5:47 Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?"
Jan 6:1 Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji.
Jan 6:2 Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných.
Jan 6:3 Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky.
Jan 6:4 Byly blízko židovské svátky velikonoční.
Jan 6:5 Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?"
Jan 6:6 To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit.
Jan 6:7 Filip mu odpověděl: "Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo."
Jan 6:8 Řekne mu jeden z učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra:
Jan 6:9 "Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!"
Jan 6:10 Ježíš řekl: "Ať se všichni posadí!" Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.
Jan 6:11 Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl.
Jan 6:12 Když se nasytili, řekl svým učedníkům: "Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!"
Jan 6:13 Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly.
Jan 6:14 Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!"
Jan 6:15 Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.
Jan 6:16 Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři,
Jan 6:17 vstoupili na loď a jeli na druhý břeh do Kafarnaum. Už se setmělo a Ježíš s nimi stále ještě nebyl.
Jan 6:18 Moře se vzdouvalo mocným náporem větru.
Jan 6:19 Když veslovali asi pětadvacet nebo třicet stadií, spatřili Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi; zmocnil se jich strach.
Jan 6:20 On jim však řekl: "Já to jsem, nebojte se!"
Jan 6:21 Chtěli jej vzít na loď, a hned se loď ocitla u břehu, k němuž jeli.
Jan 6:22 Zástup zůstal na protějším břehu moře. Druhého dne si uvědomili, že tam byl jen jeden člun a že Ježíš na něj nevstoupil společně se svými učedníky, ale že učedníci odjeli sami.
Jan 6:23 Jiné čluny z Tiberiady však přistály nedaleko místa, kde jedli chléb, nad nímž Pán vzdal díky.
Jan 6:24 Když tedy zástup shledal, že Ježíš ani jeho učedníci tam nejsou, vstoupili na ty čluny a jeli ho do Kafarnaum hledat.
Jan 6:25 Když jej na druhém břehu moře nalezli, řekli mu: "Mistře, kdy ses sem dostal?"
Jan 6:26 Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se.
Jan 6:27 Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť."
Jan 6:28 Řekli mu: "Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?"
Jan 6:29 Ježíš jim odpověděl: "Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal."
Jan 6:30 Řekli mu: "Jaké znamení učiníš, abychom je viděli a uvěřili ti? Co dokážeš?
Jan 6:31 Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: 'Dal jim jíst chléb z nebe'."
Jan 6:32 Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z nebe vám dává můj Otec.
Jan 6:33 Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu."
Jan 6:34 Řekli mu: "Pane, dávej nám ten chléb stále!"
Jan 6:35 Ježíš jim řekl: "Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit.
Jan 6:36 Ale řekl jsem vám: Viděli jste mě, a přece nevěříte.
Jan 6:37 Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven,
Jan 6:38 neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal;
Jan 6:39 a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den.
Jan 6:40 Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den."
Jan 6:41 Židé proti němu reptali, že řekl: 'Já jsem chléb, který sestoupil z nebe'.
Jan 6:42 A říkali: "Což tohle není Ježíš, syn Josefův? Vždyť známe jeho otce i matku! Jak tedy může říkat: 'Sestoupil jsem z nebe'!"
Jan 6:43 Ježíš jim odpověděl: "Nereptejte mezi sebou!
Jan 6:44 Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.
Jan 6:45 Je psáno v prorocích: 'Všichni budou vyučeni od Boha'. Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně.
Jan 6:46 Ne že by někdo Otce viděl; jen ten, kdo je u Boha, viděl Otce.
Jan 6:47 Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný.
Jan 6:48 Já jsem chléb života.
Jan 6:49 Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli.
Jan 6:50 Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře.
Jan 6:51 Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa."
Jan 6:52 Židé se mezi sebou přeli: "Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?"
Jan 6:53 Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.
Jan 6:54 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.
Jan 6:55 Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.
Jan 6:56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
Jan 6:57 Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne.
Jan 6:58 Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe - ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky."
Jan 6:59 To řekl, když učil v synagóze v Kafarnaum.
Jan 6:60 Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: "To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?"
Jan 6:61 Ježíš poznal, že učedníci na to reptají, a řekl jim: "Nad tím se urážíte?
Jan 6:62 Což až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve?
Jan 6:63 Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.
Jan 6:64 Ale někteří z vás nevěří." Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, který ho zradí. -
Jan 6:65 A řekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce."
Jan 6:66 Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili.
Jan 6:67 Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?"
Jan 6:68 Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.
Jan 6:69 A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží."
Jan 6:70 Ježíš jim odpověděl: "Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel."
Jan 6:71 Mínil Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Ten ho totiž měl zradit, jeden z Dvanácti.
Jan 7:1 Potom chodil Ježíš po Galileji; nechtěl chodit po Judsku, protože mu Židé ukládali o život.
Jan 7:2 Byly blízko židovské svátky stánků,
Jan 7:3 a jeho bratří mu řekli: "Jdi odtud do Judska, aby tvoji učedníci viděli skutky, které činíš.
Jan 7:4 Nikdo přece nezůstává se svými skutky v ústraní, chce-li být známý na veřejnosti. Činíš-li takové věci, ukaž se světu!"
Jan 7:5 Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili.
Jan 7:6 Ježíš jim řekl: "Můj čas ještě nenastal, ale pro vás je stále vhodný čas.
Jan 7:7 Vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože ho usvědčuji z jeho zlých skutků.
Jan 7:8 Vy na svátky jděte, já na tyto svátky ještě nejdu, protože můj čas se dosud nenaplnil."
Jan 7:9 To ji řekl a zůstal v Galileji.
Jan 7:10 Když jeho bratři odešli na svátky, tu šel také on - ale nepozorovaně, aby se o tom nevědělo.
Jan 7:11 Židé ho o svátcích hledali a říkali: "Kde je?"
Jan 7:12 Bylo o něm mezi lidmi mnoho dohadů. Jedni říkali: "Je dobrý." Jiní říkali: "Není, vždyť svádí lid."
Jan 7:13 Nikdo ovšem ze strachu před Židy o něm nemluvil veřejně.
Jan 7:14 Když bylo uprostřed svátků, vstoupil Ježíš do chrámu a učil.
Jan 7:15 Židé se divili a říkali: "Jak to přijde, že se vyzná v Písmech, když ho tomu nikdo neučil?"
Jan 7:16 Ježíš jim odpověděl: "Mé učení není mé, ale toho, kdo mě poslal.
Jan 7:17 Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe.
Jan 7:18 Kdo mluví sám za sebe, hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravdivý a není v něm nepravosti.
Jan 7:19 Nedal vám Mojžíš zákon? A nikdo z vás zákon neplní. Proč mne chcete zabít?"
Jan 7:20 Zástup odpověděl: "Jsi posedlý? Kdo tě chce zabít?"
Jan 7:21 Ježíš jim odpověděl: "Jediný skutek jsem učinil a všichni se nad tím pozastavujete.
Jan 7:22 Mojžíš vám dal obřízku - ne že by pocházela teprve od Mojžíše, je od praotců - a vy obřezáváte člověka i v sobotu.
Jan 7:23 Přijímá-li člověk v sobotu obřízku, aby byl dodržen Mojžíšův zákon, proč se na mne zlobíte, že jsem v sobotu uzdravil celého člověka?
Jan 7:24 Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem!"
Jan 7:25 Tu řekli někteří Jeruzalémští: "Není to ten, kterého chtějí zabít?
Jan 7:26 A hleďte, mluví veřejně, a nic mu neříkají. Snad nedošli přední muži opravdu k poznání, že je to Mesiáš?
Jan 7:27 Ale o tomto člověku víme, odkud je. Až přijde Mesiáš, nikdo nebude vědět, odkud je."
Jan 7:28 Tu Ježíš, když učil v chrámě, hlasitě zvolal: "Znáte mě a víte také, odkud jsem. A přece jsem nepřišel sám od sebe, ale poslal mě ten, který je pravdivý; toho vy neznáte.
Jan 7:29 Já ho však znám, neboť jsem od něho a on mě poslal."
Jan 7:30 Tehdy se ho chtěli zmocnit; ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho hodina.
Jan 7:31 Ale mnozí ze zástupu v něj uvěřili a říkali: "Až přijde Mesiáš, bude snad činit více znamení než on?"
Jan 7:32 Farizeové se doslechli, že se to v zástupu o něm říká, a tak společně s velekněžími poslali chrámovou stráž, aby ho zatkli.
Jan 7:33 Ježíš řekl: "Ještě krátký čas budu s vámi a pak odejdu k tomu, který mě poslal.
Jan 7:34 Budete mě hledat, ale nenajdete. A kde jsem já, tam vy přijít nemůžete."
Jan 7:35 Židé si říkali mezi sebou: "Kam hodlá jít, že ho nenajdeme? Chce snad jít mezi pohany a tam učit?
Jan 7:36 Co znamenají slova, jež řekl: 'Budete mě hledat a nenajdete, a tam, kde jsem já, vy nemůžete přijít'?"
Jan 7:37 V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!
Jan 7:38 Kdo věří ve mne, 'proud živé vody poplyne z jeho nitra', jak praví Písmo."
Jan 7:39 To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.
Jan 7:40 Když někteří ze zástupu slyšeli ta slova, říkali: "To je skutečně ten Prorok!"
Jan 7:41 Druzí prohlašovali: "Je to Mesiáš!" Jiní namítali: "Což přijde Mesiáš z Galileje?
Jan 7:42 Neříká Písmo, že Mesiáš vzejde z potomstva Davidova a z Betléma, odkud byl David?"
Jan 7:43 A tak došlo v zástupu kvůli němu k roztržce.
Jan 7:44 Někteří ho chtěli zadržet; ale nikdo na něj nevztáhl ruku.
Jan 7:45 Chrámová stráž se vrátila k velekněžím a farizeům a ti se jich ptali: "Proč jste ho nepřivedli?"
Jan 7:46 Oni odpověděli: "Nikdo nikdy takto nemluvil!"
Jan 7:47 Farizeové jim řekli: "I vy jste se dali svést?
Jan 7:48 Uvěřil v něj někdo z předních mužů či farizeů?
Jan 7:49 Jen tahle chátra, která nezná zákon - kletba na ně!"
Jan 7:50 Jeden z nich, Nikodém, který za Ježíšem již předtím přišel, jim řekl:
Jan 7:51 "Odsoudí náš zákon někoho, aniž ho napřed vyslechne a zjistí, čeho se dopustil?"
Jan 7:52 Řekli mu: "Nejsi ty také z Galileje? Hledej v Písmu a uvidíš, že z Galileje prorok nikdy nepovstane!"
Jan 7:53 Všichni se vrátili do svých domovů
Jan 8:1 Ježíš však odešel na Olivovou horu.
Jan 8:2 Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je.
Jan 8:3 Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed
Jan 8:4 a řeknou mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice.
Jan 8:5 V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?"
Jan 8:6 Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi.
Jan 8:7 Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!"
Jan 8:8 A opět se sklonil a psal po zemi.
Jan 8:9 Když to uslyšeli, zahanbeni ve svém svědomí vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zůstal sám s tou ženou, která stála před ním.
Jan 8:10 Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?"
Jan 8:11 Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš jí řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!"
Jan 8:12 Ježíš k nim opět promluvil a řekl: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života."
Jan 8:13 Farizeové mu řekli: "Ty vydáváš svědectví sám o sobě, proto tvé svědectví není pravé."
Jan 8:14 Ježíš jim odpověděl: "I když vydávám svědectví sám o sobě, moje svědectví je pravé, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy nevíte, odkud přicházím a kam jdu.
Jan 8:15 Vy soudíte podle zdání. Já nesoudím nikoho.
Jan 8:16 Jestliže já přece soudím, je můj soud pravdivý, neboť nesoudím sám, ale se mnou i ten, který mě poslal.
Jan 8:17 I ve vašem zákoně je přece psáno, že svědectví dvou osob je pravé.
Jan 8:18 Jsem to já, kdo svědčí sám o sobě; a svědčí o mně také Otec, který mě poslal."
Jan 8:19 Zeptali se ho: "Kde je tvůj otec?" Ježíš odpověděl: "Neznáte ani mě ani mého Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce."
Jan 8:20 Ta slova řekl v síni pokladnic, když učil v chrámě. Ale nezatkli ho, protože dosud nepřišla jeho hodina.
Jan 8:21 Opět jim řekl: "Já odcházím; budete mě hledat, ale umřete ve svém hříchu. Kam já jdu, tam vy přijít nemůžete."
Jan 8:22 Židé řekli: "Chce si snad vzít život, že říká: Kam já jdu, tam vy nemůžete přijít?"
Jan 8:23 I řekl jim: "Vy jste zdola, ale já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa.
Jan 8:24 Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že já to jsem, zemřete ve svých hříších."
Jan 8:25 Řekli jemu: "Kdo jsi ty?" Ježíš jim odpověděl: "Co vám od začátku říkám.
Jan 8:26 Mám o vás mnoho co říci, a to slova soudu; ten, který mě poslal, je pravdivý, a já oznamuji světu to, co jsem slyšel od něho."
Jan 8:27 Nepoznali, že k nim mluví o Otci.
Jan 8:28 Ježíš jim řekl: "Teprve, až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec.
Jan 8:29 Ten, který mě poslal, je se mnou; nenechal mě samotného, neboť stále dělám, co se líbí jemu."
Jan 8:30 Když takto mluvil, mnozí v něho uvěřili.
Jan 8:31 Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: "Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.
Jan 8:32 Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými."
Jan 8:33 Odpověděli mu: "Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: stanete se svobodnými?"
Jan 8:34 Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.
Jan 8:35 Otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn.
Jan 8:36 Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.
Jan 8:37 Vím, že jste potomci Abrahamovi; ale chcete mě zabít, neboť pro mé slovo není u vás místa.
Jan 8:38 Já mluvím o tom, co jsem viděl u Otce; a vy děláte, co jste slyšeli od vašeho otce."
Jan 8:39 Odpověděli mu: "Náš otec je Abraham." Ježíš jim řekl: "Kdybyste byli děti Abrahamovy, jednali byste jako on.
Jan 8:40 Já jsem mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha, a vy mě chcete zabít. Tak Abraham nejednal.
Jan 8:41 Vy konáte skutky svého otce." Řekli mu: "Nenarodili jsme se ze smilstva, máme jednoho Otce, Boha."
Jan 8:42 Ježíš jim řekl: "Kdyby Bůh byl váš Otec, milovali byste mě, neboť jsem od Boha vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal.
Jan 8:43 Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo.
Jan 8:44 Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.
Jan 8:45 Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte.
Jan 8:46 Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte?
Jan 8:47 Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste."
Jan 8:48 Židé mu odpověděli: "Neřekli jsme správně, že jsi Samařan a jsi posedlý zlým duchem?"
Jan 8:49 Ježíš odpověděl: "Nejsem posedlý, ale vzdávám čest svému Otci, vy však mi čest upíráte.
Jan 8:50 Já sám nehledám svou slávu. Jest, kdo ji pro mne hledá, a ten soudí.
Jan 8:51 Amen, amen, pravím vám, kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky."
Jan 8:52 Židé mu řekli: "Teď jsme poznali, že jsi posedlý! Umřel Abraham, stejně i proroci, a ty pravíš: Kdo zachovává mé slovo, neokusí smrti navěky."
Jan 8:53 Jsi snad větší, než náš otec Abraham, který umřel? Také proroci umřeli. Co ze sebe děláš?"
Jan 8:54 Ježíš odpověděl: "Kdybych oslavoval sám sebe, má sláva by nic nebyla. Mne oslavuje můj Otec, o němž vy říkáte, že je to váš Bůh.
Jan 8:55 Vy jste ho nepoznali, ale já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám.
Jan 8:56 Váš otec Abraham zajásal, že spatří můj den; spatřil jej a zaradoval se."
Jan 8:57 Židé mu řekli: "Ještě ti není padesát a viděl jsi Abrahama?"
Jan 8:58 Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem."
Jan 8:59 Tu se chopili kamenů a chtěli je po něm házet. Ježíš se však ukryl v zástupu a vyšel z chrámu.
Jan 9:1 Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý.
Jan 9:2 Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?"
Jan 9:3 Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží.
Jan 9:4 Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat.
Jan 9:5 Pokud jsem na světě, jsem světlo světa."
Jan 9:6 Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči
Jan 9:7 a řekl mu: "Jdi, umyj se v rybníce Siloe." (To jméno znamená 'Poslaný'.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl.
Jan 9:8 Sousedé a ti, kteří jej dříve vídali žebrat, se ptali: "Není to ten, kdo tu sedával a žebral?"
Jan 9:9 Jedni říkali: "Je to on." Jiní pak: "Není, ale je mu podoben." On sám řekl: "Jsem to já."
Jan 9:10 I řekli mu: "Jak to, že se ti otevřely oči?"
Jan 9:11 Odpověděl: "Člověk jménem Ježíš udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: Jdi k Siloe a umyj se! Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím."
Jan 9:12 Řekli mu: "Kde je ten člověk?" Odpověděl: "To nevím."
Jan 9:13 Přivedou toho, který byl dříve slepý, k farizeům;
Jan 9:14 toho dne, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla totiž sobota.
Jan 9:15 Proto se ho farizeové znovu dotazovali, jak nabyl zraku. A on jim řekl: "Položil mi bláto na oči, umyl jsem se a vidím."
Jan 9:16 Někteří z farizeů říkali: "Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu." Jiní naopak říkali: "Jak by mohl hříšný člověk činit taková znamení?" A došlo mezi nimi k roztržce.
Jan 9:17 Řekli tedy znovu tomu slepému: "Za koho ty jej pokládáš, když ti otevřel oči?" On odpověděl: "Je to prorok."
Jan 9:18 Židé nevěřili, že byl slepý a že prohlédl, dokud si nezavolali jeho rodiče
Jan 9:19 a nezeptali se jich: "Je to váš syn, o němž říkáte, že se narodil slepý? Jak to že nyní vidí?"
Jan 9:20 Rodiče odpověděl: "Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý.
Jan 9:21 Jak to, že nyní vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, také ne. Jeho se zeptejte, je dospělý, ať mluví sám za sebe!"
Jan 9:22 To řekli jeho rodiče, protože se báli Židů, neboť Židé se usnesli, aby ten, kdo kdo Ježíš vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagógy.
Jan 9:23 Proto řekli jeho rodiče: Je dospělý, zeptejte se ho!
Jan 9:24 Zavolali tedy ještě jednou toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: "Vyznej před Bohem pravdu! My víme, že ten člověk je hříšník."
Jan 9:25 Odpověděl: "Je-li hříšník, nevím; jedno však vím, že jsem byl slepý a nyní vidím."
Jan 9:26 Řekli mu: "Co s tebou učinil? Jak ti otevřel oči?"
Jan 9:27 Odpověděl jim: "Již jsem vám to řekl, ale vy jste to nevzali na vědomí. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?"
Jan 9:28 Osopili se na něho: "Ty jsi jeho učedník, ale my jsme učedníci Mojžíšovi.
Jan 9:29 My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je."
Jan 9:30 Ten člověk jim odpověděl: "To je právě divné: Vy nevíte odkud je - a otevřel mi oči!
Jan 9:31 Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ctí a činí jeho vůli.
Jan 9:32 Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození.
Jan 9:33 Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit."
Jan 9:34 Odpověděli mu: "Celý ses narodil v hříchu, a nás chceš poučovat?" A vyhnali ho.
Jan 9:35 Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: "Věříš v Syna člověka?"
Jan 9:36 Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?"
Jan 9:37 Ježíš mu řekl: "Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví."
Jan 9:38 On na to řekl: "Věřím, Pane," a padl před ním na kolena.
Jan 9:39 Ježíš řekl: "Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí."
Jan 9:40 Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?"
Jan 9:41 Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu."
Jan 10:1 "Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič.
Jan 10:2 Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí.
Jan 10:3 Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je.
Jan 10:4 Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas.
Jan 10:5 Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají."
Jan 10:6 Toto přirovnání jim Ježíš řekl; oni však nepochopili, co tím chtěl říci.
Jan 10:7 Řekl jim tedy Ježíš znovu: "Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce.
Jan 10:8 Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly.
Jan 10:9 Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.
Jan 10:10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.
Jan 10:11 Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.
Jan 10:12 Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání.
Jan 10:13 Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží.
Jan 10:14 Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne,
Jan 10:15 tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce.
Jan 10:16 Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř.
Jan 10:17 Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal.
Jan 10:18 Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce."
Jan 10:19 Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce.
Jan 10:20 Mnozí z nich říkali: "Je posedlý zlým duchem a blázní. Proč ho posloucháte?"
Jan 10:21 Jiní říkali: "Tak nemluví posedlý. Což může zlý duch otevřít oči slepých?"
Jan 10:22 Byly právě svátky posvěcení Jeruzalémského chrámu; bylo to v zimě.
Jan 10:23 Ježíš se procházel v chrámě, v sloupoví Šalomounově.
Jan 10:24 Židé ho obklopili a řekli mu: "Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!"
Jan 10:25 Ježíš jim odpověděl: "Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví.
Jan 10:26 Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí.
Jan 10:27 Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou
Jan 10:28 a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve.
Jan 10:29 Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky.
Jan 10:30 Já a Otec jsme jedno."
Jan 10:31 Židé se opět chopili kamenů, aby ho ukamenovali.
Jan 10:32 Ježíš jim řekl: "Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat?"
Jan 10:33 Židé mu odpověděli: "Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh."
Jan 10:34 Ježíš jim řekl: "Ve vašem zákoně je přece psáno: 'Řekl jsem: jste bohové.'
Jan 10:35 Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy - a Písmo musí platit -
Jan 10:36 jak můžete obviňovat mne, kterého Otec posvětil a poslal do světa, že se rouhám, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn?
Jan 10:37 Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi!
Jan 10:38 Jestliže je však činím a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste jednou provždy pochopili, že Otec je ve mně a já v Otci."
Jan 10:39 Opět se ho chtěli zmocnit, on jim však unikl.
Jan 10:40 Odešel znovu na druhý břeh Jordánu, na místo, kde dříve křtil Jan, a tam se zdržoval.
Jan 10:41 Mnozí k němu přicházeli a říkali: "Jan sice neučinil žádné znamení, ale vše, co o něm řekl, je pravda."
Jan 10:42 A mnoho lidí tam v Ježíše uvěřilo.
Jan 11:1 Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.
Jan 11:2 To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen.
Jan 11:3 Sestry mu vzkázaly: "Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen."
Jan 11:4 Když to Ježíš uslyšel, řekl: "Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven."
Jan 11:5 Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval.
Jan 11:6 Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl.
Jan 11:7 Teprve potom řekl svým učedníkům: "Pojďme opět do Judska!"
Jan 11:8 Učedníci mu řekl: "Mistře, není to dávno, co tě chtěli Židé ukamenovat, a zase tam chceš jít?"
Jan 11:9 Ježíš odpověděl: "Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa.
Jan 11:10 Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla."
Jan 11:11 To pověděl a dodal: "Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit."
Jan 11:12 Učedníci mu řekli: "Pane, spí-li, uzdraví se."
Jan 11:13 Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku.
Jan 11:14 Tehdy jim Ježíš řekl: "Lazar umřel.
Jan 11:15 A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Pojďme k němu!"
Jan 11:16 Tomáš, jinak Didymos, řekl ostatním učedníkům: "Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!"
Jan 11:17 Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě.
Jan 11:18 Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty,
Jan 11:19 a mnozí z Židů přišli k Marii a Martě, aby je potěšili v jejich zármutku nad jejich bratrem.
Jan 11:20 Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma.
Jan 11:21 Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.
Jan 11:22 Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá."
Jan 11:23 Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane."
Jan 11:24 Řekla mu Marta: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den."
Jan 11:25 Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.
Jan 11:26 A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?"
Jan 11:27 Řekla mu: "Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."
Jan 11:28 S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Je tu Mistr a volá tě."
Jan 11:29 Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu.
Jan 11:30 Ježíš totiž ještě nedošel do vesnice a byl na tom místě, kde se s ním Marta setkala.
Jan 11:31 Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
Jan 11:32 Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel."
Jan 11:33 Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen
Jan 11:34 řekl: "Kam jste ho položili?" Řekli mu: "Pane, pojď se podívat!"
Jan 11:35 Ježíšovi vstoupily do očí slzy.
Jan 11:36 Židé říkali: "Hle, jak jej miloval!"
Jan 11:37 Někteří z nich však řekli: "Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?"
Jan 11:38 Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.
Jan 11:39 Ježíš řekl: "Zvedněte ten kámen!" sestra zemřelého Marta mu řekla: "Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den."
Jan 11:40 Ježíš jí odpověděl: "Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?"
Jan 11:41 Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel.
Jan 11:42 Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal."
Jan 11:43 Když to řekl, zvolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven!"
Jan 11:44 Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář měl zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: "Rozvažte ho a nechte odejít!"
Jan 11:45 Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho.
Jan 11:46 Ale někteří z nich šli k farizeům a oznámili jim, co učinil.
Jan 11:47 Velekněží a farizeové svolali radu a řekli: "Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení
Jan 11:48 Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a zničí nám toto svaté místo i národ."
Jan 11:49 Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: "Vy ničemu nerozumíte;
Jan 11:50 nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ."
Jan 11:51 To však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že Ježíš má zemřít za národ,
Jan 11:52 a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno.
Jan 11:53 Od toho dne byli tedy smluveni, že ho zabijí.
Jan 11:54 Proto už Ježíš nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pouště, do města jménem Efraim, a tam zůstal s učedníky.
Jan 11:55 Bylo krátce před židovskými velikonocemi a mnozí z té krajiny přišli před svátky do Jeruzaléma, aby se očistili.
Jan 11:56 Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: "Co myslíte? Přijde na svátky?"
Jan 11:57 Velekněží a farizeové vydali totiž nařízení, že každý, kdo by věděl, kde se zdržuje, má to oznámit, aby ho mohli zatknout.
Jan 12:1 Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých.
Jan 12:2 Připravili mu tam večeři; Marta při ní obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří byli s Ježíšem u stolu.
Jan 12:3 Tu vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.
Jan 12:4 Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl:
Jan 12:5 "Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?"
Jan 12:6 To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo.
Jan 12:7 Ježíš řekl: "Nech ji, uchovala to ke dni mého pohřbu!
Jan 12:8 Chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky."
Jan 12:9 Velký zástup Židů se dověděl, že tam Ježíš je; a přišli nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých.
Jan 12:10 Proto se velekněží uradili, že zabijí i Lazara;
Jan 12:11 neboť mnozí Židé kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše.
Jan 12:12 Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma.
Jan 12:13 Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: "Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský."
Jan 12:14 Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno:
Jan 12:15 'Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.'
Jan 12:16 Jeho učedníci tomu v té chvíli nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo.
Jan 12:17 Zástup, který byl s ním, když vyvolal Lazara z hrobu z vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví.
Jan 12:18 Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení.
Jan 12:19 Farizeové si řekli: "Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním."
Jan 12:20 Někteří z poutníků, kteří se přišli o svátcích klanět Bohu, byli Řekové.
Jan 12:21 Ti přistoupili k Filipovi, který byl z Betsaidy v Galileji, a prosili ho: "Pane, rádi bychom viděli Ježíše."
Jan 12:22 Filip šel a řekl to Ondřejovi, Ondřej a Filip to šli říci Ježíšovi.
Jan 12:23 Ježíš jim odpověděl: "Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka.
Jan 12:24 Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.
Jan 12:25 Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný.
Jan 12:26 Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce."
Jan 12:27 "Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel.
Jan 12:28 Otče, oslav své jméno!" Z nebe zazněl hlas: "Oslavil jsem a ještě oslavím."
Jan 12:29 Zástup, který tam stál a slyšel to, říkal, že zahřmělo. Jiní tvrdili: "Anděl k němu promluvil."
Jan 12:30 Ježíš na to řekl: "Tento hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám.
Jan 12:31 Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.
Jan 12:32 A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě."
Jan 12:33 To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.
Jan 12:34 Zástup mu odpověděl: "My jsme slyšeli ze zákona, že Mesiáš má zůstat navěky; jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?"
Jan 12:35 Ježíš jim řekl: "Ještě jen malou chvíli je světlo mezi vámi. Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.
Jan 12:36 Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla." Tak promluvil Ježíš; potom odešel a skryl se před nimi.
Jan 12:37 Ač před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho;
Jan 12:38 a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: 'Hospodine, kdo uvěřil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Hospodinova?'
Jan 12:39 Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl:
Jan 12:40 'Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže nevidí očima a srdce nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím.'
Jan 12:41 Tak řekl Izaiáš, neboť viděl jeho slávu a mluvil o něm.
Jan 12:42 Přesto v něho uvěřili mnozí z předních mužů, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagógy.
Jan 12:43 Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží.
Jan 12:44 Ježíš hlasitě zvolal: "Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, který mě poslal.
Jan 12:45 A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal.
Jan 12:46 Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.
Jan 12:47 Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil.
Jan 12:48 Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den.
Jan 12:49 Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci.
Jan 12:50 A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy mluví, mluvím tak, jak mi pověděl Otec."
Jan 13:1 Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce.
Jan 13:2 Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil,
Jan 13:3 Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází,
Jan 13:4 odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se;
Jan 13:5 pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán.
Jan 13:6 Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: "Pane, ty mi chceš mýt nohy?"
Jan 13:7 Ježíš odpověděl: "Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš."
Jan 13:8 Petr mu řekl: "Nikdy mi nebudeš mýt nohy!" Ježíš odpověděl: "Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl."
Jan 13:9 Řekl mu Šimon Petr: "Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!"
Jan 13:10 Ježíš mu řekl: "Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni."
Jan 13:11 Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čistí.
Jan 13:12 Když jim umyl nohy, oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: "Chápete, co jsem vám učinil?
Jan 13:13 Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.
Jan 13:14 Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.
Jan 13:15 Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.
Jan 13:16 Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal.
Jan 13:17 Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.
Jan 13:18 Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil. Ale má se naplnit slovo Písma: 'Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mně patu.'
Jan 13:19 Říkám vám to již nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já jsem to.
Jan 13:20 Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.
Jan 13:21 Když to Ježíš řekl, v hlubokém zármutku dosvědčil: "Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí."
Jan 13:22 Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví.
Jan 13:23 Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku.
Jan 13:24 Na toho se Šimon obrátil a řekl: "Zeptej se, o kom to mluví!"
Jan 13:25 Ten učedník se naklonil těsně k Ježíšovi a zeptal se: "Pane, kdo to je?"
Jan 13:26 Ježíš odpověděl: "Je to ten pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji." Omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu.
Jan 13:27 Tehdy, po té skývě vstoupil do něho satan. Ježíš mu řekl: "Co chceš učinit, učiň hned!"
Jan 13:28 Nikdo u stolu nepochopil, proč mu to řekl.
Jan 13:29 Protože měl Jidáš u sebe pokladnici, domnívali se někteří, že ho poslal nakoupit, co potřebují na svátky, nebo dát něco chudým.
Jan 13:30 Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. byla noc.
Jan 13:31 Když Jidáš vyšel
Evangelium podle Jana [zkr. = Jan]
Jan 1:1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.
Jan 1:2 To bylo na počátku u Boha.
Jan 1:3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
Jan 1:4 V něm byl život a život byl světlo lidí.
Jan 1:5 To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
Jan 1:6 Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.
Jan 1:7 Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.
Jan 1:8 Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
Jan 1:9 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.
Jan 1:10 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.
Jan 1:11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
Jan 1:12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
Jan 1:13 Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.
Jan 1:14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
Jan 1:15 Jan o něm vydal svědectví a volal: "To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já."
Jan 1:16 Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.
Jan 1:17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.
Jan 1:18 Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.
Jan 1:19 Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?"
Jan 1:20 Nic nepopřel a otevřeně vyznal: "Já nejsem Mesiáš."
Jan 1:21 Znovu se ho zeptali: "Jak to tedy je? Jsi Eliáš?" Řekl: "Nejsem." "Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne."
Jan 1:22 Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?"
Jan 1:23 Řekl: "Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně - jak řekl prorok Izaiáš."
Jan 1:24 Ti vyslaní byli z řad farizeů.
Jan 1:25 Otázali se ho: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?"
Jan 1:26 Jan jim odpověděl: "Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte -
Jan 1:27 ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi."
Jan 1:28 To se stalo v Betanii, na druhém břehu Jordánu, kde Jan křtil.
Jan 1:29 Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.
Jan 1:30 To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve, než já.
Jan 1:31 Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael."
Jan 1:32 Jan vydal svědectví: "Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm.
Jan 1:33 A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: 'Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.'
Jan 1:34 Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží."
Jan 1:35 Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků.
Jan 1:36 Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: "Hle, beránek Boží."
Jan 1:37 Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem.
Jan 1:38 Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: "Co chcete?" Řekli mu: "Rabi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?"
Jan 1:39 Odpověděl jim: "Pojďte a uvidíte!" Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne.
Jan 1:40 Jeden z těchto dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra.
Jan 1:41 Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: "Nalezl jsem Mesiáše (což je v překladu: Kristus)."
Jan 1:42 Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: "Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr)."
Jan 1:43 Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: "Následuj mě!"
Jan 1:44 Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova;
Jan 1:45 Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: "Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta."
Jan 1:46 Natanael mu namítl: "Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?" Filip mu odpoví: "Pojď a přesvědč se!"
Jan 1:47 Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází a řekl o něm: "Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti."
Jan 1:48 Řekl mu Natanael: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem."
Jan 1:49 "Mistře", řekl mu Natanael, "ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele."
Jan 1:50 Ježíš mu odpověděl: "Ty věříš proto, že jsem ti řekl: 'Viděl jsem tě pod fíkem?' Uvidíš věci daleko větší."
Jan 1:51 A dodal: "Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka."
Jan 2:1 Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka;
Jan 2:2 na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.
Jan 2:3 Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: "Už nemají víno."
Jan 2:4 Ježíš jí řekl: "Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina."
Jan 2:5 Matka řekla služebníkům: "Udělejte, cokoli vám nařídí."
Jan 2:6 Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra.
Jan 2:7 Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte ty nádoby vodou!" I naplnili je až po okraj.
Jan 2:8 Pak jim přikázal: "Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!" Učinili tak.
Jan 2:9 Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli - zavolal si ženicha
Jan 2:10 a řekl mu: "Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli."
Jan 2:11 Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.
Jan 2:12 Potom odešel Ježíš, jeho matka, bratři i učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní.
Jan 2:13 Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma.
Jan 2:14 V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly.
Jan 2:15 Udělal si z provazů bič a všechny z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel
Jan 2:16 a prodavačům holubů poručil: "Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!"
Jan 2:17 Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: 'Horlivost pro tvůj dům mne stráví.'
Jan 2:18 Židé mu řekli: "Jakým znamením nám prokážeš, že to smíš činit?"
Jan 2:19 Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím."
Jan 2:20 Tu řekli Židé: "Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?"
Jan 2:21 On však mluvil o chrámu svého těla.
Jan 2:22 Když byl pak vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl.
Jan 2:23 Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení, která činil.
Jan 2:24 Ježíš jim však nesvěřoval, kdo je, poněvadž všechny lidi znal;
Jan 2:25 nepotřeboval, aby mu někdo o něm říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku.
Jan 3:1 Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady.
Jan 3:2 Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním."
Jan 3:3 Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží."
Jan 3:4 Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit."
Jan 3:5 Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.
Jan 3:6 Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.
Jan 3:7 Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.
Jan 3:8 Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha."
Jan 3:9 Nikodém se ho otázal: "Jak se to může stát?"
Jan 3:10 Ježíš mu řekl: "Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš?
Jan 3:11 Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte.
Jan 3:12 Jestliže nevěříte, když jsem vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských?
Jan 3:13 Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.
Jan 3:14 Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka,
Jan 3:15 aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.
Jan 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
Jan 3:17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.
Jan 3:18 Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.
Jan 3:19 Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.
Jan 3:20 Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.
Jan 3:21 Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu."
Jan 3:22 Potom Ježíš odešel se svými učedníky do judské země; tam s nimi pobýval a křtil.
Jan 3:23 Také Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam byl dostatek vody; lidé přicházeli a dávali se křtít.
Jan 3:24 To bylo ještě před Janovým uvězněním.
Jan 3:25 Mezi učedníky Janovými a Židy došlo ke sporu o očišťování.
Jan 3:26 Přišli k Janovi a řekli mu: "Mistře, ten který byl s tebou na druhém břehu Jordánu, o němž jsi vydal dobré svědectví, nyní sám křtí a všichni chodí k němu."
Jan 3:27 Jan odpověděl: "Člověk si nic nemůže přisvojit, není-li mu to dáno z nebe.
Jan 3:28 Vy sami jste svědkové, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho předchůdce.
Jan 3:29 Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena.
Jan 3:30 On musí růst, já však se menšit.
Jan 3:31 Kdo přichází shůry, je nade všecky. Kdo pochází ze země, náleží zemi a mluví o pozemských věcech. Kdo přichází z nebe je nade všecky,
Jan 3:32 svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá.
Jan 3:33 Kdo však jeho svědectví přijal, potvrdil tím, že Bůh je pravdivý.
Jan 3:34 Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti.
Jan 3:35 Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou.
Jan 3:36 Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává."
Jan 4:1 Když se Pán dověděl, že farizeové uslyšeli, jak on získává a křtí více učedníků než Jan -
Jan 4:2 ač Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci -
Jan 4:3 opustil Judsko a odešel opět do Galileje.
Jan 4:4 Musel však projít Samařskem.
Jan 4:5 Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému syny Josefovi;
Jan 4:6 tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne.
Jan 4:7 Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: "Dej mi pít!" -
Jan 4:8 Jeho učedníci odešli před tím do města, aby nakoupili něco k jídlu. -
Jan 4:9 Samařská žena mu odpoví: "Jak ty jako Žid, můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?" Židé se totiž se Samařany nestýkají.
Jan 4:10 Ježíš jí odpověděl: "Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala pít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou."
Jan 4:11 Žena mu řekla: "Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká, kde tedy vezmeš tu živou vodu?
Jan 4:12 Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda."
Jan 4:13 Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň
Jan 4:14 Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému."
Jan 4:15 Ta žena mu řekla: "Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu."
Jan 4:16 Ježíš jí řekl: "Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!"
Jan 4:17 Žena mu řekla: "Nemám muže." Nato jí řekl Ježíš: "Správně jsi odpověděla, že nemáš muže.
Jan 4:18 Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu."
Jan 4:19 Žena mu řekla: "Pane, vidím, že jsi prorok.
Jan 4:20 Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!"
Jan 4:21 Ježíš jí odpoví: "Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě.
Jan 4:22 Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů.
Jan 4:23 Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.
Jan 4:24 Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě."
Jan 4:25 Žena mu řekla: "Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko."
Jan 4:26 Ježíš jí řekl: "Já jsem to - ten, který k tobě mluví."
Jan 4:27 Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá s ženou. Nikdo však neřekl 'nač se ptáš' nebo 'proč s ní mluvíš?'
Jan 4:28 Žena tam nechala svůj džbán a odešla do města a řekla lidem:
Jan 4:29 "Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?"
Jan 4:30 Vyšli tedy z města a šli k němu.
Jan 4:31 Mezi tím ho prosili jeho učedníci: "Mistře, pojez něco!"
Jan 4:32 On jim řekl: "Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte."
Jan 4:33 Učedníci si mezi sebou říkali: "Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?"
Jan 4:34 Ježíš jim řekl: "Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.
Jan 4:35 Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni.
Jan 4:36 Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec.
Jan 4:37 Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne.
Jan 4:38 Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete."
Jan 4:39 Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: "Všecko mi řekl, co jsem dělala."
Jan 4:40 Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny.
Jan 4:41 A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo.
Jan 4:42 Oné ženě pak říkali: "Teď už věříme ne proto, cos nám o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa."
Jan 4:43 Po dvou dnech odešel Ježíš odtamtud do Galileje.
Jan 4:44 Sám totiž dosvědčil, že prorok nemá vážnosti ve své vlasti.
Jan 4:45 Když přišel do Galileje, Galilejští jej přijali, protože viděli všecko, co učinil v Jeruzalémě o svátcích, které tam také slavili.
Jan 4:46 Přišel tedy opět do Kány Galilejské, kde před tím proměnil vodu ve víno. V Kafarnaum byl jeden královský služebník, jehož syn byl nemocen.
Jan 4:47 Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, vydal se k němu a prosil ho, aby přišel a uzdravil jeho syna, který už byl blízek smrti.
Jan 4:48 Ježíš mu odpověděl: "Neuvidíte-li zázraky a znamení, neuvěříte."
Jan 4:49 Královský služebník mu řekl: "Pane, pojď, než mé dítě umře!"
Jan 4:50 Ježíš mu odpověděl: "Vrať se domů, tvůj syn je živ!" Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.
Jan 4:51 Ještě když byl na cestě, šli mu naproti jeho sluhové a oznámili mu: "Tvůj syn žije."
Jan 4:52 Zeptal se jich, v kterou hodinu se mu začalo dařit lépe. Odpověděli mu: "Včera hodinu po poledni mu přestala horečka."
Jan 4:53 Tu otec poznal, že to bylo právě v tu chvíli, kdy mu Ježíš řekl: "Tvůj syn je živ." A uvěřil on i všichni v jeho domě. -
Jan 4:54 To druhé znamení učinil Ježíš opět v Galileji, kam přišel z Judska.
Jan 5:1 Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma.
Jan 5:2 V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí.
Jan 5:3 V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých čekajících na pohyb vody.
Jan 5:4 Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí.
Jan 5:5 Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let.
Jan 5:6 Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: "Chceš být zdráv?"
Jan 5:7 Nemocný mu odpověděl: "Pane, nemám nikoho, kdo by mě odnesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde."
Jan 5:8 Ježíš mu řekl: "Vstaň, vezmi lože své a choď!"
Jan 5:9 A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota.
Jan 5:10 Židé řekli tomu uzdravenému: "Je sobota, a proto nesmíš nosit lože."
Jan 5:11 Odpověděl jim: "Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!"
Jan 5:12 Zeptali se ho: "Kdo byl ten člověk, který ti řekl: Vezmi je a choď?"
Jan 5:13 Ale uzdravený nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se mu ztratil v zástupu, který tam byl.
Jan 5:14 Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: "Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!"
Jan 5:15 Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil.
Jan 5:16 A proto Židé začali Ježíš pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu.
Jan 5:17 On však jim odpověděl: "Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji."
Jan 5:18 To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se mu stavěl na roveň.
Jan 5:19 Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn.
Jan 5:20 Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete.
Jan 5:21 Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu, které chce.
Jan 5:22 Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi,
Jan 5:23 aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal.
Jan 5:24 Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a neopodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.
Jan 5:25 Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít.
Jan 5:26 Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.
Jan 5:27 A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka.
Jan 5:28 Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas
Jan 5:29 a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.
Jan 5:30 Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal."
Jan 5:31 "Svědčím-li sám o sobě, mé svědectví není pravé.
Jan 5:32 Je však jiný, který o mě svědčí, a já vím, že svědectví, které o mě vydává, je pravé.
Jan 5:33 Poslali jste k Janovi a on vydal svědectví pravdě.
Jan 5:34 Já nepotřebuji svědectví od člověka - ale říkám to proto, abyste vy byli spaseni.
Jan 5:35 Jan byl svíce hořící a zářící, a vy jste se chtěli na chvíli radovat v jeho světle.
Jan 5:36 Svědectví, které mám já, je větší než Janovo: skutky, jež mi Otec svěřil, abych je vykonal. Tyto skutky, které činím, svědčí o tom, že mě Otec poslal.
Jan 5:37 A sám Otec, který mě poslal, vydal o mě svědectví. Vy jste však nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste nespatřili jeho tvář
Jan 5:38 a jeho slovo je ve vás nezůstává, poněvadž nevěříte tomu, koho on poslal.
Jan 5:39 Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.
Jan 5:40 Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život.
Jan 5:41 Nečekám slávu od lidí.
Jan 5:42 Ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu.
Jan 5:43 Přišel jsem ve jménu svého Otce, ale nepřijímáte mne. Kdyby přišel někdo ve svém vlastním jménu, toho přijmete.
Jan 5:44 Jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte!
Jan 5:45 Nedomnívejte se, že já budu na vás u Otce žalovat; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož jste složili svou naději.
Jan 5:46 Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně.
Jan 5:47 Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?"
Jan 6:1 Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji.
Jan 6:2 Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných.
Jan 6:3 Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky.
Jan 6:4 Byly blízko židovské svátky velikonoční.
Jan 6:5 Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?"
Jan 6:6 To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit.
Jan 6:7 Filip mu odpověděl: "Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo."
Jan 6:8 Řekne mu jeden z učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra:
Jan 6:9 "Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!"
Jan 6:10 Ježíš řekl: "Ať se všichni posadí!" Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.
Jan 6:11 Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl.
Jan 6:12 Když se nasytili, řekl svým učedníkům: "Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!"
Jan 6:13 Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly.
Jan 6:14 Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!"
Jan 6:15 Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.
Jan 6:16 Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři,
Jan 6:17 vstoupili na loď a jeli na druhý břeh do Kafarnaum. Už se setmělo a Ježíš s nimi stále ještě nebyl.
Jan 6:18 Moře se vzdouvalo mocným náporem větru.
Jan 6:19 Když veslovali asi pětadvacet nebo třicet stadií, spatřili Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi; zmocnil se jich strach.
Jan 6:20 On jim však řekl: "Já to jsem, nebojte se!"
Jan 6:21 Chtěli jej vzít na loď, a hned se loď ocitla u břehu, k němuž jeli.
Jan 6:22 Zástup zůstal na protějším břehu moře. Druhého dne si uvědomili, že tam byl jen jeden člun a že Ježíš na něj nevstoupil společně se svými učedníky, ale že učedníci odjeli sami.
Jan 6:23 Jiné čluny z Tiberiady však přistály nedaleko místa, kde jedli chléb, nad nímž Pán vzdal díky.
Jan 6:24 Když tedy zástup shledal, že Ježíš ani jeho učedníci tam nejsou, vstoupili na ty čluny a jeli ho do Kafarnaum hledat.
Jan 6:25 Když jej na druhém břehu moře nalezli, řekli mu: "Mistře, kdy ses sem dostal?"
Jan 6:26 Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se.
Jan 6:27 Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť."
Jan 6:28 Řekli mu: "Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?"
Jan 6:29 Ježíš jim odpověděl: "Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal."
Jan 6:30 Řekli mu: "Jaké znamení učiníš, abychom je viděli a uvěřili ti? Co dokážeš?
Jan 6:31 Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: 'Dal jim jíst chléb z nebe'."
Jan 6:32 Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z nebe vám dává můj Otec.
Jan 6:33 Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu."
Jan 6:34 Řekli mu: "Pane, dávej nám ten chléb stále!"
Jan 6:35 Ježíš jim řekl: "Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit.
Jan 6:36 Ale řekl jsem vám: Viděli jste mě, a přece nevěříte.
Jan 6:37 Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven,
Jan 6:38 neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal;
Jan 6:39 a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den.
Jan 6:40 Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den."
Jan 6:41 Židé proti němu reptali, že řekl: 'Já jsem chléb, který sestoupil z nebe'.
Jan 6:42 A říkali: "Což tohle není Ježíš, syn Josefův? Vždyť známe jeho otce i matku! Jak tedy může říkat: 'Sestoupil jsem z nebe'!"
Jan 6:43 Ježíš jim odpověděl: "Nereptejte mezi sebou!
Jan 6:44 Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.
Jan 6:45 Je psáno v prorocích: 'Všichni budou vyučeni od Boha'. Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně.
Jan 6:46 Ne že by někdo Otce viděl; jen ten, kdo je u Boha, viděl Otce.
Jan 6:47 Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný.
Jan 6:48 Já jsem chléb života.
Jan 6:49 Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli.
Jan 6:50 Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře.
Jan 6:51 Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa."
Jan 6:52 Židé se mezi sebou přeli: "Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?"
Jan 6:53 Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.
Jan 6:54 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.
Jan 6:55 Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.
Jan 6:56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
Jan 6:57 Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne.
Jan 6:58 Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe - ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky."
Jan 6:59 To řekl, když učil v synagóze v Kafarnaum.
Jan 6:60 Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: "To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?"
Jan 6:61 Ježíš poznal, že učedníci na to reptají, a řekl jim: "Nad tím se urážíte?
Jan 6:62 Což až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve?
Jan 6:63 Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.
Jan 6:64 Ale někteří z vás nevěří." Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, který ho zradí. -
Jan 6:65 A řekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce."
Jan 6:66 Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili.
Jan 6:67 Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?"
Jan 6:68 Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.
Jan 6:69 A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží."
Jan 6:70 Ježíš jim odpověděl: "Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel."
Jan 6:71 Mínil Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Ten ho totiž měl zradit, jeden z Dvanácti.
Jan 7:1 Potom chodil Ježíš po Galileji; nechtěl chodit po Judsku, protože mu Židé ukládali o život.
Jan 7:2 Byly blízko židovské svátky stánků,
Jan 7:3 a jeho bratří mu řekli: "Jdi odtud do Judska, aby tvoji učedníci viděli skutky, které činíš.
Jan 7:4 Nikdo přece nezůstává se svými skutky v ústraní, chce-li být známý na veřejnosti. Činíš-li takové věci, ukaž se světu!"
Jan 7:5 Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili.
Jan 7:6 Ježíš jim řekl: "Můj čas ještě nenastal, ale pro vás je stále vhodný čas.
Jan 7:7 Vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože ho usvědčuji z jeho zlých skutků.
Jan 7:8 Vy na svátky jděte, já na tyto svátky ještě nejdu, protože můj čas se dosud nenaplnil."
Jan 7:9 To ji řekl a zůstal v Galileji.
Jan 7:10 Když jeho bratři odešli na svátky, tu šel také on - ale nepozorovaně, aby se o tom nevědělo.
Jan 7:11 Židé ho o svátcích hledali a říkali: "Kde je?"
Jan 7:12 Bylo o něm mezi lidmi mnoho dohadů. Jedni říkali: "Je dobrý." Jiní říkali: "Není, vždyť svádí lid."
Jan 7:13 Nikdo ovšem ze strachu před Židy o něm nemluvil veřejně.
Jan 7:14 Když bylo uprostřed svátků, vstoupil Ježíš do chrámu a učil.
Jan 7:15 Židé se divili a říkali: "Jak to přijde, že se vyzná v Písmech, když ho tomu nikdo neučil?"
Jan 7:16 Ježíš jim odpověděl: "Mé učení není mé, ale toho, kdo mě poslal.
Jan 7:17 Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe.
Jan 7:18 Kdo mluví sám za sebe, hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravdivý a není v něm nepravosti.
Jan 7:19 Nedal vám Mojžíš zákon? A nikdo z vás zákon neplní. Proč mne chcete zabít?"
Jan 7:20 Zástup odpověděl: "Jsi posedlý? Kdo tě chce zabít?"
Jan 7:21 Ježíš jim odpověděl: "Jediný skutek jsem učinil a všichni se nad tím pozastavujete.
Jan 7:22 Mojžíš vám dal obřízku - ne že by pocházela teprve od Mojžíše, je od praotců - a vy obřezáváte člověka i v sobotu.
Jan 7:23 Přijímá-li člověk v sobotu obřízku, aby byl dodržen Mojžíšův zákon, proč se na mne zlobíte, že jsem v sobotu uzdravil celého člověka?
Jan 7:24 Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem!"
Jan 7:25 Tu řekli někteří Jeruzalémští: "Není to ten, kterého chtějí zabít?
Jan 7:26 A hleďte, mluví veřejně, a nic mu neříkají. Snad nedošli přední muži opravdu k poznání, že je to Mesiáš?
Jan 7:27 Ale o tomto člověku víme, odkud je. Až přijde Mesiáš, nikdo nebude vědět, odkud je."
Jan 7:28 Tu Ježíš, když učil v chrámě, hlasitě zvolal: "Znáte mě a víte také, odkud jsem. A přece jsem nepřišel sám od sebe, ale poslal mě ten, který je pravdivý; toho vy neznáte.
Jan 7:29 Já ho však znám, neboť jsem od něho a on mě poslal."
Jan 7:30 Tehdy se ho chtěli zmocnit; ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho hodina.
Jan 7:31 Ale mnozí ze zástupu v něj uvěřili a říkali: "Až přijde Mesiáš, bude snad činit více znamení než on?"
Jan 7:32 Farizeové se doslechli, že se to v zástupu o něm říká, a tak společně s velekněžími poslali chrámovou stráž, aby ho zatkli.
Jan 7:33 Ježíš řekl: "Ještě krátký čas budu s vámi a pak odejdu k tomu, který mě poslal.
Jan 7:34 Budete mě hledat, ale nenajdete. A kde jsem já, tam vy přijít nemůžete."
Jan 7:35 Židé si říkali mezi sebou: "Kam hodlá jít, že ho nenajdeme? Chce snad jít mezi pohany a tam učit?
Jan 7:36 Co znamenají slova, jež řekl: 'Budete mě hledat a nenajdete, a tam, kde jsem já, vy nemůžete přijít'?"
Jan 7:37 V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!
Jan 7:38 Kdo věří ve mne, 'proud živé vody poplyne z jeho nitra', jak praví Písmo."
Jan 7:39 To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.
Jan 7:40 Když někteří ze zástupu slyšeli ta slova, říkali: "To je skutečně ten Prorok!"
Jan 7:41 Druzí prohlašovali: "Je to Mesiáš!" Jiní namítali: "Což přijde Mesiáš z Galileje?
Jan 7:42 Neříká Písmo, že Mesiáš vzejde z potomstva Davidova a z Betléma, odkud byl David?"
Jan 7:43 A tak došlo v zástupu kvůli němu k roztržce.
Jan 7:44 Někteří ho chtěli zadržet; ale nikdo na něj nevztáhl ruku.
Jan 7:45 Chrámová stráž se vrátila k velekněžím a farizeům a ti se jich ptali: "Proč jste ho nepřivedli?"
Jan 7:46 Oni odpověděli: "Nikdo nikdy takto nemluvil!"
Jan 7:47 Farizeové jim řekli: "I vy jste se dali svést?
Jan 7:48 Uvěřil v něj někdo z předních mužů či farizeů?
Jan 7:49 Jen tahle chátra, která nezná zákon - kletba na ně!"
Jan 7:50 Jeden z nich, Nikodém, který za Ježíšem již předtím přišel, jim řekl:
Jan 7:51 "Odsoudí náš zákon někoho, aniž ho napřed vyslechne a zjistí, čeho se dopustil?"
Jan 7:52 Řekli mu: "Nejsi ty také z Galileje? Hledej v Písmu a uvidíš, že z Galileje prorok nikdy nepovstane!"
Jan 7:53 Všichni se vrátili do svých domovů
Jan 8:1 Ježíš však odešel na Olivovou horu.
Jan 8:2 Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je.
Jan 8:3 Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed
Jan 8:4 a řeknou mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice.
Jan 8:5 V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?"
Jan 8:6 Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi.
Jan 8:7 Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!"
Jan 8:8 A opět se sklonil a psal po zemi.
Jan 8:9 Když to uslyšeli, zahanbeni ve svém svědomí vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zůstal sám s tou ženou, která stála před ním.
Jan 8:10 Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?"
Jan 8:11 Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš jí řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!"
Jan 8:12 Ježíš k nim opět promluvil a řekl: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života."
Jan 8:13 Farizeové mu řekli: "Ty vydáváš svědectví sám o sobě, proto tvé svědectví není pravé."
Jan 8:14 Ježíš jim odpověděl: "I když vydávám svědectví sám o sobě, moje svědectví je pravé, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy nevíte, odkud přicházím a kam jdu.
Jan 8:15 Vy soudíte podle zdání. Já nesoudím nikoho.
Jan 8:16 Jestliže já přece soudím, je můj soud pravdivý, neboť nesoudím sám, ale se mnou i ten, který mě poslal.
Jan 8:17 I ve vašem zákoně je přece psáno, že svědectví dvou osob je pravé.
Jan 8:18 Jsem to já, kdo svědčí sám o sobě; a svědčí o mně také Otec, který mě poslal."
Jan 8:19 Zeptali se ho: "Kde je tvůj otec?" Ježíš odpověděl: "Neznáte ani mě ani mého Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce."
Jan 8:20 Ta slova řekl v síni pokladnic, když učil v chrámě. Ale nezatkli ho, protože dosud nepřišla jeho hodina.
Jan 8:21 Opět jim řekl: "Já odcházím; budete mě hledat, ale umřete ve svém hříchu. Kam já jdu, tam vy přijít nemůžete."
Jan 8:22 Židé řekli: "Chce si snad vzít život, že říká: Kam já jdu, tam vy nemůžete přijít?"
Jan 8:23 I řekl jim: "Vy jste zdola, ale já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa.
Jan 8:24 Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že já to jsem, zemřete ve svých hříších."
Jan 8:25 Řekli jemu: "Kdo jsi ty?" Ježíš jim odpověděl: "Co vám od začátku říkám.
Jan 8:26 Mám o vás mnoho co říci, a to slova soudu; ten, který mě poslal, je pravdivý, a já oznamuji světu to, co jsem slyšel od něho."
Jan 8:27 Nepoznali, že k nim mluví o Otci.
Jan 8:28 Ježíš jim řekl: "Teprve, až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec.
Jan 8:29 Ten, který mě poslal, je se mnou; nenechal mě samotného, neboť stále dělám, co se líbí jemu."
Jan 8:30 Když takto mluvil, mnozí v něho uvěřili.
Jan 8:31 Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: "Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.
Jan 8:32 Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými."
Jan 8:33 Odpověděli mu: "Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: stanete se svobodnými?"
Jan 8:34 Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.
Jan 8:35 Otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn.
Jan 8:36 Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.
Jan 8:37 Vím, že jste potomci Abrahamovi; ale chcete mě zabít, neboť pro mé slovo není u vás místa.
Jan 8:38 Já mluvím o tom, co jsem viděl u Otce; a vy děláte, co jste slyšeli od vašeho otce."
Jan 8:39 Odpověděli mu: "Náš otec je Abraham." Ježíš jim řekl: "Kdybyste byli děti Abrahamovy, jednali byste jako on.
Jan 8:40 Já jsem mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha, a vy mě chcete zabít. Tak Abraham nejednal.
Jan 8:41 Vy konáte skutky svého otce." Řekli mu: "Nenarodili jsme se ze smilstva, máme jednoho Otce, Boha."
Jan 8:42 Ježíš jim řekl: "Kdyby Bůh byl váš Otec, milovali byste mě, neboť jsem od Boha vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal.
Jan 8:43 Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo.
Jan 8:44 Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.
Jan 8:45 Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte.
Jan 8:46 Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte?
Jan 8:47 Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste."
Jan 8:48 Židé mu odpověděli: "Neřekli jsme správně, že jsi Samařan a jsi posedlý zlým duchem?"
Jan 8:49 Ježíš odpověděl: "Nejsem posedlý, ale vzdávám čest svému Otci, vy však mi čest upíráte.
Jan 8:50 Já sám nehledám svou slávu. Jest, kdo ji pro mne hledá, a ten soudí.
Jan 8:51 Amen, amen, pravím vám, kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky."
Jan 8:52 Židé mu řekli: "Teď jsme poznali, že jsi posedlý! Umřel Abraham, stejně i proroci, a ty pravíš: Kdo zachovává mé slovo, neokusí smrti navěky."
Jan 8:53 Jsi snad větší, než náš otec Abraham, který umřel? Také proroci umřeli. Co ze sebe děláš?"
Jan 8:54 Ježíš odpověděl: "Kdybych oslavoval sám sebe, má sláva by nic nebyla. Mne oslavuje můj Otec, o němž vy říkáte, že je to váš Bůh.
Jan 8:55 Vy jste ho nepoznali, ale já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám.
Jan 8:56 Váš otec Abraham zajásal, že spatří můj den; spatřil jej a zaradoval se."
Jan 8:57 Židé mu řekli: "Ještě ti není padesát a viděl jsi Abrahama?"
Jan 8:58 Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem."
Jan 8:59 Tu se chopili kamenů a chtěli je po něm házet. Ježíš se však ukryl v zástupu a vyšel z chrámu.
Jan 9:1 Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý.
Jan 9:2 Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?"
Jan 9:3 Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží.
Jan 9:4 Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat.
Jan 9:5 Pokud jsem na světě, jsem světlo světa."
Jan 9:6 Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči
Jan 9:7 a řekl mu: "Jdi, umyj se v rybníce Siloe." (To jméno znamená 'Poslaný'.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl.
Jan 9:8 Sousedé a ti, kteří jej dříve vídali žebrat, se ptali: "Není to ten, kdo tu sedával a žebral?"
Jan 9:9 Jedni říkali: "Je to on." Jiní pak: "Není, ale je mu podoben." On sám řekl: "Jsem to já."
Jan 9:10 I řekli mu: "Jak to, že se ti otevřely oči?"
Jan 9:11 Odpověděl: "Člověk jménem Ježíš udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: Jdi k Siloe a umyj se! Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím."
Jan 9:12 Řekli mu: "Kde je ten člověk?" Odpověděl: "To nevím."
Jan 9:13 Přivedou toho, který byl dříve slepý, k farizeům;
Jan 9:14 toho dne, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla totiž sobota.
Jan 9:15 Proto se ho farizeové znovu dotazovali, jak nabyl zraku. A on jim řekl: "Položil mi bláto na oči, umyl jsem se a vidím."
Jan 9:16 Někteří z farizeů říkali: "Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu." Jiní naopak říkali: "Jak by mohl hříšný člověk činit taková znamení?" A došlo mezi nimi k roztržce.
Jan 9:17 Řekli tedy znovu tomu slepému: "Za koho ty jej pokládáš, když ti otevřel oči?" On odpověděl: "Je to prorok."
Jan 9:18 Židé nevěřili, že byl slepý a že prohlédl, dokud si nezavolali jeho rodiče
Jan 9:19 a nezeptali se jich: "Je to váš syn, o němž říkáte, že se narodil slepý? Jak to že nyní vidí?"
Jan 9:20 Rodiče odpověděl: "Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý.
Jan 9:21 Jak to, že nyní vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, také ne. Jeho se zeptejte, je dospělý, ať mluví sám za sebe!"
Jan 9:22 To řekli jeho rodiče, protože se báli Židů, neboť Židé se usnesli, aby ten, kdo kdo Ježíš vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagógy.
Jan 9:23 Proto řekli jeho rodiče: Je dospělý, zeptejte se ho!
Jan 9:24 Zavolali tedy ještě jednou toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: "Vyznej před Bohem pravdu! My víme, že ten člověk je hříšník."
Jan 9:25 Odpověděl: "Je-li hříšník, nevím; jedno však vím, že jsem byl slepý a nyní vidím."
Jan 9:26 Řekli mu: "Co s tebou učinil? Jak ti otevřel oči?"
Jan 9:27 Odpověděl jim: "Již jsem vám to řekl, ale vy jste to nevzali na vědomí. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?"
Jan 9:28 Osopili se na něho: "Ty jsi jeho učedník, ale my jsme učedníci Mojžíšovi.
Jan 9:29 My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je."
Jan 9:30 Ten člověk jim odpověděl: "To je právě divné: Vy nevíte odkud je - a otevřel mi oči!
Jan 9:31 Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ctí a činí jeho vůli.
Jan 9:32 Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození.
Jan 9:33 Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit."
Jan 9:34 Odpověděli mu: "Celý ses narodil v hříchu, a nás chceš poučovat?" A vyhnali ho.
Jan 9:35 Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: "Věříš v Syna člověka?"
Jan 9:36 Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?"
Jan 9:37 Ježíš mu řekl: "Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví."
Jan 9:38 On na to řekl: "Věřím, Pane," a padl před ním na kolena.
Jan 9:39 Ježíš řekl: "Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí."
Jan 9:40 Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?"
Jan 9:41 Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu."
Jan 10:1 "Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič.
Jan 10:2 Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí.
Jan 10:3 Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je.
Jan 10:4 Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas.
Jan 10:5 Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají."
Jan 10:6 Toto přirovnání jim Ježíš řekl; oni však nepochopili, co tím chtěl říci.
Jan 10:7 Řekl jim tedy Ježíš znovu: "Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce.
Jan 10:8 Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly.
Jan 10:9 Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.
Jan 10:10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.
Jan 10:11 Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.
Jan 10:12 Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání.
Jan 10:13 Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží.
Jan 10:14 Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne,
Jan 10:15 tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce.
Jan 10:16 Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř.
Jan 10:17 Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal.
Jan 10:18 Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce."
Jan 10:19 Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce.
Jan 10:20 Mnozí z nich říkali: "Je posedlý zlým duchem a blázní. Proč ho posloucháte?"
Jan 10:21 Jiní říkali: "Tak nemluví posedlý. Což může zlý duch otevřít oči slepých?"
Jan 10:22 Byly právě svátky posvěcení Jeruzalémského chrámu; bylo to v zimě.
Jan 10:23 Ježíš se procházel v chrámě, v sloupoví Šalomounově.
Jan 10:24 Židé ho obklopili a řekli mu: "Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!"
Jan 10:25 Ježíš jim odpověděl: "Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví.
Jan 10:26 Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí.
Jan 10:27 Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou
Jan 10:28 a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve.
Jan 10:29 Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky.
Jan 10:30 Já a Otec jsme jedno."
Jan 10:31 Židé se opět chopili kamenů, aby ho ukamenovali.
Jan 10:32 Ježíš jim řekl: "Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat?"
Jan 10:33 Židé mu odpověděli: "Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh."
Jan 10:34 Ježíš jim řekl: "Ve vašem zákoně je přece psáno: 'Řekl jsem: jste bohové.'
Jan 10:35 Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy - a Písmo musí platit -
Jan 10:36 jak můžete obviňovat mne, kterého Otec posvětil a poslal do světa, že se rouhám, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn?
Jan 10:37 Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi!
Jan 10:38 Jestliže je však činím a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste jednou provždy pochopili, že Otec je ve mně a já v Otci."
Jan 10:39 Opět se ho chtěli zmocnit, on jim však unikl.
Jan 10:40 Odešel znovu na druhý břeh Jordánu, na místo, kde dříve křtil Jan, a tam se zdržoval.
Jan 10:41 Mnozí k němu přicházeli a říkali: "Jan sice neučinil žádné znamení, ale vše, co o něm řekl, je pravda."
Jan 10:42 A mnoho lidí tam v Ježíše uvěřilo.
Jan 11:1 Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.
Jan 11:2 To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen.
Jan 11:3 Sestry mu vzkázaly: "Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen."
Jan 11:4 Když to Ježíš uslyšel, řekl: "Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven."
Jan 11:5 Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval.
Jan 11:6 Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl.
Jan 11:7 Teprve potom řekl svým učedníkům: "Pojďme opět do Judska!"
Jan 11:8 Učedníci mu řekl: "Mistře, není to dávno, co tě chtěli Židé ukamenovat, a zase tam chceš jít?"
Jan 11:9 Ježíš odpověděl: "Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa.
Jan 11:10 Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla."
Jan 11:11 To pověděl a dodal: "Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit."
Jan 11:12 Učedníci mu řekli: "Pane, spí-li, uzdraví se."
Jan 11:13 Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku.
Jan 11:14 Tehdy jim Ježíš řekl: "Lazar umřel.
Jan 11:15 A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Pojďme k němu!"
Jan 11:16 Tomáš, jinak Didymos, řekl ostatním učedníkům: "Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!"
Jan 11:17 Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě.
Jan 11:18 Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty,
Jan 11:19 a mnozí z Židů přišli k Marii a Martě, aby je potěšili v jejich zármutku nad jejich bratrem.
Jan 11:20 Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma.
Jan 11:21 Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.
Jan 11:22 Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá."
Jan 11:23 Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane."
Jan 11:24 Řekla mu Marta: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den."
Jan 11:25 Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.
Jan 11:26 A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?"
Jan 11:27 Řekla mu: "Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."
Jan 11:28 S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Je tu Mistr a volá tě."
Jan 11:29 Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu.
Jan 11:30 Ježíš totiž ještě nedošel do vesnice a byl na tom místě, kde se s ním Marta setkala.
Jan 11:31 Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
Jan 11:32 Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel."
Jan 11:33 Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen
Jan 11:34 řekl: "Kam jste ho položili?" Řekli mu: "Pane, pojď se podívat!"
Jan 11:35 Ježíšovi vstoupily do očí slzy.
Jan 11:36 Židé říkali: "Hle, jak jej miloval!"
Jan 11:37 Někteří z nich však řekli: "Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?"
Jan 11:38 Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.
Jan 11:39 Ježíš řekl: "Zvedněte ten kámen!" sestra zemřelého Marta mu řekla: "Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den."
Jan 11:40 Ježíš jí odpověděl: "Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?"
Jan 11:41 Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel.
Jan 11:42 Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal."
Jan 11:43 Když to řekl, zvolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven!"
Jan 11:44 Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář měl zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: "Rozvažte ho a nechte odejít!"
Jan 11:45 Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho.
Jan 11:46 Ale někteří z nich šli k farizeům a oznámili jim, co učinil.
Jan 11:47 Velekněží a farizeové svolali radu a řekli: "Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení
Jan 11:48 Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a zničí nám toto svaté místo i národ."
Jan 11:49 Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: "Vy ničemu nerozumíte;
Jan 11:50 nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ."
Jan 11:51 To však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že Ježíš má zemřít za národ,
Jan 11:52 a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno.
Jan 11:53 Od toho dne byli tedy smluveni, že ho zabijí.
Jan 11:54 Proto už Ježíš nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pouště, do města jménem Efraim, a tam zůstal s učedníky.
Jan 11:55 Bylo krátce před židovskými velikonocemi a mnozí z té krajiny přišli před svátky do Jeruzaléma, aby se očistili.
Jan 11:56 Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: "Co myslíte? Přijde na svátky?"
Jan 11:57 Velekněží a farizeové vydali totiž nařízení, že každý, kdo by věděl, kde se zdržuje, má to oznámit, aby ho mohli zatknout.
Jan 12:1 Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých.
Jan 12:2 Připravili mu tam večeři; Marta při ní obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří byli s Ježíšem u stolu.
Jan 12:3 Tu vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.
Jan 12:4 Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl:
Jan 12:5 "Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?"
Jan 12:6 To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo.
Jan 12:7 Ježíš řekl: "Nech ji, uchovala to ke dni mého pohřbu!
Jan 12:8 Chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky."
Jan 12:9 Velký zástup Židů se dověděl, že tam Ježíš je; a přišli nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých.
Jan 12:10 Proto se velekněží uradili, že zabijí i Lazara;
Jan 12:11 neboť mnozí Židé kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše.
Jan 12:12 Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma.
Jan 12:13 Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: "Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský."
Jan 12:14 Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno:
Jan 12:15 'Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.'
Jan 12:16 Jeho učedníci tomu v té chvíli nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo.
Jan 12:17 Zástup, který byl s ním, když vyvolal Lazara z hrobu z vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví.
Jan 12:18 Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení.
Jan 12:19 Farizeové si řekli: "Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním."
Jan 12:20 Někteří z poutníků, kteří se přišli o svátcích klanět Bohu, byli Řekové.
Jan 12:21 Ti přistoupili k Filipovi, který byl z Betsaidy v Galileji, a prosili ho: "Pane, rádi bychom viděli Ježíše."
Jan 12:22 Filip šel a řekl to Ondřejovi, Ondřej a Filip to šli říci Ježíšovi.
Jan 12:23 Ježíš jim odpověděl: "Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka.
Jan 12:24 Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.
Jan 12:25 Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný.
Jan 12:26 Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce."
Jan 12:27 "Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel.
Jan 12:28 Otče, oslav své jméno!" Z nebe zazněl hlas: "Oslavil jsem a ještě oslavím."
Jan 12:29 Zástup, který tam stál a slyšel to, říkal, že zahřmělo. Jiní tvrdili: "Anděl k němu promluvil."
Jan 12:30 Ježíš na to řekl: "Tento hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám.
Jan 12:31 Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.
Jan 12:32 A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě."
Jan 12:33 To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.
Jan 12:34 Zástup mu odpověděl: "My jsme slyšeli ze zákona, že Mesiáš má zůstat navěky; jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?"
Jan 12:35 Ježíš jim řekl: "Ještě jen malou chvíli je světlo mezi vámi. Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.
Jan 12:36 Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla." Tak promluvil Ježíš; potom odešel a skryl se před nimi.
Jan 12:37 Ač před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho;
Jan 12:38 a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: 'Hospodine, kdo uvěřil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Hospodinova?'
Jan 12:39 Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl:
Jan 12:40 'Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže nevidí očima a srdce nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím.'
Jan 12:41 Tak řekl Izaiáš, neboť viděl jeho slávu a mluvil o něm.
Jan 12:42 Přesto v něho uvěřili mnozí z předních mužů, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagógy.
Jan 12:43 Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží.
Jan 12:44 Ježíš hlasitě zvolal: "Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, který mě poslal.
Jan 12:45 A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal.
Jan 12:46 Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.
Jan 12:47 Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil.
Jan 12:48 Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den.
Jan 12:49 Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci.
Jan 12:50 A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy mluví, mluvím tak, jak mi pověděl Otec."
Jan 13:1 Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce.
Jan 13:2 Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil,
Jan 13:3 Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází,
Jan 13:4 odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se;
Jan 13:5 pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán.
Jan 13:6 Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: "Pane, ty mi chceš mýt nohy?"
Jan 13:7 Ježíš odpověděl: "Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš."
Jan 13:8 Petr mu řekl: "Nikdy mi nebudeš mýt nohy!" Ježíš odpověděl: "Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl."
Jan 13:9 Řekl mu Šimon Petr: "Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!"
Jan 13:10 Ježíš mu řekl: "Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni."
Jan 13:11 Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čistí.
Jan 13:12 Když jim umyl nohy, oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: "Chápete, co jsem vám učinil?
Jan 13:13 Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.
Jan 13:14 Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.
Jan 13:15 Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.
Jan 13:16 Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal.
Jan 13:17 Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.
Jan 13:18 Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil. Ale má se naplnit slovo Písma: 'Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mně patu.'
Jan 13:19 Říkám vám to již nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já jsem to.
Jan 13:20 Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.
Jan 13:21 Když to Ježíš řekl, v hlubokém zármutku dosvědčil: "Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí."
Jan 13:22 Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví.
Jan 13:23 Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku.
Jan 13:24 Na toho se Šimon obrátil a řekl: "Zeptej se, o kom to mluví!"
Jan 13:25 Ten učedník se naklonil těsně k Ježíšovi a zeptal se: "Pane, kdo to je?"
Jan 13:26 Ježíš odpověděl: "Je to ten pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji." Omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu.
Jan 13:27 Tehdy, po té skývě vstoupil do něho satan. Ježíš mu řekl: "Co chceš učinit, učiň hned!"
Jan 13:28 Nikdo u stolu nepochopil, proč mu to řekl.
Jan 13:29 Protože měl Jidáš u sebe pokladnici, domnívali se někteří, že ho poslal nakoupit, co potřebují na svátky, nebo dát něco chudým.
Jan 13:30 Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. byla noc.
Jan 13:31 Když Jidáš vyšel
neznámy | 1.5.2016 09:30
slovo boží je tak velké že sem nevlezlo -NOOO-
to podstatné je však napsáno až na konci dnešního čtení z evangelia.
ti kdo umí číst od konce jako egypťané židé arabové japonci a mongolové si můžou ušetřit spoustu času. vy ostatní, čtěte od začátku do konce. -WINKIE-
http://charita.farnoststrasnice.cz/?farni-charita=22&detail=2&sx=1&qid=43
to podstatné je však napsáno až na konci dnešního čtení z evangelia.
ti kdo umí číst od konce jako egypťané židé arabové japonci a mongolové si můžou ušetřit spoustu času. vy ostatní, čtěte od začátku do konce. -WINKIE-
http://charita.farnoststrasnice.cz/?farni-charita=22&detail=2&sx=1&qid=43
Stránka:
Počítam horoskop...