Voľný pokec -
Mám otázku
Ptám se proto, že mnoho lidí (a nemusím myslet tebe) s tím má problém.
Buď útočně vystartují a jako bonus na vlastní obhajobu doplňují, jak je pocit dávání naplňuje.
Nebo se, vědomi si vlastního emočního hladu, případně strachu ze selhání, schovávají za model "budu dávat, budou mě milovat". Tento model nefunguje. Kdo mu uvěří, dostane se do pasti ega způsobující nekonečný kolotoč závislostí.
Mnoho lidí přijímat neumí = nezasloužím si, nepotřebuji. Čímž popírají potřebu každého člověka - zejména jeho vnitřního dítěte toužícího po pozornosti, uznání, lásce.
Dávání ano - v rovnováze s uměním sám přijímat.
Neboť nejdůležitější je ona rovnováha.
:)
Ako je prijímané Tvoje dávanie? Nestalo sa Ti už, že to bolo druhou stranou odmietnuté prípadne až vyjadrené znechutenie z Tvojej snahy obdarovať?
Stav šťastia sa však určite dá dosiahnuť aj bez týchto vrodených génov, životnými skúsenosťami, pochopením, cesty sú rôzne..
Dnes som čítala peknú vetu..."Život je svým způsobem neustálý boj alespoň o chvilkový pocit osobního štěstí. " :)