Voľný pokec -
Jaký máte názor na výchovu dětí v rodině,
Veľmi často sa stretávam s tým, že fatalizmus nie je chápaný, prípadne ja chápaný či prijímaný len do určitej miery, táto neúplnosť mne príde ako keď si predstavíš rybu a vidíš ju živú, zdravú a plávajúcu...bez vody.
Myšlienky sú už raz také, k pravde cez ne veľmi nedôjdeš. Zahrčkávajú sa odporujú si, čo by sa kto snažil akokoľvek.
Viera vzniká na základe citu a to, čo človek cíti si spochybniť nenechá.
Občas si myslíme, že to domyslíme tak, že presvedčíme o tom svojom aj ostatných.
Mysľou, dôkazmi, zdôvodneniami... Akurát, že to tak nefunguje. :)
Toto je len spôsob ako ukázať, že to nefunguje.
A o čom presviedčam?
Ja verím v slobodnú viôľu, je to moja voľba pre život. Moja viera. Keby si si čítala to ako píšem inokedy a inde, tak stále tvrdím, že dosah k absolútnemu poznaniu nemáme. Tobôž nie cez myseľ.
Sme len ľudia a dosah na božské nemáme. Jedine ak, tak cez cit. A aj to je len môj názor.
Můj příběh: svého vnuka jsem "dostala" v jeho půl roce, dcera potřebovala nastoupit do nového místa. Když se narodil, hned jsem se mu podívala na horoskop, zdál se mi dost těžký a popoběhla jsem s ním ke známému astrologovi. ten ho viděl ještě hůře. Neschopnost vyjádření emocí, chlad až krutost, posléze problémy s komunikací, se ženami, deprese, atd. Takže jsem se snažila nejen o ochranu a zázemí, a rozvoj toho, co mu dobře šlo, ale nenásilně "jít proti negativům horoskopu". Dařilo se, zapojoval se všude, měl kamarády, partu, řešili jsme "problémy", hrál divadlo, napsal scénář a jeviště měl úplně v ruce - ty emoce, co z něj lítaly, fakt, byl to šťastnej kluk. - Pak se v naší rodině odehrála věc, která ji úplně rozmetala. Vnuk bydlí v jednom domě, viděla jsem ho naposledy loni v říjnu. Telefon mi nevezme, na maily neodpoví. Celé dny sedí u počítače. nemá kamarády, do očí se prý nikomu nedívá. Povídala jsem si o tom s jiným astrologem a ten mi položil otázku: nestalo se to ve vaší rodině právě pro to, aby se vnuk stal takovým, jakým se měl stát? - No, mne to zaskočilo, astro pro mě byla ku pomoci. Navíc mě překvapuje, jak stále více se setkávám s platností klasické astrologie (Kefer např.), a jak méně mi je ku pomoci psychologická astrologie, kterou obdivuju. Dokonce moje víra v sílu osobní vůle je už otřesená. Po té likvidaci rodiny, kterou jsem nedokázala absolutně ničím zastavit, (astrologicky Pluto kvadratura konjunkce světel ve 4.d., Uran opozice tato světla), sleduju s hrůzou působení plného 12. d. Snažím se ho měnit v klady, které nabízí, ale zápory nezastavím. Pluto v opozici na Asc. - Omluva - jaksi jsem vyjela z tématu.
Můj příběh: svého vnuka jsem "dostala" v jeho půl roce, dcera potřebovala nastoupit do nového místa. Když se narodil, hned jsem se mu podívala na horoskop, zdál se mi dost těžký a popoběhla jsem s ním ke známému astrologovi. ten ho viděl ještě hůře. Neschopnost vyjádření emocí, chlad až krutost, posléze problémy s komunikací, se ženami, deprese, atd. Takže jsem se snažila nejen o ochranu a zázemí, a rozvoj toho, co mu dobře šlo, ale nenásilně "jít proti negativům horoskopu". Dařilo se, zapojoval se všude, měl kamarády, partu, řešili jsme "problémy", hrál divadlo, napsal scénář a jeviště měl úplně v ruce - ty emoce, co z něj lítaly, fakt, byl to šťastnej kluk. - Pak se v naší rodině odehrála věc, která ji úplně rozmetala. Vnuk bydlí v jednom domě, viděla jsem ho naposledy loni v říjnu. Telefon mi nevezme, na maily neodpoví. Celé dny sedí u počítače. nemá kamarády, do očí se prý nikomu nedívá. Povídala jsem si o tom s jiným astrologem a ten mi položil otázku: nestalo se to ve vaší rodině právě pro to, aby se vnuk stal takovým, jakým se měl stát? - No, mne to zaskočilo, astro pro mě byla ku pomoci. Navíc mě překvapuje, jak stále více se setkávám s platností klasické astrologie (Kefer např.), a jak méně mi je ku pomoci psychologická astrologie, kterou obdivuju. Dokonce moje víra v sílu osobní vůle je už otřesená. Po té likvidaci rodiny, kterou jsem nedokázala absolutně ničím zastavit, (astrologicky Pluto kvadratura konjunkce světel ve 4.d., Uran opozice tato světla), sleduju s hrůzou působení plného 12. d. Snažím se ho měnit v klady, které nabízí, ale zápory nezastavím. Pluto v opozici na Asc. - Omluva - jaksi jsem vyjela z tématu.
Můj příběh: svého vnuka jsem "dostala" v jeho půl roce, dcera potřebovala nastoupit do nového místa. Když se narodil, hned jsem se mu podívala na horoskop, zdál se mi dost těžký a popoběhla jsem s ním ke známému astrologovi. ten ho viděl ještě hůře. Neschopnost vyjádření emocí, chlad až krutost, posléze problémy s komunikací, se ženami, deprese, atd. Takže jsem se snažila nejen o ochranu a zázemí, a rozvoj toho, co mu dobře šlo, ale nenásilně "jít proti negativům horoskopu". Dařilo se, zapojoval se všude, měl kamarády, partu, řešili jsme "problémy", hrál divadlo, napsal scénář a jeviště měl úplně v ruce - ty emoce, co z něj lítaly, fakt, byl to šťastnej kluk. - Pak se v naší rodině odehrála věc, která ji úplně rozmetala. Vnuk bydlí v jednom domě, viděla jsem ho naposledy loni v říjnu. Telefon mi nevezme, na maily neodpoví. Celé dny sedí u počítače. nemá kamarády, do očí se prý nikomu nedívá. Povídala jsem si o tom s jiným astrologem a ten mi položil otázku: nestalo se to ve vaší rodině právě pro to, aby se vnuk stal takovým, jakým se měl stát? - No, mne to zaskočilo, astro pro mě byla ku pomoci. Navíc mě překvapuje, jak stále více se setkávám s platností klasické astrologie (Kefer např.), a jak méně mi je ku pomoci psychologická astrologie, kterou obdivuju. Dokonce moje víra v sílu osobní vůle je už otřesená. Po té likvidaci rodiny, kterou jsem nedokázala absolutně ničím zastavit, (astrologicky Pluto kvadratura konjunkce světel ve 4.d., Uran opozice tato světla), sleduju s hrůzou působení plného 12. d. Snažím se ho měnit v klady, které nabízí, ale zápory nezastavím. Pluto v opozici na Asc. - Omluva - jaksi jsem vyjela z tématu.
Bola tam mimozemská rasa, ktorá sa vyvíjala neskutočne dlho, rovnako aj ich reč.
Ak si dobre pamätám, tak ich krátka, napríklad minútová komunikácia, vydala za mnohohodinovú ľudskú diskusiu, pretože mali tak rozsiahlu a presnú slovnú zásobu, že jedným slovom vyjadrili to, čo by sme mi museli siahodlho opisovať...rovnako do toho tuším boli zakomponované aj rôzne gestá....
A ešte si z tých kníh spomínam na, tuším, Juwainovu teóriu, bol to nejaký spôsob, ktorý tam nebol nijako bližšie opísaný, ale umožňoval dvom jedincom sa navzájom úplne pochopiť :D