Vlastná tvorba -
Loďky
Jak kapky na konečcích větví
pařátů času
třpytí se svět za okny
občas světlý jako tvůj úsměv
chvějící se nedočkavostí
oči a havrani odnáší kus přání
zahynuly v nich
včerejšky a létavice
padá poslední jarní sníh
bez úspěchů k zemi
nepolíbený
loďky na tvářích
přejíce splést si pavučiny v duhu
pro pocestné z daleka
mosty a aleje
cesty domů
z chomáčků strnitého podzimu trochu jistoty
rozumu z pekla
celá vleklá
v sítích poslední
lapá po dechu
své ruce poutá tvým ústrkům
tvým
-stojím opodál-
seřadím svíčky od pondělí do pátku
pak i měsíce, hodiny a roky
shltnu pozpátku
z vnitřností vyrvu trochu té něhy
pro tebe
pro mě?
ztrácí se v oparu
co zbylo z morku
potí v dlaních
pluji
jak loďky po tvářích
za trochu Léthé
vše co mi zbylo
nabízím (Nemesis)