mesiac
Piatok, 29.3.2024
Meniny má Miroslav

Ľudská duša - 

pokora,prosit a dakovat

neznámy
neznámy | 6.6.2014 01:41
ahojte tak toto by som rada bola ja taka, no ale kedy je pokora a kde ma hranice:)
neznámy
neznámy | 6.6.2014 06:49
Pokora je druhou stranou pýchy. Když není pýcha? Není nutné se kořit.
Ale když už se člověk koří je dobré vědět komu. Já mám radši výraz respekt. Respekt je podle mně dozrálá pokora kdy člověk z kleku povstane a může jít rovně.
neznámy
neznámy | 6.6.2014 09:00
Ale pokora přece není poníženost, být pokorný neznamená žít vkleče..
Má Pokora patří vesmíru, přírodě, či třeba schopnostem nějakého jedince vytvořit, či vykonat něco, co udělá spoustu lidí sťastnými (i když tady už jde spíš o uznání, obdiv...a respekt).
Pokora jen bývá zaměňována za poníženost a to je špatně.
Klidně půjdu rovně a budu se dívat lidem zpříma do očí a přesto se budu snažit dosáhnout pokory, protože to není jednoduché.
A narozdíl od poníženosti vkleče, dosažení pokory je smysluplným cílem
neznámy
neznámy | 6.6.2014 09:09
wiki
Pokora (latinsky: humilitas, rusky: smirenomudrije, německy: Demut, anglicky: humility) je jedna ze sedmi ctností, je to pocit, kdy si člověk uvědomuje vlastní nedokonalost či závislost na někom. Člověk si uvědomuje závislost na tzv. „vyšší mravní požadavky“ a má tak důvěru, když se to od něho očekává, a ne když potřebuje neúměrně velebit sám sebe. Opakem pokory je pýcha (lat. superbia).
Pokora vyrůstá z pocitu vlastní slabosti a nedokonalosti vzhledem k požadavkům vyšších bytostí.

A když člověk vlastní slabost, pýchu, závislost a nedokonalost překoná? Pak může i tuto ctnost přece odložit.:)
neznámy
neznámy | 6.6.2014 09:11
Prosit a děkovat je samozřejmost, nebo alespoň zdvořilost.
Je ale rozdíl mezi tím, poprosím-li někoho a nebo budu-li se poníženě doprošovat i přes zjevnou neochotu protistrany vyjít mi vstříc.
A poděkování a poprošení (i o samozřejmost, kterou bych dostal i bez toho) je především opakem arogance a nadutosti. A byť je to možná malou částí cesty k pokoře, zdaleka to samo o sobě pokorou není
neznámy
neznámy | 6.6.2014 09:17
Z toho textu vyjmu především toto: Pokora vyrůstá z pocitu vlastní slabosti a nedokonalosti vzhledem k požadavkům vyšších bytostí....

A teď opakuji, že být pokorný, resp. jít cestou pokory neznamená žít vkleče. Neboť pravé vyšší bytosti nás nepotřebují vidět žít vkleče.
To jen katoličtí ideologové a podobná verbež tyto pojmy směsují, neboť jsou pro ně cestou k podrobení mas..což jsou jinými slovy podané i Tvoje věty
Saffiyah
Saffiyah | 6.6.2014 09:22
Trochu historie:
Prvním, kdo vytvořil seznam sedmi smrtelných hříchů, byl papež Řehoř I. okolo roku 600 n. l. Patří mezi ně pýcha, závist, smilstvo, hněv, obžerství, nenávist, a lenost.
Řehoř I. také sestavil soubor sedmi ctností; jsou jimi víra, naděje, láska, spravedlnost, moudrost, mírnost a statečnost.

Písmo by jistě tyto návrhy vysoce zhodnotilo, ale přestože najdeme v Bibli mnoho míst, kde jsou výše zmíněné neřesti odsuzovány nebo naopak oceněny křesťanské ctnosti, nikde v Bibli nejsou konkrétně pojmenovány jako sedm smrtelných hříchů či sedm ctností.

Již F. Nietzsche odhalil možné i skutečné zneužívání ctnosti pokory. Podle něho ctnost slouží za pláštík zbabělé ustrašenosti, je součástí otrocké morálky a vposledku je to nedůstojné vydání sebe samého všanc. Nietzsche ale také prohlédl prolhanou strategii moci s metodou podlézavé pokory.
neznámy
neznámy » Saffiyah | 6.6.2014 09:31
No, v tom posledním odstavci jsou věci tak, jak je cítím..aniž bych kdy četl Nietzscheho.

Zbabělá ustrašenost, otrocká morálka, podlézavost spojená s vypočítavostí.. Toho všeho jsou lidé schopni zas především vůči lidem. A nemá to vpravdě nic společného s pravou pokorou vůči vyšším bytostem, vůči Vesmíru..
Snad jsem to pochopil správně, co jsi chtěla říct. Já to cítím takto a nebudu to měnit
Saffiyah
Saffiyah | 6.6.2014 09:35
"A když člověk vlastní slabost, pýchu, závislost a nedokonalost překoná? Pak může i tuto ctnost přece odložit"

Síla a nezávislost bez pokory je opačný extrém. A dokonalý není nikdo, což nevylučuje, že si to mnozí o sobě mysleli nebo myslí. Jenže pak to bude spíš domýšlivost, nabubřelost, nekritičnost... a všechny tyto vlastnosti zahrnuje jedním slovem hřích pýchy. :)
Saffiyah
Saffiyah | 6.6.2014 09:35
To bylo přitakání :) A taky pousmání nad skutečností, že křesťanská terminologie je pořád výstižná ;)
neznámy
neznámy | 6.6.2014 09:52
A když člověk vlastní slabost, pýchu, závislost a nedokonalost překoná?

...pak už to asi není člověk.-PUH-

Jinak ta definice z wiki mi přijde jako totální blábol.
neznámy
neznámy | 6.6.2014 12:59
dakujem za diskusiu s tou pokorou mi je jasna voci ludom a beraem to asi tak nikoho neposudzuj, nad nikzm sa nepovysuj ale ani neponizuj take zdrave sebavedomie asi, a prosit a dakovat to som nemyslela akoze v ramci ludi skor rano a vecer dakova a prosit trebars vesmir ,boha kdo si to jak pomenuje.:)
neznámy
neznámy | 6.6.2014 15:40
Jo to je fajn že jsi našel to rozlišení mezi pokorou a falešnou pokorou. ;)
neznámy
neznámy | 6.6.2014 15:53
Nojo, já s tím popisem z wiki taky úplně nesouhlasím. Vidíš že je těžké se shodnout na tom co to pokora je, takže je pak těžké se bavit o tom proč a jestli je dobrá.
Podle mně je pokora to co máme vžité v mase a kostech po staletích vymývání mozků cirkví. Takže pokora je néco vélmi zprofanovaného, rezonuje to s "kořením" se před něčím, uznáváním svojí slabosti, malosti, porážky, je to spojováno s kajícností, prostě samé křesťanské sračky. -YES-
Já si myslím že když člověk svoje slabosti překoná, takpřecejenom pak dále může být člověkem. Dospělým, svobodným, rovným, nepokořeným. Něčím jako bohočlověkem.
Ale ustrašený bojácný křesťanstvím pokřivený člověk tuto myšlenku stěží pochopí natož přijme, že nemusí být jenom tím obyčejným prdem před tváří boží, že mu nemusí hledět do tváře kajícně a s pokorou. Protože takovou představu boha před kterým je potřeba být pokorný odmítám. Takový existuje jen v hlavách křesťanstvím přeprogramovaných mozků. Já dávám přednost slovu respekt, a slovo pokorný prostě nepoužívám. Bylo příliš zneužito než aby se za ním neskrýval téměř vždy nějaký nešvár. :)
neznámy
neznámy | 6.6.2014 18:39
Obcas sa mi zda, ze pokorne osoby byvaju pysne na svoju pokoru. A to je velky rebus -COOL-.
Cize hranica medzi nimi by mala byt v rovnovahe, aby nevycnievala ani jedna strana. Baraka to nazval slovom respekt.
neznámy
neznámy | 6.6.2014 18:56
Naprosto přesné vyjádření takto jednoduše bych to sám nevymyslel. Ano jde o rovnováhu. Poklona pane.
:)
neznámy
neznámy | 6.6.2014 19:24
Pokora ako ju vnímam ja, je vedomé pripomínanie si skutočnosti, že nič v tomto svete či v celej galaxii nám nepatrí a nie je samozrejmé. Tomu potom prispôsobené uvažovanie a správanie. Osobne sa mi to s mojou ľudskou malosťou nedarí, ale snažím sa. Napríklad tým ďakovaním a prosením. Ďakujem prírode, že je k nám taká štedrá napriek tomu, že jej dary považujeme za samozrejmosť a myslíme si, že máme navrch atď atď...
neznámy
neznámy | 6.6.2014 23:35
Respekt.To je přesně ono.
Respektuji existenci toho,co mne přesahuje.Občas má člověk tendenci tlačit na uskutečnění určitých dějů,podle svých představ,aniž by viděl širší souvislosti,proč se mu některý věci dějou.Pak hledá viníka všude kolem sebe,místo aby hledal v sobě.To je pýcha.
Respekt a pokora je schopnost to přijmout.
A taky uvědomit si,že moje svoboda končí tam,kde začíná svoboda druhých...
Třeba tak..
neznámy
neznámy | 7.6.2014 00:03
Tak já rovněž respektuju to co mně převyšuje. Pracuju na tom abych se s tím srovnal. Jako pokoru bych to asi nenazval protože to jsem dělal dříve když jsem se cítil velmi mizerně, tak jsem tak nějak jančil že aby mi bylo pomoženo. Ale ono je stejně lepší aspoň teda pro mně když si jenom srovnávám v sobě to na co mám a to na co nemám. Když to přeženu s něčím tak dostanu do ksichtu lopatou a řeknu děkuji pěkně již jsem si všimnul. A je to. Rešpekt Pané, tam nahoře. -LOL-
neznámy
neznámy | 7.6.2014 00:08
Vděčnost si uvědomuju docela často protože když člověk trpí nedostatky různého druhu tak se mu lehce nežije. A potom má potřebu se prostě citově néjak uvolnit když se mu dostane to co dlouho postrádal. Prostě člověka přepadne emoce, když otočí kohoutkem vody a teče voda, například. A nastupuje pocit vděčnosti. Za spoustu věcí které si nedokážu sám obstarat a které se mi denně dostávají. Takže to je fenomén jelikož jsem si védom že toho spotřebuju daleko více než jsem sám schopen vyprodukovat. Takže bych mně poděkovat všem tém lidem co to tvoří. Myslím si že je správné takto myslet. A uvolnění od takovéhoto jha, bych pak nazval pocitem svobody. Například ale jsou určitě i další úrovně pocitů svobody asi až do nekonečna.
Stránka:
1 2 3 >
 

Poèítam horoskop... Počítam horoskop...