Ľudská duša -
pokora,prosit a dakovat
Má Pokora patří vesmíru, přírodě, či třeba schopnostem nějakého jedince vytvořit, či vykonat něco, co udělá spoustu lidí sťastnými (i když tady už jde spíš o uznání, obdiv...a respekt).
Pokora jen bývá zaměňována za poníženost a to je špatně.
Klidně půjdu rovně a budu se dívat lidem zpříma do očí a přesto se budu snažit dosáhnout pokory, protože to není jednoduché.
A narozdíl od poníženosti vkleče, dosažení pokory je smysluplným cílem
Pokora (latinsky: humilitas, rusky: smirenomudrije, německy: Demut, anglicky: humility) je jedna ze sedmi ctností, je to pocit, kdy si člověk uvědomuje vlastní nedokonalost či závislost na někom. Člověk si uvědomuje závislost na tzv. „vyšší mravní požadavky“ a má tak důvěru, když se to od něho očekává, a ne když potřebuje neúměrně velebit sám sebe. Opakem pokory je pýcha (lat. superbia).
Pokora vyrůstá z pocitu vlastní slabosti a nedokonalosti vzhledem k požadavkům vyšších bytostí.
A když člověk vlastní slabost, pýchu, závislost a nedokonalost překoná? Pak může i tuto ctnost přece odložit.:)
Je ale rozdíl mezi tím, poprosím-li někoho a nebo budu-li se poníženě doprošovat i přes zjevnou neochotu protistrany vyjít mi vstříc.
A poděkování a poprošení (i o samozřejmost, kterou bych dostal i bez toho) je především opakem arogance a nadutosti. A byť je to možná malou částí cesty k pokoře, zdaleka to samo o sobě pokorou není
A teď opakuji, že být pokorný, resp. jít cestou pokory neznamená žít vkleče. Neboť pravé vyšší bytosti nás nepotřebují vidět žít vkleče.
To jen katoličtí ideologové a podobná verbež tyto pojmy směsují, neboť jsou pro ně cestou k podrobení mas..což jsou jinými slovy podané i Tvoje věty
Prvním, kdo vytvořil seznam sedmi smrtelných hříchů, byl papež Řehoř I. okolo roku 600 n. l. Patří mezi ně pýcha, závist, smilstvo, hněv, obžerství, nenávist, a lenost.
Řehoř I. také sestavil soubor sedmi ctností; jsou jimi víra, naděje, láska, spravedlnost, moudrost, mírnost a statečnost.
Písmo by jistě tyto návrhy vysoce zhodnotilo, ale přestože najdeme v Bibli mnoho míst, kde jsou výše zmíněné neřesti odsuzovány nebo naopak oceněny křesťanské ctnosti, nikde v Bibli nejsou konkrétně pojmenovány jako sedm smrtelných hříchů či sedm ctností.
Již F. Nietzsche odhalil možné i skutečné zneužívání ctnosti pokory. Podle něho ctnost slouží za pláštík zbabělé ustrašenosti, je součástí otrocké morálky a vposledku je to nedůstojné vydání sebe samého všanc. Nietzsche ale také prohlédl prolhanou strategii moci s metodou podlézavé pokory.
Zbabělá ustrašenost, otrocká morálka, podlézavost spojená s vypočítavostí.. Toho všeho jsou lidé schopni zas především vůči lidem. A nemá to vpravdě nic společného s pravou pokorou vůči vyšším bytostem, vůči Vesmíru..
Snad jsem to pochopil správně, co jsi chtěla říct. Já to cítím takto a nebudu to měnit
Síla a nezávislost bez pokory je opačný extrém. A dokonalý není nikdo, což nevylučuje, že si to mnozí o sobě mysleli nebo myslí. Jenže pak to bude spíš domýšlivost, nabubřelost, nekritičnost... a všechny tyto vlastnosti zahrnuje jedním slovem hřích pýchy. :)
Podle mně je pokora to co máme vžité v mase a kostech po staletích vymývání mozků cirkví. Takže pokora je néco vélmi zprofanovaného, rezonuje to s "kořením" se před něčím, uznáváním svojí slabosti, malosti, porážky, je to spojováno s kajícností, prostě samé křesťanské sračky. -YES-
Já si myslím že když člověk svoje slabosti překoná, takpřecejenom pak dále může být člověkem. Dospělým, svobodným, rovným, nepokořeným. Něčím jako bohočlověkem.
Ale ustrašený bojácný křesťanstvím pokřivený člověk tuto myšlenku stěží pochopí natož přijme, že nemusí být jenom tím obyčejným prdem před tváří boží, že mu nemusí hledět do tváře kajícně a s pokorou. Protože takovou představu boha před kterým je potřeba být pokorný odmítám. Takový existuje jen v hlavách křesťanstvím přeprogramovaných mozků. Já dávám přednost slovu respekt, a slovo pokorný prostě nepoužívám. Bylo příliš zneužito než aby se za ním neskrýval téměř vždy nějaký nešvár. :)
Respektuji existenci toho,co mne přesahuje.Občas má člověk tendenci tlačit na uskutečnění určitých dějů,podle svých představ,aniž by viděl širší souvislosti,proč se mu některý věci dějou.Pak hledá viníka všude kolem sebe,místo aby hledal v sobě.To je pýcha.
Respekt a pokora je schopnost to přijmout.
A taky uvědomit si,že moje svoboda končí tam,kde začíná svoboda druhých...
Třeba tak..