Ľudská duša -
O pomoci
neznámy | 3.4.2015 16:33
Většinou se říká že pokud si člověk nepomůže sám tak mu nedokáže pomoct nikdo...
Co když si ale opravdu nedokáže pomoct?
Dokáže být "vesmír" tak velkorysý aby mu přihrál pod nos "řešení" nebo naopak "vesmír" potřebuje i takové z(a)tracence aby byl pro naše oko celistvý?
Jste spíš ti velkorysí nebo spíš ti co nechají řeku plynout?
Co když si ale opravdu nedokáže pomoct?
Dokáže být "vesmír" tak velkorysý aby mu přihrál pod nos "řešení" nebo naopak "vesmír" potřebuje i takové z(a)tracence aby byl pro naše oko celistvý?
Jste spíš ti velkorysí nebo spíš ti co nechají řeku plynout?
neznámy | 3.4.2015 17:02
Co je vlastně pomoc?
Jde asi o další slovo které má každý zafixované po svém.
Jako slova: milovat,láska,tolerance,bůh.....atd...
Není asi jednoduché pomáhat tak,aby to druhého například osamostatnilo a posunulo.
Taková pomoc může být někdy i smrtelně nebezpečná a může hodně bolet.
Hodně lidí pomáhá,aby oddálili řešení svého vlastního problému.
Jde vlastně o alibismus ,který nemusí mít efekt skutečné pomoci.
Jde asi o další slovo které má každý zafixované po svém.
Jako slova: milovat,láska,tolerance,bůh.....atd...
Není asi jednoduché pomáhat tak,aby to druhého například osamostatnilo a posunulo.
Taková pomoc může být někdy i smrtelně nebezpečná a může hodně bolet.
Hodně lidí pomáhá,aby oddálili řešení svého vlastního problému.
Jde vlastně o alibismus ,který nemusí mít efekt skutečné pomoci.
neznámy | 3.4.2015 17:32
Já to mám velice jednoduchý.
Těch strachů kterých bych se měl "zbavit" už moc není.
Pak tam mám ješté nějaké mé pocity za "jiné" osoby.To mne asi od opravdové pomoci taky trochu brzdí.
Ale základ asi je,že pokud chci pomoct,pak bych měl být v kondici,vyrovnaný a v pohodě.
Tím že je člověk "zmuchlaný"vzbuzuje smutek a soucit.
Pokud chci pomáhat, neměl bych asi žádnou pomoc potřebovat a nepoužívat pomoc jako poukaz na protipomoc.
Pomoc je jeden z darů ,který by mi asi měl dělat radost, když pomoc poskytnu.
Těch strachů kterých bych se měl "zbavit" už moc není.
Pak tam mám ješté nějaké mé pocity za "jiné" osoby.To mne asi od opravdové pomoci taky trochu brzdí.
Ale základ asi je,že pokud chci pomoct,pak bych měl být v kondici,vyrovnaný a v pohodě.
Tím že je člověk "zmuchlaný"vzbuzuje smutek a soucit.
Pokud chci pomáhat, neměl bych asi žádnou pomoc potřebovat a nepoužívat pomoc jako poukaz na protipomoc.
Pomoc je jeden z darů ,který by mi asi měl dělat radost, když pomoc poskytnu.
neznámy | 3.4.2015 18:37
Radši tedy pomáháš nebo radši nepomáháš?
Jaký je tvůj první pocit když cítíš že někomu není dobře, je v nesnázích nebo má nějaký problém?
Jak to mám já...?
Pomoc chápu jako tendenci měnit věci k lepšímu. Doufám že pomineme polemiku o tom co je lepší...
Když mi je dobře tak mám většinou fůru energie a optimismu že fakt chci něco změnit, tak jdu bez váhání do toho. Když mi je hůř jsem podrážděná a vrčím i když situace by si třeba mou účast žádala. Jsou výjimečné situace kdy jde všechno stranou a objeví se fůra energie bez ohledu na to v jakým jsem já aktuálním stavu. Většinou to je pokaždé v souvislosti se "svobodou" a "podstatou". A pak jsou i situace kdy je mi fajn a jsem schopna vrčet jen protože se mi nechce...nebo prostě nesnáším pocit, že bych něco měla...a ten pocit mě vlastně asi ovlivňuje nejvíc...
Když už o něco jde, je pro mě extrémně těžké jen přihlížet...nicméně současná situace mě učí krotit svou energii...protože někdy skutečně je největší pomocí jen být...nebo nejdřív uvidět všechny souvislosti v tichu...
Jaký je tvůj první pocit když cítíš že někomu není dobře, je v nesnázích nebo má nějaký problém?
Jak to mám já...?
Pomoc chápu jako tendenci měnit věci k lepšímu. Doufám že pomineme polemiku o tom co je lepší...
Když mi je dobře tak mám většinou fůru energie a optimismu že fakt chci něco změnit, tak jdu bez váhání do toho. Když mi je hůř jsem podrážděná a vrčím i když situace by si třeba mou účast žádala. Jsou výjimečné situace kdy jde všechno stranou a objeví se fůra energie bez ohledu na to v jakým jsem já aktuálním stavu. Většinou to je pokaždé v souvislosti se "svobodou" a "podstatou". A pak jsou i situace kdy je mi fajn a jsem schopna vrčet jen protože se mi nechce...nebo prostě nesnáším pocit, že bych něco měla...a ten pocit mě vlastně asi ovlivňuje nejvíc...
Když už o něco jde, je pro mě extrémně těžké jen přihlížet...nicméně současná situace mě učí krotit svou energii...protože někdy skutečně je největší pomocí jen být...nebo nejdřív uvidět všechny souvislosti v tichu...
neznámy | 3.4.2015 18:45
Mne hodně učí starší syn,který před sedmi lety propadl pervitinu.
To byla a je docela tvrdá škola v pomáhání.
Ideální pomoc jako taková je asi podporovat "život směřující k poctivosti a pravdě"
Jiná pomoc asi není pomoc.
Nemluvím tu o klasických situacích jako úraz,ztráta něčeho,nehoda auta.....
To byla a je docela tvrdá škola v pomáhání.
Ideální pomoc jako taková je asi podporovat "život směřující k poctivosti a pravdě"
Jiná pomoc asi není pomoc.
Nemluvím tu o klasických situacích jako úraz,ztráta něčeho,nehoda auta.....
neznámy | 3.4.2015 19:26
Vesmír vždy posílá řešení, jde o to , kdo jak naslouchá :-)
Myslím,že si nedokáže pomoct člověk , který nevěří v sebe sama.
Nevěří , že je schopen dokázat cokoliv., že vše je možné.
A proto mu Vesmír posílá inspirace v podobě jiných lidí , situací atd.
Vždy existuje spousta možností , jen si je vpustit do života :-)
Myslím,že si nedokáže pomoct člověk , který nevěří v sebe sama.
Nevěří , že je schopen dokázat cokoliv., že vše je možné.
A proto mu Vesmír posílá inspirace v podobě jiných lidí , situací atd.
Vždy existuje spousta možností , jen si je vpustit do života :-)
neznámy | 8.4.2015 09:44
Já jsem spíše nastavená tak, že si pomáhám sama dokud můžu a pak to pustím a buď požádám o pomoc anebo nechám ať mi sem ten Vesmír řešení přihraje a DŮVĚŘUJU. U sebe vycítím, kdy mám makat sama a kdy je třeba do toho začlenit někoho nebo něco jiného (kdy už cítím, že tohle nejsem schopná vyřešit sama).
Někde jsem slyšela, že: "Z blátivého jezírka sám sebe za vlasy nevytáhneš." A bude na tom hodně pravdy.
Myslím, že Vesmír opravdu velkorysý je a "zatracenci" podle mého neexistují. Vesmír ti vlastně velkoryse dá, co vyzařuješ a nemyslím, že vůbec "něco" potřebuje, zkrátka jenom JE.
Viděla jsem hodně případů, kdy člověk v těžké situaci prostě vzdal chtění si pomoct, chtění mít lepší život, a z hloubi duše poděkoval za to co už má a jen požádal o to, že chce být s Duší (Bohem), že jí chce cítit a nic jiného nechce. ... A ono se to jak kouzelným proutkem všechno začalo postupně čistit. Tzn. vlastně není někdy třeba cokoliv dělat. Je to všechno o vnitřních procesech. A někdy je potřeba přijímat do sebe a jindy zase ze sebe dávat. Porušíš harmonii a je to v pytli :D
A vděčnost a pokora hraje v tom obrovskou roli, jenže dokud to člověk vnitřně neprožívá, je to jenom další ezo-kec...
Někde jsem slyšela, že: "Z blátivého jezírka sám sebe za vlasy nevytáhneš." A bude na tom hodně pravdy.
Myslím, že Vesmír opravdu velkorysý je a "zatracenci" podle mého neexistují. Vesmír ti vlastně velkoryse dá, co vyzařuješ a nemyslím, že vůbec "něco" potřebuje, zkrátka jenom JE.
Viděla jsem hodně případů, kdy člověk v těžké situaci prostě vzdal chtění si pomoct, chtění mít lepší život, a z hloubi duše poděkoval za to co už má a jen požádal o to, že chce být s Duší (Bohem), že jí chce cítit a nic jiného nechce. ... A ono se to jak kouzelným proutkem všechno začalo postupně čistit. Tzn. vlastně není někdy třeba cokoliv dělat. Je to všechno o vnitřních procesech. A někdy je potřeba přijímat do sebe a jindy zase ze sebe dávat. Porušíš harmonii a je to v pytli :D
A vděčnost a pokora hraje v tom obrovskou roli, jenže dokud to člověk vnitřně neprožívá, je to jenom další ezo-kec...
neznámy | 8.4.2015 10:11
Vesmír je podľa mňa celistvý aj s našimi nedokonalosťami a šance ponúka každému - vlákna ciest vývoja - len väčšina z nás aspoň raz za čas nechce vidieť, lebo nevidieť je pohodlnejšie:D, ale iba dovtedy, kým sa nám to nevráti ako bumerabg. A i v takej situácii málokto chce hľadať súvislosti - prečo sa všetko deje. :)
adelaida | 8.4.2015 10:56
Věřím tomu, že všichni máme schopnost se ze všeho vyhrabat svépomocí do jisté míry, ale musí se chtít. Je jednoduché se v bahně válet a naříkat, udělat si z toho pózu, stavět se do role oběti a přitom přehlížet(možná záměrně) způsoby řešení, nabízenou pomoc...protože je to tak jednodušší. Vesmír nás staví do různých situací a s nimi zároveň jsou k dispozici i řešení a jak je využijeme a jestli nám někdo pomůže je velká neznámá od které se pak ale budou zase odvíjet situace budoucí..ty, které teprve nastanou. Dnes pomůžu já tobě, zítra možná ty mě...anebo taky ne :)
Jako účinnou pomoc si představuji prvotní impuls, třeba formou rady, příkladu..něco jako nastartování, ale dál už musí jet každý sám
Jako účinnou pomoc si představuji prvotní impuls, třeba formou rady, příkladu..něco jako nastartování, ale dál už musí jet každý sám
neznámy | 8.4.2015 15:58
první krok k pomoci si musí člověk udělat sám.Je jedno jak,tím myslím každy problém se musí a dá řešit. První krok je uvědomění si problému,pak zjistit proč nastal a začít pracovat sám na sobě.Z měnit myšlení. Pokud budu někomu něco nepřát,závidět.nebo mu přát něco zlého,nebo vysílat jakékoliv negace,ta mi vesmír nikdy nepomúže,ani sebemenší nápovědou.
neznámy | 8.4.2015 16:43
Nádhera čítat -THUMBSUP-
V niekolkých dalších témach by sa tieto slová dali použiť, ako vedla v téme o láske, o zrkadlení, a neviem o čom..
Slová poslednej vety - že
dokud to člověk vnitřně neprožívá, je to jenom další ezo-kec...
vytesat do kamena.pre tých čo sa radi hnípajú v poučkách a obracajú na duchovno každú somarinu, ale nič relevantné nevedia vysvetliť že prečo sa niečo deje alebo nedeje.
V niekolkých dalších témach by sa tieto slová dali použiť, ako vedla v téme o láske, o zrkadlení, a neviem o čom..
Slová poslednej vety - že
dokud to člověk vnitřně neprožívá, je to jenom další ezo-kec...
vytesat do kamena.pre tých čo sa radi hnípajú v poučkách a obracajú na duchovno každú somarinu, ale nič relevantné nevedia vysvetliť že prečo sa niečo deje alebo nedeje.
Stránka:
Počítam horoskop...