Ľudská duša -
Neudržujte vztahy, které nepotřebujete, a úroveň vaší energie se rychle obnoví
Ono se stalo zvykem tvrdit, že rodinu si na rozdíl od přátel nevybíráme. Myslím si, že je to pravda pouze částečně - resp. z lidského úhlu pohledu.
Co když připustíme, že tu nežijeme svůj první a zároveň poslední život. Co když se naše Duše opakovaně vrací do tohoto světa duality, očistně vykoupána ;) v mezičase a v laskyplném meziprostoru, abychom dál mohli hrál svoje role s druhými, chápali a učili se stát se lepší. Kdo ví :)
A před svým vplutím do futrálu s jeho jménem, např. Jan Novák, se rozhodli právě pro ty nejlepší - a možná z lidského pohledu nejhorší ;) - podmínky, ve kterých podobně jako na hřišti smíme rozehrát svoji životní hru.
A k tomu potřebujeme spoluhráče. Toho, kdo nám dobře (nebo i blbě) přihraje - třeba rodiče, sourozence, partnery, kolegy, sousedy, apod. Toho, kdo nás bude faulovat či jinak bránit, abychom...
Život je jedna velká hra. A jen my jsme se rozhodli té hry účastnit. Ve městě, za které hrajeme, v rodině, ze které pocházíme, s partnerem, kterého jsme si zvolili, a dětmi, které si vybrali nás. Neboť tato volba, volba Duše, je svobodně dána Jejím nejlepším výběrem.
Takhle to, nejen mně, dává smysl.
Ale kdo ví, třeba je to všechno jinak.
;)
Takže zákonitě potřebujeme procházet skrze repres/reakt podoby svých stínů. Abychom objevili Dar a směřovali k Siddhi.
Celé mi to do sebe zapadá. Ale pravda, potkat sama sebe před pár lety, volám Chocholouškovi -LOL-
https://youtu.be/9GrfpfmCAg0
Ta vzpomínka mě pobavila. Kdysi však měla vyvolat a taky že vyvolávala pocit mého studu a špatnosti, což splnilo účel. Rovněž nevážení si čehokoli - oblíbeným strašákem byla věta "co by za to daly děti v Africe" - což dnes s ohledem na inženýry z jihu nebudu raději rozpitvávat.
Takže co je dobro? Myslim si, že jak neexistuje uvědomění si dobrého, aniž bychom poznali bolest, strádání, potřebujeme právě ono "zlo" jako měřítko pro naše pochopení "dobra".
Možná právě proto přicházejí davy lidí beroucích si hodnoty vytvořené druhými, aby ti pochopili, že není vše automaticky a samozřejmě a je třeba vrátit se z hrušky dolů zpátky na zem (třebaže to může mnohé bolet) a začít vážit si všeho, co onen respekt poztrácelo...