mše svatá

před 45 tilety se narodilo dítě, jen pár měsíců po tragédii v rodině. Tomu dítěti nikdy nikdo z rodiny o tragédii nevyprávěl, takže nevědělo žádné podrobnosti. Dítě vyrostlo a až do svých téměř 45 narozenin rodinnou tragédii vůbec neřešilo. Až najednou - cosi se usadilo v hlavě a on začal pátrat, začal se ptát na minulost, na to, na co chtěla rodina celá léta zapomenout.
Cosi ho pohánělo a nedávalo klid, i když si sám nedokázal vysvětlit, co ho pohání. Trvalo to několik měsíců, pár členů rodiny řeklo nějaké podrobnosti o tragédii, ale všechno se nedozvěděl.
Když už to bylo neúnosné - pořád na to musel myslet, napadla ho myšlenka, že nechá sloužit mši svatou za mrtvé členy rodiny, kteří zemřeli tragicky.
Té mše se zúčastnil.............a pak měl klid. Všechno, co ho pohánělo,bylo pryč a jemu se rozhostil mír v duši.
Dodnes nechápe, proč to udělal, není věřící a nikdo mu to neporadil.
Pomozte mi vyřešit tuhle hádanku - proč po tolika letech strašila v hlavě rodinná tragédie někoho, kdo se narodil až po ní
- proč jeho kroky vedly až k samotné mši svaté ?
Uvítám všechny vaše názory a pokud by chtěl někdo vědět podrobnosti, ráda zodpovím ve zprávě.

Hmmm tak to je velmi zajímavý příběh...

Budu ti vyprávět ten svůj: Před pár lety jsem se domluvila s mou kamarádkou, že přijdu na regresi, protože jsem řešila dlouho jeden problém. Den nebo dva před termínem jsem najednou ucítila velmi těžkou energii a vnímala jsem jak se nade mnou objevil několik desítek metrů obrovský černý mrak. Cítila jsem, že je to nějaká duše, která potřebuje pomoct. Nemám nijaké zvláštní schopnosti, jen jsem dost citlivá a občas mi přijdou informace seshora. Říkala jsem si, že proč kontaktuje zrovna mě když je tady plno lidí co vidí astrál a mají zkušenosti s odváděním duší, a HLAVNĚ!!! MAJÍ O TO ZÁJEM. Jenže se mě ta energie pořád držela. A začalo se to projevovat dost drsně, nebylo mi dobře, všude v dědině, kde jsem tenkrát bydlela, na mě reagovali psi, byli agresivní a šel z nich strach. Snažila jsem se "to" zahnat světlem, ale nešlo to. U rodinného domu se to ještě zvětšilo. pochopila jsem, že je to důležité a že někomu něco pravděpodobně dlužím.
Když jsem byla uvedená do regrese, okamžitě mi tam začaly chodit věci ohledně rodiny a tragické smrti za války. Věděla jsem, že nějaký člen rodiny potřebuje pomoct a věděla jsem, že tentokrát neřeším sebe, ale jeho. Viděla jsem zákopy, vybuchující bomby a jednoho vojáka, samotného vojáka v zákopu, který nemá kam utéct. Viděla jsem jak bezprostředně vedle něj vybuchl granát a jeho to zavalilo v zákopu, snažil se dostat ven, ale nešlo to. Z celých sil myslel na svou ženu a umíral s tím, že už jí nikdy neuvidí, ale nemohl se odpoutat... Cítila jsem, že i teď tam ještě stále je. Viděla jsem jak se měním ve světelnou bytost, vcházím do zákopu a představuji se, povídám si s ním, pak ho beru za ruku a vynáším na denní světlo a otvírám bránu ke světlu, loučíme se a on odchází....
Po regresi jsem měla silný pocit, že jsem splnila svůj úkol a pomohla členovi "mé rodiny" (fyzické rodiny, teď a tady, v tomto životě), jenže zároveň jsem si říkála, že co to bylo když o ničem takovém nevím.
Nedalo mi to a jak jsem jednou byla na návštěvě u babi, tak jsem se jí zeptala jestli náhodou nějaký člen rodiny nezemřel za války. Chvíli přemýšlela a pak řekla, že je tady jedna věc, o které se v rodině nemluvilo. Manžel dědovy sestry se ztratil za války v zákopech a nikdo ho nikdy nenašel. U toho mě silně zamrazilo a věděla jsem, že je to ono. Babička se mě ptala jak to vím a já jsem jí tehdy řekla, že jsem měla sen (protože těžko starému člověku vysvětlovat regrese apod.) a že mě ten člověk prosil o pomoc.... tak byla překvapená.
Já si vysvětluju tuto situaci tak, že jsem byla jediná za ty roky kdo mu byl schopen pomoct, protože se zabývám věcmi, kterými se zabývám a jsem na to dost citlivá. Krom toho jsem se zrovna v té době velmi silně zabývala rodinnou karmou, takže mi bylo umožněno její část odčinit a zase o něco více uvolnit rodinné pouta...

Víš, podle mě není třeba vědět proč ho to vedlo k tomu nebo onomu a proč po tolika letech. Prostě někdo z rodiny potřeboval pomoct a on byl natolik citlivý, že byl schopen udělat to co udělal. U mě to bylo stejné, prostě jsem za ty desítky let v rodině první kdo jen natolik vnímavý, že byl schopen s tím něco dělat a věděl CO. A taky tam zřejmě mohl zafungovat nějaký dluh. U tvého rodinného příslušníka to mohlo být podobné jako u mě anebo to byla přímo jeho inkarnace... ale myslím, že to není podstatné. Hlavně, že je ten člověk v pohodě už ;-)

Jinak od té doby se mi nic takového nestalo, bylo to jednorázově a v rámci rodiny.

Děkuji

Tak ja pridam svoje aj ked ozaj v skrátenej verzii,

bol raz jeden byt.V tom byte sa nedialo nic zvláštne ak nerátame to že sa jeho nájomníkom moc dobre nedarilo v akejkolvek oblasti ich života a to že boli stále unavení. Do tohto bytu sa narodilo dieťatko.Dieťatko bolo od maličkého mala velmi plačlive,uzkostné a ako rástlo jeho prejavi sa násobili hlavne na určitých miestach v tomto byte.Citlivo reagovalo na energie,ktoré ostatní obyvatelia v byte nevnímali až to vyustovalo do agresívnych prejavov bez zjavnej príčiny.Kreslilo tmavé obrázky a netešilo sa zo života.A tak jedného pekného dňa dozrel čas a prišiel do ich života ďalšia bytosť ktorá ich upozornila ze v byte maju rôzne entitky ktoré si tam nažívaju s nimi a toto dieťatko ich nieleže vníma ale preberá ich "pocity" a preto tie prejavy.A tak si dali vyčistit byt,poslali entity do svetla a od tej doby klop klop nieleže dieťatko sa upokojilo,ale i nájomníkom sa začalo lepšie dariť.
Tým len chcem povedať,že nie je doležite rozumieť tomu hlavou,dôlžite je ciťiť a isť za tým.Ak je človiečik vnímavejší a dokáže vnímať energie,je to silnejšie ako rozum.
Všetko je tak ako má byť -FLOWER-:)

můj názor je ten ,že duše ví daleko víc než mi na pozemské rovině vnímame. Jedna z možností je také ta že duše poslouchala andělé kteří ji radili aby tu mši dal sloužit a duše mu to dala na vědomou rovinu pozemského bytí.