Mechanizmy vdaky

Predstavte si situaciu. Mate cloveka, ktory vam x-krat velmi pomohol...Velmi si ho vazite, ale casom sa zmenil na obraz, ktory sa vam nepozdava... A naraz nastane situacia, kedy mate moznost sa mu revensovat, lenze na ukor niekoho ineho...Ktory si to momentalne viac zasluzi. Proste viete, ze prva volba by bol akt vdaky ale druhu volbu povazuje za spravnu...Ako riesite taketo situacie? Prevladne u vas mechanizmus vdaky alebo mechanizmus mometnalnej spravnosti daneho rozhodnutia? -PUH-

Myslim ze pokud nekomu pomaham,pak bych to mel delat hlavne pro sebe.
Ne z duvodu vdecnosti toho co mu pomaham.Asi bych mel mit radost ze jsem nekomu pomohl.

Jestli si to zaslouzi vic nebo min nez ten druhy?


Slavik zpiva pro vsechny a jemu u toho asi dobre a kvetina taky voni pro vsechny.


Jak se pomaha na ukor nekoho jineho? Jak s tim ten jiny muze souviset?

Myslim, ze to ze nekomu pomuzes delas skutecne hlavne pro svou radost.

Záleží na tom, jaké pohnutky vedly toho člověka, aby mi x-krát pomohl. Pokud tím nesledoval žádné své cíle, ani do budoucna a pomohl proto, že cítil, že je to tak správné, tak pochopí, když pomůžu někomu jinému, kdo to momentálně víc potřebuje. Pokud nějaký svůj cíl sledoval, tak to dělal především pro sebe a pokud očekává vděčnost, pak je to manipulace.
Pomoc se má dostat tomu, kdo ji v daný okamžik nejvíc potřebuje.
Z osobní zkušenosti, ale vím, že při povodni mi bylo úplně jedno, kdo z jakých pohnutek mi přišel pomoct a co ho k tomu vedlo a byla jsem vděčná všem kdo přišli.:)

No, to je situace, která asi příjemná moc není, co? Nevím nakolik je přínosné (záměrně nepíšu správné apod.) když člověk něco dělá jen z vděčnosti.
A co to je, že si to ten druhý zaslúží viac?
Já to dělám podle toho jak to cítím. Záleží jak to vnímáš. Jestli cítíš, to že ti ta osoba pomohla a ty máš teď pocit břemene, tak asi by bylo dobré se ho zbavit a pak už mít čistý štít. Někdy je dobré jakoby ukončit "karmický závazek" vůči jedné osobě a pak už mít klid.
Fakt nevím, to je tak individuální, že každá rada zde drahá... Možná, že bych to i řešila podle urgentnosti a závažnosti situace. Jinak mi přijde důležitá ta část věty kde píšeš: lenze na ukor niekoho ineho... Aby sis z jednoho pocitu viny, nevytvořil další...
To jsem si pofilosofovala a moc asi nepomohla, což? Možná, že kdybys to popsal ještě nějak blíže, šlo by odpovědět líp.

Pomáhám, protože můžu a chci, nečekám nic na oplátku... Jakmile do toho vstoupí mechanizmus vděčnosti, je to oblast účetnictví - má dáti-dal.

To máš sice pravdu, jenže si myslím že to může být mnohem složitější. Jde hlavně o vlastní pocit, a to si logicky neobkecáš...tedy většinou ne. Všechny duchovní poučky jsou někdy fakt jak koule u nohy, protože člověk musí jednat podle toho, co cítí že je v ten moment správné, ne rozebírat jak to ten druhý myslel či nemyslel...

Důležitější je pomoci tam, kde je pomoc potřebnější. Pokud jsou okolnosti, které stojí proti tomu, aby se člověk rozhodl správně, bylo by asi fajn si uvědomit jejich pravou povahu. Třeba tam hraje roli i strach z pomluvy, ze ztráty reputace (pověst nevděčníka) a tím pádem i možné ztráty výhod v budoucnosti...

Ale ved ludia sa menia a nie kazdy sa bude cely zivot chovat tak, ako by sme my chceli, alebo ako by sa to nam pacilo... Pises, ze ti x-krat velmi pomohol... Tak ja by som sa zamyslela, ze ako mi pomohol a co to pre mna znamenalo vtom case... Nehladala by som radu od niekoho ineho... Riadila by som sa svojim pocitom a hlavne srdcom...

Z knihy: Jaro Křivohlavý "Psychologie vděčnosti a nevděčnosti. Kudy vede cesta k přátelství?". Nakladatelství Grada Publishing, Praha, r. 2007.

Kde se setkáváme s vděčností? Tam, kde někdo někomu tak či onak udělá radost, kde někdo někoho potěší - např. tím, že mu přiloží chladný vlhký šátek na rozpálené čelo, když někdo někomu podá ruku a upřímně se na něho usměje, tam, kde někdo má pro někoho dobré slovo, kde někdo někoho uklidní, je na něj laskavý, příjemný a ukonejší ho. Tak bychom mohli pokračovat. Vděčnost je tak možno definovat jako kladnou emocionální odpověď na dar. Je kladným zhodnocením toho, co se stalo, když byl někdo obdarován nezištným činem (s.28).

Vděčnost je pocit radosti a díků v odpovědi za přijetí daru. Vděčnost je však daleko více, nežli jen emoce. Je to doslova oslava lidství.

Můj pocit z tvého příspěvku je, že mluvíš spíš o závazku a tam je mechanizmus asi jiný, jak již psali výše :)

Tady ale není psáno, že by ten, který pomoc potřebuje chtěl vděčnost. Co my víme? Třeba xkrát pomohl zrovna nám a v okolí měl takových dost.
Člověk by neměl nic očekávat nic na revanš...ale 100x nic uondá i osla. A je možné, že se situace bude opakovat v budoucnu a dotyčný opět po xté bude potřebovat pomoc a ten onen už si řekne: "Sorry, ale kde jsi byl, když mě teklo do bot ?"

To máš pravdu, jenže z rudiho příspěvku nevyplývá charakter pomoci... Takže je těžké odpovědět jednoznačně. :)

Nevím, co si mám představit pod "casom sa zmenil na obraz, ktory sa vam nepozdava". Jestli to znamená, že si ho z nějakého důvodu přestanu vážit, tak by to asi situaci ulehčilo. Kdybych si ho pořád vážila, tak by to bylo opravdu prekérní. A strašně záleží na tom, proč by mi ten člověk pomáhal, jestli opravdu kvůli mě, tak to bych s tím měla hodně velký problém.V každém případě bych nakonec asi udělala, co z přincipu považuju za správné a to je pomoct tomu kdo to momentálně potřebuje víc.....aspoň myslím. Doufám, že se do takové situace nikdy nedostanu -ROLL-

neodkuvavaj odo mna temy ano...:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D

Člověk se mění a má právo se měnit i směrem, který se mi nemusí moc líbit. Za sebe bych se snažila neposuzovat druhého člověka a byla bych ráda za příležitost, kdy mu mohu alespoň částečně jeho dřívější pomoc vrátit. Možná ještě víc v případě, kdy se jeho současný vývoj ubírá směrem, který se liší od mého.

momentalne nastastie neriesim takyto rebus, respektive o tom neviem:) skor to je akysi suhrn zazitkov z minulosti, kedy sa podobne situacie vyskytli...samozrejme, ze nejedna sa vobec o nejaku pomoc, ktoru ten druhy clovek robil preto, ze sa mu to raz vrati... skor sa jedna o take pripady, kde ten clovek pod tym nic zistne nesledoval... ako priklad mozem uviest, aj ked to nie je priklad nastastie z mojho zivota...ze dajme tomu su dvaja kamosi, poznaju sa odmalicka, jeden druhemu nezistne pomahaju...len zrazu u jedneho nastane zlom...zacne fetovat, kradnut, proste sa zlumpaci...a pride po dlhej dobe za dotycnym, ze potrebuje peniaze na liecbu...lenze dotycny nie je si isty, ci to zas nepremarni na fet, respektive aj ked na tu liecbu pojde, ze ci opat do toho nespadne...na druhej strane je napriklad rodina, ktora potrebuje nieco do domacnosti, ale zije z ust do ust... ale dotycny zazil viac podpory od toho kamosa ako od rodiny, ked to v minulosti potreboval...myslel som nieco v tomto zmysle, ze ako sa rozhodnut... z vlastnych skusenosti viem, ze hryzenie svedomia, ci ako by som to nazval, bude tak ci onak...takze preto sa pytam, ci je na taketo situacie nejake uspokojive riesenie....bez skrabancov:)

Moja reč...-FLOWER-

podle mně je to otázka mravního uspořádání. podle toho budeš volit. Žádné jiné měřítka si myslím že nejsou. je to osobní výzva ke konfrontaci právě s nimi. Saturnský "pamlsek". :)

Aha, takže to není teď aktuální, to je dobře.
Uspokojivé řešení je asi jedině to, když máš dobrý pocit z toho JAK ses rozhodl. Pokud nevím, pošlu nahoru prosbu o JASNÉ signály a vždycky se to vyřeší. Ale popravdě nemám šajnu jak bych se rozhodovala nemít tak dobrou intuici, fakt netuším a asi to ani nechci vědět, protože to bych si pravděpodobně uvařila mozek.
Ohledně toho příkladu s fetkou, no kdybych měla ty peníze (a neohrozilo by to přímo mou existenci) tak bych mu je na LÉČENÍ dala. A je jedno JAK on to využije, šanci má ode mě JEDNU! Kdyby jí promarnil, pak už by se ničeho nedovolal. Jestli porovnám fetku a chudou rodinu, tak je to zase individuální a vyhrává u mě vnitřní pocit intuice, která není logická ale ukáže mi směr. Kdybych intuici neměla, porovnala bych nakolik určitá částka řeší situaci a rozhodla bych se podle toho, kdo by měl větší šanci s touto částkou "na přežití". Ale stejně když se člověk dostane do situace, tak do toho zasáhne momentální situace toho člověka, tranzity, karmická zátěž, takže to má někdy stejně úplně jiný vývoj než by člověk sám čekal. V první řadě je se třeba dívat i na to, jak to ovlivní mě. To je stěžejní, aby člověk sám sebe tím, že někomu "pomůže", nedostal do vlastních problémů. Každopádně lehce se to píše, ale moc dobře vím, že takovou situaci bych prožívala velice intenzivně. Z druhé strany život je o rozhodnutích a nějak se rozhodnout musíme, takže když už se rozhodnem tak si za tím musíme stát, i kdyby to bylo teoreticky po nějaké době z určitého pohledu "špatné" rozhodnutí. Jde tady o postoj k situaci. Poslední dobou jsem měla možnost na vlastní kůži několikrát zažít, že zdánlivě těžké situace (pokud se k nim postavím s tím, že přijímám co mi přichází a jdu do toho) se nakonec obrátí v něco pozitivního. Přinejmenším se to odrazí vnitřně na pocitu vlastní síly a podobně.

To je těžký.. Když někomu pomáhám, tak proto že chci, tudíž bez očkávání revanše. Bohužel všichni to takhle nechápou. A jak znám sama sebe, pokud bych se cítila z jedné či druhé strany v presu, případně pomoc jednomu by poškodila druhého, pak bych se snažila vybruslit z dané situace nějak jinak, tedy zůstat nestranná a vůbec se do toho nemontovat :-D

možno sa dá pomocť obom prípadom.. len nie rovnako -PUH-:)