Ľudská duša -
Když vám chce někdo ublížit...
ak to ale zaslo do patologie tak nech si povie svoje. a co ako, preco sa s tym stotoznujes co vravi? ze by mal aj kusok pravdy? ma zmysel bojovat o pravdu ci o to kto ma navrch az do mrtva? ak koberec ktori trepem od prachu je stale spinavy ma vyznam ho stale trebat a trepat? rozumnejsie je ho nechat tak a vytrvat u toho
ak teda ide o vzájomnú spokojnosť - jednoho nažrať sa a druhého prežiť.. všetko je na dohode..
Napsalas, že jsi vyvěsila "mírovou vlajku", ale bezvýsledně. Mám za to, že sice vlajka vlaje, ale sama ses možná dostala do stavu jakési provokace, kterou si ani nemusíš uvědomit. Pokus se opustit jakékoliv plány a pikle týkající se té druhé osoby, neživ její zájem o Tvé slabiny, nenabízej rozpor, který je uvnitř Tebe -FLOWER-
Nad druhým odstavcem se už od včera poctivě introspektuju.
Protože...
on je člověk který má jasný rámec a já z něj neustále vybočuji
takže není divu, že pak i ta bílá vlajka se může jevit jako červený prapor.
Provokace, slabiny a rozpor...
Nevím jak je to s těma mýma slabinama...asi rozporně...
Nenabízet rozpor v sobě znamená nemít ho tam...nebo být sama.
1. Prečo by Ti chcel niekto ublížiť?
2. Kde je prečo je aj Lebo
3. To Lebo sa dotklo ega útočníka
4. Ten "dotyk" útočníkovho ega si spôsobil Ty alebo si to spôsobil útočník sám (napr. žiarlivosťou)?
5a Ak si to spôsobil útočník sám, si z obliga a väčšinou pomáha sa útočnikovi vyhýbať prípadne, sa úplne od daného útočníka odblokovať. Ak bude pokračovať skôr či neskôr to schytá z inej strany.
5b Ak si sa o to pričinil Ty (úmyselne alebo neúmyslne) navrhoval by som introspektívu, následne sa pokúsiť o zmier. A hlavne odpusiť jemu aj sebe.
Na útok je vždy dôvod..či už zjavný alebo skrytý.
A ešte jedna vec, už to tu niekto spomenul, ak budeš mať strach sám seba oslabíš...viem, nie je jednoduché sa od reálneho strachu odosobniť a tým aj oslobodiť, chce to cvik.
díky našemu vnitřnímu scénáři jsou ve vnějším světě angažováni herci, kteří hrají své role pro nás, abychom na vlastní oči viděli a vlastní uši slyšeli, jaký vztah máme sami k sobě. I my jsme současně herci v jiných filmech pro jiné lidi. Je tedy pochopitelné, že se nedá sestavit nějaká hierarchie řešení problémů platná pro všechny, protože se se svými životy vzájemně prolínáme ...Otázkou je, jestli jsme schopni se na film (náš osobní život ) takto podívat. Namísto, abychom pracovali na změně scénáře, snažíme se přeobsazovat herce nebo během "natáčení" měnit jejich charakter, což se setkává s nepříjemnou odezvou, protože oni jsou podle scénáře na svém místě takoví, jací jsou.
Možná je načase neukazovat na nedostatky druhých a přeorientovat svoji pozornost na nedostatky své, aniž bychom propadali druhému extrému - sebekritice. Přijmout se pravdivě se vším všudy ( pravdivost přijetí poznáš podle toho, že se Ti vybaví situace, ve kterých jsi vystupovala se svým stínem a uvidíš i další návaznosti, které jsi předtím neviděla ) .. a nedostatek přestane být nedostatkem -FLOWER-
tohle mě tak dnes napadlo...nikdo není plebs jen proto, že má zranění a zlozvyky které jsou odlišné od těch našich
a každý má ve svém srdci dostatek laskavosti na to, aby musel být chamtivý
tak jen poznatky z nejbližší praxe x)
někdy je potřeba neustále opakovat a pojmenovávat ten svůj problém, třeba to "chtít ubližovat" - pojmenovat pro sebe i pro toho druhého a tím dostávat z podvědomí do vědomí a nastavovat znova a znova hranice až jsou čisté....je to jako prohlédnout ten film "za"...vyčistit si výhled x)
a pak....pak se třeba ukáže, že jen všichni touží po přijetí....
jinými slovy....nejdůležitější věc a první namístě...aby byl člověk schopen cokoliv z toho rozeznat musí mít vhled a toho dosáhne jen když je ochoten poodstoupit od těch svých vlastních vzorců-"scénáře", které ho drží v tom "filmu"...
------
i ostatní se trefili svými slovy
ale vlastně jsem to co jsem potřebovala pochopila/prožila až v posledních dnech...
Ve větě
" .. aby byl člověk schopen cokoliv z toho rozeznat musí mít vhled a toho dosáhne jen když je ochoten poodstoupit od těch svých vlastních vzorců .. "
se pozastavuji nad tím, jestli snad není "ochota poodstoupit" podmíněna tím, zda má dotyčný vůbec možnost, schopnost se podívat na svůj vlastní vzorec a uvidět v něm svůj chaos. Spousta lidí je zaměřena na hmotu a "chtít ublížit" považují za způsob prosazení se, ne-li za obranu útokem. Otázkou je, co já mohu v sobě (se sebou) změnit, abych se s těmito lidmi a jejich způsobem života, který přináší utrpení, nemusela střetávat ( neznamená vyhýbat se jim, ale nedostávat se s nimi do konfliktu ) -FLOWER-