Láska a vzťahy -
Rodiče , děti, partnery...
Já ale už vím jak mám v tomto prostředí chodit.
Šel jsem se psem. Bylo hezky slunečno.
Moc rád chodím kolem stejné řeky. Baví mne stále hledat místečka po stejné cestě, kde jsem ještě nebyl. Zdánlivě nedostupná místa se stávají dostupnými.
No a občas jsem musel psa uvázat, určitá místa by pro něj byla hodně nebezpečná.
Proč to píšu.
Jsem tu docela známý jako specifický samotář který to tu má rád.
Občas mne někdo s kolegů přemluvil, jestli bych ho nevzal někam na výlet kudy chodím.
Jednou to dopadlo tak, že jednoho "blba" jsem musel okřiknout jak malé děcko.
Vyvrcholilo to tím, že jsem odmítl jít dál a museli jsme se vrátit.
Ten člověk se choval jako sebevrah.
Pes se dá uvázat a spokojeně si lehne do trávy.
Ideální z hlediska prožitku ve specifickém prostředí je být venku sám. I třeba s tím psem se jít jen projít a nechat ho doma spát. U lidí, s kterýma nemáme hlubší pouto, to jde řešit v pohodě. Prostě s nimi nepůjdu a jsou mi lhostejní...
Složitější je to s dětmi, rodiči, partnery. I když člověk chodí někde sám , stejně vlastně sám není. A jak být sám když jsem sám? Umět vypnout.....
Co mne vlastně v současné době nejvíc "trápí" starost o jiné.....
Probírá se tu partnerství...být s někým...s někým žít...
Musím říci, že toto beru jako prkotinu.
Není to fajn myšlenka? Jenom se prostě vyskytnout. Prostě bych vypadl z nějaké kytky jako plod. Neměl bych rodiče , děti...
Chodil bych si po horách, a kdyby mne zasypala třeba lavina, tak ani já bych tím nikoho netrápil.
No a někomu zůstanou v srdci víc ty jizvy z "totálně nešťastný",jinému zas vzpomínky na ten pocit "totálně šťastný".
Partnerstvo a vzťah je rozdiel, si myslím. Vzťahy učia a preto sa schádzame a rozchádzame, partnerstvo to už je puto celistvých ľudí čo už vedia svoje a majú sa radi bez emocio eskapád a to je krásne. A ono partnermi môžu byť pre nás mj aj mama otec a dospelé deti, lebo partnerstvo je to puto práve, nie záväzok.
Je to ako strom života, čím vyššie rastie, čím väčšia je koruna, tým hlbšie mám korene a tým hlbšie nahliadam...ako nahor skrze korunu stromu, tak dolu skrze korene.
No a čím viac tento strom rastie na obe strany, tým viac sa žiada návrat do stredu...odkiaľ začal rásť. A tam nachádzať kľud.
Prostredie má kľúčový vplyv! to ale neznamená, že som do prostredia vrastená.
Sú miesta, ktoré sú mi milé a vraciam sa rada, sú miesta kam chcem ...
Môj domov nie je kraj ale ľudia, s ktorými mi je fajn a ľudia prichádzajú a odchádzajú, občas aj umrú.