Hudba a filmy -
Hledání dobré smrti - režie Škrdlant
Stojí za shlédnutí, byť po technické a kamerové stránce nic moc.
...přítomnost při procesu umírání -je sice vyčerpávající a moc bolavá,ale mě osobně dala mnohem víc,než vzala...v dokumentu je mj krásně patrné,jak Ti,kteří doprovázeli umírající doma-byli s jejich odchodem smíření...
Zkušenost s cizím umíráním ať zvířátka nebo člověka je určitě přínosná..
Cvičit např. jógu, meditovat, modlit se...to je myslím akceptovatelná "příprava" pro situaci, kdy přijde smrt "a bude mít mé oči"....
Zajímavá věta p. Novotného při umírání:"pro nás už tyhle zákony neplatí"..:), i ten "plurál"..
Bělohradský umí zajímavě formulovat: máme žít za hranici, když už ztrácíme identitu, pocit integrity...Kdo to posoudí? Vždycky my..Co když jsme v takovém stavu, že to nemůžeme sdělit, jestli se ještě adaptujeme a měníme své hranice, nebo "padáme"...
Líbilo se mi, když tam z jednoho hospicu říkali, že probudili ještě člověka z umělého spánku, protože byl neklidný a skutečně chtěl ještě ve svém životě něco dokončit...
Taková pozornost personálu je obdivuhodná právě pro tyto situace, kdy už jsme mimo jazykovou komunikaci, a navíc, zdá se se nevnucují. Klobouk dolů.
Víš to mi připomnělo situaci kdy jsem s umírající kamarádkou ležela na posteli a držely jsme se za ruce.Náhle z ničeho nic nás objala energie takové lásky a bezpečí,že nám oběma vyhrkly slzy do očí.V tu chvíli kdybych zemřela ,odešla bych šťastná i ona cítila to samé ve stejný okamžik.Byl to Bůh s Jeho láskou která nás objala.Neztrácíme smrtí identitu jen se rozšíří ,splynutím s tou láskou se neztratíme,ale najdeme,vrátíme se domů a to je to co vnímá člověk na konci cesty,pokud ten konec přichází dlouhodoběji.Nejdříve vzdoruje,říká si proč já,bojí se,ale přijde chvíle kdy prostě přijde vyrovnání ve kterém vnímáme tu větu ---pro nás už tyhle zákony neplatí"--- uvědomila jsem si to ,v době kdy odcházela ze života jiná má kamarádka ,bylo to o vánocích-seděla jsem u ní a ona řekla-už se mne nic z toho venku netýká,ale tak vyrovnaně....
Brzy po tom rozhovoru odešla....
Věděla jsem,že odejde,stejně jako jsem to věděla u svých blízkých doma,přesto
,ale nejde se na ten odchod lidí tak připravit, vždy nás to zastihne nepřipravené na jejich odchod i na to,že se musíme naučit žít bez nich.Než si uvědomíme a přijmeme,že jsou s námi stále i když v jiné formě a v našich srdcích .My v naší rodině jsme měli to štěstí,že všichni mohli odejít ze života doma.Neměli takové bolesti,ani nemuseli být stále připojeni na přístroje.A měl se o ně stále kdo starat, protože žijeme tak nějak pohromadě,měli nepřetržitou péči, Není to,ale lehké i když to člověk dělá s láskou.Všichni kdo se o ležícího člověka starají ví o čem píšu.Proto vím,že někdy to ,aby lidi byli doma možné není.Za svou kamarádkou jsem jezdila do Hospicu v Praze Bohnicích.Mohu napsat,že prostředí tam bylo plné pochopení a úcta k lidem.S několika lidmi jsem tam mluvila,bylo tam vyrovnání a mír,který přichází ve chvíli kdy nás energie obejme a my dokážeme vnímat její lásku.Tam už není boj o život,je tam přijetí.Také díky tomu,že personál i pan ředitel dbali o to,aby lidé netrpěli.Taková místa,kde je soucítění s trpícím a úcta k němu na prvním místě jsou oázou pro ty,kteří nemohou být doma.
Nedávno nám zemřel jeden příbuzný,kterému má malá vnučka říkala dědeček a ona brzy potom nakreslila obrázek.. dva andílci,kteří nesou uprostřed srdíčko.Když jsem se jí ptala co to je řekla,že srdíčko je dědeček a nesou ho dva andílci-dojalo mne jak čistě děti vnímají to,co k našemu životu neoddělitelně patří.A také mi to znovu připomnělo tu energii bezpečí,která nás objala,když odcházela ze života Hanka.
Škoda,že sem neumím obrázek zkopírovat je dojemný.
babička mi doma umírala 6 měsíců a tolik posunů a procesů,které jsem s ní prožila za těch 6měsíců,jsem neposbírala za celý život....stavy,kdy bezvládně ležela ,byla už jen věchýtek,bez pomoci nezvedla ani ruku a v noci byla schopna odsunout zátaras od postele a chodit po bytě...stavy,kdy smrt byla"cítit" v celém jejím pokoji,ale byla"přívětivá"-voněla a byla bělostná-ještě i v tuto dobu/protože jsem měla 3letou dcerku a byla samozřejmě semnou/-dcera si chodila taky sednout k její posteli a vnímala to,co se odehrává jako "vonavé"-/jak to popisovala/-a viděla jsem babičku,jak se odmítá pustit života,který už nebyl k životu/-najednou se v ní něco "přesmyklo"/-postupně se ono vonavo začalo měnit-a dcera od jistého okamžiku už do pokoje odmítla chodit-i mě tam bylo velmi uzko-velmi zvláštní fenomeny...i když konec byl klidný-lpění na životě ho posunulo do trochu jiného rozměru...jsem přesvědčená,že i na smrt by měl být člověk připravený/srovnaný v sobě i s kolím/=viz-ono probouzení pána z umělého spánku,aby si dořešil s příbuznými,co potřeboval...
Přesto jsou chvíle kdy je kolem nás té bolesti tolik,že člověk nemůže smutkem ani dýchat.Nejvíce mne zasáhla smrt malého děvčátka,kamarádky mé vnučky.
A obdivuji víru jejích rodičů i celé rodiny,kteří dokázali jít životem dál.
Přestože mi pomáhá to,že někdy při výkladech Energie spojí člověka s jeho blízkým,aby si mohli vyrovnat to co nestihli v životě,že mne dokonce spojil i s mou milovanou babičkou,není tím má bolest z odchodu blízkých menší.Ale myslím,že i ta bolest patří k životu.Právě to že máme v srdci toho kdo odešel nám pomůže se s tím po nějaké době vyrovnat i když nám pořád strašně chybí,začneme po nějaké době vnímat to,že je se svou láskou stále s námi i když v jiné formě.Ale to chce čas a pro každého je doba bolesti jinak dlouhá.I to -už nemám.... patří v určité chvíli k životu.
Nemám zkušenost s lidským umíráním,ale právě s tím zvířecím...mého věrného psa,který s umíráním čekal na mne.Bylo to přesně tak,jak jsem si vyslechla na přednášce o umírání.Třikrát nádech,poslední výdech.
Tehdy jsem o tom nic nevěděla.Jen jsem pejska hladila a říkala:"Už běž,už umři."-SADLEY-
http://www.kosmas.cz/knihy/133035/carl-gustav-jung-a-gnoze/
Asi si ji koupím + další C.G. Jung a tarot. Cesta archetypu.
Obojí v nakl. Eminent.
Prajem Ti aby to zlé bolo u teba preč už naveky :)-THUMBSUP--BYE-
PS: Inak na tú očistu jater som si stále netrúfla ..