Karmické stretnutia

Tak aj mne to ladí, ale musím si k tomu doplniť ešte niečo, čo mi z toho vyplýva.
Ak píšeš s dešpektom a podceňovaním o "tých ostatných" , píšeš s dešpektom a podceňovaním aj sám o sebe.

V čem spatřuješ despekt a podceňování?

Napríklad v tej vete, kde sa vydeľuješ na "Ty a ostatní".
Nevedia nič, používajú otrepané frázy... oni.
Čo ak vedia viac ako ty, lebo tú "frázu" vnímajú inak ako ty? Byť sebou samým môže znamenať napríklad aj to, že sa nevydeľujem z celku. Aj keď to znie ako paradox.

Protože pohádky mají reálný základ. Dokonce mnohem reálnější než náš domněle reálný běžný život.

-YES-
Jinou otázkou je jejich pochopení.

Ked posobi vyssia moc (slovo karma) vzdy mi hlavou preletia nejake zivotne skusky, testovanie ludskych hranic, toho, co je clovek schopny uniest - prekonat...
Nic, co by malo lahky dej (mozno zo zaciatku).... Je to nieco, co sa nezvratne stane...
Moze to byt riadna spust udalosti (zmien v zivote), ktore cloveka dovedu az k tomu, co musi jednoducho byt...
Myslim, ze by ste to citili obaja :)

Hmmmm...osobne si myslím, že keby to bola pravda, tak tu na zverokruhu niesi:) ...ale rešpektujem aj toto tvoje vyjadrenie.

Ja sa stále hľadám, vyjadriť sa že viem kto som je zatiaľ veľmi odvážne...postupom času ale dochádzam na to, že menej je viac...ak nemám čo povedať mlčím...a som jednoducho vďačná -FLOWER-...pokoj vo mne je častejší ako kedysi, preto viem , že som na správnej ceste:)

A kde by bol, keby to bola pravda?

Nad touto otázkou jsem již delší dobu dříve bádal. Řešil jsem ona "ak". Po oproštění se od přebytečných zahalujících prvků zdánlivě stínících prohlédnutí této otázky jsem dospěl k pochopení že i vydělení se z celku může být a někdy bývá součástí dané aktuální reality takové jaká je.
Existuje údajně jisté učení "takovosti" které říká že věci jsou právě takové jaké jsou.
Pokud vnímání oprostíme od pohnutek myšlení "ak" (kdyby), pak jsme v samém centru prožívání a daná otázka odpadá sama.
Jak docílíme dané jistoty že věci jsou právě takové jaké jsou? O tom není zapotřebí polemizovat a nad tím není zapotřebí bádat, protože ony vždy jsou takové jaké jsou.
Jde jen o oproštění našeho vnímání od zastiňujících nánosů aby bylo jasno.
Důsledná práce na nevylučování se z celku by opět spěla k opačnému efektu a to takovému že bychom museli potlačovat prvky naší bytosti vylučující se což vede k dalším nánosům zabraňujícím přímé vnímání.
Jungova práce se snovým světem podle mně přispěla k hlubšímu chápání sebe sama jako celku právě tímto přijetím snové, lunární (podvědomé) reality jako naší přirozené součásti.
Což v praxi znamená že na hlubší úrovni našeho vnímání se hranice mezi já/ty ztrácejí až nabývají transpersonální kolektivní rozměr. Jedině to může umožnit aby v oblastech jako nebe anebo peklo bylo možné "skladovat" takové množství duší, které se zde na zemi kdy zrodily. Je to jako přechod z počítání na kuličkovém počítadle do světa kybernetiky a virtuální reality řízné né již mechanicky přesunem kuliček ale řízené procesorem a elektrickým/optickým signálem rychlostí světla.
Kolik lidí pojme naše planeta a kolik lidí pojme jeden počítač? Do počítače vleze lidí více a bez všech těch exhalací které jsou s provozem současného člověka spojeny. Za předpokladu že se vzdají egoistického nároku na své vlastní tělo a na sebevlastnictví.:)

Jak víš že tady jsem? Možná mluvíš jen s mým dvojníkem.

Přemýšlím že bych mohl být rovněž dole v hospopdě otvírají od desíti. -ROLL-

No to ja neviem, len viem, že by nemal stálu potrebu tu filozofovať a hľadať samého seba:)

No to by boli " místní štamgasti " docela určite rádi -LOL-

Ved štamgasti možno áno, ak by sa medzi nimi nenašli skutoční filozofi.-PUH-
Filozofovať predsa doslova znamená milovať múdrosť, a nie si potvrdzovať svoje pravdy, raz také, inokedy onaké, často aj úplne opačné.;)

Ešte k tomu jungovskému Selbst, čiže bytostnému Ja. Učelom individuácie, uskutočnenia Selbst, je podľa Junga oslobodenie Ja z falošných obalov Persony na jednej strane a zo sugestívnej moci nevedomých obsahov na strane druhej.

Individualizmus podľa Junga nie je protikladom kolektivity, lebo indivíduum je vo svojej podstate kolektívne. Ja je súčasťou celku prirodzene, bez ohľadu na to, či je celé alebo neuroticky rozštiepené.

Aby sa človek stal Selbst, bytostným Ja, samým sebou, si vyžaduje poctivú prácu na sebe, cesty sú rôzne, je jedno, či pustovňa alebo komúna, či zrkadlenie v milovanom človeku alebo v čistom zrkadle samoty.... kľúčom je Persona (maska voči svetu) a nevedomé obsahy (tiene, nízke obsahy, ktoré odmietame vidieť a potláčame ich).

pušta

V krčme je priam hniezdo mudrlantov a podľa toho čo tankujú, tak aj fičia-LOL-...ale zase mali by sme ho niekedy aj pochváliť, keď sa tak snaží -PUH-nemyslíš?;)

Problém je že se mně jung už nestihl zeptat jak to doopravdy s tou pravdou je.

Když s Ruth naposledy seděl na terase, vyprávěl jí o svém snu: „Nyní již znám pravdu, ale její malý kousek zůstává nezaplněný. Až ho poznám, budu již mrtvý.“ Měl další sen, který jí vyprávěl během noci. Na vysoké planině ležel obrovský kamenný blok s nápisem: „A tohle je pro tebe znamením celosti a jedinosti.“

I takhle může vypadat sebeklam člověka který se celý život více či méně opravdově pídil po pravdě. A tak po něm zbyly kupy teorií které jeho čtenáři opakují aniž by sami kdy své já znali stejně jako je ani on neznal. Né až po smrti, ale za života. Né částečnou pravdu, ale celou pravdu.

Takže sa nevie, kde by taký človek bol, vie sa len, kde nemá byť. To je zapeklité.

Neviem kde bude, pretože som tam ešte nebola, ale chystám sa tam...Zatial je toto podľa mňa zapeklité:)...kde budem, keď nebudem potrebovať riešiť samu seba;)