Ten pokles vědomí na téhle planetě má právě kolosální význam, až nepředstavitelný, univerzální... protože všechno se vším souvisí a spolu se Zemí se vyvíjejí i jiné civilizace a jiné formy života v jiných částech galaxie nebo i mimo ni. Každá změna je změnou úplnou, má vliv na univerzum jako celek. Ono se vše mění každým okamžikem, jde jen o to, jak velká ta změna je. Lidé dělají příliš malé krůčky na to, aby to viděli. Když to vezmu z hlediska časových cyklů, tak opravdu dochází k významné transformaci. My jsme v naší galaxii takovým centrem, kde se vše děje... místem, kde vzniklo dobro a zlo, kde dualita nabyla konkrétních forem a kde se taky postupem času vše zaleje do jednoho harmonického celku. Pro mimozemšťany jsme něco jakou živoucí Bible plná příběhů o stvoření - reality show, která nemá konkurenci. To, co je pro vyspělejší civilizace naprosto očividné a samozřejmé - to je pro nás něco metafyzického, transcedentálního, Božského. A ten účel je především v tom, že existence byla věčná a nekonečná, musí mít v sobě zabudované mechanismy, kterým sebe sama limituje a snižuje vibrace, vědomí sebe sama - my jsme mistři toho archetypu zapomění - masters of limitation :) Jedině tímto způsobem je možné tvořit další a další světy. Na té nefyzické žádny svět neexistuje, je tam jen nekonečný vír možností točící se kolem prázdného centra (Grof tomu říká těhotná prázdnota). Já to chápu tak, že skrze tu fyzickou rovinu, skrze tu krystalizaci vědomí do pevné formy je umožněna rozmanitost - tvoříme šablony pro tvorbu realit na úrovni čistě snové. I tato realita je snová, jen je to jiný druh snu. Proto jsme vysoce ceněni jako druh, protože přinášíme novost, díky nám vznikají nové spojení, nové platformy bytí, nové způsoby jak se vědomí může podívat samo na sebe. Jsme prostě exoti... A to je účel všeho toho utrpení, kterým mnozí prošli nebo prochází... té kosmické bytosti to za to prostě stojí :) On třeba neexistuje ani strach - nic podobného nemůže být a i přesto to lze zažívat zcela reálně - při smrti si každý člověk (nebo to, co z něj zbude) uvědomí, jak vzácná to je zkušenost. Ale kecal bych kdybach tvrdil, že sám na to někdy nezapomínám... někdy mám vyloženě takové negativní cykly, že nevidím jinou možnost než spáchat psychospirituální sebevraždu, jít do toho nekonečna a nechat se narodit s čistým štítem. To bych doporučil všem potenciálním sebevrahům, fakt to funguje :) Aspoň už za života člověk uvidí, že před před ničím se nejde schovat... hlavně ne před sebou samým :)
Teď nevím, jestli jsem ti odpověděl, mě ty myšlenky furt ulítávají... :)