Ezoterika a záhady -
Co by Ježíš NEudělal
neznámy » nikav | 20.5.2016 15:25
no, já si myslím že tyto slova které jsi tady otiskla:
. Veď moje myšlienky nie sú vaše myšlienky a vaše cesty nie sú moje cesty — znie výrok Hospodina. Lebo ako nebesá prevyšujú zem, tak prevyšujú moje cesty vaše cesty a moje myšlienky vaše myšlienky. (Izaiáš 55, 6-9)
mohly klidně patřit například hitlerovi.
on taky v závéru války prohlásil že německo ho nepochopilo, jeho velikost. :)
. Veď moje myšlienky nie sú vaše myšlienky a vaše cesty nie sú moje cesty — znie výrok Hospodina. Lebo ako nebesá prevyšujú zem, tak prevyšujú moje cesty vaše cesty a moje myšlienky vaše myšlienky. (Izaiáš 55, 6-9)
mohly klidně patřit například hitlerovi.
on taky v závéru války prohlásil že německo ho nepochopilo, jeho velikost. :)
neznámy » nikav | 20.5.2016 15:34
"Nehovor: "Mladučký som," lebo pôjdeš všade, kde ťa pošlem, a povieš všetko, čo ti prikážem. Neboj sa ich, veď ja som s tebou, aby som ťa vyslobodil! - hovorí Pán." (Jer 1, 7-8)
no a toto je například jasná obsedance.." budeš dělat co ti přikážu." Ten hoch-Jeremiáš byl jednoznačně posedlý. Nejednal v bdělém úsudku. Byl donucen.
Skrze tyto potentáty hovořili neustále nějací jíní. Kteří měli nejspíše dost dobrý důvod aby svoji identitu tajili, neuměli li nic jiného než hovořit skrze ústa člověka.
Tohle se jmenuje spiritismus.
no a toto je například jasná obsedance.." budeš dělat co ti přikážu." Ten hoch-Jeremiáš byl jednoznačně posedlý. Nejednal v bdělém úsudku. Byl donucen.
Skrze tyto potentáty hovořili neustále nějací jíní. Kteří měli nejspíše dost dobrý důvod aby svoji identitu tajili, neuměli li nic jiného než hovořit skrze ústa člověka.
Tohle se jmenuje spiritismus.
neznámy » Saffiyah | 20.5.2016 19:02
Zmysel dava konfliktovost, jej bezmedzna sirka, ked ludia nie su v konflike jeden s druhym ale dokazu uzriet a uniest konfliktovost v sebe samom, a tak sa odrazia od dvojrozmernosti a plochosti sablony na akekolvek strane, formatovanie je dolezite ale moze uzrat svojou rigiditou na akekolvek strane jednoznacno sti, ludske srdce vpada tak same do seba a ludskost zostava iba pojmom
neznámy | 21.5.2016 10:51
ale náboženství a ateismus nemusí být v protikladu.
ateismus neznamená popírání boha.
může to být jen zcela přirozený stav.
na rozdíl od předpokladu nějakého nevyzpytatelného boha o kterém nikdo nic neví.
ateismus může být naopak stav vědění.
životadárná může být i rovnováha kontrastů kde k žádnému napětí a konfliktům nedochází.
je takové pravidlo že není žádné pravidlo.
a ani to není pravidlo.
ateismus neznamená popírání boha.
může to být jen zcela přirozený stav.
na rozdíl od předpokladu nějakého nevyzpytatelného boha o kterém nikdo nic neví.
ateismus může být naopak stav vědění.
životadárná může být i rovnováha kontrastů kde k žádnému napětí a konfliktům nedochází.
je takové pravidlo že není žádné pravidlo.
a ani to není pravidlo.
Saffiyah | 21.5.2016 22:26
Jim Butcher: Kodex Alera 2 - Akademův živel
„Jediný je ve všem. Je slunce, ano. A sluneční světlo dopadající na stromy. A země a obloha. Je jarní déšť a mráz zimy. Je to oheň a hvězdy na nebi. Je dunění hromu a mraky, vítr a moře. Jelen, vlk, liška i gargant.“ Doroga si položil širokou dlaň na hruď. „Je i mnou.“ Pak natáhl ruku a dotkl se prstem Amařina čela. „A je v tobě.“
„Ale viděla jsem vaše lidi mluvit o Jediném a ukazovat na slunce.“
Doroga mávl rukou. „Jsi ty Gaius?“
„Samozřejmě že ne,“ řekla Amara.
„Ale přísahala jsi, že mu budeš sloužit, ano? Jako jeho posel. Jeho ruka? A někdy rozkazuješ jeho jménem?“
„Ano,“ souhlasila Amara.
„A stejně je to s Jediným,“ odpověděl Doroga. „Díky slunci všechno žije, stejně jako díky Jedinému. Slunce není Jediný. Ale tak mu vzdáváme náš hold.“
Amara zavrtěla hlavou. „Nikdy jsem to o vašich lidech neslyšela.“
Doroga přikývl. „To jen málo Aleranů. Jediný je vše, co bylo, co je a co bude. Světy i nebesa… jsou všechny součástí Jediného. Každý z nás je část Jediného. Každý s nějakým posláním a zodpovědností.“
„Jakým posláním?“ zeptala se.
Doroga se usmál. „Garganti hrabat. Vlci lovit. Jeleni utíkat. Orli létat. Každý jsme stvořeni kvůli nějakému poslání, Aleranko.“
Amara zdvihla obočí. „A jaké je to tvoje?“
„Jako u všech mých lidí,“ vysvětlil Doroga. „Učit se.“ Položil skoro bezmyšlenkovitě dlaň na záda vyrovnaně kráčejícího garganta. „Každý z nás cítí volání jiných částí Jediného. Sblížíme se s nimi. Začneme cítit to co oni, vědět, co vědí oni. Chodec si myslí, že všechen ten rezavý kov, který na sobě tví lidé nosí, smrdí, Aleranko. Ale cítí v jednom z nákladních vozů zimní jablka a myslí si, že by si jich rád sud dal. Je rád, že konečně přišlo jaro, protože ho už nebavilo žrát jen seno. Chce si najít nějaké kořeny mladých stromků k obědu, ale ví, že je pro mě důležité, abychom šli dál. A tak jde.“
Amara pomalu zamrkala. „To víš o svém gargantovi?“
„Jsme oba součástí Jediného, a oba jsme díky tomu silnější a moudřejší,“ řekl Doroga a usmál se. „Chodec mi nepatří. Jsme společníci.“
„Jediný je ve všem. Je slunce, ano. A sluneční světlo dopadající na stromy. A země a obloha. Je jarní déšť a mráz zimy. Je to oheň a hvězdy na nebi. Je dunění hromu a mraky, vítr a moře. Jelen, vlk, liška i gargant.“ Doroga si položil širokou dlaň na hruď. „Je i mnou.“ Pak natáhl ruku a dotkl se prstem Amařina čela. „A je v tobě.“
„Ale viděla jsem vaše lidi mluvit o Jediném a ukazovat na slunce.“
Doroga mávl rukou. „Jsi ty Gaius?“
„Samozřejmě že ne,“ řekla Amara.
„Ale přísahala jsi, že mu budeš sloužit, ano? Jako jeho posel. Jeho ruka? A někdy rozkazuješ jeho jménem?“
„Ano,“ souhlasila Amara.
„A stejně je to s Jediným,“ odpověděl Doroga. „Díky slunci všechno žije, stejně jako díky Jedinému. Slunce není Jediný. Ale tak mu vzdáváme náš hold.“
Amara zavrtěla hlavou. „Nikdy jsem to o vašich lidech neslyšela.“
Doroga přikývl. „To jen málo Aleranů. Jediný je vše, co bylo, co je a co bude. Světy i nebesa… jsou všechny součástí Jediného. Každý z nás je část Jediného. Každý s nějakým posláním a zodpovědností.“
„Jakým posláním?“ zeptala se.
Doroga se usmál. „Garganti hrabat. Vlci lovit. Jeleni utíkat. Orli létat. Každý jsme stvořeni kvůli nějakému poslání, Aleranko.“
Amara zdvihla obočí. „A jaké je to tvoje?“
„Jako u všech mých lidí,“ vysvětlil Doroga. „Učit se.“ Položil skoro bezmyšlenkovitě dlaň na záda vyrovnaně kráčejícího garganta. „Každý z nás cítí volání jiných částí Jediného. Sblížíme se s nimi. Začneme cítit to co oni, vědět, co vědí oni. Chodec si myslí, že všechen ten rezavý kov, který na sobě tví lidé nosí, smrdí, Aleranko. Ale cítí v jednom z nákladních vozů zimní jablka a myslí si, že by si jich rád sud dal. Je rád, že konečně přišlo jaro, protože ho už nebavilo žrát jen seno. Chce si najít nějaké kořeny mladých stromků k obědu, ale ví, že je pro mě důležité, abychom šli dál. A tak jde.“
Amara pomalu zamrkala. „To víš o svém gargantovi?“
„Jsme oba součástí Jediného, a oba jsme díky tomu silnější a moudřejší,“ řekl Doroga a usmál se. „Chodec mi nepatří. Jsme společníci.“
neznámy | 22.5.2016 03:00
to je právě ta věc že kdo má pravdu se ukáže.
netvrdím že jsem to já.
ale je mi jasné že všechny tyto představy o bohu tváří v tvář realitě nemusí vždy obstát.
trocha katechismu opět. Kdože to říkal?
"Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?"
Jenom lidé mají ve všem jasno.
netvrdím že jsem to já.
ale je mi jasné že všechny tyto představy o bohu tváří v tvář realitě nemusí vždy obstát.
trocha katechismu opět. Kdože to říkal?
"Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?"
Jenom lidé mají ve všem jasno.
Saffiyah | 22.5.2016 08:49
A to ještě jen někteří. Věřit v nějakou vyšší sílu lze, aniž bychom měli konkrétní představu. Jsme slepci, které přivedli ke slonovi:
Orientální podobenství o slonu obklopeném pěti slepci je dobře známo. První z nich, dotýkaje se jedné ze sloních nohou, se domníval, že stojí před sloupovím chrámu; druhý pokládal jeho ocas ve svých rukou za koště; další, opíraje se o jeho břicho, pokládal slona za příkrou skálu; čtvrtý, jakmile se dotkl chobotu, ucukl ze strachu před hadem; poslední slepec, když zavadil o kly, pokládal je za uschlou větev stromu. A pak se počali mezi sebou přít o věrohodnosti svých dojmů a nepochybnosti jejich interpretace.
Orientální podobenství o slonu obklopeném pěti slepci je dobře známo. První z nich, dotýkaje se jedné ze sloních nohou, se domníval, že stojí před sloupovím chrámu; druhý pokládal jeho ocas ve svých rukou za koště; další, opíraje se o jeho břicho, pokládal slona za příkrou skálu; čtvrtý, jakmile se dotkl chobotu, ucukl ze strachu před hadem; poslední slepec, když zavadil o kly, pokládal je za uschlou větev stromu. A pak se počali mezi sebou přít o věrohodnosti svých dojmů a nepochybnosti jejich interpretace.
Stránka:
Počítam horoskop...