Bohatství vede k hodnotnějšímu životu.

-LOL- tak nějak jsem v duchu reagovala, ale už se mi nechtělo nic psát :D-ROFL-

mi to prostě nedalo, tohle se jen tak nevidí :D

ale ano jistě. král ašóka dosáhl osvícení v momentě kdy vkládal nohu do třmene když sedal na koně.
tož to by mohla být taky cesta.
Tak pak řekneme dalajlámovi že on není žádná autorita a že on o meditaci nic v podstatě neví.
v principu tvrdím stále totéž. stav meditace se obecnému člověku nepodaří žádným trikem.
ať půjde k tomuto stavu jakoukoli cestou, vždy bude obtížná.
bude trvat minimálné 20 let než stav meditace dosáhne.
je celkem jedno jestli se to stane rádžajógou nebo jiným postupem.
vždy to bude obtížné a dlouhodobé. protože to je podmíněné. čím, to rozvádět nebudu, nikdo se na to nezeptal. prozatím jsem se o sobě dozvěděl spoustu vlastností které mám, včetně i neznalostí gramatiky, arogance, povýšenosti, demagogie atd. velmi milé :-)

nejsme ještě zdaleka tak vyspělí, abychom dokázali přijmout správný nepokřivený postoj k majetku a bohatství. bez toho abychom současně nepociťovali jakýsi sebeklamný pocit provinění, který si ukájíme opovrhováním těmi co jsou majetnější než my. oháníme se uchem jehly a velbloudem, a protože víme jak vypadá ucho jehly a viděli jsme velblouda v televizi, myslíme si zároveň že my víme jak vypadá stav království božího. nikdy jsme ale tuto domněnku nepodrobili zkoušce.

obyčejná lidská závist bují jako plevel v mnohých zahradách, a přes tuto buřinu zůstávají brány meditace stejně jako království božího ukryty hluboko pod nánosem suti. je myslím si předčasné psát o vyšších oktávách myšlení, pokud se pohybujeme stále ve 4 zdech zatuchlého vězení.
což mi připomíná pravdivost oshových slov. chudí lidé nemohou využít bohatství které je obklopuje. duševní temnota jim to nedovolí.
máš li hůl, dám ti ji.
někoho může ale ještě možná spasit i výrok:
„Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské." :)

Čo znamená výrok

„Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské."

?

věřím že si dokážeš dosadit správný význam ;)

Ja chcem vedieť, ako ten výrok chápeš Ty :)

...a co když ti "chudí" lidé, žijí celý svůj život v naprosté odevzdanosti do Boží vůle...v dobrovolné a radostné skromnosti...beze strachu...spojení s Přírodou, která jim dává vše co potřebují...a celý jejich život je neosobní službou, láskou, modlitbou...

Takí ľudia sú vlastne bhakti jogíni....aj to je cesta do meditácie.

dobrá otázka
já si ale myslím že i v tomto případě jde o teorii, sice pěknou ale přesto je to spíše utopie. toto se mohlo dít za časů dobrých králů. a dneska to patří do kategorie filmů typu krásná zelená.
člověk dnešního světa má jiné podmínky k životu než soulad s přírodou a například komunity kde se to tento životní styl co popisuješ pokoušeli, po nějaké době pohořely. je to zatím příliš vodnářské. zatím příliš vzdálené. asi jako komunismus. ano musel by nastat komunismus aby to bylo tak jak píšeš.
láska a spojení s přírodou se vytrácí současně se vzrůstem existenčních potíží, a právě tyto potíže vzrůstají tím více čím méně máš spojení se současnou společností. v lese se dneska nenajíš. a společnost je založena na materiálním růstu. jde proti přírodě. s tím nic nenaděláš, musíš to přijmout. a naučit se s tím žít. odevzdat tomu tu daň.
takže abychom dosáhli spojení s přírodou a odevzdanost do rukou božích, potřebujeme také dosáhnout i určitou odevzdanost do toho co nás obklopuje a v čem žijeme. přijímat i věci tohoto světa který není tak krásný a dobrý a boží.
možná jedním z jedinců kterým se to podařilo co říkáš byla matka tereza. jmenuj další.

Mně se například tato vidina kterou popisuješ netýká, a neznám nikoho kdo by po tomto modelu opravdu toužil. používám techniku, auto, elektřinu atd. platím účty. aby současný člověk mohl žít v harmonii, potřebuje začlenit sebe do tohoto světa. vydělávat peníze, a naučit se s nimi rozumně hospodařit. toto mu sebere podstatnou část jeho energie.
z toho zbytku co mu zbude, pak může začít tvořit svou harmonii. to je to o čem píše osho. a s čím souhlasím já.
nejsem příznivcem rozvoje materiálních potřeb, ale současně si uvědomuju že v tomto světě kde žijeme nám nezbývá než akceptovat řád ve kterém žijeme. po 8-10 hodinách v kanclu u počítače v tom lepším případě a následně v paneláku kde místo šplouchání potůčku slyšíš padající "věci" shora zase tolik spojení s přírodou nenasbíráš. A účty boží láskou taky nezaplatíš. mluvím o realitě. teprve z přebytků energie nastává možnost spokojenosti.

mluvíme li o chudých jako o těch, kdo nemají peníze na jídlo. a těch dneska značně přibývá.

Blahoslavení chudí." To je možné číst dvojím způsobem. Předně takto: „Blahoslavení chudí", to znamená pokorní, kteří se mají za chudé; opravdu chudí jsou totiž ti, kteří se pokládají za chudé nejen ve věcech vnějších, nýbrž i vnitřních. Žalm 39,18: „Já pak jsem žebrák a chudák"[1] je proti slovům Apokalypsy 3,17: „Pravíš: ‚Jsem bohatý, ano, zbohatnul jsem a ničeho nepotřebuji‘, a nevíš, že jsi ubohý a bídný a chudý a slepý a nahý". Proto slovo duchem [lat. spiritu][2] je možné číst trojím způsobem: Duch [lat. spiritus] se totiž někdy nazývá pýcha člověka: Izajáš 2,22: „Proto upusťte od člověka, který nemá než život [lat. spiritus, což lze překládat i jako „dech"; pozn. RTh] v chřípí, neboť jakou má cenu?"; Izajáš 25,4: „Dech [lat. spiritus] pyšných je jako vichr, který se opírá do zdi". A pýcha se nazývá duchem [lat. spiritus, což lze překládat i jako „vzduch"; pozn. RTh] proto, že jako se měchy dmou vzduchem, tak se pýchou dmou lidé: Koloským 2,18: „Nadýmá se smyslností svého těla."

Tedy „blahoslavení chudí", totiž ti, kteří mají málo z ducha [lat. spiritu] pýchy.

Slovo duch [lat. spiritus] lze chápat také jako vůli člověka. Někteří jsou totiž pokorní z nutnosti, ale ti nejsou blahoslavení, nýbrž blahoslavení jsou ti, kteří milují pokoru.

Za třetí je možné to vztahovat na Ducha svatého [lat. spiritu sancto]. Proto „blahoslavení chudí duchem" [lat. pauperes spiritu], kteří jsou pokorní skrze Ducha svatého. ... Říká „chudí duchem", protože pokora dává Ducha svatého: Isajáš 66,2: „Na koho pohlédnu, ne-li na chudičkého a stísněného na duchu [lat. contritum spiritu] a chvějícího se před mými slovy?"

Těmto chudým se slibuje království, čímž se rozumí nejvyšší vznešenost. A třebaže toto je odměnou kterékoliv ctnosti, dává se zvláště pokoře, protože „kdo se ponižuje, bude povýšen" (Matouš 23,12). Přísloví 29,23 praví: „Pokorný duchem [lat. humilem spiritum] dojde slávy."

Jinak lze slova „chudí duchem" vykládat podle sv. Jeronýma, a to doslova o zříkání se časných věcí. Pak slovo „duchem" [lat. spiritu] znamená, že někteří jsou chudí z nutnosti, těm ale nenáleží blaženost, jež však náleží těm, kteří jsou chudí dobrovolně. A tito mohou být dvojí: neboť ačkoliv někteří mají bohatství, nelnou k němu srdcem: Žalm 61,11: „Přijde-li bohatství, nepřilnete k němu srdcem."[3] Jiní nemají bohatství a ani po něm netouží, a to je bezpečnější stav, protože bohatství odvádí duši od duchovních věcí. A tito se nazývají „chudí duchem" ve vlastním smyslu slova, protože skutky obětí, jež jsou nad lidský způsob jednání, jsou skutky člověka blaženého. Jestliže však člověk opovrhne veškerým bohatstvím, takže už vůbec po něm netouží, je to nadlidský způsob jednání. A těm je přislíbeno království nebeské, v němž bude nejen velká čest, nýbrž i množství bohatství: Jakub 2,5: „Nevyvolil snad Bůh chudé na tomto svět za bohaté ve víře a za dědice království?"

Mojžíš nejdříve přislíbil bohatství: Deuteronomium 28,1.3: „Bůh tě povýší nade všechny národy. ... Budeš požehnán ve městě a budeš požehnán na poli." A proto, aby Pán rozlišil Nový zákon od Starého, klade na první místo blahoslavenství o pohrdání časným bohatstvím.

Podle sv. Augustina toto blahoslavenství náleží k daru bázně, protože bázeň, zvláště synovská, v nás působí úctu k Bohu, a proto člověk pohrdá bohatstvím. Izajáš 11,1 řadí blahoslavenství sestupně: Vzejde prut z pařezu Jišajova a z jeho kořene vykvete výhonek a spočine na něm duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly, duch umění a zbožnosti a naplní jej dar bázně Hospodina. Kristus však naopak začíná darem bázně, totiž chudobou, protože Izajáš ohlásil příchod Kristův na zem a Kristus pak táhne vše od země vzhůru.

ano najdou se i tací kterým stačí vyskakovat nahoru a dolů a volat hare krišna
a jsou šťastní
ta možnost se k nim připojit tady je ;)

to jsou samá křesťanská podání. :-)
já nejsem křesťan.

Ja som tú otázku od Succuby pochopil inak.
Nepochopil som to tak, že myslí ľudí, ktorí žijú niekde v lese a žijú len z darov lesa, prípadne z toho, čo si dochovajú, dopestujú.
Písala o prírode. A príroda je všetko okolo nás, aj človek je súčasť prírody a aj činnosť človeka a civilizácia, ktorú vytvoril.
Teda som to pochopil tak, že základom jej otázky je tá odovzdanosť, prijímanie a žitie života ako služby, v skromnosti, iba s uspokojovaním základných potrieb. A to sa veľmi dobre dá aj v bežnom občianskom živote.

....pokud je tu vůle lidská, která pořád něco chce a pak zase nechce,
touží, dosahuje, zdánlivě bez konce...pak tu "musí" být i všelijaké ekonomiky, komunizmy...anebo jiné izmy...

...a přece může člověk přestat, skončit, ustoupit, prohrát -VNITŘNĚ-

....co bylo připravováno stovky let...je uskutečněno v okamžiku...:

...BUĎ VŮLE TVÁ...

Jenze to rceni krestanske je...byla jsem vychovana jako katolicka; s temi se nestotoznuji. Krestanka jsem i kdyz mne to vic tahne k budhismu; no a muslimka ani zid rozhodne nejsem:)

Bhakti sa dá robiť v súkromí a osamelo, netreba sa k nikomu pripájať, tú možnosť má každý sám za seba ....pridávanie sa k akýmkoľvek organizovaným skupinám väčšinou zaváňa niečím iným, ako úprimnou snahou pracovať na sebe.
Aj praktizovanie kresťanstva je bhakti.

...když sebeodevzdáním se VĚDOMÍ rozšíří....

...kdo pak si bude zakládat na křesťanství...?

člověk chudý nemá na jídlo. jeho myšlenky jsou vedeny snahou se najíst.
takový člověk nebude usilovat o meditaci ani o spojení s přírodou, ale o to se dobře najíst.
ani matka tereza by nemohla pomáhat kdyby nemněla dost energie z jídla k tomu co dělala. ona nevařila, jedla málo, ale žila.
já nechci být matka tereza, chci svůj život prožít jinak. a stejnětak uvažuje drtivá většina mých současníků. chceme mít standard.
je li standard mít auto, počítač, a máš rodinu a děti což je normální, potřebuješ hodně peněz. abys nakrmil a uspokojil tyto potřeby. to je pořád okola nebaví mně to už vysvětlovat. nechápeš, anebo nechceš. má tvoje otázka nějaký jiný význam? asi ano.

jojo to zní krásně.
v poslední etapě ano.
ale do ní má společnost přecejenom ještě daleko.
bylo by předčasné lidskou vůli "lámat".
lidská vůle chce..pak zase nechce. nemůžeš ji utnout davově. to už tu taky bylo a dopadlo to vždy špatně.
sem tam nějaký jedinec dozraje a udělá to spontánně. ale to se netýká diktovat celku.
celek potřebuje jít cestou procesu, zkušeností. celek není tak duchovně naladěn.
změny ve společnosti lze dělat jen pomalu.
pomalu a postupně převáďět hodnoty z vnějšího světa do vnitřního.
o tom píše osho.
a takové vůdce potřebuje svět, ty kteří toto budou učit. jak žít harmonicky v tomto světě. současném.

bohužel jedeme stále podle 5tisíc let a 2 tisíce let starých směrnic ;)

Ale tak napríklad v tomto ja s Tebou predsa súhlasím.
Ak chceš, môžeš si ten príspevok nájsť, je tuším na druhej stránke tejto diskusie.
Už tam som napísal, že človek, ktorý sa môže každý deň najesť, má kde bývať a má ten náš štandard, tak je bohatý.
Takže o čom vlastne diskutuješ? Zasa tu triumfálne vyvraciaš nejakého hastroša :)