Cesty tela i ducha -
Živé slovo
Cvach uhodil pěstí do stolu:
"Ano, přesně tak: otázky, které zní pokaždé jinak, a odpovědi, kterým každý jinak rozumí."
"Právě o to jde," řekl přátelsky Hillel. "Všechny lidi kurýrovat jednou lžičkou - to je výsada doktorů. Tázající dostane takovou odpověď, jakou potřebuje: jinak by lidské bytosti nešly cestou své touhy. Myslíte si snad, že naše židovské knihy jsou napsány výlučně souhláskami jenom z nějakého rozmaru? Každý ať si sám k tomu najde tajné samohlásky, které jenom jemu jedinému odhalí určitý smysl - jestli nemá živé slovo ustrnout v mrtvé dogma."
Gustav Meyrink, Golem
Asi to nebude k tématu "Každá otázka...", ale evokovalo mi to přesně tuhle vzpomínku, tak přihazuji.
Kdyby doktoři opravdu naslouchali svým pacientům, v jejich výpovědích by nalezli i příčiny ne-mocí. Jenže všeho pomálu - doktorů, času, ochoty, odpovědnosti, peněz a konečně i snahy se neléčit, ale opravdu uzdravit ;)
Protože jsme tak uzpůsobeni výchovou, společností i současnou přirozeností dáváme přednost tomu co vnímáme jako výrazné, do očí bijící, viditelné, vyhraňující se, mužské.
Vidíme jen nasvícený obraz něčeho co považujeme za reálné, pravdivé. Úplně však opomíjíme tu neviditelnou stránku věcí. Uchopujeme tedy svými mentálními "hmatovými chapadly" pouze povrch. Ale i z tohoto viditelného obrazu vidíme jen část, jeho obličej. Ta zadní část nám zůstává často skryta. Co teprve podstata ze které jevy vznikají -naše mysl. Ta zůstává obyčejně úplné nepovšimnuta.
Jsme oslepeni zážitkem vnímání objektů. Proto neobracíme pozornost ke zdroji, místu odkud pozorovatel vše sleduje abychom takto sjednotili vnímaný vjem v jeden celek.
Přestože víme že věci nemají svoji vlastní podstatu, chováme se a jednáme dokonce i myslíme jako by ji měly. Jsme zajatci bludu. Vnitřně rozděleni, rozpolceni vyznáváme slunce, nevidíme lunu. V jejich spojení našli bychom celek, sebe sama.