Cesty tela i ducha -
Žít podle EQUILIBRIA (bez emocí, v mnišství)
nemyslim si, ze ta osoba takto odsudzovala alebo nepocitovala zakladne emocie typu radost a bolest (i ked ak by som citovala jedneho pana, tak "radost je pojem, ktory ja absolutne neuznavam, ako by som mohol ja, taky skeptik, uznavat nejaku radost, momentalne pocity?"), takym pocitom sa ani ten najvacsi "matematik" nevyhne...mal asi na mysli skor emocie, ktorymi sa ludia nechavaju ovladnut a zasahuju im do rozhodovania, s takou verziou plne suhlasim a viac ma fascinuju cisla a cistota logiky ako emocie, tie su malokedy zuslachtene a zakladnou vlastnostou emocii je ich subjektivita, co nepovazujem za velmi prospesne a tak sa u ludi opakuju urcite vzorce spravania, stavaju sa velmi predvidatelnymi pokial su bytosne zamerani na to, co citia....omnoho vacsiu pozornost si podla mna zasluhuje intuicia pokial sa jedna o druh, ktory sa neopiera o pocity a skusenost v kombinacii s logikou, to uz podla mojho nazoru stoji za povsimnutie
taky clovek nepotrebuje pomoc, je aky je
ze zákona ´´.
Je rozdíl mezi pociťováním emocí a jejich vnějšími projevy.
V uvedeném filmu se emoce eliminovaly příslušnou pilulkou.
Člověk bez emocí by ve volné přírodě nemohl přežít.
V dnešní společnosti je silné prožívání emocí spíš na obtíž. Už jen neustálé narušování osobního prostoru, ke kterému dochází v přelidněných městských aglomeracích může vést k agresivním reakcím citlivějších jednotlivců.
ALE:
„Skutečně inteligentní člověk není nehmotný intelekt fungující v emočním vzduchoprázdnu, ale hluboce angažovaná myslící osoba, plná vášně a vysokých hodnot, snažící se o logické myšlení, zdravý úsudek a moudré chování.“
Jemně vyladěná schopnost kritického myšlení je klíčová pro šťastný a dobře vedený rozumný a citový život.
Emotional v. Critical Intelligence by Thomas Hally, Mensa International Journal, leden 2012, číslo 556
libuje si v programování, tabulky chce přenést z práce do domova
(symb. asociace se Saturnem v kon. s Venuší v Panně :o)).
Přistupuji ke všemu více přecitověji, než je schopno pobrat z podstaty
označení "velká emotivnost", takže slyšet o zákazu emocí ze zákona mne
"vyděsilo". Beru si to osobně - jak by prováděl lobotomii, elektrošoky ,
zkoušel drogy, cpal čipy, poslal do plynu... Pak vše by bylo stejně šedé,
chladné... Jen díky emocím jsme tvořivým druhem... Bez emocí není duše;
nevnímá se krása a poetika... propojenost všeho. Bez emocí se nepochopí nic;
jen klouzání po povrchu v plytkosti... Život bez emocí = není život...
Mám obavu při jednání s ním, že podvědomě on mne bude považovat
za méněcenného člověka s nízkým IQ, protože jsem málo racionální
(chaos, fantazie a antipočetní neřádnost Luny v kon.s Uranem/Neptunem;
Sl/Mer/Ven ve 12.baráku), a já v něm mohu vidět malého ducha přes
cituprázdnost hraničící s asocialitou nevyzrálého EQ
(...vyzerá na nevhodného společníka; zvláštní shodou okolností
jsme se "dorozuměli". V komunikaci s rádii mám zkušenosti :o).
Ne, nemá žádný aspekt v Kozorohu, ani v kon. se Saturnem
(pouze prostou opozici Sat-Ven).
Jen doplnění myšlenky:
...je" pohodlným emoce rozvíjet a porozumět jim, pochopit sebe
(tak se na to předem vy.ral), přizpůsobit se a věnovat kousek ze sebe,
např. pro partnerství a rodinný život, po kterém hluboce netouží; neschopnost
vydat ze sebe něco víc, sdílet. Protože udržení vztahu vyžaduje mít někoho
raději, než sebe; v pustit do svých výsostných vod ještě jinou, další entitu.
Sobectví a obdiv k sobě (nafouklé ego a dojem velkého poslání),
zároveň s minimální sebehodnotou, sebevědomím a sebeuvědoměním.
...je" úředníkem milujícím řád a tabulky, který pozbývá přirozené
sebevymezenosti - a z obavy, že se v sobě (zas?) ztratí,
dává přednost úniku k číslům, proto citová nedosažitelnost.
Nepracuje na pochopení a poznání vlastní citovosti, kterou tím pádem
nebude mít zpracovanou, a tak mu bude nadále činit potíže sebepřijetí.
Z toho vyplývají další frustrace a schovky v "bezpečí" odosobněné
matematické struktuře, vzorné logice (kvůli nezpracovaným emocím,
nerozvinutým citům, hrozí zdrhání do náruče opojných látek
či pochybnému duc-hovna = klam (..Jehovista atd. :o).
Každopádně na emocích lze pracovat aniž by se popíraly.
Možná se podvědomě trestá z nepřijetí, úzkosti v minulosti,
a teď jen "rozvíjí" to, co mu chybělo v mládí - disciplína a mírnost.
Takové nevědomé (?) sebetrestání se z vlastního nepřijetí...
Takže pokiaľ jeho vnútorný postoj nevychádza z hlbokého poznania a pochopenia, má toho ešte veľa pred sebou.
Utopické v tomto prípade je hlavne myslieť si, že sa dá vyhnúť tomu temnému v sebe. To je ako utekať pred vlastným tieňom. A z akého uhla pohľadu človek vytvorí svetlo, aj tak za sebou bude mať stále kúsok tieňa. Kým nepokryje všetky uhly pohľadov a sám sa nestane svetlom. Dúfam, že si je tohto vedomý a nezačne na svojej ceste stagnovať. Musí ísť do stredu tej tmy, lebo inak nemá zmysel svietiť tam kde je svetlo, nie?
Emócie nie sú sami o sebe zlé. Sú to len návštevníci, ktorí nám chcú niečo o nás povedať. Ako prídu, tak vždy aj odídu. To len ľudia sa s nimi stotožňujú, vnímajú ich ako svoju súčasť (napr. "JA som naštvaný, smutný, ...") a nechajú sa nimi ovplyvňovať. Takže nie sú na chybe emócie, ale hospodárenie s nimi.
= Děkuji -FLOWER-
pretoze ak sudis cloveka na zaklade jednej vety (ktoru si mozno zle pochopil), je to dost predpojate, nech sa ti javi akokolvek, nikde nie je pisane aky pristup k zivotu je lepsi....poviem ti jedno - nepochopite sa mozno nikdy a nebude to nicia vina
dolezita je jedna vec - ty v tej laske k cislam vidis jeho unik, ako keby zazdil emocie a vyhol sa zraneniu, ako urcite bezpecie, lebo nema odvahu celit emociam ale ver tomu alebo nie - niektori ludia su viac citiaci a niektori viac mysliaci....a ti co vnimaju zivot cez city to nerobia tak kvoli tomu, ze by to bol ich unik od racionalna a to iste plati aj naopak o mysliacich ludoch, su to skratka ich podstaty osobnosti, nie ich kompenzacia, len pre citiacich ludi je to tazko pochopitelne, lebo su subjektivnejsi a nevedia si pri tych svojich emociach predstavit, ze zivot sa da vnimat aj inak a neznamena to nutne, ze clovek je chladny a nema ziadne emocie, len ich mozno preziva a vyjadruje inak a neprevladaju a je to pre neho tak prirodzene ako pre teba ich iny sposob prezivania
Chceš-li poznat někoho zajímavého, zkus mu naslouchat bez otázek ..vyprázdni svoji mysl a poslouchej, co říká.
Jestli Tě děsí, co si o Tobě bude myslet, tak se s ním nestýkej. Jeho postoj je jeho věc
Anebo dráždi hada bosou nohou ;)
Máš na výběr -FLOWER-
u toho človeka nie je problém s rozumom, emóciami paradoxne až v druhom rade.. ale má zrejme problém s rigídnou, fixnou "vierou"..
ideál takého človeka je jednoducho popísateľný, určitý a neodvážny; na ostatné stránky osobnosti inflačný..
Člověk je ztělesněná nejistota a každý konečný úsudek o něm je falešný. Změna lidského charakteru, nestálost v citovém životě je přirozenou vlastností člověka. Vždyť se mění s počasím, okolnostmi, tělesnými podmínkami, jeho zájmy, schopnostmi, názory a zvyky. Člověk vidí věci různě. Je stálý ve své nestálosti a nestálý ve své stálosti, nesnáší ponurou ctnost pravidelnosti, miluje rozmanitost, je takový i onaký, ze všech stran nekonečný, můžeme o něm pronášet protikladná určení, je to ztělesněný rozpor. Jeho dnešní já je jiné než včerejší, v jeho životě není totožných okamžiků, jeho individualita není dána, je to vyvíjející se struktura, přecházející z jednoho stavu do druhého.“
Michel De Montaignesím
K tvojmu 2. odstavcu - nikde netvrdím opak. Len to proste nerozoberám, lebo je to jasné. Snažím sa načrtnúť riešenie, ktorým by sa z toho svojho začarovaného kruhu vytrhol a obohatil by sa o niečo nové. Je na každom človeku, čo sa rozhodne spraviť so svojim životom. Ale je dobré vedieť, že vždy máme na výber.