Cesty tela i ducha -
Usmíření - náhrada
Myslet můžeme cokoli. Ale...
Rakovinové bujení buněk má své tvořivé místo právě tam, kde dáváme prostor stresu, strachu, závisti, nenávisti...
Člověk sám vpouští do Duše stres. A ten je nejlepším podhoubím pro bujení.
Bylinky, léky, chemo, to vše na rovině fyzického těla. Ale co si tak s tělem promluvit? Požádat ho o odpuštění? Je znám případ malého chlapce, který se vyléčil z rakoviny tím, že si povídal s buňkami ve svém těle. Těmi zdravými i těmi atakujícími.
Velel válečné bitvě - a vyhrál. Lékaři se divili tomu zázraku. Ale kluk jen potvrdil, že všechno je v naší hlavě. Nejde o to bojovat proti rakovině. Jde o to posilovat zdravé buňky, radovat se z jejich růstu. To je podstata "zázraku".
S infarktem je to podobně. Duše touží po odpočinku, a tak si podvědomě přitáhne malou přestávku :)
http://www.hrabica.cz/cz/data/knihy/telo2.pdf
opět musím připomenout že nebyla řeč o "vině" boha.
sledujme princip utrpení. utrpení existuje a není to specifikum lidské sféry týká se i zvířat a přírody vůbec. trpí všechny organické a možná i anorganické existence.
přijmeme li myšlenku že bůh je tvořivým principem světa (nikoli vousatým dědou někde na oblacích) pak hledejme spojitosti někde v tomto procesu vytváření.
nemluvíme tady o vině. mluvíme o příčinách a následcích a o tom co je možné a nemožné.
já například tvrdím že stvořit svět bez utrpení možné je, ale jen na začátku, u boha.
v pozdějších fázích stvoření pak nabírá další a další specifika která jsou podmíněná právě tou prvotní tvorbou. a jak jde čas vše stvořené dozrává a nakonec v bolestech zaniká.
mluvím o vině? mluvím o přítomnosti utrpeni v tomto systému.
Dá se říct že právě růst zdravých buněk je samotnou podstatou rakoviny.
Rakovinné buňky jsou v lidském těle to nejzdravější co je schopno vyprodukovat.
Jsou nesmrtelné a zanikají až jen s hostitelem samotným.
Jde jen o to že selektivně straníme jedněm a nadržujeme těch druhým.
Abychom například udrželi při životě "zdravé" buňky, musíme je krmit jinými zdravými buňkami které musíme systematicky zabíjet abychom my mohli žít.
Tento princip "zdravého života" beze stresu je zapotřebí vést uprostřed smrtící vřavy zabíjení jedněch buněk druhými neboť každá buňka potřebuje ke svému žití jiný biologický materiál.
Mluvíme tedy o zdravém a bezstresovém žití - pak mluvíme o zdravém a bezstresovém zabíjení abychom my mohli přežít jako vítězové.
Žijeme zdravě na hromadách kostí a mrtvol těch které jsme porazili v boji o přežití.
Stačí si přečíst biologii buňky člověka. Poznat trošku hlouběji spalovací proces získávání energie. Prakticky to znamená že naše tělo je kremační pecí pro ty druhé. Co neměli to štěstí nás zdravě přežít.
Jsou nesmrtelné a zanikají až jen s hostitelem samotným.
Nenazvala bych to nejzdravější produkcí, ale v určité době jsou to buňky, které nejvíc touží po pozornosti. A té se jim zákonitě dostane, proto zdravě rostou.
Rozhodně nejsou nesmrtelné a nezanikají s hostitelem samotným. Spíše se přikláním k variantě - přeměna energie. Hostitel pochopí, proč k bujení došlo, neboť ho rakovinové buňky přimějí věnovat se tomu, co opomíjel. Pak pomine důvod, pro který ne-moc vstoupila. Bujení se zastaví, nádor se minimalizuje, dokonce může "zmizet".
Jsem ráda, že jsem tohle před 5 lety pochopila a zdravě přežila.
:)
Líbí se mi TAO:
Z nadpoZemského pohledu neexistuje viník, ani trest. Existuje spravedlivá karma. Kdo v minulosti vraždil, jde zakusit roli oběti. Kdo loupil, pozná pocity oloupeného.
Je to vzájemná dohoda, často nad možnost chápání rozumu (vrozené vady, "dědičné" ne-moci, úmrtí malých dětí, nehody, proč zrovna on - tak hodný člověk)
Pokud lidský řád potrestá obviněného (ne)spravedlivě, pak se mu dostane náležité (ne)spravedlivé odplaty. Nelze se schovávat za jakýkoli řád (ismus). Snad na chvíli, dočasně.
Tak jako staří Germáni, dokonce i Slované dělali nájezdy, drancovali, vraždili, loupili, jsou dnes v pozici těch, kteří se bojí.
Ve finále totiž nakonec doběhneme sami sebe...
Tento kauzálny pohľad na vec je pre mňa neoddeliteľný od mimočasového všetko "JE" a každá zmena sa udeje všade
Grof uvádza skúsenost, v jeho żivote sa vyskyol chlapík, bol medzi nimi odstup, nedôvera, nepriateľstvo, a Grof mal zážitok nnavrau v čase, ocitol sa v davnej minulosti, bol niekym inym a mal soka v ktorom spoznal tohto chlapika, zmieril sa s ním, zaujímavé na tom je (či išlo o spomienku na skutočný minulý život nie je podstatné), ze ten chlapîk, nevediac o Grofovej skùsenosti náhle zmenil postoj, v tom čase prekvapivo zmizla nedôvera a rozhodol sa požiadat ho o pomoc v chulostivej záležitosti.....
Vina, odpustenie, láska, utrpenie, sloboda sù hlavne vnútornê zaležitosti, nãš svet je kolektívne "dielo" ktoré tvorili už naši predkovia, a my v ňom pokračujeme, myslím, že ani "milosť" nie je oslobodenîm od trestu v zmysle karmy ako ju opisuješ, je to prosto oslobedenie :) pochopenie, odpustenie, prijatie, Láska, to je oslobodenie, milosť...
Pýtam sa, keďže máš za sebou intenzívne skúsenosti pochopenia, ako ty vnímaš milosť :)