Cesty tela i ducha -
Tao te ´ting
"Jestliže „pouť“ (tao) je možná právě jedině za podmínky, že putuje (a nechává putovat), a to zcela volně, pak za kategorie (ona axiologická „přání“, jež jsou „otcem myšlenky“) typu „smysl“, „cíl“, „účel“ etc., jež ani ze struktury „ontologična“, ani z podstaty axiologické problematiky vůbec nevznikají, nýbrž, jak již mnohokrát bylo řečeno, jsou námi postulovány jen per analogiam s lidskou pracovní praxí a zkušeností, je více než dostačující „náhradou“ záruka nepřetržitého proudu proměn a záruka, že nic nikdy není dirigováno, předurčeno, zakázáno, přikázáno etc., že tedy přirozeným organickým „prostředím“ skutečnosti je neomezená volnost (a nadto nic není anihilováno, ba působí dále – byť ne snad „věčně“ – v podobě memetických stop). To pak ale věru není žádná náhrada, ale nalezený poklad! "
Jinde Bondy upozorˇuje na to, že ve staré čínštině existovalo slovo "tao" sloveso, které znamenalo prorážet v horách cestu motykou, "motykovat"
http://www.dharmagaia.cz/knihy/postpribeh-prilezitostne-eseje-a-rekapitulace/Bondy4-PP_minibook.pdf
myslím si že bondy tady "organické prostředí" poněkud zidealizoval. ona ta neomezená volnost a věčnost z pohledu organické jednotky (nikoli filosofické dedukce) vypadá zase poněkud jinak.