Cesty tela i ducha -
Strach z posledného súdu
Väčšina ľudí má strach zo svojej smrti a preto nechcú o nej ani len počuť. Mnohí veriaci majú strach z posledného súdu a preto tiež o tom nechcú nič počuť. Avšak naše naivné vyhýbanie sa nepríjemným skutočnostiam nemôže týmto nepríjemným skutočnostiam v nijakom prípade zabrániť. Budeme nimi konfrontovaní tak či tak, ibaže v prípade ustráchaného vyhýbania sa im absolútne nepripravení. A to bude len na našu vlastnú škodu, pretože ako sa hovorí, šťastie praje pripraveným.
Z tohto dôvodu by ľudia mali poznať pravdu. Pravdu o veľkom, prísnom a konečnom zúčtovaní, pred ktorý stojíme. O zúčtovaní vo stvorení, ktoré oddelí dobrých od zlých tak, ako sa oddeľuje kúkoľ od pšenice.
Že ide o vec vážnu a dôležitú dokazujú i evanjeliá. Lebo hoci slovo „evanjelium“ znamená „dobrá zvesť“, nebolo možné vyhnúť sa v nej množstvu zmienok o tomto dianí.
Už pred zahájením verejného účinkovania Ježiša Krista hovoril Ján Krstiteľ o sekere priloženej ku koreňom stromov a o tom, že bude vyťatý každý strom, ktorý neprináša dobré ovocie. A príkladov či podobenstiev, kedy hovoril o týchto vážnych skutočnostiach samotný Ježiš je naozaj množstvo.
Za všetky spomeňme podobenstvo o rozumných a nerozumných pannách, z ktorých rozumné, čiže pripravené, alebo inými slovami spĺňajúce určité kritéria, budú začlenené medzi bytosti vo stvorení upotrebiteľné, kým nerozumné, čiže nebdelé a nepripravené, prídu o túto možnosť.
Alebo iné podobenstvo, v ktorom sa hovorí, že pri konečnom triedení pôjdu baránkovia – čiže dobrí do života a kozlovia – čiže zlí do záhuby.
A nakoniec, celé biblické zjavenie je predsa zakončené spisom s veľavravným názvom Apokalypsa. V ňom je tvrdými slovami opísaná perspektíva ľudstva, ignorujúceho zákony univerza.
Máme sa teda týchto vecí báť a vyhýbať sa im, alebo je omnoho rozumnejšie vážne sa nimi zaoberať a pripraviť sa na ne?
Ak totiž boli tieto skutočnosti ľudstvu sprostredkované práve takouto prísnou formou, tak v tom musíme hľadať nejaký, Svetlom chcený zmysel. A zmyslom toho je dôrazné upozornenie na to, čo nás čaká, ak sa nezmeníme a neprispôsobíme Vôli Stvoriteľa.
A zmenili sme sa? Žije ľudstvo podľa Zákonov Božích? Len sa pozrime vôkol seba, aká je realita. Na základe čoho máme právo dúfať, že sa vyhneme Bibliou predpovedaným udalostiam? Vari tých 2000 rokov od príchodu Krista nebol dostatočne dlhý čas na to, aby sme sa spamätali?
A keďže doba konečného zúčtovania sa stále viac približuje, nie je nič potrebnejšieho, ako hovoriť o týchto vážnych skutočnostiach. Aby sme sa v čase, ktorý nám ešte zostáva spamätali a vyšvihli na tú úroveň človečenstva, aká od nás bude v deň účtovania požadovaná. Buď to totiž dokážeme a uspejeme, ako tie múdre panny, alebo to nedokážeme a dopadneme ako panny nerozumné.
Posledný súd môžeme tiež pripodobniť maturitnej skúške. Vzorný študent, pravidelne sa pripravujúci na každý vyučovací deň s ňou určite nebude mať žiadne problémy. Menej vzorný študent, ktorý síce bral štúdium na ľahkú váhu, ale nakoniec si predsa len uvedomí vážnosť skúšky a napne všetky sily, aby zameškané dobehol, taktiež maturitu zvládne. Avšak ten, kto sa príliš nenamáhal počas celého štúdia a zotrvá vo svojej ľahkomyseľnosti až do poslednej chvíle, ten skúšku nezloží.
A tento posledný príklad ľahkomyseľného študenta je príkladom celého ľudstva, ľahkomyseľne a nepripravene kráčajúceho v ústrety „maturite“ vo stvorení, prehliadajúc a ignorujúc všetky upozornenia.
Najväčšou chybou, ba doslova previnením ľudí v tomto smere je ich ľahostajnosť. Ľahostajnosť a plytkosť ich prístupu k životu, k jeho pravým hodnotám a k naplneniu zmyslu vlastného bytia na zemi. Ich úsilie, túžby a ciele sa totiž v mnohom nelíšia od zvierat. A nakoniec aj zomierajú nevedomí ako zvieratá.
Ale človek je predsa len viac. Človek má stáť vo stvorení úplne vedome a v poznaní Zákonov, ktoré sú prejavom Božej Vôle napĺňať pravú hodnotu svojho človečenstva. Inak ho bude stíhať nešťastie za nešťastím, aby nakoniec všetko vyvrcholilo tak, ako je to zaznačené na posledných stránkach biblie v kapitole Apokalypsa.
Výstrahy formulované v Apokalypse však nie sú nemenným predurčením, ale iba varovaním pred tým, čo musí prísť, ak sa ľudstvo nevpraví do Zákonitostí Božej Vôle. Jedine keď toto dokáže, môže sa vyhnúť apokalypse.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.
jebe ti v kuli chlapče? ty se chceš nějak vyvyšovat nad ostatní? nad nás všechny co tu jsme a čučíme do internetu? nebo jenom na ty kterým jsi celkem u pr...le
"Ich úsilie, túžby a ciele sa totiž v mnohom nelíšia od zvierat. A nakoniec aj zomierajú nevedomí ako zvieratá."
Zvířata přece umírají naprosto v souladu s přírodou. Jsou to čistí tvorové bez karmy tak jak je stvořila příroda. Takže to by ta apokalypsa mohla být příznivá. Zemřeli bychom jako zvířata, a žili bychom v čistém nebi bez karmy. Hurá. Ne? Smilane ty jsi naše spása tys nás zachránil tou informací. Budiž ti tisíceré díky. Ani jsme nevěděli že jsme už všichni vlastně spaseni. -YES-
Poslední soud ve starověkém Egyptě:
Cesta do soudní síně byla nebezpečná a složitá. Naštěstí měli Egypťané návody jak vše úspěšně splnit. Vše bylo napsáno v Knihách mrtvých, bran a podzemních jeskyní (viz. literatura). Když vše uspěšně zvládl tak bůh Hor provede jeho ba branou z plamenů a kober do soudní síně "Obou pravd". V této síni seděl na trůnu sám bůh Usír, vedle něho Eset a Nebthet, před ním byl shromážděn tribunál složený ze čtyřiceti dvou paviánů (každý představoval jeden kraj); v případě význačných osobností se dostavil také sám bůh Re a zaujal místo nejvyššího soudce. U prosted síně byla váha, která vážila srdce zemřelého. U vah stál z jedné strany bůh moudrosti a písma Thovt; z druhé strany u nich seděla obluda Anemait s tělem hyeny a hrocha, lví hřívou a krokodýlí hlavou. Váhy obsluhoval Anůp ochránce zemřelých. Poté co se vložilo srdce na levou část a pero bohyně Maat na pravou část vah začal soud. Bohové pokládali nebožštíkovi otázky, který na ně odpovídal. Objektivně správný rozsudek však zabezpečovali váhy, jejichž misky se při lživé odpovědi vychýlily tak, že srdce (svědomí) zemřelého se ukázalo lehčím než pravda. Každý z přísedících bohů dal jednu otázku, na kterou znal mrtvý díky kněžím už předem odpověď. Dosažené body zaznamenával bůh Thovt; po celkovém zhodnocení vynesl Usír (nebo dokonce sám Re) rozsudek. Jestliže byl kladný, mohl vstoupit zemřelý do jeho říše; v záporném Anemait pozřela srdce dotyčného a ten byl již navždy mrtev.
Poslední soud
Seznam otázek a odpovědí na posledním soudu je pozoruhodným dokladem pravidel jak žít tzv. morálním kodexem. Odpovědi musely znít negativně, neboť souzený byl zásadně považován za vinného. Uvedu několik vybraných:
Nedopustil jsem se zlého vůči lidem, netrýznil jsem zvířata, nedorazil jsem dobytče určené k oběti, nedopustil jsem se špatnosti na posvátném místě, nevypátral jem co má zůstat tajné, nerouhal jsem se bohům, nedopustil jsem násilí na chudém, nepomluvil jsem sluhu u jeho pána, nikoho jsem nenechal hladovět, nikoho jsem nedovedl k pláči, nikoho jsem nezabil, nikoho jsem nedal zabít, neznásilnil jsem chlapce, nesouložil jsem nedovoleně, nezměnil jsem míru na oblilí, nevzal jsem mléko od úst dítěte, nezadržoval jsem závlahovou vodu, jenž měla téci na cizí pole, neuhasil jsem obětní oheň, neodvedl jsem dobytek z pole bohů....
To vše měl mrtvý říci dvakrát: jednou jako souvislý recitál, podruhé jako odpověď na otázku každého soudce. V obou případech měl pak na konci čtyřikrát zvolat "Jsem čistý!"
Jestliže to v síni Obou pravd dopadlo dobře okřídlené ba a ka se spojily a vytvořili ach (ducha), který se může oběvit v Usirově říši. Ach se také může vrátit do světa živých a užívat radosti. Nejprve byl mrtvý představen Usírovi, a ten mu dovolil žít ve své říši. Avšak jak jsem již dříve předeslal, neměl ještě definitivně vyhráno. V ptodsvětí se sice žilo lépe, obilí bylo větší, ale také lvi a krokodýli byli větší a dravější. Mohl zde ztratit hlavu (pokud se nešťastně připletl na popraviště), proto měl ve své hrobce náhradní hlavu z vápence. Mohl ztratit pamět, takže by přestala existovat jeho individualita; pro tento pípad měl sebou náhradní orgán paměti, kamenné srdce v podobě skaraba. Pokud ovšem zde zemřel (nešťastnou náhodou), pak jeho smrt byla konečná a měla za následek jeho naprosté nebytí.
V podsvětí musel každý pracovat, pokud byl k tomu vyzván. Proto měl každý zemřelý svého služebníka vešebt, jenž za něj pracoval. Měl-li mrtvý v Usírově říši žít musel mít šaty, aby nechodil nahý, musel mít nádobí, aby nejedl ze země, musel mít lůžko, aby nespal v prachu, musel mít své oblíbené předměty; musel mít jídlo a pití, aby se nemusel živit svými exkrementy. Ačkoliv tyto potřeby byly v podstatě nemateriální, musely být zajištěny materiální podstatou. Jestliže by mu to nestačilo, mohl si pomocí magických formulí oživit obrazy obětních darů, kterými měl vyzdobenou hrobku, a to tolikrát, kolikrát chtěl. Mohl žít prakticky věčně!
http://valda.wz.cz/soud1.htm
http://cs.wikipedia.org/wiki/Abd-ru-shin
my čistí jako lílie předstoupíme před každý soud, co říkáš? tak já bych aspoň řekl toto: tu mně máte, robil jsem co jsem mohl. jestli si myslíte že to je málo tak si to běžte taky zkusit. vy chytrolíni. :-)
Tým oddeľovaním zrna od pliev sa myslelo zrejme niečo iné, ako nasledovanie zmanipulovanej náboženskej dogmy.. -NOSMILE-
"Strom poznani" muzeme vlastne nazvat i jako "strom smrti"
Udajne byl jeste v raji "strom zivota"
Vzkriseni znamena navrat mezi zive.
Je historka ze jednou sel Jezis po svete a potkal cloveka ktery mu pripadal "zivy"
Rekl mu "pojd a nasleduj mne" Clovek mu odpovedel :"pujdu,ale zemrel mi otec, nejdrive ho musim pohrbit "
A Buh odpovedel: "Nasleduj mne hned.Mrtveho necht porbivaji mrtvi,ty jsi zivy"