POZERANIE SA DO OČÍ

Koukám do očí, zpříma a dlouze, zároveň ale beru ohledy, protože kolikrát cítím a vidím, jak se dotyčný protějšek ošívá a neví kam by uhnul. Jednou jsem někde četla, že podle jakési etikety příliš dlouhé pohledy (asi ve formální konverzaci) jsou nevhodné, ale už nevím, co to bylo za článek a ani souvislosti. Víte o tom, někdo něco?

hej tusim podla etikety :D nie su prilisne uprene pohlady spravne. pritom podla mna je to normalne len uz sme kulturne zapleteni riadne a mame haluze. nenormalne je v skutocnosti sa nepozerat do oci -BIGEYE-

ono stalo sa vam ze milion krat ste videli niekoho aj trebars v telke a zrazu vam prisiel akysi iny, novy, neznamy? mne uz sa to dlho nestalo -NOOO- tak mozno tieto zaskatulkovane predstavy z minulosti skrze ktorych sa pozerame na druhych bura prave pohlad do oci. neviem mozno takto mysel straca silu

Jo, z pohledu společenský etikety je vhodný koukat se lidem při konverzaci cca do míst mezi obočí. je to ale myšlený při setkání lidí, který se příliš neznají. diplomacie, obchodní schůzky, pracovní pohovory, apod.

z vl. zkušenosti vím, že ten přímej pohled někomu vadí, bere to jako ohrožení osobní intimity, hodně lidí (ženskejch) si to vykládá jednoznačně a některý to ani nesnesou, že maj pocit, že je propaluju.
ale ono hodně záleží na celkovým naturelu dotyčnýho, pokud je uvolněnej, tak ten přímej pohled tolik vadit nemusí, pokud má z podstaty potřebu pronikat, silovým způsobem, tak to těm ženskejm prostě vadí. některejm.

To bude ono, setkání lidí, co se příliš neznají... :-)


Tyhle zkušenosti taky znám, nicméně mne baví lidem koukat do očí, protože tehdy si můžou říkat co chtějí, přetvařovat jak chtějí, ale v očích je poznat vše - zájem, zaujetí, pozornost, citové rozpoložení,... Ne nadarmo se říká "oko, okno do duše" :-)

:)Ano, ked s tebou hovorim, divaj sa sem....-BIGEYE-:):D

Wikipedia

Oční kontakt.
Oční kontakt je střetnutí očí (pohledů) mezi dvěma individualitami. Je úzce spjat s mimikou a tvoří jádro neverbální komunikace.

V sociální interakci mohou oči sloužit nejen jako přijímače, ale i jako vysílače informací. Sociální psychologové R. V. Exline a Messick se vyjádřili takto:„Pohled obsahuje informaci, která sice nemusí být jednoznačná, ale přesto je to informace mimořádně vzácná a důležitá v našem osobním styku.“ [1] Oči vypovídají o osobnosti pozorovaného člověka, o jeho psychickém stavu, vlastnostech a zejména o jeho vztahu k pozorovateli. Pokusy ukázaly, že čím menší je zrakový kontakt s druhou osobou (která má např. tmavé brýle, zahalený obličej nebo stojí za jednosměrně propustným zrcadlem), tím nepříjemněji se pokusná osoba cítí - má dojem, že je více objektem nežli partnerem v hovoru a cítí se intenzívně pozorována. Tento pocit vedl k omezení slovní produkce, tedy za zrakově zhoršených podmínek byl rozhovor veden úsečněji.[2]

Vzájemný pohled může být vyvrcholením kladných vztahů, může rozvíjet přátelství či být žádoucí formou vzájemného styku dvou blízkých lidí. A naopak, oči mohou „probodávat“ - vyjadřovat negativní emoce.

Role zraku během rozhovoru

Hovořící pohledem může sdělovat informaci, že končí a dává prostor jiným nebo hodlá pokračovat a nepřeje si být přerušován. Pokud je omezen zrakový kontakt, dochází častěji k nedorozuměním, přerušením atp. - interakce je narušena. Pokud hovořící má zájem na udržení pozornosti, podívá se nejdříve na všechny posluchače a když mluví o něčem důležitém, pohlédne do očí některému z naslouchajících. Očima prověřuje postoj a mínění zúčastněných.[3]

Suhlasim-BIGEYE-:) Ked sa s niekym rozpravam, rada sa divam do oci. Ako? To uz zalezi s kym a aky rozhovor vediem. Divam sa inak pri flirtovani, inak pri obchodnom styku, atd.

Taky si myslím. Proto jsem nikdy neměla ráda exprezidenta Havla,který se nikdy nikomu nedíval do očí. Vždycky koukal bokem,jako by neměl čisté svědomí.-SAD-

Nevsimla som si toho/zijem 22 rokov mimo/, no mam rada priamy ocny kontakt. Uhybanie pohladom svedci o niecom, ako pises.-YES-

Ja s tebou a Putes nesúhlasím. Dosť uhýbam priamemu pohľadu, ale nerobím to kvôli tomu, že som nečestná a pokrytecká.
Je v tom nesmelosť, neistota a určitý spôsob ochrany, ktorý pri ľudoch, ktorých poznám a dôverujem im, nepoužívam.

Ale hovorime o tom, ze ked sa s niekym rozpravame.
Niekedy sa rozpravas s cudzim clovekom napr v banke, nieco vybavujes....nebudem predsa hladiet do zeme...-ROLL-
Ludom na ulici tiez uhybam, to je vsak ina situacia. Myslim.-SHAME-

Může v tom být i nesmělost, ale na druhé straně, copak by nesmělý člověk měl odvahu přijmout funkci prezidenta? K tomu člověk potřebuje velkou dávku odvahy a sebevědomí.-LOL-
A jen tak mezi námi děvčaty, můžeš mi prosím říct, co jsi celý život dělala, že ještě ve 46. letech jsi nesmělá a nejistá? Už dávno z tebe měl být sebejistý, otevřený a přímý člověk.-BYE-

Ja ti rozumiem ako to vnímaš, ale nie je to také jednoduché a jednoznačné ako by sa zdalo.
Okrem toho, že som uzavretá a nesmelá, som aj sebaistá, otvorená a priama, hoci to vyzerá asi nelogicky.
A z toho dôvodu chápem napríklad aj toho Havla.
Ľudia veľakrát čítajú z druhého človeka niečo iné, len preto, lebo nie sú schopní vžiť sa do neho, nemajú jeho skúsenosť.
Aj mne sa stávalo, že moju uzavretosť považovali iní ľudia za pýchu, že mi nestoja za to, aby som sa s nimi bavila. A pri tom to bol hlboký omyl.
A ja viem byť aj odvážna, sebavedomá a otvorená, keď to situácia vyžaduje.
Vrcholom mojej odvahy bolo, keď nás v paneláku istá pani, ktorá u nás mala iba prázdny byt, pohnala pred súd.
Žalovala 71 ľudí. Všetkých obyvateľov nášho domu. A bol to jej x-tý proces, súdila sa aj s vlastnými príbuznými.
No keďže na súd nemôže prísť 71 obžalovaných, zastupovala som nás všetkých ja a zo cťou. :)

A kdyz se treba kouknu do "bronzovyho oka" ?-ROLL-

Zeby si potom bol Ivan Bronzovy?:D

Já se do očí lidem dívám ráda. Ale taky uhýbám někdy kolikrát dříve, než bych chtěla, protože cítím, že těm druhým to pak nedělá dobře a třeba kluci si to můžou nějak vykládat a já je tím nechci nějak mást.
Mám jednu kamarádku, která se při mluvení do očí nedívá skoro vůbec a tak i já se na ni proto takhle moc nekoukám. Ale druhá je pravý opak.
Nedávno jsem mluvila s jedním klukem, se kterým jsme si hodně rozuměli a dívali jsme se navzájem do očí docela dlouze a často, ikdyž byl zadaný, prostě jsme měli stejné zájmy a názory, podobné vibrace asi a tak to bylo bez nějakého ošívání a takové uvolněné, nějak jsme se těma očima jakoby propojili. Takové teplo jsem cítila a důveru a upřímnost.
Často vycítím hodně z výrazu člověka a třeba mi někdo nesedne a nevím proč. Pak se může přetvařovat a já si nakonec říkám, že jsem se možná spletla, ale nakonec se stejně projeví po čase to něco, co se mi tam na začátku nezdálo. Prostě okna do duše.

-YES- dobre napisane :D

v ociach je vsetko.. pripady, kedy som sa spalila su tie, kedy som namiesto oci pocuvala reci :D

Pre väčšinu ľudí je uprené dlhé hľadenie do očí neprirodzené a nepríjemné. Ak stojíš navyše veľmi blízko...psychika väčšiny ľudí s tým má problém. Na tomto stavali kedysi starí bojovníci. V boji sa rútili priamo na nepriateľa s hrozným pokrikom a upreným pohľadom do očí nepriateľa...fungovalo to...nepriateľ umrel s hrôzov v očiach a ani veľakrát nevedel ako k tomu došlo...

Stane se to,ze pocas celeho rozhovoru se vzajemne budeme divat do oci-NOSMILE-