Cesty tela i ducha -
Potřebujeme znát svoje stinné stránky?
neznámy | 6.7.2014 20:23
Kdyz se nad tim nevedecky zamyslim:
Jako dite sahnu na horka kamna a spalim se.
Bud ve mne zustane trauma.......kdyz si to pripomenu
Nebo si jen zapamatuji ze nemam sahat na kamna ,abych se nespalil.
Ale rozhodne bych se te situace "nezbavoval"
Jinak se budu popalovat az do smrti.
Jako dite sahnu na horka kamna a spalim se.
Bud ve mne zustane trauma.......kdyz si to pripomenu
Nebo si jen zapamatuji ze nemam sahat na kamna ,abych se nespalil.
Ale rozhodne bych se te situace "nezbavoval"
Jinak se budu popalovat az do smrti.
neznámy | 6.7.2014 20:43
souhlas
jen bych asi napsal "opakovany negativni emocionalni naboj"
kdy se stale vracim k stejne situaci "pred lety mi nekdo neco.."
..a "nuti" mne to k negativnim situacim jako napriklad...
- pomstit se..
- stale to ruzne vysilujicim zpusobem vysvetlovat...
- vycitat to
- pomlouvat...
jen bych asi napsal "opakovany negativni emocionalni naboj"
kdy se stale vracim k stejne situaci "pred lety mi nekdo neco.."
..a "nuti" mne to k negativnim situacim jako napriklad...
- pomstit se..
- stale to ruzne vysilujicim zpusobem vysvetlovat...
- vycitat to
- pomlouvat...
neznámy | 8.7.2014 14:19
"Byť uvoľnený určite nezaškodí, lenže... jazdiť celý život v rovnakých koľajach, ktoré predstavujú naše stratégie prežitia z detstva, naše skostnatené vzorce chovania, naše vopred hotové životné scenáre, naše presvedčenia... atď. aj v prípade, že budeme uvoľnení, koľaje sa budú postupne prehlbovať a my sa budeme pomaličky ponárať do bahna vlastného tieňa..."
Hodně popisuješ atavismy, podvědomé programy.
Vezmi to tak, že tyto atavismy (neovládnuté síly podvědomí) jsou obsahem programového vybavení malého mozku. Je to genetická paměť na vývojovou fázi plaz, ještěr... kde existoval jen typ reakcí útok, ústup, rozmnožování.. A dneska jsme jinde. Dokážeme ty obsahy měnit a čistit.
Podvědomí se dá vyčistit. Není nutné přijímat atavismy jako nevyhnutné zlo. Můžeme je změnit, využít ve svůj prospěch. Nevím jestli se tak děje při současném používání asc-desc, ale ze zkušenosti vím že se tak děje když jsme bdělí. Když je naš emysl bdělá a vědomá toho co se děje. A to se dá dotáhnout do velkého mistrovství. Dá se takto vyčistit celé podvědomí, takže zůstanou jen ty složky které si přejeme.
Hodně popisuješ atavismy, podvědomé programy.
Vezmi to tak, že tyto atavismy (neovládnuté síly podvědomí) jsou obsahem programového vybavení malého mozku. Je to genetická paměť na vývojovou fázi plaz, ještěr... kde existoval jen typ reakcí útok, ústup, rozmnožování.. A dneska jsme jinde. Dokážeme ty obsahy měnit a čistit.
Podvědomí se dá vyčistit. Není nutné přijímat atavismy jako nevyhnutné zlo. Můžeme je změnit, využít ve svůj prospěch. Nevím jestli se tak děje při současném používání asc-desc, ale ze zkušenosti vím že se tak děje když jsme bdělí. Když je naš emysl bdělá a vědomá toho co se děje. A to se dá dotáhnout do velkého mistrovství. Dá se takto vyčistit celé podvědomí, takže zůstanou jen ty složky které si přejeme.
neznámy | 9.7.2014 02:05
Nic nelze generalizovat samozřejmě, asi rozumím, co tím chceš říct a s tím co píšeš souhlasím. I ono trauma má nějaký účel.
Chtěla jsem říct asi tolik, že považuju za nefunkční, přesunutí pozornosti k čemukoliv, pokud mám za sebou nějaký traumatický zážitek, který mě ovlivňuje v běžném životě (a jsem si ho vědoma). I tím se obchází něco, co je zásadní. Je možné, že to tak nemusí platit vždy, že jsou lidé, kteří žijí štastně, jen pokud svou pozornost zaměří jinam - moje zkušenost taková není.
Několika hodinové rozpouštění jsem zmínila do kontrastu dlouhodobého rýpaní se v problému - to považuju taktéž za nefunkční. Že to tak rychle funguje vždy, to bych si tvrdit vůbec netroufala, už proto, že já sama vyčerpala jak možnost letité terapie, tak jako pokusy upínání se k čemukoliv jinému (pozitivnímu). Všechno má prostě svůj čas a instatní řešení neexistuje.
Chtěla jsem říct asi tolik, že považuju za nefunkční, přesunutí pozornosti k čemukoliv, pokud mám za sebou nějaký traumatický zážitek, který mě ovlivňuje v běžném životě (a jsem si ho vědoma). I tím se obchází něco, co je zásadní. Je možné, že to tak nemusí platit vždy, že jsou lidé, kteří žijí štastně, jen pokud svou pozornost zaměří jinam - moje zkušenost taková není.
Několika hodinové rozpouštění jsem zmínila do kontrastu dlouhodobého rýpaní se v problému - to považuju taktéž za nefunkční. Že to tak rychle funguje vždy, to bych si tvrdit vůbec netroufala, už proto, že já sama vyčerpala jak možnost letité terapie, tak jako pokusy upínání se k čemukoliv jinému (pozitivnímu). Všechno má prostě svůj čas a instatní řešení neexistuje.
Stránka:
Počítam horoskop...