Cesty tela i ducha -
Páchání dobra...
Právě čtu Duševní světlo od Luule Viilma a s úlevou zjištuji, že nepáchat dobro je dobré. Někteří potřebují právě to "špatné" a nebýt tak ušetřeni konfrontace s životní zkušeností :)
v té knize je to moc dobře vysvětleno (je na uložto) a opravdu dává smysl dělat tak, aby bylo dobře mně samotné :) dokonce si myslím, že je to povinnost vůči naší vlastní Duši ;)
proto činit dobro může být pro mnoho lidí velmi obtížné.
následovat mravní kodex je jednodušší.
činit dobro plánovitě jako ovce taky dává zabrat ale i tak díky tomu že se to děje existuje na světě spousta dobrých věcí.
páchat dobro je záměrné vnucování a tam už jsou sledovány spíše osobní cíle které s dobrém už moc nesouvisí.
například se zříkám hodnotícího principu co kdo potřebuje, jelikož pokud bych se takovým postojem řídil stávám se soudcem. a jak velmi rád člověk uzavírá k okolí postoje, tuze nebezpečné. svět je plný nastražených pastí pro nezkušené. svoboda je mimo kolektivní vědomí.
nepáchat dobro je ctnost, být dobrý je blaženost.
Páchání dobra může mít svůj protipól v podobě lhostejnosti. Kdo určí, kdy je člověku potřeba pomoci a kdy jej nechat prožít si to špatné? Jsem toho názoru - je-li naše pozornost oslovena, je důvod pomoci - -FLOWER-
myslím, že touto větou je sdělena prapodstata páchání většiny rádoby dobrých aktivit...kdybychom se podívali, co je ZA ..., (něco jako čtení myšlenek) možná bychom byli ve většině případů hodně překvapení -LOL-
ale - není dobro jako dobro - tedy, co dobrého pro mě, ne-dobrého pro druhého, atd.
a ještě mě napadá aktuální věta mých příbuzných: "my to děláme pro tvé dobro" - a já mám husinu už při těch slovech (protože konečně "vidím", co je za těmi slovy doopravdy skryto) :)