Cesty tela i ducha -
Osud - je nevyhnutelnu?
neznámy | 4.4.2014 10:14
OPRAVA - NEVYHNUTELNY
KOPIRUJEM CELY CLANOK - KTO CHCE SI PRECITA...KTO NIE, JEHO VEC...
Cokoli dá ti osud, to snášej, a zvítězíš nad ním. Quidquid erit, superanda omnis fortuna ferendo est......
Vergilius (Aen.V,710)
Svolného osud vede, vzpurného vleče. Ducunt volentem fata, nolentem trahunt......
Seneca (Ep.107,11)
Je osud nevyhnutelný?Jak dalece vládne osud slepě a jak dalece prozíravě? Jak dalece má to či ono smysl a jak dalece to nemá? Jak to s tím osudem vlastně je? Co je příčinou nešťastné náhody? Je možné, že se některé věci stávají bezdůvodně?
Většina lidí si osud představuje jako vliv mimoosobních a nadosobních sil, nad nimiž nemá žádnou moc. Působí li tyto síly příznivě, cítí se obšťastněni a více nad tím nepřemýšlejí. Jsou -li ty síly nepříznivé, jsou rozhořčeni nebo smutní. A tak považují náš osud (tuto dobrotivou či hrůznou moc a zákonitost), který zakoušíme, za objektivní fakt, který změnit nemůžeme.
Hlavní snahou naší doby jsou opatření, která směřují proti nejistotám osudu. Sám socialismus byl takovou velkou pojistkou, vzpomeňme ale na další pojistky a pojišťovny, které nás provázejí životem. Cílem toho všeho je změnit zásahy osudu a v pozadí těchto snah je lidský strach. Tohoto strachu se zbavíme částečně tím, že převezmeme vlastní zodpovědnost vůči osudu za to, co prožíváme a co se nám děje.
Osud lidí jako celku bude takový, jaký si zasluhují
A.Einstein
Zákon karmy vyzývá člověka, aby se snažil převzít zodpovědnost za svůj osud- to však člověk současnosti odmítá. Lidé si vytvořili a vytvářejí řadu perfektních teorií, která je zbavuje zodpovědnosti a vinu přenášejí jednou na společnost, jindy na zlý osud, genetiku, bakterie, parazity, viry....
Někteří proti tomuto pojetí osudu bojují a snaží se jej překonat a i zlepšit. Tito lidé vnímají, že osud vyrůstá z našeho charakteru, z našeho chtění, cítění a myšlení a že svůj osud si i vytváříme tím, že děláme chyby, sledujeme určité cíle a provádíme určité výkony. A právě v místě střetu těchto dvou osudových tendencí zakoušíme svůj vlastní opravdový osud. Nikdy nemůžeme uniknout určitým objektivním skutečnostem nebo událostem, ale ani je nemůžeme přijmout bez reakce. Z vlastního rozhodnutí se snažíme na ně získat vliv, protože "Kdo se sám změní, ten změní i svět."
Osud si představuji jako klikatou cestu, která vede nahoru a přitom vrcholek hory nevidím , protože je skryt v mlze a mracích. Tuto cestu nahoru můžeme vyšlapat poměrně bezpečně nalepeni na skálu, můžeme ji vyjet autem rychle i pomalu s rozsvícenými i zhasnutými světly, můžeme jít i po kraji cesty přes balvany s rizikem, že se zřítíme ze srázu dolů. Můžeme jít sami, ve dvou i ve skupině, můžeme i někoho nést nebo býti i neseni. Způsob si volíme sami, záleží na našem založení, pohodlnosti, na tom jak rychle chceme být nahoře nebo jak chceme vychutnat okolí. Je na nás, jak jsme obezřetní či jak hodláme riskovat. To je naše svobodná volba a naše částečně ovlivnění svého osudu. To, jestli se na nás seshora vyřítí auto, spadne kámen, uhodí blesk- to nezáleží na nás. A tak je vlastně náš osud v nás a současně i mimo nás.
Osud je do určité míry v našich rukou. Je i na nás, zda se vyhneme omylům a jakou si vybereme cestu. Kdo jsem, co chci a co mohu- toto poznání sama sebe a poznání hranic svých možností je ta jedna část našeho "subjektivního " osudu. Člověk "trpného" založení bude překážky, stavěné v cestu, chápat jako "objektivně dané", zatímco člověk "aktivního"založení bude tyto překážky zdolávat a vtiskne tak svou vůli osudu, co proniká zvenčí.
Kontinuitu osudu můžeš změnit v diskontinuitu
V.Vojtík
Zde se mi vybavuje příběh A.P. Maresjeva, který ve 2.světové válce byl sestřelen a on těžce zraněn. S umrzlými nohami za krutých podmínek přežil a doplazil se do bezpečí. Po amputaci nohou a osvojení protéz byl po roce opět zařazen do stíhacího leteckého pluku (Příběh opravdového člověka). Jiný na jeho místě by asi umrzl.
Jen silný donutí osud. Slabého donutí osud sám.
Konfucius
O charakteru svého osudu rozhodujeme my, záleží to na našich schopnostech, vytrvalosti a odvaze. A nemá-li někdo tyto ctnosti? Pak možná jeho cíle v něm nežijí dosti silně nebo vytknuté úkoly nebere vážně. Každý nese svůj osud jako skrytou vůli v sobě. Mnohé z toho, co se v jeho životě jeví jako utrpení či neštěstí je často ale výsledek jeho chtění. Předem není určeno, co je pro nás negativní určení osudu. Člověk totiž roste se "svými velkými cíli". Když totiž něco skutečně potřebujete a po něčem opravdu toužíte, tak to nejspíše i dostanete.
Někdo argumentuje tím, že utrpení je tu proto, aby člověka zušlechtilo, že smyslem utrpení je napravení toho, co je v člověku špatného. Smyslem trápení má být očištění člověka od jeho povrchnosti a zpyšnění. S tím nemohu souhlasit, to by byl vlastně trest za nějaké provinění, kterého jsem se třeba ani nedopustil. Jiný hledá souvislosti a snaží se najít smysl ve všem, co se děje. Tvrdí, že utrpení má vždy smysl. Proč ale trvat na tom, že absolutně všechno má mít svůj smysl?
Dokážu pochopit, že třeba letecká katastrofa je způsobena tím, že se opotřebovala nějaká součástka, že pilot dostal infarkt, že se do letadla dostala výbušnina. Nedokážu ale pochopit, proč třeba panu XY nezazvonil jeho jinak spolehlivý budík a díky tomu přežil, protože letadlo odletělo bez něj. Někdo by řekl, že to byla Boží vůle. Ale byla to i Boží vůle, že zemřelo 170 lidí? Ne, byla to náhoda. Ano, takové náhody patří do skupiny zel, které jsou na naší vůli nezávislé. Musíme se s nimi naučit žít, musíme je přijmout a smířit se s nimi. My, kteří nejsme tak zataženi do té které konkrétní tragedie si uvědomujeme, že se takové věci stávají, nemají žádného smyslu a musíme je přijmout jako přijímáme zemětřesení, hurikány či zemskou přitažlivost- nic z toho nemůžeme ovlivnit a nejsme za to ani vinni.
A lze ovlivnit náhodu? Jdete po ulici a spadne na vás římsa a pohřbí vás. Žijeme snad ve světle plném nesmyslných náhod? Náhody patří nevyhnutelně k naší existenci. Kdyby se všechno řídilo podle předem stanoveného pořádku, žili bychom mechanicky. Výskyt náhod nás nutí k otázkám a udržuje nás v neklidu. A tak nám připadá ve světě ta úloha, abychom náhodné občas od sebe odvrhli a občas si náhodné přisvojili.
Osud nejsou neúprosné hodiny ani načasovaná bomba, je to ohromný slepý pavouk, který smrtelně kousne toho, kdo se mu příliš přiblíží, je to veliký smrtící hmyz, který ztěžka poletuje a krouží okolo lidských světel. Musíte umět čas od času zhasnout lampu a poskytnout mu tak čas, aby zaletěl jinam.
J.Dutourd
Tím, jak si razíme cestu vlastní silou, dospějeme k poznání skutečnosti, která je více než čistou náhodou. Nechceme-li se zbavit pevné půdy pod nohama, nemůžeme setrvávat v přesvědčení o nesmyslnosti a nespravedlnosti osudu, který vládne v nás nebo nad námi. Každý spíše si má klást otázku: "Co znamená toto osudné dění?", "Co mi tím chce naznačit?" Když už se něco stalo, tak se nesmíme ptát: "Proč já?" "Čím jsem se provinil?" "Proč se to stalo mně?", ale měli bychom se ptát:" Co s tím mám dělat, když už se to stalo a jak to zvládnu?". Ta větší i menší neštěstí, která se nám stávají, nemají žádný smysl sama o sobě, ale nějaký smysl jim můžeme dát my- a to tím svým postojem, který k tomu zaujmeme. Všechno, co se děje na světě nemůžeme ovlivnit, ale můžeme ovlivnit to, jak se k tomu postavíme, aby nás to nesrazilo na kolena a nezničilo.
Jen bytostným se staň, neb svět až pomine, náhoda opadne, však bytost nezhyne
Angel Silesius
Miroslav Ilgner, http://www.volny.cz/homeopatie
KOPIRUJEM CELY CLANOK - KTO CHCE SI PRECITA...KTO NIE, JEHO VEC...
Cokoli dá ti osud, to snášej, a zvítězíš nad ním. Quidquid erit, superanda omnis fortuna ferendo est......
Vergilius (Aen.V,710)
Svolného osud vede, vzpurného vleče. Ducunt volentem fata, nolentem trahunt......
Seneca (Ep.107,11)
Je osud nevyhnutelný?Jak dalece vládne osud slepě a jak dalece prozíravě? Jak dalece má to či ono smysl a jak dalece to nemá? Jak to s tím osudem vlastně je? Co je příčinou nešťastné náhody? Je možné, že se některé věci stávají bezdůvodně?
Většina lidí si osud představuje jako vliv mimoosobních a nadosobních sil, nad nimiž nemá žádnou moc. Působí li tyto síly příznivě, cítí se obšťastněni a více nad tím nepřemýšlejí. Jsou -li ty síly nepříznivé, jsou rozhořčeni nebo smutní. A tak považují náš osud (tuto dobrotivou či hrůznou moc a zákonitost), který zakoušíme, za objektivní fakt, který změnit nemůžeme.
Hlavní snahou naší doby jsou opatření, která směřují proti nejistotám osudu. Sám socialismus byl takovou velkou pojistkou, vzpomeňme ale na další pojistky a pojišťovny, které nás provázejí životem. Cílem toho všeho je změnit zásahy osudu a v pozadí těchto snah je lidský strach. Tohoto strachu se zbavíme částečně tím, že převezmeme vlastní zodpovědnost vůči osudu za to, co prožíváme a co se nám děje.
Osud lidí jako celku bude takový, jaký si zasluhují
A.Einstein
Zákon karmy vyzývá člověka, aby se snažil převzít zodpovědnost za svůj osud- to však člověk současnosti odmítá. Lidé si vytvořili a vytvářejí řadu perfektních teorií, která je zbavuje zodpovědnosti a vinu přenášejí jednou na společnost, jindy na zlý osud, genetiku, bakterie, parazity, viry....
Někteří proti tomuto pojetí osudu bojují a snaží se jej překonat a i zlepšit. Tito lidé vnímají, že osud vyrůstá z našeho charakteru, z našeho chtění, cítění a myšlení a že svůj osud si i vytváříme tím, že děláme chyby, sledujeme určité cíle a provádíme určité výkony. A právě v místě střetu těchto dvou osudových tendencí zakoušíme svůj vlastní opravdový osud. Nikdy nemůžeme uniknout určitým objektivním skutečnostem nebo událostem, ale ani je nemůžeme přijmout bez reakce. Z vlastního rozhodnutí se snažíme na ně získat vliv, protože "Kdo se sám změní, ten změní i svět."
Osud si představuji jako klikatou cestu, která vede nahoru a přitom vrcholek hory nevidím , protože je skryt v mlze a mracích. Tuto cestu nahoru můžeme vyšlapat poměrně bezpečně nalepeni na skálu, můžeme ji vyjet autem rychle i pomalu s rozsvícenými i zhasnutými světly, můžeme jít i po kraji cesty přes balvany s rizikem, že se zřítíme ze srázu dolů. Můžeme jít sami, ve dvou i ve skupině, můžeme i někoho nést nebo býti i neseni. Způsob si volíme sami, záleží na našem založení, pohodlnosti, na tom jak rychle chceme být nahoře nebo jak chceme vychutnat okolí. Je na nás, jak jsme obezřetní či jak hodláme riskovat. To je naše svobodná volba a naše částečně ovlivnění svého osudu. To, jestli se na nás seshora vyřítí auto, spadne kámen, uhodí blesk- to nezáleží na nás. A tak je vlastně náš osud v nás a současně i mimo nás.
Osud je do určité míry v našich rukou. Je i na nás, zda se vyhneme omylům a jakou si vybereme cestu. Kdo jsem, co chci a co mohu- toto poznání sama sebe a poznání hranic svých možností je ta jedna část našeho "subjektivního " osudu. Člověk "trpného" založení bude překážky, stavěné v cestu, chápat jako "objektivně dané", zatímco člověk "aktivního"založení bude tyto překážky zdolávat a vtiskne tak svou vůli osudu, co proniká zvenčí.
Kontinuitu osudu můžeš změnit v diskontinuitu
V.Vojtík
Zde se mi vybavuje příběh A.P. Maresjeva, který ve 2.světové válce byl sestřelen a on těžce zraněn. S umrzlými nohami za krutých podmínek přežil a doplazil se do bezpečí. Po amputaci nohou a osvojení protéz byl po roce opět zařazen do stíhacího leteckého pluku (Příběh opravdového člověka). Jiný na jeho místě by asi umrzl.
Jen silný donutí osud. Slabého donutí osud sám.
Konfucius
O charakteru svého osudu rozhodujeme my, záleží to na našich schopnostech, vytrvalosti a odvaze. A nemá-li někdo tyto ctnosti? Pak možná jeho cíle v něm nežijí dosti silně nebo vytknuté úkoly nebere vážně. Každý nese svůj osud jako skrytou vůli v sobě. Mnohé z toho, co se v jeho životě jeví jako utrpení či neštěstí je často ale výsledek jeho chtění. Předem není určeno, co je pro nás negativní určení osudu. Člověk totiž roste se "svými velkými cíli". Když totiž něco skutečně potřebujete a po něčem opravdu toužíte, tak to nejspíše i dostanete.
Někdo argumentuje tím, že utrpení je tu proto, aby člověka zušlechtilo, že smyslem utrpení je napravení toho, co je v člověku špatného. Smyslem trápení má být očištění člověka od jeho povrchnosti a zpyšnění. S tím nemohu souhlasit, to by byl vlastně trest za nějaké provinění, kterého jsem se třeba ani nedopustil. Jiný hledá souvislosti a snaží se najít smysl ve všem, co se děje. Tvrdí, že utrpení má vždy smysl. Proč ale trvat na tom, že absolutně všechno má mít svůj smysl?
Dokážu pochopit, že třeba letecká katastrofa je způsobena tím, že se opotřebovala nějaká součástka, že pilot dostal infarkt, že se do letadla dostala výbušnina. Nedokážu ale pochopit, proč třeba panu XY nezazvonil jeho jinak spolehlivý budík a díky tomu přežil, protože letadlo odletělo bez něj. Někdo by řekl, že to byla Boží vůle. Ale byla to i Boží vůle, že zemřelo 170 lidí? Ne, byla to náhoda. Ano, takové náhody patří do skupiny zel, které jsou na naší vůli nezávislé. Musíme se s nimi naučit žít, musíme je přijmout a smířit se s nimi. My, kteří nejsme tak zataženi do té které konkrétní tragedie si uvědomujeme, že se takové věci stávají, nemají žádného smyslu a musíme je přijmout jako přijímáme zemětřesení, hurikány či zemskou přitažlivost- nic z toho nemůžeme ovlivnit a nejsme za to ani vinni.
A lze ovlivnit náhodu? Jdete po ulici a spadne na vás římsa a pohřbí vás. Žijeme snad ve světle plném nesmyslných náhod? Náhody patří nevyhnutelně k naší existenci. Kdyby se všechno řídilo podle předem stanoveného pořádku, žili bychom mechanicky. Výskyt náhod nás nutí k otázkám a udržuje nás v neklidu. A tak nám připadá ve světě ta úloha, abychom náhodné občas od sebe odvrhli a občas si náhodné přisvojili.
Osud nejsou neúprosné hodiny ani načasovaná bomba, je to ohromný slepý pavouk, který smrtelně kousne toho, kdo se mu příliš přiblíží, je to veliký smrtící hmyz, který ztěžka poletuje a krouží okolo lidských světel. Musíte umět čas od času zhasnout lampu a poskytnout mu tak čas, aby zaletěl jinam.
J.Dutourd
Tím, jak si razíme cestu vlastní silou, dospějeme k poznání skutečnosti, která je více než čistou náhodou. Nechceme-li se zbavit pevné půdy pod nohama, nemůžeme setrvávat v přesvědčení o nesmyslnosti a nespravedlnosti osudu, který vládne v nás nebo nad námi. Každý spíše si má klást otázku: "Co znamená toto osudné dění?", "Co mi tím chce naznačit?" Když už se něco stalo, tak se nesmíme ptát: "Proč já?" "Čím jsem se provinil?" "Proč se to stalo mně?", ale měli bychom se ptát:" Co s tím mám dělat, když už se to stalo a jak to zvládnu?". Ta větší i menší neštěstí, která se nám stávají, nemají žádný smysl sama o sobě, ale nějaký smysl jim můžeme dát my- a to tím svým postojem, který k tomu zaujmeme. Všechno, co se děje na světě nemůžeme ovlivnit, ale můžeme ovlivnit to, jak se k tomu postavíme, aby nás to nesrazilo na kolena a nezničilo.
Jen bytostným se staň, neb svět až pomine, náhoda opadne, však bytost nezhyne
Angel Silesius
Miroslav Ilgner, http://www.volny.cz/homeopatie
neznámy | 25.4.2014 13:19
Podle mé kamarádky (nějaké Alice de Silva Lago) záleží na tom, jak těžké úkoly a kolik si duše člověka vzala na tento svět splnit. Čím těžší úkoly, tím víc osudových událostí a zkoušek, které jedinec ovlivnit nemůže (klidně i 70%) a naopak. Zdá se mi to logické.
neznámy | 25.4.2014 13:55
Podľa toho, ako tak pozorujem osudy ľudí vo svojom okolí, tiež sa prikláňam k tomuto názoru kamarátky. A z NRL i z vlastných skúseností mám potvrdené, že ak človek neplní úlohy 9roč. vibračných cyklov, osud ho najprv "jemne" napomenie, potom kopne a nakoniec príde osudová rana, ktorej sa ale môžeme vyhnúť, ak sa životom ľahkomyselne nerútime (väčšinou) do záhuby...za pomíjejícími pseudohodnotami.
neznámy | 25.4.2014 15:16
Ano, já si to také myslím, ale zároveň to může značit "vyspělost" té duše, protože ty osudové zkoušky nás zocelí. Vždyť přece i diamant vzniká pod tlakem.
A na okraj - "závidím" ti tu kamarádku, je mi sympatická nejen tím, že je astroložka, ale pokud si dobře pamatuju, jsme téměř vrstevnice.:)
A na okraj - "závidím" ti tu kamarádku, je mi sympatická nejen tím, že je astroložka, ale pokud si dobře pamatuju, jsme téměř vrstevnice.:)
neznámy | 25.4.2014 19:58
..." a taky je nejen vrstevnice, ale i Vodnářka !"
No však právě - to já vím, chodila jsem kdysi na její stránky, kde měla datum narození a tehdy mne to překvapilo, že jsme se narodily plus mínus ve stejný den!;)
Jenže teď se na její stránky nemůžu dostat, tak nevím, zda ještě funguje.
No však právě - to já vím, chodila jsem kdysi na její stránky, kde měla datum narození a tehdy mne to překvapilo, že jsme se narodily plus mínus ve stejný den!;)
Jenže teď se na její stránky nemůžu dostat, tak nevím, zda ještě funguje.
neznámy | 25.4.2014 20:34
Toš, Alica je rodačka z Brna, otec Jihoameričan (proto to příjmení, a to je ještě hodně zkrácené), studovala mimo jiné DAMU s Matonohou a Liškou, pak se ale začala věnovat jen astrologii. Cca před 16ti lety jsem u ní s astro začínal, pak jsme se i s jejím manželem Davidem hodně sblížili, začali se navštěvovat. Moc ráda jezdila k nám na Valašsko. Začala se hodně věnovat léčitelství, ale možná to trochu přepískla, vzala si toho na sebe asi příliš. Poslední rok moc nekomunikuje, má zdravotní problémy. Ale určitě bude ráda, že má další spřízněnou dušičku :D (jo -asc. Štír a tam je fčil Saturn :( )
neznámy | 25.4.2014 21:15
Dík za reakci....
Jó, tak před 16 lety já o astrologii věděla jen to, že existuje 12 (slunečních) znamení....:D, ale pak jsem to rychle začala dohánět, i když stále "vím, že nic nevím"-LOL-
No a o Saturnu mi povídej - od loňska nám dává pěkně zabrat (já Vodnář, manžel Lev, takže kvadráty na Slunko, pak na Saturny v nativu....oba ho máme ve Vodnáři), máme pěkně hnusné období (já ztráta práce - krach firmy, manžel vážné zdravotní problémy - od prosince marodí s tím, čeho se většina lidstva nejvíc obává........, no už aby Saturňák vlezl do Střelce...i když, to mi zas bude dělat opozici na Lunu, no fujtajbl tak jak tak...-SAD-
Jó, tak před 16 lety já o astrologii věděla jen to, že existuje 12 (slunečních) znamení....:D, ale pak jsem to rychle začala dohánět, i když stále "vím, že nic nevím"-LOL-
No a o Saturnu mi povídej - od loňska nám dává pěkně zabrat (já Vodnář, manžel Lev, takže kvadráty na Slunko, pak na Saturny v nativu....oba ho máme ve Vodnáři), máme pěkně hnusné období (já ztráta práce - krach firmy, manžel vážné zdravotní problémy - od prosince marodí s tím, čeho se většina lidstva nejvíc obává........, no už aby Saturňák vlezl do Střelce...i když, to mi zas bude dělat opozici na Lunu, no fujtajbl tak jak tak...-SAD-
neznámy | 25.4.2014 22:34
Hele Vody, Teď to (budoucno) neřeš. Jednak:
1) I "blbé" tranzity nemusí znamenat vůbec, ale vůbec nic. Záleží na tom, jestli ten program - úkol máš/nemáš ve svém radixu (potažmo osudu),nebo synastrii a taky jestli už jej máš (nebo jako pár) zpracovaný, nebo nee.
2) Dvojice Lev/Vodnář - znám několik takových párů, nemají to z počátku jednoduché ale jsou vlastně dvě strany jedné mince :D
3) dávám Ti úplně za pravdu, sám jsem lef :D : Zdravotní problémy, ztráta energie, bolesti kloubů, zubů, deprése ... mám pokračovat? Hotový hypochondr :D. Ááále (to se mi zalíbilo -to ááále ve filmu Desperado) já vím, že je to jen dočasná situace. A když tě to(nebo manžela), nebo vlastně aj mně nezabije...... šak víš:D :D
1) I "blbé" tranzity nemusí znamenat vůbec, ale vůbec nic. Záleží na tom, jestli ten program - úkol máš/nemáš ve svém radixu (potažmo osudu),nebo synastrii a taky jestli už jej máš (nebo jako pár) zpracovaný, nebo nee.
2) Dvojice Lev/Vodnář - znám několik takových párů, nemají to z počátku jednoduché ale jsou vlastně dvě strany jedné mince :D
3) dávám Ti úplně za pravdu, sám jsem lef :D : Zdravotní problémy, ztráta energie, bolesti kloubů, zubů, deprése ... mám pokračovat? Hotový hypochondr :D. Ááále (to se mi zalíbilo -to ááále ve filmu Desperado) já vím, že je to jen dočasná situace. A když tě to(nebo manžela), nebo vlastně aj mně nezabije...... šak víš:D :D
neznámy | 26.4.2014 16:51
Děkuju za podporu, však já to i tak "řeším" - teda vlastně neřeším:D, nechám se unášet proudem života, jako lístek ve větru a co má přijít, to přijde.
Ad Vodnář - lev ....klasika, opozice se silně přitahují, však víme. Ale kdyby jste vy Lvi nebyli občas tak sobečtí a poživační, to nás Vodnáře děsně vytáčí...já vím, musíme se to v životě od vás trochu naučit a já už to taky po 30 letech soužití s "pánem tvorstva" zvládám...-LOL-
Ad Vodnář - lev ....klasika, opozice se silně přitahují, však víme. Ale kdyby jste vy Lvi nebyli občas tak sobečtí a poživační, to nás Vodnáře děsně vytáčí...já vím, musíme se to v životě od vás trochu naučit a já už to taky po 30 letech soužití s "pánem tvorstva" zvládám...-LOL-
neznámy | 27.4.2014 23:41
CO JE TO OSUD? Osud je podle mně výmluva svádění životních nezdarů a neuspěchu . Nepřijmutí vlastní zodpovědnosti. Je jasné , že máme určitou karmu, která není těžká jinak bychom nežili tady, ale v africe, kde je hlad atd, atd. Dále máme plán své duše, která nás vede do situací abychom něco pochopili a nešli proti ni . V momentě kdy to pochopíme, se to změní. Zbytek pozemského života, je na nás. Tvoříme si ho sami, svým myšlením, negativními emocemi, nepřejícností závistí. To vše se nám vrací jako bumerang spět a prožijeme si to naplno. Znovu jsi za to můžeme jenom mi sami. Tím chci říci, ano vše co se děje na světě můžeme ovlivnit a nejenom na světě , ale především bychom mněli začít u sebe
Stránka:
Počítam horoskop...