Kdo se chce učit poznávat sebe sama od druhých, zůstane člověkem z druhé ruky.

Kdybych byl dostatečný blázen, abych vám nějaký systém nabídl, a vy dostateční šílenci, abyste se podle něj řídili, pouze byste něco napodobovali a kopírovali, něčemu se podřizovali, cosi akceptovali. Pokud to uděláte, ustavíte nad sebou autoritu někoho druhého a mezi touto autoritou a vámi bude okamžitě rozpor. Pokusíte se uskutečnit, co vám bylo řečeno, a zjistíte, že toho například nejste schopni. Máte své zvláštní sklony, puzení a tendence, které nejsou v souladu s přejatým systémem, a hned je z toho konflikt. Čeká vás dvojaký život mezi ideologií systému a vaší každodenní existencí. Ve snaze ideologii vyhovět potlačíte sebe sama, jenomže pravdou není ideologie, nýbrž to, co jste. Kdo se chce učit poznávat sebe sama od druhých, zůstane člověkem z druhé ruky.

Jiddu Krishnamurti

Myslíte si že nám systémy duchovních nauk včetně následování vůdců pomáhají k sebepoznání? Anebo nás jen dostávají do závislostí a zmatků. :)

Zdroj
http://www.jiddu-krishnamurti.net/cs/volnost-ktera-nevi/krishnamurti-volnost-ktera-nevi-01

Myslím si, že nám systémy duchovných náuk vrátane nasledovania vodcov pomáhajú k sebepoznaniu.
Každá, úplne každá skúsenosť, je ďalším krokom k sebapoznaniu. Aj skúsenosť závislostí a zmätku.
Takže tá otázka je položená zle. Nie je to buď-alebo, ale môže to byť oboje súčasne.

'Ve snaze ideologii vyhovět potlačíte sebe sama, jenomže pravdou není ideologie, nýbrž to, co jste. Kdo se chce učit poznávat sebe sama od druhých, zůstane člověkem z druhé ruky.'

Svoju cestu som si vybrala, nepotrebujem aby ma niekto tahal "vyssie" a manipuloval so mnou. Literaturu precitam, s niecim suznim, z niecoho sa poucim, a to mi staci.

Tvoje logika:

"Myslím že nám války včetně následování válečných vůdců pomáhají k míru.
Každá, úplně každá zkušenost války je jen dalším krokem k míru. "

Stejnětak zmatek a závislost pomáhá k sebepoznání. ;)

"Závislostí a zmatkem k sebepoznání."

Je jinak řečeno: "Bojovat za mír je jako šukat za panenství". :D

Haha, tomuto veľmi dobre rozumiem. :)
Jiddu mi je bližší než Osho.
Je to môj duchovný vodca. -LOL-

Nie, vážne, nenasledujem, nemám to v povahe.

Nevidim problem v "dvojatem" zivote.
Nepovazuji to za nic neprirozeneho.

Jeden zivot je o mne a druhy zivot je divadlo pro druhe.

Vsichni jsme asi v dospelosti herci.

Napriklad i diskuze jsou vetsinou o herectvi.

-THUMBSUP-

Presne tak, nakoniec to možno pochopíš a niečo z Teba bude! -SHINY-

Tvoja analógia nie je presná.
Skúsenosť so zmätkom a závislosťou je neoceniteľná pre budúcu nezávislosť, nie je to vedomý akt ako Tvoje prirovnanie.
Človek si nepovie, tak, teraz idem byť závislý na guruovi a nechám sa uviesť do zmätku. Jemu sa to stane. A neskôr si uvedomí, že bol v zmätku a závislý. Táto skúsenosť mu v budúcnosti pomôže vyvarovať sa toho. Je to nový poznatok o sebe. Je to teda sebapoznanie.
Nič nelogické na tom nevidím, dokonca si myslím, že je to skoro až nevyhnutné si niečím takým prejsť.

Sugestivní otázky dávají obvykle lidi, kteří se nechtějí nic dozvědět a chtějí jen potvrzovat svůj názor, takže mě vlastně tvůj způsob kladení otázek vůbec nepřekvapuje.

Já nečekám potvrzování mého názoru.
To je nyní jen tvoje domněnka.
Myslím si že špatně chápeš smysl diskuse. Můžu přece klást sugestivní otázky aniž bych si chtěl potvrdit jen svůj názor.
Nejde o potvrzování anebo vyvracení, jde o celou plejádu zajímavých myšlenkových forem které můžou najít uplatnění, rozvinout fantazii, prohloubit mysl, dát člověku možnost podívat se na věc z různých úhlů pohledů a tím zvětšit kapacitu mysli, rozšířit vědomí.
Není to nic neobvyklého. Uživali to už řečtí filosofové. Anebo budhističtí mniši.
Uznávám že moje témata bývají trochu rozdílná od jiných přispivatelů, ale jenom některá. Co na tom?
Myslím si že se shodneme, že na téma jako je cesta sebepoznání těžko bude existovat jednoznačný, daný názor. Vůbec si nemyslím, že Jiddu Krishnamurti svoje tvrzení bral jako něco definitivního, jako nějakou PRAVDU pravd. Neměnná prohlášení.
Mysím si že podával náhled z "druhé strany". Rozšiřoval obzor jeho posluchačů.
Mněl tu schopnost a byl tím geniální. Je to dar.
Já se s ním nijak nesrovnávám, on mněl mozek génia a já si o sobě nemyslím že jsem génius. Vnímám u sebe že v některých ohledech zadrhávám například. Vnímám různá omezení své mysli a svého myšlení.

Nuž ale pokud mně považuješ za primitiva který se ukájí odstředivou venřvoucí sebeprezentací, pak je zřejmé že naše komunikace asi má někde mezery v kmitočtech vysílač/přijímač což může být oboustranné nebo jednostranné v každém případě nejsem sto tuto poruchu momentálně odstranit. Neboť se za hlásnou troubu ani strážnolu věž nepovažuju a po možných virech v prostředí které někde zkreslují přenos dat či dalších příčinách chyb v přenosu nepátrám. :-)
Můžu jen vyladit sebe a o to se snažím. Aby mi bylo rozumět.

Mít názor není nic špatného. Být si vědom proč ho mám je ale myslím si lepší. To je proces práce s myslí. Není jednoduchý. A já nehledám jednoduché a přímočaré odpovědi. Všichni tady poznáváme sami sebe.

Pokud rozumíš textu Krishnamurtiho, je to výborné.
Myslím si že moje otázky tady nejsou důležité. Jde o to jak rozumíme textu.
A to se pozná podle toho jak nad ním uvažujeme, jak reagujeme.

Takže Baraka není v této diskusi zajímavý. Mluvíme prosím o Krishnamurtim. On je tady někdo kdo přináší zajímavé postřehy. Já ne. A diskutujeme nad jeho textem. Já ten text nenapsal. I když s ním momentálně souzním. Takže si myslím že se tady nemusíme zabývat mými "kvalitami".

Ano, ale Jiddu Krishnamurti nepodává svůj výklad z pohledu časovosti, z pohledu dlouhé cesty zkušenostmi.
Krishnamurti podává svůj výklad z pohledu tzv.krátké cesty, okamžitého uvědomění.
Což je z textu zřejmé.

Věta "bojovat za mír" nedává v tomto významu smysl. Pokud budeš používat tvoji logiku cesty zkušenostmi což děláš, budeš tvrdit, že válkami dojdeme míru. Což není pravda. Válka je totiž válka a mír je mír. Mohli bychom dojít míru válkou ale jen za předpokladu že už začala a musíme se bránit a to z pohledu časovosti. Pokud ještě nezačala, pak válka znamená přípavu na válku a ne na mír. Stejnětak Krisnhamurti neposílá své posluchače do pole získávat zkušenosti nutné k sebepoznání. Tvrdí že toho není potřeba. A s tím souhlasím. K tomu abychom poznali oheň nemusíme se nutně spálit.

Stejnětak zmatek je zmatek, a sebepoznání je sebepoznání.
Buď se nacházíš ve stavu sebepoznání - a pak rozumíš citátu že "chaos není cestou k sebepoznání" nýbrž stavem poznání postrádajícím, stejnětak jako citátu "šukáním se panenství nedosáhne", anebo se nacházíš ve stavu zmatku a pak je celkem jedno co si myslíš, protože to bude vždy mylné..

Takže válkou se mír nedosáhne. Je to velmi jednoduché. Krishnamurti nemluví o cestě k sebepoznání. Krishnamurti mluví o sebepoznání samotném. To je podstatný rozdíl. Který jsi přehlídl buď záměrně anebo nevědomě. To nechám na tobě.

Sebepoznání není možné dosáhnout v čase. Proto může být tvoje cesta zkušenostmi nekonečná. Sebepoznání je záležitost okamžiku.

Tvoja otázka znela

Myslíte si že nám systémy duchovních nauk včetně následování vůdců pomáhají k sebepoznání? Anebo nás jen dostávají do závislostí a zmatků


na tú som odpovedal a na svojej odpovedi nenachádzam chybu, ani si nemyslím, že som čosi prehliadol.

Tvoje otázky tam stojí, takže jsem myslela, že je asi takovým způsobem nekladeš jen tak pro nic za nic.

Myslím si to samé co neznámý, podle mě všechno, co nás nějakým způsobem osloví, vypovídá o nás samotných a vede k sebepoznání, i kdyby to měli být satanisti, jehovisti, nebo nevím co. Ovšem za jednoho podstatného předpokladu, že jsme schopni sebereflexe, bez ní neexistuje pokrok.

Nerozumím tvému příměru, že bojovat za mír je stejné, jakože zmatek vede k sebepoznání. Přeci prostředky, jakými je dosaženo cíle, nemusí vždycky nutně mít stejnou povahu jako cíl. Někdy skrze bolest může být dosaženo něčeho krásného, takže proč ne sebepoznání skrze zmatek? Zmatek prožívá v určitém období svého života skoro každý a většina lidí se s odstupem času dokážou ve svých emocích mnohem lépe vyznat, nevidím na tom vůbec nic nelogického.

Aby sme poznali oheň, sa musíme nutne spáliť.
Možno nie priamo v tomto konkrétnom tele a vtelení, ale niekto tú skúsenosť urobiť už musel. A je uložená v kolektívnom nevedomí.

Nie, vojna nie je príčinou mieru. Ale je nevyhnutným kontrastom k jeho rozoznaniu. Bez vojny by mier nebol.

A bez času by nebolo sebapoznania :)

Já to okopíruju tobě. Neznámý tomu nějak nerozumí.

"Sebepoznání není možné dosáhnout v čase. Proto může být tvoje cesta zkušenostmi nekonečná. Sebepoznání je záležitost okamžiku."

Oni se ti lidé zorientují časem ze svého zmatku né díky zmatku samotnému. Zmatek není prostředek. Oni se zorientují jen díky pochopení. Okamžiku. Záblesku poznání. Jen a jen díky záblesku poznání. Utrpení, válka, bolest, nejsou prostředky k dosažení míru, lásky, pochopení. Kdyby tomu tak bylo, vedly by války k míru ale tak tomu není, války plodí zase jen zbrojení čehož jsme svědky. Bolest plodí bolest což si můžeme zkusit. To je zkušenost. A naopak žádná zkušenost neříká že bolestí dosáhneme něco krásného.

Teprve okamžik pochopení je tím agens který nás vede k cíli.

Pochopení je dar shora. Prostředek k pochopení je naše mysl, náš mozek. Nikoli to co s tímto mozkem provádíme. Žádné cvičení ani technika, systém, ani sledování gurua nepomohou dosáhnout cíl - sebepoznání.

Válka, bolest, nesnáze, zmatek, jsou omezení. Rozumím tomu tak, že tvoje myšlení se nyní nachází v časovosti. Zkus se na věc podívat z úhlu pohledu věčnosti, a bude ten pohled správný. Jsi mír, klid, harmonie a štěstí. Dovede tě ke štěstí bolest, utrpení? Ne.

Jde o pochopení že není potřeba vůbec nic dělat. Stačí si jen uvědomit že jsi mír, štěstí a láska. Tečka. Konec. Tady je cíl. A nepotřebovala jsi k tomu cestu utrpením.
Koukej dovnitř, ne ven. To je kouzlo krátké cesty.

Krishnamurti je génius.

Prosim tě, a kdyby to ten Krishnamurti nenapsal, tak bys na to přišel sám?

Jaktože žádná zkušenost neříká, že bolestí dosáhneme něco krásného? Tak třeba porod, to není zrovna běhat po louce a čichat ke květinkám:D, ale ten cíl, je naprosto dokonale krásný. A mohla bych pokračovat.

Myslíš si že jsi černá a máš se stát bílou. A k tomu má vést cesta, sbírání zkušeností.
Ale není to tak.
Celý fígl je v tom že jsme už bílí. Tak tomu je.

Tvrdím jednu věc. K poznání vede kvantový skok. Ale žádná cesta.
Jen změna pinu. (atomového čísla)
Je to jako transformace.
K poznání nevede csta. Ale jen ten skok.
Takže válka je záležitost sféry temna. Tam není mír. Nikdy nebude. Temno musí zmizet. A ta změna se neodehrává zespod. Ale shora. Paprsek příchází shora. Ne z utrpení a války. Ty jsou nekonečné stejně jako světlo poznání.
V poznání nejsou války.

V míru se nezbrojí.

Takže jde o "přepnutí" vypínače v našem mozku. Z off na on.

Tak například porod.

Nevím jestli znáš moji diskusi z najdise o porodech vlastovi markovi a knížce Michele Odenta.
https://www.kosmas.cz/knihy/192338/prirozene-funkce-orgasmu-pri-milovani-porodu-a-kojeni/


Bolest při porodu není vůbec nutná, naopak. Michele Odent dokazuje že bolestný porod je záležitost nepochopení procesů v lidském těle. Hodně narážel a i dneska mu hází staré struktury klacky pod nohy. Ale přesto už vede spoustu seminářů pro lékaře a má přednášky pro laiky kde přednáší jak dosáhnout bezbolestný porod.

Nutnost bolesti u porodu je mýtus, nepravda.

Tato kniha o mužských a ženských orgasmech přesvědčí kohokoliv, že lidskost se ocitá před nezbytnou, zásadní změnou. Díky vyspělým metodám asistovaného početí a císařských řezů, díky pokrokům anesteziologie a farmakologie a díky potravinářskému průmyslu, mohou dnes ženy dítě počít, porodit a také své novorozeně krmit, aniž by se musely spoléhat na vyplavení "hormonálního koktejlu lásky". Lidská inteligence a vynalézavost udělala z hormonů lásky cosi nadbytečného. Zkusme se podívat do budoucnosti a zamysleme se nad naší civilizací v širším kontextu. V sázce je budoucnost lidstva.