Cesty tela i ducha -
kanibalizmus-dilema
neznámy | 14.7.2014 01:27
No tento příběh je starý,ale dobře....jedla bych i svoje kamarády.. a nebo možná bych nejedla svoje kamarády, anebo možná bych nejdřív ze všeho hledala plynový vaříč a pak bych teprve jedla své kamarády...už jste někdy někdo z diskutujících měli hlad?Tím myslím hlad??????
neznámy | 14.7.2014 08:05
V horách, kde jsou do všech světových stran jen kilometry kamene, ledu a sněhu, v 5000 m n.m.? Promiň nechci podceňovat tvoje schopnosti, ale vážně bych tě chtěla vidět, jak hledáš jiné řešení.
Btw stačí namátkově přečíst kterýkoli z dostupných materiálů a věděla bys, co všechno během těch 72 dnů podnikli a jak vynelézaví byli, že asi neseděli jen v letadle na zadku a nežrali se navzájem, bylo to věru krajní řešení.
Btw stačí namátkově přečíst kterýkoli z dostupných materiálů a věděla bys, co všechno během těch 72 dnů podnikli a jak vynelézaví byli, že asi neseděli jen v letadle na zadku a nežrali se navzájem, bylo to věru krajní řešení.
neznámy | 14.7.2014 22:12
Len telo? :) No ja neviem skusala som jest neochutene tvrdsie bravcove maso a skoro som sa povracala. Ja by som asi fakt zjedla miesto toho nejake kamienky. Nakoniec by som aj tak skoncila ako potrava pre ostatnych.... Keby ste sa naozaj ocitli v takejto bezvychodiskovej situacii a neskor by dosla aj takato potrava, tak co potom, no??
neznámy | 14.7.2014 22:43
Ja s tebou súhlasím. V naozaj extrémnych situáciách sa častokrát v človeku vynoria také veci, ktoré dovtedy spali a prejavia sa až keď príde ich čas - a nie vždy je to len o jedle ako podmienke prežitia - dejú sa veci, ktoré by človek v takej situácii čakal najmenej. Samozrejme, nie je to pravidlom, no stáva sa a častejšie, ako si ľudia myslia.
neznámy | 15.7.2014 00:26
Na túto otázku je u mňa jednoznačná odpoveď - zomrela by som od hladu. Zamdlela by som už pri pohľade na iných ako to robia alebo pri vlastnej myšlienke na to. Jediná možnosť kedy by som to konzumovala je, že by som nevedela, že je to ľudské mäso...ak by ma niekto oklamal, že je to ulovená zver. Inak by som prijala smrť s pokorou.
neznámy | 15.7.2014 00:45
Ja nehovorím že NIKDY, ako tu hore dobre odporúčajú, že človek nemá hovoriť.
Fakt človek nevie ako sa zachová v extrémnych situáciách, ale je pravda, že psychika hrá velkú úlohu, stačilo by mi povedať že jem potkana, údajne lahodné mäsko a už len ked to píšem tak sa mi zavrela záklopka v hrdle a striaslo ma -ROLL- Nemohla by som napríklad potkanie mäso zhltnúť , ale v extréme - ktovie ?
Pri fidlikaní kúskov z kamaráta by mi zrejme prišlo tak nevolno, že by som sa ďalej už nedostala, si myslím ..ja. neviem odhadnúť, čo by prevážilo, či ten pud sebazáchovy alebo ten blok v krku, v tomto momente sa s tebou stotožňujem, asi by som omdlela..
Fakt človek nevie ako sa zachová v extrémnych situáciách, ale je pravda, že psychika hrá velkú úlohu, stačilo by mi povedať že jem potkana, údajne lahodné mäsko a už len ked to píšem tak sa mi zavrela záklopka v hrdle a striaslo ma -ROLL- Nemohla by som napríklad potkanie mäso zhltnúť , ale v extréme - ktovie ?
Pri fidlikaní kúskov z kamaráta by mi zrejme prišlo tak nevolno, že by som sa ďalej už nedostala, si myslím ..ja. neviem odhadnúť, čo by prevážilo, či ten pud sebazáchovy alebo ten blok v krku, v tomto momente sa s tebou stotožňujem, asi by som omdlela..
neznámy | 15.7.2014 00:49
Predstav si že by sme na nejakom stretnutí Zverokruhákov zapadli v závejoch, odkial by nešlo vyjsť a po mesiaci by sme museli rozkrájať miestnu zveroelipsu..-LOL--LOL-:D-ROLL-
to by byla mňamka, či ?? -LOL- neni on taký trocha už húževnatý ? vlastne čo trepem, húžvovitý som chcela napísať -LOL--ROFL--FLOWER-
??
to by byla mňamka, či ?? -LOL- neni on taký trocha už húževnatý ? vlastne čo trepem, húžvovitý som chcela napísať -LOL--ROFL--FLOWER-
??
neznámy | 15.7.2014 00:55
-LOL- že "len telo".. Ja nedokážem zjesť ani srnčie na víne, lebo si predstavím to krásne plaché zvieratko..A to nie som vôbec vegetarián. tak kde je oproti tomu kamarát ??
A čo keby niektorí mali príliš veľa tuku ? Nechytil by nás žlčník ?-NOSMILE-
však mäso ako mäso píšeš..
A čo keby niektorí mali príliš veľa tuku ? Nechytil by nás žlčník ?-NOSMILE-
však mäso ako mäso píšeš..
neznámy | 15.7.2014 01:23
U mňa by ten pud sebazáchovy asi neprevážil. Telo by to odmietalo, kým by som to psychicky neprijala. A ja by som to neprijala. V Afrike kde sú hladové doliny ľudia tiež zomierajú od hladu a ako tu písala niekde marikacontos nepojedajú sa navzájom....to je tiež extrémna situácia, pretože to jedlo nemajú, aj keď im nehavarovalo žiadne lietadlo......
Ale v súvislosti s týmto som si spomenula na situáciu "čo by ste robili" typu dvaja horolezci, a keď sa chceš zachrániť toho pod sebou musíš odrezať, inak neprežijete ani jeden. V takejto situácii by sme zrejme neprežili obaja, pretože by som to nedokázala urobiť. Okrem toho pri mojej "šikovnosti" by som nás oboch v panike odrezala ešte prv než by mi to napadlo, že ja by som mohla prežiť. -LOL-
Ale ak by som to urobila, a toho druhého by som odrezala, s tým, že ja by som prežila, ako sa poznám, neskôr by som si aj tak siahla na život, lebo by som sa s tým nedokázala vyrovnať. Zošalela by som z toho. Nikdy by som s tým nedokázala žiť, ani keby som sa každý deň presviedčala, že to bolo nevyhnutné. Je to samozrejme práve o tej psychike a o sile osobnosti. Každý sa pozná a pozná svoje možnosti. Verím na osud a na to, že sa veci nedejú náhodou, lebo náhody neexistujú. Ak je mi daná záchrana, tak príde. Ak nie, je to skúška. Buď prežijeme obidvaja alebo nikto.
Ale v súvislosti s týmto som si spomenula na situáciu "čo by ste robili" typu dvaja horolezci, a keď sa chceš zachrániť toho pod sebou musíš odrezať, inak neprežijete ani jeden. V takejto situácii by sme zrejme neprežili obaja, pretože by som to nedokázala urobiť. Okrem toho pri mojej "šikovnosti" by som nás oboch v panike odrezala ešte prv než by mi to napadlo, že ja by som mohla prežiť. -LOL-
Ale ak by som to urobila, a toho druhého by som odrezala, s tým, že ja by som prežila, ako sa poznám, neskôr by som si aj tak siahla na život, lebo by som sa s tým nedokázala vyrovnať. Zošalela by som z toho. Nikdy by som s tým nedokázala žiť, ani keby som sa každý deň presviedčala, že to bolo nevyhnutné. Je to samozrejme práve o tej psychike a o sile osobnosti. Každý sa pozná a pozná svoje možnosti. Verím na osud a na to, že sa veci nedejú náhodou, lebo náhody neexistujú. Ak je mi daná záchrana, tak príde. Ak nie, je to skúška. Buď prežijeme obidvaja alebo nikto.
neznámy | 15.7.2014 02:16
No a to je právě ta otázka????Jak někdo může jednoznačně říct coby kdyby?
Zažila jsem v životě dost vyhrocených situací a ti o kterých by člověk řekl,že oni budou ti,kteří teda jako fakt.....byli ouplně v krdýlce a naopak....takže...lidská psychika a ještě okořeněná situací,kdy nemáš moc možností a nebo téměř žádné...zajímavé si o tom psát z těch domů a bytů,kde sice není třeba úplně narvaná lednice,ale něco se vždycky najde,kde si hodíš na záda deku,když tě začne zebat,jó to je pohoda....,ona je to pohoda i z místa,kde jsi třeba sice bezdomovec,ale občas někdo něco dá a nebo vyžebráš,nejspíš je to i pohoda na místech,kde je hodně chudo,protože pořád máš tu možnost jít a něco s tím udělat...a oni taky udělali,ale prostě potřebovali sílu...a tu jen ze vzduchu nezískáš.....
Zažila jsem v životě dost vyhrocených situací a ti o kterých by člověk řekl,že oni budou ti,kteří teda jako fakt.....byli ouplně v krdýlce a naopak....takže...lidská psychika a ještě okořeněná situací,kdy nemáš moc možností a nebo téměř žádné...zajímavé si o tom psát z těch domů a bytů,kde sice není třeba úplně narvaná lednice,ale něco se vždycky najde,kde si hodíš na záda deku,když tě začne zebat,jó to je pohoda....,ona je to pohoda i z místa,kde jsi třeba sice bezdomovec,ale občas někdo něco dá a nebo vyžebráš,nejspíš je to i pohoda na místech,kde je hodně chudo,protože pořád máš tu možnost jít a něco s tím udělat...a oni taky udělali,ale prostě potřebovali sílu...a tu jen ze vzduchu nezískáš.....
neznámy | 15.7.2014 06:37
Ja myslím, že elipsák je tu pre mnohých ťažko stráviteľný, asi by ako potravu volili niekoho iného -PUH-
A čo sa týka tej dilemy...tak ozaj nikdy nehovor nikdy. Pretože som si istá, že ocitnúť sa v takej situácii, moje premýšľanie by nebolo totožné s premýšľaním momentálnym, čiže racionálne sa teraz vyjadrovať, že jaaaa nieeee nemá nič spoločné s tým, čo by sa zrejme dialo potom.
Aj keď ja osobne by som asi umrela skôr, ako by som sa vôbec do takej situácie dostala...asi :)
A Zornička....ako potrava tiež nie som bohviečo, samá kosť a koža, ok? -WINKIE-
A čo sa týka tej dilemy...tak ozaj nikdy nehovor nikdy. Pretože som si istá, že ocitnúť sa v takej situácii, moje premýšľanie by nebolo totožné s premýšľaním momentálnym, čiže racionálne sa teraz vyjadrovať, že jaaaa nieeee nemá nič spoločné s tým, čo by sa zrejme dialo potom.
Aj keď ja osobne by som asi umrela skôr, ako by som sa vôbec do takej situácie dostala...asi :)
A Zornička....ako potrava tiež nie som bohviečo, samá kosť a koža, ok? -WINKIE-
Saffiyah | 15.7.2014 06:41
Sukně z listí / A Fringe of Leaves
Autor: Patrick White
V příběhu situovaném do druhé čtvrtiny 19. století a rozvíjejícím autentické motivy trosečnických tragédií a dobrodružství sleduje autor dramatický zápas o přežití v zákeřném oceánu i v drastických podmínkách divošského kočování a zároveň jím ověřuje zděděné a zvolené hodnoty svých postav, ba sám smysl jejich rozporuplné existence. Sebevědomí viktoriánské Anglie je zde konfrontováno s nepřiznávanými hlubinami koloniální říše, s pravěkým životním způsobem australských domorodců a s brutalitou trestaneckých táborů, které se staly základnami pro osídlování Austrálie.
V této knize nakonec dojde až ke kanibalizmu, jenže k němu vede dlouhá cesta, kdy se podmínky radikálně změní a s nimi i myšlení jemné civilizované dámy... Asi navždy.
Autor: Patrick White
V příběhu situovaném do druhé čtvrtiny 19. století a rozvíjejícím autentické motivy trosečnických tragédií a dobrodružství sleduje autor dramatický zápas o přežití v zákeřném oceánu i v drastických podmínkách divošského kočování a zároveň jím ověřuje zděděné a zvolené hodnoty svých postav, ba sám smysl jejich rozporuplné existence. Sebevědomí viktoriánské Anglie je zde konfrontováno s nepřiznávanými hlubinami koloniální říše, s pravěkým životním způsobem australských domorodců a s brutalitou trestaneckých táborů, které se staly základnami pro osídlování Austrálie.
V této knize nakonec dojde až ke kanibalizmu, jenže k němu vede dlouhá cesta, kdy se podmínky radikálně změní a s nimi i myšlení jemné civilizované dámy... Asi navždy.
Stránka:
Počítam horoskop...