Cesty tela i ducha -
Adrenalýn a strach ze smrti
neznámy | 16.5.2013 08:49
Tak jsem dostal nápad, že taky vyzkouším ten adrenalýýn, abych věděl, o co tam jako jde. a protože parťačka na lezení se mi vrátila do brna, nemám s kým lízt, tak jsem šel sám. na skály do šárky. bez lana.
no chvílema jsem byl připosranej strachy. jeden blbej krok, vylomenej chyt a je ze mě mrzák, v lepším případě.
když jsem to dolez nahoru a lehnul si na louky mezi ovčí hovínka, říkám si. čeho se na tý smrti člověk vlastně bojí? toho že nebude? nebo bolesti která bude předtím, než nebude? nebo toho, že se to nepovede a skončí na vozejku? strach ze smrti je praktickej, ale platí to vždycky? nemáme ho prostě víc, než by bylo zdravý?
Hormóny štěstí se mi teda žádný nevyplavily, ale bůhví co jinýho, protože trenky jsem měl zpředu úplně durch (pochcaný nebyly, je to zvláštní, asi nějakej extrémně divokej pot, ale zezadu a v pase byly úplně suchý). Ale tak po půlhoďce jsem si všim, že si začínám víc vážit obyčejnejch věcí.
je tohle (kromě hormonů) důvod, proč to lidi k těmhle zážitkům táhne? Možná. DOma mě pak napadlo, že naši předci byli hrozně často v kontaktu se smrtí, ať už jako lovci nebo oběti, ale my téměř vůbec, pokud nepočítám návštěvy babiček na JIpce apod.
Možná, že ten život s bezprostředním vědomím smrti měl kvalitu, která nám dneska strašně chybí a musíme to dohánět jinudy, jinak, náhražkama.
Jo a ještě něco,
je to šílený, ale je to fakt návykový.
Asi se tam budu muset vrátit.
no chvílema jsem byl připosranej strachy. jeden blbej krok, vylomenej chyt a je ze mě mrzák, v lepším případě.
když jsem to dolez nahoru a lehnul si na louky mezi ovčí hovínka, říkám si. čeho se na tý smrti člověk vlastně bojí? toho že nebude? nebo bolesti která bude předtím, než nebude? nebo toho, že se to nepovede a skončí na vozejku? strach ze smrti je praktickej, ale platí to vždycky? nemáme ho prostě víc, než by bylo zdravý?
Hormóny štěstí se mi teda žádný nevyplavily, ale bůhví co jinýho, protože trenky jsem měl zpředu úplně durch (pochcaný nebyly, je to zvláštní, asi nějakej extrémně divokej pot, ale zezadu a v pase byly úplně suchý). Ale tak po půlhoďce jsem si všim, že si začínám víc vážit obyčejnejch věcí.
je tohle (kromě hormonů) důvod, proč to lidi k těmhle zážitkům táhne? Možná. DOma mě pak napadlo, že naši předci byli hrozně často v kontaktu se smrtí, ať už jako lovci nebo oběti, ale my téměř vůbec, pokud nepočítám návštěvy babiček na JIpce apod.
Možná, že ten život s bezprostředním vědomím smrti měl kvalitu, která nám dneska strašně chybí a musíme to dohánět jinudy, jinak, náhražkama.
Jo a ještě něco,
je to šílený, ale je to fakt návykový.
Asi se tam budu muset vrátit.
neznámy | 16.5.2013 10:13
a jinak je to ofiko disciplína, říká se jí free solo.
pozor, drastický záběry;)
hlavně ten z 2:25 fakt nepobíram http://www.youtube.com/watch?v=HrX0ohmu1zw
pozor, drastický záběry;)
hlavně ten z 2:25 fakt nepobíram http://www.youtube.com/watch?v=HrX0ohmu1zw
neznámy | 16.5.2013 10:54
Příhodné téma, taky lezu a občas mi tak v půli cesty rupne v bedně a ochromí mne strach, nemlžu nahoru ani dolu, jen tak křečovitě visím. Není tak dávno, co jsem přemýšlela, čeho se vlastně tak bojím, přišla jsem na to, ž právě toho, že se nezabiju... a že to bude kure*sky bolet.
Žabkažabulienka | 16.5.2013 12:03
Niečo čudné na mne pri dívaní sa na to je, že už mi tak nebije srdce, lebo som tých kúskov videla už viac. Je to aj o skúsenosti a o tom, ako vitálne je telo a čistá myseľ (tie ostatné veci ako potreba pocitu slobody, alebo byť na hrane.... nezabúdajúc). pravdpodobne. Ja by som však do toho nešla :D Ja fakt neviem, kde sa tí ľudia držali :D Mne stačilo vyliezž na náš Kriváň alebo na Rysy, a povedala som priateľovi, že naspäť sa ide vrtuľníkom, lebo ja to dolu nezvládnem. :D Len tak si liezť po skalách bez výstroje, to už je pre mňa iba na dívanie :)
neznámy | 16.5.2013 12:17
:D si vystihla ženo -LOL-
Někdy když lezu po skalách, nemám lano ani výstroj, tak to skenuju, kama by se asi dalo...a pak lezu, až jsem v určité části skály, zjistím, že to navrch nejde, ale dolů je to ještě horší, tak odpočívám, a přemýšlím, když se neudržím jak se zrakvím, z nějakých cca 10 metrů, na ty šutry pod skalou....jestli se mi rozštěpí kosti, nebo bude konec, tak se nějak zmobilizuju a lezu navrch :D vždycky nad tím přemýšlím asi tak 2-3 sekundy a pak lezu...nepřemýšlím...to samé je motorka nebo lyže, letím jak kameň a vím co se může stát, ale nějak na to nemyslím...celkově adrenalin miluju, pak mám pocit že žiju,..se smrtí přichází i život, kdo neumírá, nežije...je to paradox, sedět na prdeli a nežit je smrt už před fyzickou smrtí....O.o
Někdy když lezu po skalách, nemám lano ani výstroj, tak to skenuju, kama by se asi dalo...a pak lezu, až jsem v určité části skály, zjistím, že to navrch nejde, ale dolů je to ještě horší, tak odpočívám, a přemýšlím, když se neudržím jak se zrakvím, z nějakých cca 10 metrů, na ty šutry pod skalou....jestli se mi rozštěpí kosti, nebo bude konec, tak se nějak zmobilizuju a lezu navrch :D vždycky nad tím přemýšlím asi tak 2-3 sekundy a pak lezu...nepřemýšlím...to samé je motorka nebo lyže, letím jak kameň a vím co se může stát, ale nějak na to nemyslím...celkově adrenalin miluju, pak mám pocit že žiju,..se smrtí přichází i život, kdo neumírá, nežije...je to paradox, sedět na prdeli a nežit je smrt už před fyzickou smrtí....O.o
neznámy | 16.5.2013 12:43
jo, to je přesný, a taky mi včera došlo, kolik faktorů tam hraje roli, počínaje lezeckou inteligencí, zkušenostma, znalostma hornin (já mám 95 kilo a při každým chytu se modlím, aby vydržel..), lezečkama, povrchem skály - včera najednou v půlce skály koukám na mechy-zezdola nebyly vidět, kloužou jak sviň, atp.
ale řeším to tu i kvůli tomu společensko historickýmu kontextu. před chvílí mě napadlo, že to je pro hodně lidí možná náhrada za iniciační obřady, který se u původních národů bežně vyskytujou. v nich hraje klíčovou roli právě strach z bolesti a ze smrti. vtipný je, že při nich umírá minimum populace, narozdíl třeba od víkendovejch rallye na dálnicích.
ale řeším to tu i kvůli tomu společensko historickýmu kontextu. před chvílí mě napadlo, že to je pro hodně lidí možná náhrada za iniciační obřady, který se u původních národů bežně vyskytujou. v nich hraje klíčovou roli právě strach z bolesti a ze smrti. vtipný je, že při nich umírá minimum populace, narozdíl třeba od víkendovejch rallye na dálnicích.
neznámy | 16.5.2013 12:47
nevím jeslti to jde srovnvávat, důvody k těm činnostem jsou možná podobný, ale v ruský ruletě de facto nemáš šanci nic ovlivnit, krom následnýho výstřelu. při lezení jo..
možná budu generelizovat, ale RR podle mě hrávali blázni, ztoskotanci. tihle lezci mi jako ztroskotanci nepřijdou, myslím, že maj život docela rádi. jen prostě nemůžou žít bez rizika.
možná budu generelizovat, ale RR podle mě hrávali blázni, ztoskotanci. tihle lezci mi jako ztroskotanci nepřijdou, myslím, že maj život docela rádi. jen prostě nemůžou žít bez rizika.
neznámy » Žabkažabulienka | 16.5.2013 13:20
Krivan a Rysy su nic; ale niektore skaly by som neliezla asi ani so zabezpecenim. Ale zase som lyzovala/zjazd/ ako blazon....
neznámy | 16.5.2013 13:24
Žabkažabulienka | 16.5.2013 14:22
No to je pravda, že to nič nie je, ale ja nie som lezec, nikdy som nebola a ani som len neskúsila po lezeckej stene. :D Takže ja som sa bála aj na klasických horách :D Už sa zas bojím menej :)
neznámy » Žabkažabulienka | 16.5.2013 14:54
Ja som to nebrala ako lezenie, ale ako turistiku:) Je pravda, ze mnohi to vzdali kvoli nepriazni pocasia a fyzickemu stavu-chybali im sily. Ale naozaj to nebolo nebezpecne.
No ja som proste vsade vyliezt musela:D Aj ked mi mrzli ruky a nohy, neviem co to bolo vo mne-ROLL- Asi dokazat si sama sebe, ze na to mam...liezla som i 18 hodin v kuse, druhy den zase...chyba mi to, teraz nemozem-NOSMILE-
No nie kvoli adrenalinu, adrenalinove sporty mi nikdy nechybali-NOOO-
No ja som proste vsade vyliezt musela:D Aj ked mi mrzli ruky a nohy, neviem co to bolo vo mne-ROLL- Asi dokazat si sama sebe, ze na to mam...liezla som i 18 hodin v kuse, druhy den zase...chyba mi to, teraz nemozem-NOSMILE-
No nie kvoli adrenalinu, adrenalinove sporty mi nikdy nechybali-NOOO-
Žabkažabulienka | 16.5.2013 15:00
:) Ja som po tom kedysi túžila, ale nejako som vekom pripustila, že chcem ešte žiť a náhoda je blbec. Nedávno som videla video o lietaní len v akomsi špeci oblečení, a to je fakt guráž :P A cez rôzne dutiny v skalách... No takého muža (akého som videla vo videách) by som pre svoje deti nechcela :) Ale trebárz skočiť si banji, to by sa mi páčilo, alebo splavovať nejakú divokú rieku... ale asi len tak raz v živote. A čo sa týka turistiky, no vtedy som sa už šplhala, už som to nepovažovala za turistiku :D bolo to vzrušenie, a strach zároveň... že sa už nevrátim. :D
neznámy » Žabkažabulienka | 16.5.2013 15:31
Nikdy som neriskovala, ale ako vravis nahoda je blbec. Uz som tu o tom pisala v diskusii Nahoda...
Nie, takych veci som sa vzdy bala...len raz som skocila z lietadla, len raz som podnikla plavbu na rozburenej rieke-whiteriver rafting...a stacilo mi.
Ani ja by som nechcela muza, ktory denne riskuje zivot pre svoju zabavu - zila by som v neustalom strachu. Ale co zeny policajtov, hasicov, zachranarov atd?-CONFUSED-
Zivot je tak vzacny a zaroven krehky...
Turistika je fajn...:) Mala a Velka Fatra, moje oblubene miesta na turistiku...ach, toho je na Slovensku vela:)-HEART-
Nie, takych veci som sa vzdy bala...len raz som skocila z lietadla, len raz som podnikla plavbu na rozburenej rieke-whiteriver rafting...a stacilo mi.
Ani ja by som nechcela muza, ktory denne riskuje zivot pre svoju zabavu - zila by som v neustalom strachu. Ale co zeny policajtov, hasicov, zachranarov atd?-CONFUSED-
Zivot je tak vzacny a zaroven krehky...
Turistika je fajn...:) Mala a Velka Fatra, moje oblubene miesta na turistiku...ach, toho je na Slovensku vela:)-HEART-
Počítam horoskop...