Astrológia a horoskopy -
VÝZNAM ÉRY VODNÁŘE
neznámy | 5.3.2017 00:44
Význam éry Vodnáře
Začátek tohoto nového věku především znamená, že naše sluneční soustava se plně dostala do nebeské oblasti souhvězdí Vodnáře a tím bezprostředně do radiační oblasti Centrálního slunce galaxie. Vzhledem ke zvláštním konstelacím hvězd, které souvisejí se souhvězdím Vodnáře, pociťujeme radiační vliv toho to Centrálního slunce tak intenzivně jako v žádném jiném věku, ani předcházejícím ani budoucím. Proto také nikoliv neprávem hovoříme o Zlatém věku.
Věk Vodnáře však byl signalizován již 3. února 1844, když jsme vstoupili do vnějšího okraje zlatého záření. Tak se v současné době nacházíme v kritické fázi přechodného období, kdy na jedné straně stále ještě dostáváme kmity minulého věku Ryb, které ovšem rychle slábnou, a na druhé straně nás ale také zasahuje vyzařování věku Vodnáře, které se stále více zesiluje. To, co se zde v průběhu 185 let odehrává, lze v menším měřítku zhruba přirovnat ke změně ročních období, kdy po zimě přichází jako, přičemž ovšem tato změna probíhá pomalu a nikoliv ze dne na den.
Skončený věk Ryb byl v první řadě charakterizován vraždami a zabíjením, hrubým násilím, náboženským fanatismem, bludnou vírou, čáry, mystikou, nejrůznějšími kultovními jevy a dalšími negativními aspekty nejhoršího druhu a odstínu.
Ryba patří k vodě, avšak Vodnář vzduchu, takže to vypadá tak, jakoby létající ryba vyskakovala z vody a během letu se proměnila v ptáka. A tato metamorfóza již trvá 185 let. Lidstvo postižené slepotou pomalu vystupuje z temné jeskyně a dostává se mu postupně stále více světla nového poznání. Toto přechodné období lze zřejmě nejlépe charakterizovat slovem „zlom“. Dosavadní staromódní budova našeho života, v níž jsme žili a která je na zhroucení, musí být za každou cenu stržena, bez ohledu na ztráty. Současně ale již vznikají základy pro vybudování nového domu. Vzhledem k nepříznivým vlivům věku Ryb však všechny tyto proměny bohužel neprobíhají bez komplikací, ba právě naopak. Jsou spojeny se strašnými válkami a revolucemi, s terorem, fanatismem, mocichtivými politiky, nenávistí, sváry, se lží a falší, atd. Všechny tyto dluhy z minulosti je teď nutno draze splácet.
Zneklidněné hlavy ostatně již delší dobu malují čerta na zeď a hovoří o úplném zániku světa, Země apod. Že by ale celé lidstvo bylo dosouzeno k záhubě a dokonce sama Země že by měla zmizet, k tomu s určitostí nedojde. Přesto se nacházíme, jak každý ví, v současné době ve velmi nebezpečné situaci, a to v mnoha oblastech. V této souvislosti bych rád krátce citoval z 5. čísla únorového vydání našeho časopisu „Wissenswertes“ z roku 1989 na stránce 7:
„…například pokud jde o přelidnění, militarizaci a zbrojařský a zbrojařský průmysl, znečištění celého světa jedovatými látkami všeho druhu a radioaktivitou, o zločinnosti, mocenskou politiku, narkomanii, bludná náboženství, celosvětové nezdravé hospodářství ve všech oblastech, finanční vykořisťování atd., zneužívání chemie a jedů, terorismus, rasovou nenávist, obchod s lidmi, prostituci, anarchismus, zaklínání mrtvých, vyvolávání duchů a démonů, pokud jde o válečné akce, povstání, a tak dále a tak dále.“
K tomu ještě duží přírodní katastrofy v podobě zemětřesení, tornád, záplav, dále umírání lesů, klimatické změny, ozonová díra, nukleární hrozba, epidemie AIDS, sexuální zvrácenosti a mnohé další podobné jevy. Toto všechno jsou příznaky přechodného období, v němž se nyní nacházíme.
Bezpochyby bylo také dosaženo netušeného pokroku ve všech možných oblastech života, zvláště pak v oblasti přírodních věd a techniky. V uplynulých desetiletích se objevilo tolik nových vynálezů a objevů jako dosud nikdy v minulosti. Bohužel na druhé straně nedokázal duševní vývoj s tímto rozvojem zdaleka držet krok, takže vznikla jen těžko překonatelná propast mezi obrovským pokrokem na poli vědy a techniky na jedné straně a stavem vývoje v oblasti etiky a sociálních věd na straně druhé. v podstatě nejsme v současném stadiu vůbec dostatečně zralí pro přírodovědné a technické úspěchy, dokud zneužíváme každý nový vynález pro negativní a vojenské účely a dokud jsou všechny přírodní zákonitosti obětovány na oltář materiální ziskuchtivosti. Tento rozpor je nutno odstranit, neboť visí jako Damoklův meč nad hlavou lidstva.
Často bývá věk Vodnáře také označován jako“Konečný věk“. To však souhlasí pouze v tom smyslu, že vše, co je přežilé a zastaralé, mizí, což také odpovídá skutečnosti. V žádném případě se však nejedná o definitivní konec, nýbrž o nový začátek, který se plně uplatní teprve v roce 2029.
Vysokofrekvenční duchovně energetické vibrace Centrálního sluce doslova zaplavují naši Zemi a ovlivňují epochu duchovního přelomu, který se bude projevovat převážně v pozitivní formě. Záření éry Vodnáře stimuluje vývoj naší planety a jejích obyvatel, a to tak účinně, že se nikdo nemůže natrvalo tomuto vlivu vyhnout. Tato nová éra s sebou přináší i to, že všechno, co dosud platilo a co potřebuje obnovu, se od základu změní, zlepší a přizpůsobí novému řádu. Kosmické vlivy se natolik zvyšují, že revoluční události, objevy a vynálezy jsou doslova na denním pořádku. V tomto povzneseném věku dochází také k mohutným změnám v duchovní oblasti. Intelektuální hlediska již nebudou samy o sobě rozhodující, nýbrž výše nad nimi budou stát duchovní znalosti a dovednosti. to, co potlačuje a zotročuje ducha, bude zničeno, jakmile překročí svůj negativní vrchol.
Tento nový začátek bude mít složité důsledky jak pro lidstvo ve svém celku, tak i pro každého jednotlivce. Ale to, jak jednotlivci na tyto vibrace reagují, je velmi rozdílné. Někteří je pociťují jako ohrožení a lpějí usilovně na tradičních věcech a více než kdy předtím slouží materiálním potřebám a požitkům. Jiní jsou zase postihování vnitřním neklidem a hledají ochranu u nejrůznějších náboženských směrů, které vyrůstají jako houby po dešti a berou své příznivce pod svá nebezpečná křídla. Zvláště mladí lidé se často dostávají do široce rozhozených sítí různých sekt a jejich lovců lidí. Tito údajní líčitelé a falešní proroci se zcela veřejně roztahují a vystrkují svá tykadla velmi úspěšně k novým obětem, které pak nestydatě využívají a svádějí na scestí. Nový věk si žádá svoji daň, a tak i zlomyslní lháři a podvodníci nacházejí úrodnou půdu pro svoji temnou činnosti. Jiná skupina lidí nachází domnělou úlevu v drogách, jejichž oběti dříve či později skončí u zločinu nebo v bahně lidské společnosti, pokud nejsou schopny se pozvednout. Bolestivé a časově náročné okliky jsou sice nepohodlné a nebezpečné , ale bohužel pro mnohé i nezbytné k tomu, aby po těchto peripetiích nakonec nalezli správnou cestu.
Nakonec existuje ještě skupina lidí, kteří jsou nejlépe vybaveni pro všechny pozitivní změny, a z tohoto důvodu jsou také ve vysoké míře citliví na kosmické vibrace, které jsou schopni zpracovávat. Naštěstí si tito lidé neponechávají své nově utvořené vědomí sami pro sebe, nýbrž zcela nevědomky je vyzařují do svého okolí, což pak vyvolává příslušné evoluční účiny.
Zlatý věk je začátkem reálného a opravdového života ve smyslu univerzálního tvůrčího řádu. Pozemský člověk se nebývalým způsobem duchovně povznese, avšak uplynou na naší planetě ještě celá staletí, než se lidský duch náležitě rozvine. Žádný jiný věk není schopen všechno povznést na nejvyšší možný vývojový stupeň tak jako tento. Zažijeme nejmohutnější evoluci, jaká se kdy udála. S pokrokem zlatého věku postoupí obyvatelé naší planety ve svém celkovém vývoji takříkajíc z mateřské školky po jednotlivých stupních až na vysokou školu, přičemž všichni vzpurní žáci odmítají se učit zůstanou nemilosrdně stranou, pokud neodhodí své nezpůsobné zvyky. Všechny zlé síly se musí radikálně změnit, pokud chtějí přežít.
Nová doba nám sice přinese obrovský pokrok v mnoha oblastech, ale vyžaduje od nás radikální přehodnocení našeho dosavadního pojetí života, které je příliš materialisticky zaměřeno, naplněno nereálnými věroukami, a jehož typickými rysy byly a jsou touho po majetku, touha po moci, egoismus a hašteřivost.
Nyní jde o to uvést do pohybu všechny páky, abychom se co možná nejrychleji dostali ze slepé uličky, v níž se naše lidstvo v současné době nachází. Toho však lze dosáhnout pouze a výhradně změnou vědomí, ve smyslu univerzální pravdy a při respektování zákonů a příkazů Stvoření.
V důsledku kosmických vlivů nás očekávají změny gigantických rozměrů, jaké svět dosud nepoznal. Tuto šanci je nutno využít a každý může svou hřivnou přispět k tomu, aby éra Vodnáře v budoucnu zazářila v plném lesku, což je přáním nás všech, kteří máme dobrou vůli.
Výklad pojmu: Precese
Pod vlivem gravitačních sil Slunce, planet, a také Měsíce, které se snaží vychýlit skloněnou zemskou osu, prování osa Země pomalý otáčivý pohyb podobný dětské „káče“, a to proti směru rotace země. Prodloužená zemská osa (nebeská osa) krouží jasnou za 25 860 let kolem severního pólu ekliptiky a v prostoru tak opisuje dvojitý kužel. Dodatečné kývání, které je způsobeno přitažlivou silou Měsíce, má za následek jakýsi potácivý pohyb, takže prodloužená zemská osa, resp. nebeský severní pól ve skutečnosti opisuje na nebeské klenbě tzv. precesní kruh překrývaný malými vlnami. Tento proces se nazývá nutace.
V důsledku precese se posouvá tzv. jarní bod každým rokem o 50,116 obloukových sekund, čímž se posune každých 2155 let o jedno souhvězdí na ekliptice dále a nakonec projde asi za 26 000 let (přesně řečeno 25 860 let) celým zvířetníkovým pásem ekliptiky.
http://hravje.blogspot.cz/2013/01/vyznam-ery-vodnare-gmoosbrugger.html
Začátek tohoto nového věku především znamená, že naše sluneční soustava se plně dostala do nebeské oblasti souhvězdí Vodnáře a tím bezprostředně do radiační oblasti Centrálního slunce galaxie. Vzhledem ke zvláštním konstelacím hvězd, které souvisejí se souhvězdím Vodnáře, pociťujeme radiační vliv toho to Centrálního slunce tak intenzivně jako v žádném jiném věku, ani předcházejícím ani budoucím. Proto také nikoliv neprávem hovoříme o Zlatém věku.
Věk Vodnáře však byl signalizován již 3. února 1844, když jsme vstoupili do vnějšího okraje zlatého záření. Tak se v současné době nacházíme v kritické fázi přechodného období, kdy na jedné straně stále ještě dostáváme kmity minulého věku Ryb, které ovšem rychle slábnou, a na druhé straně nás ale také zasahuje vyzařování věku Vodnáře, které se stále více zesiluje. To, co se zde v průběhu 185 let odehrává, lze v menším měřítku zhruba přirovnat ke změně ročních období, kdy po zimě přichází jako, přičemž ovšem tato změna probíhá pomalu a nikoliv ze dne na den.
Skončený věk Ryb byl v první řadě charakterizován vraždami a zabíjením, hrubým násilím, náboženským fanatismem, bludnou vírou, čáry, mystikou, nejrůznějšími kultovními jevy a dalšími negativními aspekty nejhoršího druhu a odstínu.
Ryba patří k vodě, avšak Vodnář vzduchu, takže to vypadá tak, jakoby létající ryba vyskakovala z vody a během letu se proměnila v ptáka. A tato metamorfóza již trvá 185 let. Lidstvo postižené slepotou pomalu vystupuje z temné jeskyně a dostává se mu postupně stále více světla nového poznání. Toto přechodné období lze zřejmě nejlépe charakterizovat slovem „zlom“. Dosavadní staromódní budova našeho života, v níž jsme žili a která je na zhroucení, musí být za každou cenu stržena, bez ohledu na ztráty. Současně ale již vznikají základy pro vybudování nového domu. Vzhledem k nepříznivým vlivům věku Ryb však všechny tyto proměny bohužel neprobíhají bez komplikací, ba právě naopak. Jsou spojeny se strašnými válkami a revolucemi, s terorem, fanatismem, mocichtivými politiky, nenávistí, sváry, se lží a falší, atd. Všechny tyto dluhy z minulosti je teď nutno draze splácet.
Zneklidněné hlavy ostatně již delší dobu malují čerta na zeď a hovoří o úplném zániku světa, Země apod. Že by ale celé lidstvo bylo dosouzeno k záhubě a dokonce sama Země že by měla zmizet, k tomu s určitostí nedojde. Přesto se nacházíme, jak každý ví, v současné době ve velmi nebezpečné situaci, a to v mnoha oblastech. V této souvislosti bych rád krátce citoval z 5. čísla únorového vydání našeho časopisu „Wissenswertes“ z roku 1989 na stránce 7:
„…například pokud jde o přelidnění, militarizaci a zbrojařský a zbrojařský průmysl, znečištění celého světa jedovatými látkami všeho druhu a radioaktivitou, o zločinnosti, mocenskou politiku, narkomanii, bludná náboženství, celosvětové nezdravé hospodářství ve všech oblastech, finanční vykořisťování atd., zneužívání chemie a jedů, terorismus, rasovou nenávist, obchod s lidmi, prostituci, anarchismus, zaklínání mrtvých, vyvolávání duchů a démonů, pokud jde o válečné akce, povstání, a tak dále a tak dále.“
K tomu ještě duží přírodní katastrofy v podobě zemětřesení, tornád, záplav, dále umírání lesů, klimatické změny, ozonová díra, nukleární hrozba, epidemie AIDS, sexuální zvrácenosti a mnohé další podobné jevy. Toto všechno jsou příznaky přechodného období, v němž se nyní nacházíme.
Bezpochyby bylo také dosaženo netušeného pokroku ve všech možných oblastech života, zvláště pak v oblasti přírodních věd a techniky. V uplynulých desetiletích se objevilo tolik nových vynálezů a objevů jako dosud nikdy v minulosti. Bohužel na druhé straně nedokázal duševní vývoj s tímto rozvojem zdaleka držet krok, takže vznikla jen těžko překonatelná propast mezi obrovským pokrokem na poli vědy a techniky na jedné straně a stavem vývoje v oblasti etiky a sociálních věd na straně druhé. v podstatě nejsme v současném stadiu vůbec dostatečně zralí pro přírodovědné a technické úspěchy, dokud zneužíváme každý nový vynález pro negativní a vojenské účely a dokud jsou všechny přírodní zákonitosti obětovány na oltář materiální ziskuchtivosti. Tento rozpor je nutno odstranit, neboť visí jako Damoklův meč nad hlavou lidstva.
Často bývá věk Vodnáře také označován jako“Konečný věk“. To však souhlasí pouze v tom smyslu, že vše, co je přežilé a zastaralé, mizí, což také odpovídá skutečnosti. V žádném případě se však nejedná o definitivní konec, nýbrž o nový začátek, který se plně uplatní teprve v roce 2029.
Vysokofrekvenční duchovně energetické vibrace Centrálního sluce doslova zaplavují naši Zemi a ovlivňují epochu duchovního přelomu, který se bude projevovat převážně v pozitivní formě. Záření éry Vodnáře stimuluje vývoj naší planety a jejích obyvatel, a to tak účinně, že se nikdo nemůže natrvalo tomuto vlivu vyhnout. Tato nová éra s sebou přináší i to, že všechno, co dosud platilo a co potřebuje obnovu, se od základu změní, zlepší a přizpůsobí novému řádu. Kosmické vlivy se natolik zvyšují, že revoluční události, objevy a vynálezy jsou doslova na denním pořádku. V tomto povzneseném věku dochází také k mohutným změnám v duchovní oblasti. Intelektuální hlediska již nebudou samy o sobě rozhodující, nýbrž výše nad nimi budou stát duchovní znalosti a dovednosti. to, co potlačuje a zotročuje ducha, bude zničeno, jakmile překročí svůj negativní vrchol.
Tento nový začátek bude mít složité důsledky jak pro lidstvo ve svém celku, tak i pro každého jednotlivce. Ale to, jak jednotlivci na tyto vibrace reagují, je velmi rozdílné. Někteří je pociťují jako ohrožení a lpějí usilovně na tradičních věcech a více než kdy předtím slouží materiálním potřebám a požitkům. Jiní jsou zase postihování vnitřním neklidem a hledají ochranu u nejrůznějších náboženských směrů, které vyrůstají jako houby po dešti a berou své příznivce pod svá nebezpečná křídla. Zvláště mladí lidé se často dostávají do široce rozhozených sítí různých sekt a jejich lovců lidí. Tito údajní líčitelé a falešní proroci se zcela veřejně roztahují a vystrkují svá tykadla velmi úspěšně k novým obětem, které pak nestydatě využívají a svádějí na scestí. Nový věk si žádá svoji daň, a tak i zlomyslní lháři a podvodníci nacházejí úrodnou půdu pro svoji temnou činnosti. Jiná skupina lidí nachází domnělou úlevu v drogách, jejichž oběti dříve či později skončí u zločinu nebo v bahně lidské společnosti, pokud nejsou schopny se pozvednout. Bolestivé a časově náročné okliky jsou sice nepohodlné a nebezpečné , ale bohužel pro mnohé i nezbytné k tomu, aby po těchto peripetiích nakonec nalezli správnou cestu.
Nakonec existuje ještě skupina lidí, kteří jsou nejlépe vybaveni pro všechny pozitivní změny, a z tohoto důvodu jsou také ve vysoké míře citliví na kosmické vibrace, které jsou schopni zpracovávat. Naštěstí si tito lidé neponechávají své nově utvořené vědomí sami pro sebe, nýbrž zcela nevědomky je vyzařují do svého okolí, což pak vyvolává příslušné evoluční účiny.
Zlatý věk je začátkem reálného a opravdového života ve smyslu univerzálního tvůrčího řádu. Pozemský člověk se nebývalým způsobem duchovně povznese, avšak uplynou na naší planetě ještě celá staletí, než se lidský duch náležitě rozvine. Žádný jiný věk není schopen všechno povznést na nejvyšší možný vývojový stupeň tak jako tento. Zažijeme nejmohutnější evoluci, jaká se kdy udála. S pokrokem zlatého věku postoupí obyvatelé naší planety ve svém celkovém vývoji takříkajíc z mateřské školky po jednotlivých stupních až na vysokou školu, přičemž všichni vzpurní žáci odmítají se učit zůstanou nemilosrdně stranou, pokud neodhodí své nezpůsobné zvyky. Všechny zlé síly se musí radikálně změnit, pokud chtějí přežít.
Nová doba nám sice přinese obrovský pokrok v mnoha oblastech, ale vyžaduje od nás radikální přehodnocení našeho dosavadního pojetí života, které je příliš materialisticky zaměřeno, naplněno nereálnými věroukami, a jehož typickými rysy byly a jsou touho po majetku, touha po moci, egoismus a hašteřivost.
Nyní jde o to uvést do pohybu všechny páky, abychom se co možná nejrychleji dostali ze slepé uličky, v níž se naše lidstvo v současné době nachází. Toho však lze dosáhnout pouze a výhradně změnou vědomí, ve smyslu univerzální pravdy a při respektování zákonů a příkazů Stvoření.
V důsledku kosmických vlivů nás očekávají změny gigantických rozměrů, jaké svět dosud nepoznal. Tuto šanci je nutno využít a každý může svou hřivnou přispět k tomu, aby éra Vodnáře v budoucnu zazářila v plném lesku, což je přáním nás všech, kteří máme dobrou vůli.
Výklad pojmu: Precese
Pod vlivem gravitačních sil Slunce, planet, a také Měsíce, které se snaží vychýlit skloněnou zemskou osu, prování osa Země pomalý otáčivý pohyb podobný dětské „káče“, a to proti směru rotace země. Prodloužená zemská osa (nebeská osa) krouží jasnou za 25 860 let kolem severního pólu ekliptiky a v prostoru tak opisuje dvojitý kužel. Dodatečné kývání, které je způsobeno přitažlivou silou Měsíce, má za následek jakýsi potácivý pohyb, takže prodloužená zemská osa, resp. nebeský severní pól ve skutečnosti opisuje na nebeské klenbě tzv. precesní kruh překrývaný malými vlnami. Tento proces se nazývá nutace.
V důsledku precese se posouvá tzv. jarní bod každým rokem o 50,116 obloukových sekund, čímž se posune každých 2155 let o jedno souhvězdí na ekliptice dále a nakonec projde asi za 26 000 let (přesně řečeno 25 860 let) celým zvířetníkovým pásem ekliptiky.
http://hravje.blogspot.cz/2013/01/vyznam-ery-vodnare-gmoosbrugger.html
neznámy | 5.3.2017 08:34
ja moc nesuhlasim, ze by mala nastat prave era vodnara...
moj nazor vysvetlujem tu:
http://www.zverokruh.sk/2012-koniec-sveta/
http://www.zverokruh.sk/astrologicke-clanky/astrochronologia-alebo-cykly-v-dejinach-ludstva-i/
moj nazor vysvetlujem tu:
http://www.zverokruh.sk/2012-koniec-sveta/
http://www.zverokruh.sk/astrologicke-clanky/astrochronologia-alebo-cykly-v-dejinach-ludstva-i/
neznámy | 5.3.2017 08:53
To je vic ideologie než faktů.
Souhvězdí Ryb je asi tak 2x delší než ostatní souhvězdí, takže než jarní bod toto souhvězdí opustí bude to trvat setsakramentsky dlouho.
Pokud vezmeme v potaz systém Fagan-*Bradley, který definuje siderická znamení zvěrokruhu stejně dlouhá po 30°rozložená podle osy Aldebaran 15°siderického býka a Antares 15°siderického Štíra, pak je Synetic Vernal Point (synetický jarní bod) 1.1.2000 5°15´49" siderických Ryb, 1.1.2050 4°33´26" siderických Ryb
Různé astrologické školy tvrdí různá data, kdy má jarní bod do souhvězdí Vodnáře přejít. Rakouští astrologové mají za to, že ve věku Vodnáře žijeme už od dob Anglické revoluce, Cheiro 1762, Carter 2160. Fagan 2369, Heindel 2658, Hand 2813, Gleadow po roce 3000.
A to nechávám stranou několik systémů indické ajanamši podle kterých je v současnosti jarní bod na 223°- 25° souhvězdí Ryb použita jako fidux, fiduciální hvězda Spica, o jejíž poloze se Indičtí astrologové už nedokáží shodnout, takže některé školy tvrdí že je na 29° jiné na 30°souhvězdí Panny
Když už tak se bavíme o bodu jarní rovnodennosti, tak bychom měli mluvit také o bodu podzimní rovnodennosti
Souhvězdí Ryb je asi tak 2x delší než ostatní souhvězdí, takže než jarní bod toto souhvězdí opustí bude to trvat setsakramentsky dlouho.
Pokud vezmeme v potaz systém Fagan-*Bradley, který definuje siderická znamení zvěrokruhu stejně dlouhá po 30°rozložená podle osy Aldebaran 15°siderického býka a Antares 15°siderického Štíra, pak je Synetic Vernal Point (synetický jarní bod) 1.1.2000 5°15´49" siderických Ryb, 1.1.2050 4°33´26" siderických Ryb
Různé astrologické školy tvrdí různá data, kdy má jarní bod do souhvězdí Vodnáře přejít. Rakouští astrologové mají za to, že ve věku Vodnáře žijeme už od dob Anglické revoluce, Cheiro 1762, Carter 2160. Fagan 2369, Heindel 2658, Hand 2813, Gleadow po roce 3000.
A to nechávám stranou několik systémů indické ajanamši podle kterých je v současnosti jarní bod na 223°- 25° souhvězdí Ryb použita jako fidux, fiduciální hvězda Spica, o jejíž poloze se Indičtí astrologové už nedokáží shodnout, takže některé školy tvrdí že je na 29° jiné na 30°souhvězdí Panny
Když už tak se bavíme o bodu jarní rovnodennosti, tak bychom měli mluvit také o bodu podzimní rovnodennosti
neznámy | 5.3.2017 08:55
můj diskusní příspěvek v konfrontaci názorů v revue Dotek č. 60 věnovanému Hledání nové spirituality z roku 2003
Jako astrolog, lépe řečeno humanistický a transpersonální astrolog – astrosymbolog musím upozornit na to, že teorie věků, (tzv. velký nebo platonský rok), založená na zpětném precesním pohybu jarní rovnodennosti hvězdnou oblohou je v západní, euroamerické astrologii poměrně nedávného data. Přestože precesi znal již Hipparchos (druhá polovina 2. století př.n.l.), euroameričtí astrologové ji začali připisovat zvláštní význam až na konci sedmdesátých let 19. století. První písemné zmínky v astrologické literatuře o precesní periodě 25 920 roků (platonský rok), tzn. o době, kterou bod jarní rovnodennosti – počátek tropického zvěrokruhu opřeného o rovnodennosti a slunovraty – potřebuje, aby prošel všemi souhvězdími a o jeho dělení na dvanáct platonských měsíců o délce trvání 2 160 roků, nacházíme teprve u anglického astrologa – teosofa A.J.Pearce v prvním dílu jeho The Textbook of Astrology, vydaném v Londýně roku 1879. Teorie nebo spíš hypotéza věků totiž vznikla na půdě Astrologické lóže Teosofické společnosti, odkud se během doby rozšířila do širokého povědomí, zejména během vzestupu hnutí zvaného New Age v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, jehož příslušníci obraceli pozornost mimo jiné i k astrologické symbolice, osvětlované literaturou nejrůznější úrovně, od naprosto pokleslých článků bulvárního tisku po vrcholná filosofická díla filosofa, hudebního skladatele a astrologa Dane Rudhyara.
Zásadní problém představuje určení počátku platonského roku a jeho členění na platonské měsíce, které jsou pojmenovány podle zodiakálních souhvězdí. Laická veřejnost má sice za to, že názory astrologů souzní v tom, že právě vstupujeme do Věku Vodnáře, ale nic není vzdáleno pravdě více než tento dojem. Stanovení počátku platonského roku totiž závisí na tom, k jakému prvku, nejčastěji hvězdě - stálici vztáhneme svá měření. Na tomto prvku – fiduxu se ovšem různé astrologické školy nedokázaly shodnout. Ve hře tak jsou nejen hvězdy Spika, Aldebaran, Regulus, ale i apex, galaktické centrum, průsečíky galaktického rovníku a ekliptiky a mnoho dalších prvků. Podle toho také vypadá datování vstupu do Věku Vodnáře. Zatímco členové Rakouské astrologické společnosti mají za to, že ve Věku Vodnáře žijeme od dob Anglické revoluce (1642), řada astrologických veličin a badatelů uvádí různá data 20. až 29. století n.l., Rupert Gleadow umisťuje tento přechod dokonce až do 31. století, přičemž všichni pro svá tvrzení snášejí přesvědčivé důkazy.
Nemenší zmatky v této věci působí také zaměňování významu znamení a souhvězdí zvěrokruhu. Euroamerická astrologie pracuje ve znameních tropického zvěrokruhu, jehož počátek je spojen s přechodem Slunce přes rovník okolo 21. března občanského kalendáře a zvířetníková souhvězdí, která můžeme vidět prostým okem na noční obloze, pro ni nemají zásadní význam, zohledňuje jednotlivé hvězdy. Protože je platonský rok členěn podle průchodu bodu jarní rovnodennosti souhvězdími, nelze platonské měsíce (souhvězdí) charakterizovat principy spojenými se znameními zvěrokruhu. Lapidárně řečeno, pro většinu školených euroamerických astrologů je znamení Vodnáře cosi úplně jiného než souhvězdí Vodnáře, s jehož významem se na západě, až na malou skupinu sideralistů, nepracuje. Neznalost rozdílů mezi znameními a souhvězdími se pak podepisuje na chybné formulaci otázek typu: „Myslíte si, že působení znamení Vodnáře, (do něhož v má důsledku precese vstoupit jarní bod rovnodennosti) nějak souvisí s nadcházející érou?“ V důsledku nemožnosti určit spolehlivě datum vstupu bodu jarní rovnodennosti do souhvězdí Vodnáře, nezbývá než na otázku Nového Věku Vodnáře rezignovat a poohlédnout se po jiných souvztažnostech, určených jevy, na nichž se všichni astrologové mohou shodnout a které nebudou tolik ovlivněny našimi nadějemi, přáními a předsudky.
Jedním z nepopiratelných jevů je přechod hvězdy Regulus ze znamení Lva do znamení Panny. Na význam Regula pro periodizaci dějin u nás upozornil RNDr. Milan Špůrek několika články a zejména knihou Tajemné rytmy dějin (2006), v níž dokládá podrobně svoji tezi, že Regulus, už podle jména je regulátorem segmentace času a v současné době, kdy se blíží jeho přechod do znamení Panny (rok 2011 nebo 2012 podle způsobu výpočtu polohy) naznačuje přechod z jednoho věku do věku dalšího. Kniha je přesvědčivá, ale podle mého názoru dr. Špůrek vynakládá až zbytečně mnoho úsilí na doložení, že Regulus leží na počátku souhvězdí Lva a že tedy počátek siderického zvěrokruhu leží právě 120° proti směru zvěrokruhu nebo 240°po směru zvěrokruhu. Z toho pak odvozuje, že rok 2011/2012 je přechodem z věku Berana do věku Býka. Veden principem logické úspornosti (Occamova břitva) mám za to, že je to příliš komplikované a že by pro naše potřeby stačilo říci, že s tím jak Regulus opustí znamení Lva a vstoupí do znamení Panny, nastane metaforický přechod z věku Lva, který byl spojen s tvůrčími projevy ega a bezstarostnou emocionální expanzí, do věku Panny, období sebereflexe a náprava předchozím krokem způsobených škod.
Takovým přesně určitelným jevem jsou vztahy – aspekty mezi planetami, zejména jejich konjunkce, tedy jejich setkání na stejném místě. Protože se zabýváme životem civilizací, jejich počátkem, rozmachem a úpadkem, můžeme pro naši potřebu použít vztahy mezi planetami Uranem, Neptunem a Plutonem, jejichž periody jsou dostatečně dlouhé. Konjunkce mezi Uranem a Neptunem se opakují po 172 rocích, mezi Uranem a Plutonem po 127 rocích a mezi Neptunem a Plutonem po 492 rocích. V období mezi lety 578 až 575 před n.l. došlo k právě mezi těmito planetami k sérii konjunkcí. Přelom 6. a 5. století před n.l. můžeme považovat z hlediska kulturně-historického za osové období. Další taková řada vzájemných a na sebe navazujících konjunkcí se odehraje v letech 3368 až 3371 n.l., tedy po čtyřech tisíciletích.
O astrologickém významu výše uvedených planet se ve zjednodušené podobě dozvíme od zakladatele humanistické a transpersonální astrologie Danea Rudhyara: „Dále tu máme tři transsaturnské planety – Urana, Neptuna a Pluta – ty se vztahují k poněkud tajuplnější schopnosti vlastní živočišným druhům, zejména člověku, ale zřejmě i mnoha formám kosmických a mikrokosmických organizací – totiž ke schopnosti proměnit se a přesáhnout vlastní omezení, schopnosti, která může být téměř s jistotou považována za reakci na výzvu „většího Celku“, v němž menší celek operuje jako organická součást schopná reagovat na změny Celku většího. Živý organismus může v semenu projít mutací, neboť se jako druh buďto přizpůsobuje novým planetárním podmínkám a některým zásadním změnám v biosféře, anebo činí nový a předem určený vývojový krok. Individualizovaný člověk je tím spíše schopen transformovat svou přirozenost zděděnou po předcích, či svou animální podstatu, zejména je-li podnícen vizí a příkladem Avatára (božského Projevení) ohlašujícího novou fázi lidské a planetární evoluce. Uran se vztahuje ke zjevení nového cíle nebo archetypu; Neptun k rozpuštění starých struktur, osobních a společenských; a Pluto k chaotickému stavu, který už obsahuje latentní příslib budoucí reorganizace.“ (Dane Rudhyar: Astrologická mandala – Výklad 360 sabiánských symbolů zvěrokruhu, Půdorys 2003, str. 332)
Poslední předchozí konjunkce Neptuna s Plutonem nastaly v letech 1891 až 1892 na 8°a 9°Blíženců, tedy v době, kdy Sigmund Freud, který rozbil dosud platné naivní představy o lidské psychice, začal analyzovat sny a položil tak základy psychoanalýzy.
K poslední předchozí konjunkci mezi Uranem a Plutonem došlo v letech 1965 a 1966 na 17°a 18°Panny, tedy v době, kdy to, co bylo dosud předmětem záliby některých extravagantních západních intelektuálů, tedy zájem o orientální filosofie, náboženství a psychotechniky, se dostalo do povědomí celé generace mladých lidí a položilo základ mj. i hnutí New Age.
Konečně v roce 1993 došlo ke konjunkcím Urana s Neptunem na 19°a 20°Kozoroha, jež lze dát do souvislostí s rozpadem bilaterálního světa, s obdobím všeobecné liberalizace poměrů a vrcholem myšlenkového směru nazývaného postmodernismus.
V současné době, zejména po zářijových událostech roku 2001, můžeme bohužel sledovat protiútok konzervativních a rigidních sil všeho druhu, „spiknutí starců“, (Saturn v opozici na Plutona), kteří se podobně jako v roce 1968 a 1969, snaží dobýt zpět území ztracená v minulém desetiletí.
Ze svého hlediska nepříliš typického astrologa, pozoruji probíhající intelektuální, duchovní a politickou bouři s dlouhodobým optimismem, ale s aktuálními obavami. Je zřetelné, že jde o projevy krize vědomí. Na jedné straně ve mně způsobují obavy neustále nová zjištění, čemu všemu dokáží lidé uvěřit (konjunkturální kulty a paranáboženství, L.T.Rampa, Castaneda, kontaktéři Bendova typu), na straně druhé ve mně vzbuzují naději myšlenky duchovních solitérů typu Kršnamúrtiho, Rudhyara a vědců, kladoucích základy nového paradigmatu jako jsou Sheldrake, Capra, u nás Neubauer, Komárek a nespočetná řada dalších. Pokud má „nové myšlení“ hledat inspiraci v tzv. esoterice, podle mého názoru zvláště v astrologii a alchymii, pak zejména proto, že obě tyto „tradiční vědy“ představují myšlenkový svět alternativní věroučným systémům dvou z mocenských důvodů sezdaných ortodoxií, přírodní vědy a náboženství. Je totiž nepochybné, že v sobě nachází čím dál větší zalíbení tvrdé jádro scientistů s fundamentalistickými teology všech možných náboženství a jejich denominací, kterémužto svazku je žehnáno z ekonomicko-politických mocenských kruhů. Možná jsou moje slova poněkud proklamativní a ideologicky zabarvená, ale protiútok konzervativců je na vzestupu, potopa represivních omezení našich svobod stoupá. Je nutné volat svobodomyslné lidi všemi prostředky do zbraně.
Jako astrolog, lépe řečeno humanistický a transpersonální astrolog – astrosymbolog musím upozornit na to, že teorie věků, (tzv. velký nebo platonský rok), založená na zpětném precesním pohybu jarní rovnodennosti hvězdnou oblohou je v západní, euroamerické astrologii poměrně nedávného data. Přestože precesi znal již Hipparchos (druhá polovina 2. století př.n.l.), euroameričtí astrologové ji začali připisovat zvláštní význam až na konci sedmdesátých let 19. století. První písemné zmínky v astrologické literatuře o precesní periodě 25 920 roků (platonský rok), tzn. o době, kterou bod jarní rovnodennosti – počátek tropického zvěrokruhu opřeného o rovnodennosti a slunovraty – potřebuje, aby prošel všemi souhvězdími a o jeho dělení na dvanáct platonských měsíců o délce trvání 2 160 roků, nacházíme teprve u anglického astrologa – teosofa A.J.Pearce v prvním dílu jeho The Textbook of Astrology, vydaném v Londýně roku 1879. Teorie nebo spíš hypotéza věků totiž vznikla na půdě Astrologické lóže Teosofické společnosti, odkud se během doby rozšířila do širokého povědomí, zejména během vzestupu hnutí zvaného New Age v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, jehož příslušníci obraceli pozornost mimo jiné i k astrologické symbolice, osvětlované literaturou nejrůznější úrovně, od naprosto pokleslých článků bulvárního tisku po vrcholná filosofická díla filosofa, hudebního skladatele a astrologa Dane Rudhyara.
Zásadní problém představuje určení počátku platonského roku a jeho členění na platonské měsíce, které jsou pojmenovány podle zodiakálních souhvězdí. Laická veřejnost má sice za to, že názory astrologů souzní v tom, že právě vstupujeme do Věku Vodnáře, ale nic není vzdáleno pravdě více než tento dojem. Stanovení počátku platonského roku totiž závisí na tom, k jakému prvku, nejčastěji hvězdě - stálici vztáhneme svá měření. Na tomto prvku – fiduxu se ovšem různé astrologické školy nedokázaly shodnout. Ve hře tak jsou nejen hvězdy Spika, Aldebaran, Regulus, ale i apex, galaktické centrum, průsečíky galaktického rovníku a ekliptiky a mnoho dalších prvků. Podle toho také vypadá datování vstupu do Věku Vodnáře. Zatímco členové Rakouské astrologické společnosti mají za to, že ve Věku Vodnáře žijeme od dob Anglické revoluce (1642), řada astrologických veličin a badatelů uvádí různá data 20. až 29. století n.l., Rupert Gleadow umisťuje tento přechod dokonce až do 31. století, přičemž všichni pro svá tvrzení snášejí přesvědčivé důkazy.
Nemenší zmatky v této věci působí také zaměňování významu znamení a souhvězdí zvěrokruhu. Euroamerická astrologie pracuje ve znameních tropického zvěrokruhu, jehož počátek je spojen s přechodem Slunce přes rovník okolo 21. března občanského kalendáře a zvířetníková souhvězdí, která můžeme vidět prostým okem na noční obloze, pro ni nemají zásadní význam, zohledňuje jednotlivé hvězdy. Protože je platonský rok členěn podle průchodu bodu jarní rovnodennosti souhvězdími, nelze platonské měsíce (souhvězdí) charakterizovat principy spojenými se znameními zvěrokruhu. Lapidárně řečeno, pro většinu školených euroamerických astrologů je znamení Vodnáře cosi úplně jiného než souhvězdí Vodnáře, s jehož významem se na západě, až na malou skupinu sideralistů, nepracuje. Neznalost rozdílů mezi znameními a souhvězdími se pak podepisuje na chybné formulaci otázek typu: „Myslíte si, že působení znamení Vodnáře, (do něhož v má důsledku precese vstoupit jarní bod rovnodennosti) nějak souvisí s nadcházející érou?“ V důsledku nemožnosti určit spolehlivě datum vstupu bodu jarní rovnodennosti do souhvězdí Vodnáře, nezbývá než na otázku Nového Věku Vodnáře rezignovat a poohlédnout se po jiných souvztažnostech, určených jevy, na nichž se všichni astrologové mohou shodnout a které nebudou tolik ovlivněny našimi nadějemi, přáními a předsudky.
Jedním z nepopiratelných jevů je přechod hvězdy Regulus ze znamení Lva do znamení Panny. Na význam Regula pro periodizaci dějin u nás upozornil RNDr. Milan Špůrek několika články a zejména knihou Tajemné rytmy dějin (2006), v níž dokládá podrobně svoji tezi, že Regulus, už podle jména je regulátorem segmentace času a v současné době, kdy se blíží jeho přechod do znamení Panny (rok 2011 nebo 2012 podle způsobu výpočtu polohy) naznačuje přechod z jednoho věku do věku dalšího. Kniha je přesvědčivá, ale podle mého názoru dr. Špůrek vynakládá až zbytečně mnoho úsilí na doložení, že Regulus leží na počátku souhvězdí Lva a že tedy počátek siderického zvěrokruhu leží právě 120° proti směru zvěrokruhu nebo 240°po směru zvěrokruhu. Z toho pak odvozuje, že rok 2011/2012 je přechodem z věku Berana do věku Býka. Veden principem logické úspornosti (Occamova břitva) mám za to, že je to příliš komplikované a že by pro naše potřeby stačilo říci, že s tím jak Regulus opustí znamení Lva a vstoupí do znamení Panny, nastane metaforický přechod z věku Lva, který byl spojen s tvůrčími projevy ega a bezstarostnou emocionální expanzí, do věku Panny, období sebereflexe a náprava předchozím krokem způsobených škod.
Takovým přesně určitelným jevem jsou vztahy – aspekty mezi planetami, zejména jejich konjunkce, tedy jejich setkání na stejném místě. Protože se zabýváme životem civilizací, jejich počátkem, rozmachem a úpadkem, můžeme pro naši potřebu použít vztahy mezi planetami Uranem, Neptunem a Plutonem, jejichž periody jsou dostatečně dlouhé. Konjunkce mezi Uranem a Neptunem se opakují po 172 rocích, mezi Uranem a Plutonem po 127 rocích a mezi Neptunem a Plutonem po 492 rocích. V období mezi lety 578 až 575 před n.l. došlo k právě mezi těmito planetami k sérii konjunkcí. Přelom 6. a 5. století před n.l. můžeme považovat z hlediska kulturně-historického za osové období. Další taková řada vzájemných a na sebe navazujících konjunkcí se odehraje v letech 3368 až 3371 n.l., tedy po čtyřech tisíciletích.
O astrologickém významu výše uvedených planet se ve zjednodušené podobě dozvíme od zakladatele humanistické a transpersonální astrologie Danea Rudhyara: „Dále tu máme tři transsaturnské planety – Urana, Neptuna a Pluta – ty se vztahují k poněkud tajuplnější schopnosti vlastní živočišným druhům, zejména člověku, ale zřejmě i mnoha formám kosmických a mikrokosmických organizací – totiž ke schopnosti proměnit se a přesáhnout vlastní omezení, schopnosti, která může být téměř s jistotou považována za reakci na výzvu „většího Celku“, v němž menší celek operuje jako organická součást schopná reagovat na změny Celku většího. Živý organismus může v semenu projít mutací, neboť se jako druh buďto přizpůsobuje novým planetárním podmínkám a některým zásadním změnám v biosféře, anebo činí nový a předem určený vývojový krok. Individualizovaný člověk je tím spíše schopen transformovat svou přirozenost zděděnou po předcích, či svou animální podstatu, zejména je-li podnícen vizí a příkladem Avatára (božského Projevení) ohlašujícího novou fázi lidské a planetární evoluce. Uran se vztahuje ke zjevení nového cíle nebo archetypu; Neptun k rozpuštění starých struktur, osobních a společenských; a Pluto k chaotickému stavu, který už obsahuje latentní příslib budoucí reorganizace.“ (Dane Rudhyar: Astrologická mandala – Výklad 360 sabiánských symbolů zvěrokruhu, Půdorys 2003, str. 332)
Poslední předchozí konjunkce Neptuna s Plutonem nastaly v letech 1891 až 1892 na 8°a 9°Blíženců, tedy v době, kdy Sigmund Freud, který rozbil dosud platné naivní představy o lidské psychice, začal analyzovat sny a položil tak základy psychoanalýzy.
K poslední předchozí konjunkci mezi Uranem a Plutonem došlo v letech 1965 a 1966 na 17°a 18°Panny, tedy v době, kdy to, co bylo dosud předmětem záliby některých extravagantních západních intelektuálů, tedy zájem o orientální filosofie, náboženství a psychotechniky, se dostalo do povědomí celé generace mladých lidí a položilo základ mj. i hnutí New Age.
Konečně v roce 1993 došlo ke konjunkcím Urana s Neptunem na 19°a 20°Kozoroha, jež lze dát do souvislostí s rozpadem bilaterálního světa, s obdobím všeobecné liberalizace poměrů a vrcholem myšlenkového směru nazývaného postmodernismus.
V současné době, zejména po zářijových událostech roku 2001, můžeme bohužel sledovat protiútok konzervativních a rigidních sil všeho druhu, „spiknutí starců“, (Saturn v opozici na Plutona), kteří se podobně jako v roce 1968 a 1969, snaží dobýt zpět území ztracená v minulém desetiletí.
Ze svého hlediska nepříliš typického astrologa, pozoruji probíhající intelektuální, duchovní a politickou bouři s dlouhodobým optimismem, ale s aktuálními obavami. Je zřetelné, že jde o projevy krize vědomí. Na jedné straně ve mně způsobují obavy neustále nová zjištění, čemu všemu dokáží lidé uvěřit (konjunkturální kulty a paranáboženství, L.T.Rampa, Castaneda, kontaktéři Bendova typu), na straně druhé ve mně vzbuzují naději myšlenky duchovních solitérů typu Kršnamúrtiho, Rudhyara a vědců, kladoucích základy nového paradigmatu jako jsou Sheldrake, Capra, u nás Neubauer, Komárek a nespočetná řada dalších. Pokud má „nové myšlení“ hledat inspiraci v tzv. esoterice, podle mého názoru zvláště v astrologii a alchymii, pak zejména proto, že obě tyto „tradiční vědy“ představují myšlenkový svět alternativní věroučným systémům dvou z mocenských důvodů sezdaných ortodoxií, přírodní vědy a náboženství. Je totiž nepochybné, že v sobě nachází čím dál větší zalíbení tvrdé jádro scientistů s fundamentalistickými teology všech možných náboženství a jejich denominací, kterémužto svazku je žehnáno z ekonomicko-politických mocenských kruhů. Možná jsou moje slova poněkud proklamativní a ideologicky zabarvená, ale protiútok konzervativců je na vzestupu, potopa represivních omezení našich svobod stoupá. Je nutné volat svobodomyslné lidi všemi prostředky do zbraně.
neznámy | 5.3.2017 08:56
Tady jsou zajimavosti o souhvezdi Vodnare. http://hvezdnouoblohou.wz.cz/vodnar.php
Treba tam kde je,je nejvetsi radioaktivita a v nem jsou dve hvezdy s 10000x vetsi svitivosti nez Slunce.
Věk Vodnáře, transformace vědomí https://www.psychologiechaosu.cz/kvantove-vedomi/vek-vodnare/
Hvězdářství - stará Mezopotámie a stara znameni http://myty.info/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2010020005
Treba tam kde je,je nejvetsi radioaktivita a v nem jsou dve hvezdy s 10000x vetsi svitivosti nez Slunce.
Věk Vodnáře, transformace vědomí https://www.psychologiechaosu.cz/kvantove-vedomi/vek-vodnare/
Hvězdářství - stará Mezopotámie a stara znameni http://myty.info/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2010020005
neznámy | 6.3.2017 07:28
Střed galaxie leží ve střelci.
V jádru naší Galaxie se nachází obří černá díra, která vykazuje jiné zajímavé astrofyzikální fenomény.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Galaktick%C3%A9_j%C3%A1dro
V jádru naší Galaxie se nachází obří černá díra, která vykazuje jiné zajímavé astrofyzikální fenomény.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Galaktick%C3%A9_j%C3%A1dro
neznámy | 6.3.2017 23:51
Což v praxi znamená že naše galaxie žádné centrální slunce nemá. -ROLL-
Ve středu Galaxie se nachází zdroj obrovské energie, černá díra. Září jako sto milionů Sluncí, ale svou velikostí by se vešel do oběžné dráhy Jupitera. Jeho celková hmotnost je asi milionkrát větší než sluneční. Tato hmota je téměř určitě černá díra, která „požírá“ mezihvězdný plyn a prach, který si přitahuje z prstence kupícího se kolem něj. Jak tento plyn padá na černou díru, zahřívá se a vysílá energii, kterou pozorujeme.
Možná je tam saturn požírající svoje děti. -ROLL-
http://objekty.astro.cz/nase/2233-stred-galaxie
Ve středu Galaxie se nachází zdroj obrovské energie, černá díra. Září jako sto milionů Sluncí, ale svou velikostí by se vešel do oběžné dráhy Jupitera. Jeho celková hmotnost je asi milionkrát větší než sluneční. Tato hmota je téměř určitě černá díra, která „požírá“ mezihvězdný plyn a prach, který si přitahuje z prstence kupícího se kolem něj. Jak tento plyn padá na černou díru, zahřívá se a vysílá energii, kterou pozorujeme.
Možná je tam saturn požírající svoje děti. -ROLL-
http://objekty.astro.cz/nase/2233-stred-galaxie
Počítam horoskop...