Astrológia a horoskopy -
syzygie - stále tomu nerozumiem
Jak se už ukázalo, s výjimkou těch řídkých případů, kdy k narození dochází přesně v okamžiku konjunkce Luny a Slunce, se člověk rodí až poté, co lunační cyklus už započal. Charakter tohoto specifického cyklu, v jehož průběhu se člověk narodil, je velmi důležitým faktorem při zjišťování základní povahy proudu vitálních sil, který zásobuje energií celý náš organismus (biologicky a psychologicky). A protože každý astrologický cyklus je poznamenán radikální charakteristikou bodu svého počátku, je pak novoluní před naším narozením nutně klíčem k základnímu charakteru naší vrozené vitality.
Když studujeme novoluní před narozením, musíme se v prvé řadě podívat na to, zda připadlo na totéž znamení zvěrokruhu, ve kterém je Slunce při narození. Jestliže jsou novoluní před narozením i natální Slunce v témže znamení, postihuje kvalita tohoto znamení rámcově celou povahu člověka; jestliže však natální Slunce a novoluní před narozením jsou ve dvou různých znameních, měla by být v osobnosti více nebo méně patrná zásadní dualita.
Každý astrologický faktor z doby před narozením představuje cosi, co má hluboké kořeny v minulosti. Na „minulost" se můžeme dívat jako na dědičnou, rodovou a kulturní minulost člověka, na jeho předky a všechno to, s čím byl konfrontován při narození: také můžeme o minulosti uvažovat jako o karmě převtělující se duše nebo duchovní entitě. At' ale bereme minulost jakkoli, vždycky má tendenci působit nějakým tlakem. Působí v nevědomí; a valí se jako vlna, často nečekaná a děsivá, z hlubin naší psychiky.
Kromě toho si musíme uvědomit, že dvě sousední znamení zvěrokruhu mají opačnou polaritu. Beran je mužské znamení, Býk je ženské znamení atd.
První se vztahuje k živlu ohně; druhý k živlu země. A proto když k novoluní před narozením dojde v Beranu a natální Slunce je v Býku, pak máme před sebou osobnost, jejíž dědičné, nevědomé životní podněty patří k cyklu, poznamenanému charakteristikami Berana; přes to je v každodenním životě energie Býka aktivnější a má větší vliv na všechny vědomé životní procesy. Neuvědomělá „ohnivost“ Berana se může projevovat jako nutkání emocionálně se uvolňovat typicky „beraním“ způsobem; bude ale kontrolovaná vědomou vůlí člověka, u kterého dominuje Býk. Přesto se může občas energie Berana náhle a překvapivě vydrat z hlubin psychiky na povrch a způsobit obrovskou spoušť, nebo alespoň uvolnit hluboko zakořeněné emocionální konflikty. Tak může povaha člověka zahrnovat mužské i ženské rysy; každopádně bude mít tendence ke složitosti a občas i nepředvídatelnosti.
Jestliže si určíme, do kterého natálního domu připadlo novoluní před narozením, pak snadněji pochopíme, jak asi budou působit psychologické a samozřejmě i biologické síly, které vyplouvají z hlubin nevědomí. Může to být dům, ve kterém leží natální Slunce, ale také to může být dům předcházející. Pokud jsou i znamení i domy tohoto novoluní a natálního Slunce rozdílné, pak se psychosomatický dualismus posiluje; osobnost má sklon fungovat ve dvou určitých sférách vlivu nebo činnosti.
Rudhyar: Lunační cyklus
Když k novoluní před narozením dojde velmi blízko k jedné z planet nativity, pak je možno se na tuto planetu dívat jako na jakýsi kanál osudu pro životní energie, které se přes osobnost tohoto člověka uvolňují.
Rudhyar: Lunační cyklus
Svoboda se může týkat jen schopnosti člověka vyvíjet autonomní, nedeterminovatelnou reakci na životní problémy a možnosti. Tento tlak a problémy vytvářejí zvláštní podmíněnost, kterou člověka při narození zatěžuje dědičnost a prostředí, Novorozenec tuto podmíněnost nemůže změnit. Je jejím produktem; rodí se s určitým souborem genů v prostředí určité rasy, rodiny, kultury a třídy. Všechny tyto faktory nutně podmiňuji jeho osobnost; utvářejí jeho „povahu“.
Neurčují však jeho reakci na ně, protože, jak předpokládám, uvnitř a vně jeho organismu existuje faktor indeterminismu - božská jiskra. A právě v této božské jiskře spočívá jeho potenciální svoboda. Tato svoboda je jen potenciální, protože může zůstat skrytá a nečinná, a obvykle tomu tak i je, s výjimkou kritických okamžiků v lidském životě. A tyto kruciální, kritické okamžiky jsou momentem rozhodování.
Rozhodnutí se může činit tím, čemu říkáme naše svobodná vůle - vůle nepřizpůsobovat se minulosti (to znamená zděděným vlivům a vlivům prostředí), a namísto toho přetvářet tuto minulost (svou „povahu“) nastolením nového vidění, nového cíle nebo uvědomění. Ale v mnoha případech, když nastává možnost pro takové rozhodnutí, dávná, hluboce zakořeněná energie naší „povahy“ (a v nás je to i minulost lidské rasy i karma individuální duše) toto transformující rozhodnutí znemožňuje, mate, nebo vede k polovičatosti.
Tehdy jsme svou minulostí „determinováni“; tehdy pozbýváme svou schopnost individuální svobody, danou Bohem, Znova upadáme do prenatálního stavu závislosti na Matce - „Matkou“ tu mám na mysli všechno, co nás drží v děloze a spoutává; naši rodinu, náboženství, tradice, třídní normy, konvenční morálku atd. Toto všechno naši osobnost nevyhnutelně podmiňuje; přesto to ale nemusí nutně determinovat naši reakci na problémy a příležitosti našeho života.
Rozdíl mezi těmito dvěma pojmy - podmiňovat a determinovat - je obrovský. Pokud tento rozdíl skutečně pochopíme, pak hořký konflikt mezi dvěma školami, kdy jedna učí, že člověk má svobodnou vůli, a druhá, že všemu vládne předurčenost (nebo osud), poněkud ztrácí smysl. Nikdo není absolutně svobodný, protože už samotný pojem „absolutní svobody" nemá ve skutečnosti žádný smysl; ale v kritických okamžicích rozhodování může každý člověk do určité míry transformovat svou přirozenou podmíněnost do něčeho širšího - a to nějakou tvůrčí reakcí, která byla nedeterminovaná a svou podstatou nepředvídatelná, dokud nebyla projevena.
Horoskop novoluní před narozením - a všechny ostatní retrográdní progrese a prenatální horoskopy - se vztahují k podmíněnosti naší povahy; tedy k té sféře naší osobnosti, kde nás minulost ponouká a často i nutí k tomu, abychom jednali podle starých schémat a tradic. Ale nativita vypočítaná pro přesný okamžik prvního výdechu symbolizuje potenciální možnost toho, aby naše rozhodnutí byla svobodná, transformující a tvůrčí.
Lunační cyklus, v jehož rámci se rodíme, představuje „vlnu života", která nás nese do bytí. Ale člověk, který přichází, aby se stal skutečně „individualitou" ve vědomém a transformujícím jáství, se musí z této vlny vynořit, dokonce i když je touto vlnou podporován. Jede na této vlně směrem, který si sám určil. A tato jízda je jeho skutečným osudem. Vlna se nakonec musí vrátit zpátky do mořských hlubin; ale to už může být člověk na břehu a svobodně kráčet po zemi.
Rudhyar: Lunační cyklus