Astrológia a horoskopy -
Psychopat -
Porucha osobnosti vzniká na základě nějakých zkušeností a toho,
jak se jeho duše s těmito zkušenostmi popere.
Např. neharmonicky na Neptun působí klamavě, člověk s výraznou Venuší
anebo Jupiterem nemusí pro poživačnost a nestřídmost udržet vůli,
zvlášť se slabým Saturnem a zdůrazněným IV. a XII. domem, a pak snáze
sklouzne k drogám, alkoholu, sebeklamu, chorobě; "něco se tím řeší".
Kdyby byl v pohodě, tak by nechlastal a jeho mozek by nevažadoval,
aby si vědomě zabíjel mozkové buňky, to je forma ničení/trestáníse, útěku.
Neharmonicky na Měsíc, Venuši může vzniknout po nějakém traumatu
nesociální chování, deprese, apatie, labilita, strach ze závazku, oddání se.
Introvertem a cholerikem se nikdo nestává jen tak. Vše má svůj důvod.
Např. časté kritizování a obava, že zklame, a tak raději mlčí, přitakává,
je flegmatikem protože v něm nebyla živena emotivnost, nebo se brání...
I narcismus je obrana:
http://ografologii.blogspot.sk/2008/06/narcismus.html
Sekundární narcismus vzniká emocionálním poraněním v dospívání
nebo dospělosti, kdy se libido, předtím obrácené na milovaný objekt,
při jeho ztrátě začíná obracet zpět na vlastní "já". To je do určité míry přirozené
a sebezáchovné, protože člověk "investuje" ztracenou energii zpět sám do sebe.
Vše odněkud pochází. Bláznů je vpravdě málo.
Jsou především zranění a nepřijatí, nějak v minulosti traumatizovaní lidé,
kteří nevědomky přenášejí své frustrace a nevyřešené dál, a to v podobě
po-chybností o sobě, o světě. Aneb:
jak může přijímat a milovat ten, kdož nebyl přijat a nezažil lásku,
ale jen pocit nedostatečnosti...?
Všichni potřebujeme lásku, ale víme, o čem je? Dáváme jen to,
co jsme poznali, co do nás bylo nasoukáno v dětství. Po té zamrzáme.
Nikdo není nelidským ufounem, "podivínství" odněkud pramení.
K sebepoznání pomůže psychoterapie, aby se rozuzlila příčina
zauzlení, blokád. Bohužel ke konfliktu se sebou každý nepřistoupí,
neb vyžaduje odvahu a trpělivost, a to není pohodlné egu
a ego prahne po snazší cestě: po pohodlném živení obalu,
a osobnost, duše tak stagnuje, neumí si své chování realisticky
věsvětlit, neví, proč tak koná, porč je mu zle, a schovává se
za alkohol, deprese, nevyrovnanost, hysterii: http://ografologii.blogspot.sk/2007/12/hysterie-v-psmu.html
Jo, psychoterapie, tedy dobrá psychoterapie by to mohla řešit. Ale máš pravdu, že se málokdo chce namáhat, a živí obal.
-ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE--ROLL--WINKIE--WALL--ROLL--WINKIE-
Jestli se člověk psychopatem rodí, nebo stává, jsme se nedohodli. Navrhuji tedy přijmout stanovisko zvířeelipsy, nemá chybu:)
Niektoré dg. sú aj dedičné. Takže môžu byť už v génoch.
Môže sa to vyvinúť aj neskôr, ale obyčajne u ľudí, ktorý majú nato potenciál - sú
labilnejší, prežili príliš zaťažujúce záležitosti, alebo nemali dostatočnú oporu v rodičoch a veľa ďalších pre nich nevhodných vecí o ktorých písal "bezprezdívkový
Me prvni psychiatricke vysetreni v 6 letech se mi libilo.
Na rozdil od beznych dospelich lidi,kteri se mne snazili paralizovat byli panove a pani na psychiatrii velice chapavi a fajn.
Dost veci si ode mne nechalo vysvetlit.
Kdyz se mne jeden prijemny vousaty doktor zeptal,proc kreslim postavy od nohou,tak stacilo strucne konstatovat :
"protoze jeste nevim jak dotycna postava bude velka"
Mrzel mne hodne telocvikar.Ve skoku do vysky mi od urcite vysky zakazal skakat.
Vadilo mu ze pristavam mimo dopadovou matraci.
Vubec nerespektoval dynamiku meho odrazu.Doted nevim kolik jsem mohl skocit do vysky.
Skoda ze ve skole nebyli jen prestavky a telocvik.-NOSMILE-