Astrológia a horoskopy -
Problematika tieňa a astrologia
neznámy | 9.3.2017 14:52
hehehe))) dobrý postreh!
z praxe: tieň je rub tej istej mince a raz nám ľudia zrkadlia rub a inokedy pre zmenu líc a líc je to fasa to svetlé slniečkové a isteže jeho zrkadlenie poteší viac))))) ale rubu sa zbaviť nejde max čo sa dá je s ním pracovať tak aby človek nedeštruoval seba ani iných, ono zbaviť sa rubu (tieňa) to už sa asi rovno vystreliť do vesmíru jak kométa ááááááááááááááááhh
noa k tomu fajčeniu asi tak že treba hľadať iný spôsob jak vypúšťať "paru" :D
z praxe: tieň je rub tej istej mince a raz nám ľudia zrkadlia rub a inokedy pre zmenu líc a líc je to fasa to svetlé slniečkové a isteže jeho zrkadlenie poteší viac))))) ale rubu sa zbaviť nejde max čo sa dá je s ním pracovať tak aby človek nedeštruoval seba ani iných, ono zbaviť sa rubu (tieňa) to už sa asi rovno vystreliť do vesmíru jak kométa ááááááááááááááááhh
noa k tomu fajčeniu asi tak že treba hľadať iný spôsob jak vypúšťať "paru" :D
neznámy | 9.3.2017 15:02
Fajcenie som kedysi povazovala za velice sexy:)...jesne, ze som v dvadsiadke fajcila, na dlhej nocnej co si zacnes a po rokoch som si s kolegynami, alebo kamoskami z casu na cas jednu dve bafla...no slukovat som sa ani nikdy nenaucila, aj ked som sa velmi snazila-LOL-...brata chapem a neviem ci ti zavidi a ak ano to je jeho tien, ktory vnima on, nie ty, ale viem ze si to myslela zo srandy:)
To o tych fajciaroch bol len maly priklad, kludne by sa to dalo napasovat aj na ine dolezitejsie veci.
Nieje to tak, ze fajciarov, alebo inych zavislakov nenavidim. Pokym ma svojou zavislostou neohrozuje a nenarusa moj komfort, nech si robi co chce.
A ja som fajcit prestala uplne len tak, pretoze mi to smrdelo...som fajnova-PUH-...a hlavne to uz vobec nepotrebujem:)
To o tych fajciaroch bol len maly priklad, kludne by sa to dalo napasovat aj na ine dolezitejsie veci.
Nieje to tak, ze fajciarov, alebo inych zavislakov nenavidim. Pokym ma svojou zavislostou neohrozuje a nenarusa moj komfort, nech si robi co chce.
A ja som fajcit prestala uplne len tak, pretoze mi to smrdelo...som fajnova-PUH-...a hlavne to uz vobec nepotrebujem:)
neznámy | 9.3.2017 15:02
To je myslim prave ta ukazka toho,ze je to stin.Kazdej muze kdykoli v prubehu zivota prehodnotit,prehodnocovat..Nekdo driv,nekdo pozdeji..Proc je tam vztek a nikoli tolerance a i vira,ze kazdej na to ma jako on se zavislosti zbavit,tak proc jim vycitat kdyz je to jakoby on sam ale v minulosti..A kdyz vidi sebe v minulosti nema pochopeni a trpelivost..To je stin.
neznámy | 9.3.2017 15:08
Fakt si to povazovala za sexi :)? Juuuj to aj ja :D a drzi ma to doteraz. Nechapem, co sa mi na tom tak paci :)... Mozno ta rebelia, ze by sa to nemalo? A mozno len ten pohlad na vyfukujuci dym (ale len z peknych ust) :D
Jasne, chapem, ze to je len priklad. Mna to len tak napadlo - trosku od veci :)
Jasne, chapem, ze to je len priklad. Mna to len tak napadlo - trosku od veci :)
marcie | 9.3.2017 16:44
áno, je to tak ... napr. mne šéfka zatelefonuje, že som niekde urobila chybu - očakáva, že budem naštvaná, že sa budem vyhovárať a tak, skrátka, že mi dokáže, aká som neschopná ... celé roky som jej to "žrala", mala som neskutočné výčitky za každú chybu a cítila som sa neschopná ... teraz jej kľudne poviem, že dobre, tak to opravím - vecne, bez akejkoľvek emócie ... a ju ide poraziť, lebo som si nenechala zobrať energiu ... ;) a rovnako vecne jej oznámim, keď nájdem, že spravila chybu ona ...
neznámy » marcie | 9.3.2017 17:16
Áno. Uvedomujem si pri tom, že tí ľudia zažívajú podobné pocity ako som ja často zažívala s nimi, ale necítim zadosťučinenie, či škodoradosť, skôr ide o pochopenie oboch strán a je to fascinujúce. Tiež sa mi to nedarí neustále, skĺznuť do naučených vzorcov to je hneď, zachovávať si bdelosť vyžaduje cvik a čas (aspoň u mňa)
neznámy | 9.3.2017 20:35
vidím, že je nezbytné ukázat, o čem se tu bavíte, když se bavíte o Stínu. Následující hesla jsou ze Slovníku základních pojmů psychologie C.G.Junga osd Daryla Sharpa, vyd. Nakladatelství Tomáše Janečka, Brno 2005
Stín
(viz také vytěsnění)
Skryté nebo nevědomé aspekty nás samých, dobré či špatné, které já buď vytěsnilo, nebo nikdy nerozpoznalo.
Stín je morálním problémem, který je výzvou pro celou jáskou osobnost, neboť nikdo není s to rozpoznat a uvědomit si stín bez značného vynaložení morální odhodlanosti. Vždyť při tomto uvědomění jde o to uznat temné aspekty osobnosti jako skutečně existující.383
Před diferenciací nevědomých obsahů zaujímá stín celé nevědomí. Ve snech je obvykle personifikován v podobě nejrůznějších osob stejného pohlaví.
Převážnou část stínu tvoří vytěsněné tužby a necivilizované pudy, morálně méněcenné motivy, dětinské fantazie a nejrůznější resentimenty, tedy záležitosti, na které člověk rozhodně není nijak pyšný. Tyto osobnostní charakteristiky, jichž si sami u sebe nejsme vědomi, nacházíme často na druhých, kam se dostávají prostřednictvím mechanismů projekce.
Zatímco stín lze pomocí vhledu a dobré vůle jakž takž začlenit do vědomé osobnosti, existují přesto - jak ukazuje zkušenost - určité rysy, které kladou morální kontrole tvrdošíjný odpor a ukazují se jako takřka neovlivnitelné. Zpravidla jsou tyto formy odporu spojeny s projekcemi, které nejsou jako takové rozpoznávány a jejichž poznám znamená morální výkon překračující běžnou míru. Zatímco rysy vlastní stínu mohou být bez přílišné námahy rozpoznány jako vlastnosti náležící k osobnosti, zde selhává jak vhled, tak i vůle, neboť se zdá, že příčina emoce je bez jakékoliv pochyby v druhých.
383) Sebrané spisy 9/II, „Stín“, odst. 14.
384) Sebrané spisy 9/II, „Stín“, odst. 16.
Je to naše persona, která nám brání v uvědomění si jednotlivých stránek našeho stínu. Raději se identifikujeme s třpytivým obrazem persony a svůj stín ponecháváme v temnotě. Vztah mezi stínem a personou je tedy vztahem kompenzačním; při objevení se neurózy je tedy zákonitě přítomen i konflikt mezi nimi. Deprese, která je pro takovou situaci charakteristická, je vlastně vyjádřením toho, že je nejvyšší čas uvědomit si, že člověk není tím, kým si myslí, že je, ani tím, kým by si přál být.
K asimilaci stínu neexistuje žádná obecně použitelná technika. Je to především otázka našich diplomatických schopností. Jde vždy o vysoce individuální záležitost. Člověk nejdříve musí být vůbec schopen uvědomit si existenci svého stínu. Další krok by měl směřovat k důkladnému poznání vlastních kvalit a tendencí. Napomůžeme tomu tím, že na své nálady, fantazie a impulzy soustředíme svou vědomou pozornost. Poslední fáze, fáze překonávání jednotlivých rysů našeho stínu, je dlouhou a nevyhnutelnou etapou.
Stín se integruje do já tím, že se stane vědomým, čímž se uskutečňuje přiblížení k celosti ... Pokud se člověk chce vyvíjet dále, musí tato základní skutečnost zůstat ve vědomí přítomna. Její vytěsnění vede ne-li přímo ke stagnaci, pak přece jen k jednostrannému vývoji, a tím nakonec k neurotické disociaci ... V tomto ohledu si je člověk dostatečně vědom kletby polovičatosti.381
[Při integraci stínu] se seznámíme s těmi aspekty naší povahy, které bychom nikomu jinému nedovolili shlédnout a které bychom ani my sami nebyli dříve přijali.386
Stín je především morálním problémem, a proto odpovědnost za něj nese já. V průběhu procesu jeho překonávání si ale musíme stále uvědomovat, že jedna věc je uvědomit si, jak náš stín vlastně vypadá - čehož jsme schopni, ale druhá a daleko podstatnější je rozhodnout se, s čím nebo bez čeho chceme nadále žít.
385) „Rex and Regina“, CW 14, odst. 514.
386) „The Conjunction“, CW 14, odst. 706.
Konfrontace se stínem zpočátku produkuje nehybnou rovnováhu, stagnaci, která brzdí jakékoli morální rozhodování a činí každé přesvědčení neúčinným nebo dokonce nemožným. Všechno se stává zpochybnitelným.387
Stín ale není jen temnou odvrácenou stranou naší osobnosti. I on sestává z pudů, schopností a pozitivních morálních kvalit, které v něm už dlouhou dobu doutnají, nebo které se zatím nestaly nikdy vědomými.
Stín je zpravidla něco nízkého, primitivního, nepřizpůsobeného a nepříjemného, nikoli absolutně zlého. Obsahuje také dětinské nebo primitivní vlastnosti, které by určitým způsobem oživovaly a zkrášlovaly lidskou existenci; ale člověk naráží na ustálená pravidla.388
Jestliže se dosud soudilo, že lidský stín je zdrojem všeho zla, nyní již můžeme při zevrubném zkoumání odhalit, že nevědomý člověk, totiž stín, nesestává jenom z morálně zavrženíhodných tendencí, ale že vykazuje i řadu dobrých kvalit, totiž normální instinkty; účelové reakce, skutečnosti odpovídající vjemy, tvůrčí impulzy a mnoho dalšího.389
Vzplanutí neurózy konsteluje obě strany stínu; jak kvality a aktivity, na které člověk pyšný není, tak ale i nové možnosti, o jejichž existenci jsme předtím neměli ani tušení. Jung rozlišuje mezi osobním a kolektivním čili archetypickým stínem.
Pokud má stín osobní povahu, lze jej s určitou dávkou sebekritiky snadno rozpoznat. Kde však přichází v úvahu jako archetyp, tam se setkáváme se stejnými obtížemi jako u anima a animy. Jinými slovy: je v mezích našich možností, abychom poznali relativní zlo své povahy, naproti tomu pohlédnout do očí absolutnímu zlu znamená zkušenost stejně tak vzácnou, jako otřesnou.390
387) „The Conjunction“, CW 14, odst. 708.
388) Výbor IV, „Psychologie a náboženství“, str. 105-106.
389) Sebrané spisy 9/II, „Doslov“, odst. 423.
390) Sebrané spisy 9/II, „Stín“, odst. 19.
Vytěsnění
Vytěsnění, na rozdíl od potlačení, je nevědomá eliminace psychických obsahů neslučitelných s postojem vědomí.
Některé [tendence a obsahy] byly z vědomého života vyloučeny kvůli řadě skutečných i zdánlivých důvodů. Některé jsou potlačeny a jiné vytěsněny. Potlačeny jsou zpravidla ty tendence, které v psychické struktuře člověka představují úhrn antisociálních prvků -nazývám je „statistický zločinec“, který je v každém člověku. Tyto tendence jsou vědomě a záměrně eliminovány. Ale tendence, které byly jenom vytěsněny, mají obvykle pochybný charakter. Nejsou bezpodmínečně antisociální, ale nejsou zrovna konvenčně a společensky vhodné ... Při vytěsnění se člověk chová tak, že ponechává věcem napůl vědomě a nerozhodně volný průběh ... Freud objevil, že vytěsnění je jedním z hlavních mechanismů při vzniku neurózy. Potlačení odpovídá vědomému morálnímu rozhodnutí, zatímco vytěsnění představuje poněkud amorální sklon zbavovat se nepříjemných rozhodnutí. Potlačení může způsobit zármutek, konflikt a utrpení, ale nikdy nevyvolává neurózu. Neuróza je vždy náhražkou za oprávněné utrpení.426
Vytěsnění je proces, který nastupuje v raném dětství pod morálním vlivem okolí a trvá po celý život.427
426) Výbor IV, „Psychologie a náboženství“, str. 100-101.
427) Výbor III, „Vztahy mezi já a nevědomím“, str. 13
Vytěsnění není jen etiologickým faktorem mnoha neuróz, ale určuje i obsahy našeho osobního stínu. Já má obecnou tendenci k vytěsňování všeho materiálu, který by mohl narušovat jeho klid.
V postpubertálním období je vědomí konfrontováno s mnoha afektivními tendencemi, impulzy a fantaziemi, jejichž asimilace není z nejrůznějších důvodů žádoucí nebo možná. Takový materiál je vytěsněn, aby byl potenciální narušitel umlčen. Obecně platí, že čím negativnější je vědomý postoj, čím větší je jeho odpor, čím více znehodnocuje a obává se disociovaných obsahů, tím agresivnější a odpudivější je podoba, kterou tyto obsahy na sebe berou.428
Během analytického procesu vyplouvá na povrch zcela nenásilně mnoho vytěsněných obsahů. Odpor k odkrytí vytěsněného materiálu by měl být respektován, příliš násilné překonávání takového odporu není vhodné, protože hrozí riziko, že já bude zcela udoláno.
Obecně platí pravidlo, že slabost vědomého stanoviska je úměrná síle odporu. Proto tam, kde existují silné odpory, musí být nejprve svědomitě pozorován vědomý raport s pacientem a jeho vědomé stanovisko případně podpořeno do té míry, aby se člověk nemusel sám vinit z té nejhorší nedůslednosti vzhledem k obratu, ke kterému později dojde. Musí tomu tak být proto, že si nikdy nesmíme být příliš jisti, že slabost pacientova vědomí unese následující nápor nevědomí. Dokonce se má s podporou vědomého stanoviska (podle Freuda „působícího vytěsnění“) pokračovat tak dlouho, až je pacient sám schopen „ono vytěsněné“ spontánně přijmout.429
428) „The Philosophical Tree“, CW 13, odst. 464.
429) Výbor III, „Psychologie přenosu“, str. 184.
Stín
(viz také vytěsnění)
Skryté nebo nevědomé aspekty nás samých, dobré či špatné, které já buď vytěsnilo, nebo nikdy nerozpoznalo.
Stín je morálním problémem, který je výzvou pro celou jáskou osobnost, neboť nikdo není s to rozpoznat a uvědomit si stín bez značného vynaložení morální odhodlanosti. Vždyť při tomto uvědomění jde o to uznat temné aspekty osobnosti jako skutečně existující.383
Před diferenciací nevědomých obsahů zaujímá stín celé nevědomí. Ve snech je obvykle personifikován v podobě nejrůznějších osob stejného pohlaví.
Převážnou část stínu tvoří vytěsněné tužby a necivilizované pudy, morálně méněcenné motivy, dětinské fantazie a nejrůznější resentimenty, tedy záležitosti, na které člověk rozhodně není nijak pyšný. Tyto osobnostní charakteristiky, jichž si sami u sebe nejsme vědomi, nacházíme často na druhých, kam se dostávají prostřednictvím mechanismů projekce.
Zatímco stín lze pomocí vhledu a dobré vůle jakž takž začlenit do vědomé osobnosti, existují přesto - jak ukazuje zkušenost - určité rysy, které kladou morální kontrole tvrdošíjný odpor a ukazují se jako takřka neovlivnitelné. Zpravidla jsou tyto formy odporu spojeny s projekcemi, které nejsou jako takové rozpoznávány a jejichž poznám znamená morální výkon překračující běžnou míru. Zatímco rysy vlastní stínu mohou být bez přílišné námahy rozpoznány jako vlastnosti náležící k osobnosti, zde selhává jak vhled, tak i vůle, neboť se zdá, že příčina emoce je bez jakékoliv pochyby v druhých.
383) Sebrané spisy 9/II, „Stín“, odst. 14.
384) Sebrané spisy 9/II, „Stín“, odst. 16.
Je to naše persona, která nám brání v uvědomění si jednotlivých stránek našeho stínu. Raději se identifikujeme s třpytivým obrazem persony a svůj stín ponecháváme v temnotě. Vztah mezi stínem a personou je tedy vztahem kompenzačním; při objevení se neurózy je tedy zákonitě přítomen i konflikt mezi nimi. Deprese, která je pro takovou situaci charakteristická, je vlastně vyjádřením toho, že je nejvyšší čas uvědomit si, že člověk není tím, kým si myslí, že je, ani tím, kým by si přál být.
K asimilaci stínu neexistuje žádná obecně použitelná technika. Je to především otázka našich diplomatických schopností. Jde vždy o vysoce individuální záležitost. Člověk nejdříve musí být vůbec schopen uvědomit si existenci svého stínu. Další krok by měl směřovat k důkladnému poznání vlastních kvalit a tendencí. Napomůžeme tomu tím, že na své nálady, fantazie a impulzy soustředíme svou vědomou pozornost. Poslední fáze, fáze překonávání jednotlivých rysů našeho stínu, je dlouhou a nevyhnutelnou etapou.
Stín se integruje do já tím, že se stane vědomým, čímž se uskutečňuje přiblížení k celosti ... Pokud se člověk chce vyvíjet dále, musí tato základní skutečnost zůstat ve vědomí přítomna. Její vytěsnění vede ne-li přímo ke stagnaci, pak přece jen k jednostrannému vývoji, a tím nakonec k neurotické disociaci ... V tomto ohledu si je člověk dostatečně vědom kletby polovičatosti.381
[Při integraci stínu] se seznámíme s těmi aspekty naší povahy, které bychom nikomu jinému nedovolili shlédnout a které bychom ani my sami nebyli dříve přijali.386
Stín je především morálním problémem, a proto odpovědnost za něj nese já. V průběhu procesu jeho překonávání si ale musíme stále uvědomovat, že jedna věc je uvědomit si, jak náš stín vlastně vypadá - čehož jsme schopni, ale druhá a daleko podstatnější je rozhodnout se, s čím nebo bez čeho chceme nadále žít.
385) „Rex and Regina“, CW 14, odst. 514.
386) „The Conjunction“, CW 14, odst. 706.
Konfrontace se stínem zpočátku produkuje nehybnou rovnováhu, stagnaci, která brzdí jakékoli morální rozhodování a činí každé přesvědčení neúčinným nebo dokonce nemožným. Všechno se stává zpochybnitelným.387
Stín ale není jen temnou odvrácenou stranou naší osobnosti. I on sestává z pudů, schopností a pozitivních morálních kvalit, které v něm už dlouhou dobu doutnají, nebo které se zatím nestaly nikdy vědomými.
Stín je zpravidla něco nízkého, primitivního, nepřizpůsobeného a nepříjemného, nikoli absolutně zlého. Obsahuje také dětinské nebo primitivní vlastnosti, které by určitým způsobem oživovaly a zkrášlovaly lidskou existenci; ale člověk naráží na ustálená pravidla.388
Jestliže se dosud soudilo, že lidský stín je zdrojem všeho zla, nyní již můžeme při zevrubném zkoumání odhalit, že nevědomý člověk, totiž stín, nesestává jenom z morálně zavrženíhodných tendencí, ale že vykazuje i řadu dobrých kvalit, totiž normální instinkty; účelové reakce, skutečnosti odpovídající vjemy, tvůrčí impulzy a mnoho dalšího.389
Vzplanutí neurózy konsteluje obě strany stínu; jak kvality a aktivity, na které člověk pyšný není, tak ale i nové možnosti, o jejichž existenci jsme předtím neměli ani tušení. Jung rozlišuje mezi osobním a kolektivním čili archetypickým stínem.
Pokud má stín osobní povahu, lze jej s určitou dávkou sebekritiky snadno rozpoznat. Kde však přichází v úvahu jako archetyp, tam se setkáváme se stejnými obtížemi jako u anima a animy. Jinými slovy: je v mezích našich možností, abychom poznali relativní zlo své povahy, naproti tomu pohlédnout do očí absolutnímu zlu znamená zkušenost stejně tak vzácnou, jako otřesnou.390
387) „The Conjunction“, CW 14, odst. 708.
388) Výbor IV, „Psychologie a náboženství“, str. 105-106.
389) Sebrané spisy 9/II, „Doslov“, odst. 423.
390) Sebrané spisy 9/II, „Stín“, odst. 19.
Vytěsnění
Vytěsnění, na rozdíl od potlačení, je nevědomá eliminace psychických obsahů neslučitelných s postojem vědomí.
Některé [tendence a obsahy] byly z vědomého života vyloučeny kvůli řadě skutečných i zdánlivých důvodů. Některé jsou potlačeny a jiné vytěsněny. Potlačeny jsou zpravidla ty tendence, které v psychické struktuře člověka představují úhrn antisociálních prvků -nazývám je „statistický zločinec“, který je v každém člověku. Tyto tendence jsou vědomě a záměrně eliminovány. Ale tendence, které byly jenom vytěsněny, mají obvykle pochybný charakter. Nejsou bezpodmínečně antisociální, ale nejsou zrovna konvenčně a společensky vhodné ... Při vytěsnění se člověk chová tak, že ponechává věcem napůl vědomě a nerozhodně volný průběh ... Freud objevil, že vytěsnění je jedním z hlavních mechanismů při vzniku neurózy. Potlačení odpovídá vědomému morálnímu rozhodnutí, zatímco vytěsnění představuje poněkud amorální sklon zbavovat se nepříjemných rozhodnutí. Potlačení může způsobit zármutek, konflikt a utrpení, ale nikdy nevyvolává neurózu. Neuróza je vždy náhražkou za oprávněné utrpení.426
Vytěsnění je proces, který nastupuje v raném dětství pod morálním vlivem okolí a trvá po celý život.427
426) Výbor IV, „Psychologie a náboženství“, str. 100-101.
427) Výbor III, „Vztahy mezi já a nevědomím“, str. 13
Vytěsnění není jen etiologickým faktorem mnoha neuróz, ale určuje i obsahy našeho osobního stínu. Já má obecnou tendenci k vytěsňování všeho materiálu, který by mohl narušovat jeho klid.
V postpubertálním období je vědomí konfrontováno s mnoha afektivními tendencemi, impulzy a fantaziemi, jejichž asimilace není z nejrůznějších důvodů žádoucí nebo možná. Takový materiál je vytěsněn, aby byl potenciální narušitel umlčen. Obecně platí, že čím negativnější je vědomý postoj, čím větší je jeho odpor, čím více znehodnocuje a obává se disociovaných obsahů, tím agresivnější a odpudivější je podoba, kterou tyto obsahy na sebe berou.428
Během analytického procesu vyplouvá na povrch zcela nenásilně mnoho vytěsněných obsahů. Odpor k odkrytí vytěsněného materiálu by měl být respektován, příliš násilné překonávání takového odporu není vhodné, protože hrozí riziko, že já bude zcela udoláno.
Obecně platí pravidlo, že slabost vědomého stanoviska je úměrná síle odporu. Proto tam, kde existují silné odpory, musí být nejprve svědomitě pozorován vědomý raport s pacientem a jeho vědomé stanovisko případně podpořeno do té míry, aby se člověk nemusel sám vinit z té nejhorší nedůslednosti vzhledem k obratu, ke kterému později dojde. Musí tomu tak být proto, že si nikdy nesmíme být příliš jisti, že slabost pacientova vědomí unese následující nápor nevědomí. Dokonce se má s podporou vědomého stanoviska (podle Freuda „působícího vytěsnění“) pokračovat tak dlouho, až je pacient sám schopen „ono vytěsněné“ spontánně přijmout.429
428) „The Philosophical Tree“, CW 13, odst. 464.
429) Výbor III, „Psychologie přenosu“, str. 184.
neznámy | 10.3.2017 06:54
Děkuji za uvedení textu. Tento pohled dobře "ladí" s tím, o čem čtu v Genových klíčích. Je logický, srozumitelný.
Ještě k doplnění - každý stín má dva možné projevy. Buď jako represivní, nebo reaktivní podoba. Napříkla hologenetický profil naší republiky (obsahující GK27, 28) ukazuje problematiku takového stínování a logický dopad (potrzený samotnými dějinami).
Více zde: http://www.genoveklice.cz/?p=938
Ještě k doplnění - každý stín má dva možné projevy. Buď jako represivní, nebo reaktivní podoba. Napříkla hologenetický profil naší republiky (obsahující GK27, 28) ukazuje problematiku takového stínování a logický dopad (potrzený samotnými dějinami).
Více zde: http://www.genoveklice.cz/?p=938
neznámy | 10.3.2017 07:14
Jiné techniky kromě astrologie - co třeba tohle?
https://www.youtube.com/watch?v=lWWwLj0FtN4
https://www.youtube.com/watch?v=lWWwLj0FtN4
neznámy | 10.3.2017 09:26
český národ, ani žádný jiný národ, nemá nativní horoskop, ztotožňování českého národa s přebíráním moci Národním výborem 28.10.1918 je nejspíš důsledek různých významů slova národ v češtině a nation v angličtině (orig. Gene Keys je v angličtině)
PS navíc Republika československá byla vyhlášena až 14. listopadu 1918 podle zápisu schůze Národního shromáždění v pravé poledne. Ne tedy 28. října 1918.
PS navíc Republika československá byla vyhlášena až 14. listopadu 1918 podle zápisu schůze Národního shromáždění v pravé poledne. Ne tedy 28. října 1918.
fiohattu | 10.3.2017 14:33
Niečo trochu o archetypoch a tieňoch ženských... ;)
https://www.artforum.sk/katalog/22726/zeny-ktore-behali-s-vlkmi-myty-a-pribehy-o-arche
https://www.artforum.sk/katalog/22726/zeny-ktore-behali-s-vlkmi-myty-a-pribehy-o-arche
Stránka:
Počítam horoskop...