Astrológia a horoskopy -
Polarita Pluto - Venuša
neznámy | 24.9.2014 12:50
Polarity sú a často sa prejavujú ako jeden celok hoci nie vždy si to všimneme. Čo som si nedávno lepšie uvedomil je polarita Venuša/Býk – Pluto/škorpión (2.d-8.d). Volakedy dávnejšie bola jedna diskusia na túto tému a nebolo celkom jasné, prečo je Venuši ako polarita nie iba Mars, ale aj Pluto. ak sa na to pozrieme ako na jeden celok, tak venuša z toho nevyjde najlepšie :D. Je to vlastne len opačná strana tej istej mince. Venuša je všeobecne symbolom krásy života, potešenia a všeobecného šťastia. Ale čo to Pluto na opačnej strane? To čo sa javí z jednej strany ako lesk bohatstva a zmyslových pôžitkov (zemská venuša – potešenie fyzických zmyslov) je v podstate pasca, v ktorej číha najväčšie zlo. Najväčšie je preto, lebo ak podľahneme nástrahám venuše, dostaneme sa do pazúrov Pluta, symbolu absolútnej nadvlády a moci. To nás spúta a spraví z nás otrokov Venuše. Tento temný princíp svetského šťastia je perfektne vidieť v indickej astrológii. Tam dokonca venuša vôbec nepredstavuje šťastie! Komilla Sutton píše, že Jupiter bol učiteľom bohov a Venuša učiteľom démonov! Podľa védskej/indickej astrológie, venuša hovorí o manželstve, materiálnom bohatstve, sláve, ale nie o šťastí. I Indii majú iný pohľad na to čo je to skutočné šťastie. To čo nám prinesie venuša časom úplne zhnije (hniloba-pluto). Takže napríklad krásne ľudské telo a hniloba je jedno a to isté, len v inej forme.
Ďalšie príklady jednoty tejto polarity: Pluto je symbolom mocnosti a manipulácie – zmyselná Venuša tiež. Venuša /peniaze – Pluto/moc. Peniaze kvôli moci – Venuša kvôli Plutu, moc kvôli naplneniu zmyslového potešenia – Pluto kvôli naplneniu princípu Venuše.
Pluto môže byť aj orgazmus. Je to vodné, vnútorné duševné prežívanie svojho protikladu - fyzickej formy – tela. Pluto predstavuje vášeň. Vášeň je teda niečo veľmi intenzívne a skryté. A tu čiastočne akoby fungoval aj Mars ako vedľajší vládca Škorpióna. V jangovej dynamickej polarite Mars-Venuša je venuša podnetom/inšpiráciou/motiváciou pre štart a aktivitu marsa. V jinovej polarite zemsko-vodnej je venuša tiež akýmsi podnetom, ale nie pre čestnú, priamu a otvorenú aktivitu získavania venuše, ale o skryté úmysly – ovládnutie a zneužitie. Mytológia hovorí o rôznych príbehoch bohov. Tieto príbehy sú pravdepodobne len rôzne pohľady, alebo vzájomné vzťahy jednotlivých planét, ktoré so sebou možno na prvý pohľad nemajú žiaden vzťah. Príbehy hovoria o ich prepojení na seba. Tak napríklad Hádes (Pluto) uniesol Afroditu (Venušu) do svojho podsvetia. To by bol jasný vzťah zemskej Venuše a Pluta. Ale nemusí to byť vyložene o sexe. Môže to byť napríklad nočné zakrádanie sa do chladničky -YUMMIE-
.. a keďže v noci nám trávenie stojí, tak nám to potom hnije v črevách
Ďalšie príklady jednoty tejto polarity: Pluto je symbolom mocnosti a manipulácie – zmyselná Venuša tiež. Venuša /peniaze – Pluto/moc. Peniaze kvôli moci – Venuša kvôli Plutu, moc kvôli naplneniu zmyslového potešenia – Pluto kvôli naplneniu princípu Venuše.
Pluto môže byť aj orgazmus. Je to vodné, vnútorné duševné prežívanie svojho protikladu - fyzickej formy – tela. Pluto predstavuje vášeň. Vášeň je teda niečo veľmi intenzívne a skryté. A tu čiastočne akoby fungoval aj Mars ako vedľajší vládca Škorpióna. V jangovej dynamickej polarite Mars-Venuša je venuša podnetom/inšpiráciou/motiváciou pre štart a aktivitu marsa. V jinovej polarite zemsko-vodnej je venuša tiež akýmsi podnetom, ale nie pre čestnú, priamu a otvorenú aktivitu získavania venuše, ale o skryté úmysly – ovládnutie a zneužitie. Mytológia hovorí o rôznych príbehoch bohov. Tieto príbehy sú pravdepodobne len rôzne pohľady, alebo vzájomné vzťahy jednotlivých planét, ktoré so sebou možno na prvý pohľad nemajú žiaden vzťah. Príbehy hovoria o ich prepojení na seba. Tak napríklad Hádes (Pluto) uniesol Afroditu (Venušu) do svojho podsvetia. To by bol jasný vzťah zemskej Venuše a Pluta. Ale nemusí to byť vyložene o sexe. Môže to byť napríklad nočné zakrádanie sa do chladničky -YUMMIE-
.. a keďže v noci nám trávenie stojí, tak nám to potom hnije v črevách
neznámy | 24.9.2014 13:55
Veľmi zaujímavý a podnetný postreh... Myslím, že si to dosť vystihol tú polaritu Pluta a Venuše. Ono je už na prvý pohľad zrejmé, že Pluto a Venuša spolu dosť úzko súvisia, jednak cez ten 2. a 8. dom, kt. sú vzájomné protipóly a jednak, že skrytým vládcom Škorpióna je tiež Mars a naopak u Barana je to zasa Pluto.
Áno, myslím, že je to tak ako píšeš...A to, že naša túžba po naplnení svetských potrieb a pôžitkov a takisto túžba po materiálnych veciach, peniazoch (Venuša ako vládkyňa znamenia Býka, kt. ma sklony k lipnutí na materiálne), kráse, luxuse a sexuálnych rozkošiach, nás môže priviesť do záhuby. Taktiež by bolo vhodné poznamenať, prečo jedným zo 7 hriechov, je práve TÚŽBA = LUST, toto slovo myslím vyjadruje dokonale prepojenie Venuše a Pluta. Túžba po naplnení, pôžitkoch, kráse a pod. A na druhej strane, Pluto ako princíp toho, že nemám to, po čom túžim. Myslím, že Venuša je s Plutom nádherne prepojená a ako píšeš, je to len druhá strana tej istej mysle. Tí, ktorí si to uvedomili a zistili, že Venuša môže v sebe skrývať aj to pozlátko, ilúziu o naplnení, no skutočné naplnenie nie je možné zažiť kým človek neprejde cez svoje hlbiny a temnotu, kt. naopak predstavuje Pluto, tak tí ľudia pochopili túto polaritu dvoch planét. Venuša síce ponúka veľa, ale platí sa až potom... Zachováva si síce peknú tvár a tzv. čistotu, no v skutočnosti môže v sebe skrývať mnoho špiny a sebeckosti. Všetko má totiž vždy dve strany, dobro bez zla by neexistovalo a ani čistota bez špiny by nemohla existovať. A Venuša to veľmi dobre vie, neukáže svoju pravú-skutočnú tvár vopred, lebo ak by to človek vedel aká je, dal by si pred ňou pozor a bol by obozretnejší predtým, čo mu Venuše sľubuje, no kto by však oddolal jej bohaststvu a kráse,kt. nám ponúka? Napokon všetci sme len ľudia a niesme tu preto, aby sme chyby nerobili, ale aby sme sa z našich vlastných omylov a chýb poučili.
Napokon aj samotná Afrodita mala nespočetné množstvo milencov a milostných afér, okrem Arésa (Mars) a vedela počarovať mnohým mužom a mnohokrát jej pohnútky boli len z jej vlastnej sebeckosti a túžbe byť obdivovaná, no nezaujímalo ju už aké to má následky -SHINY-...
Áno, myslím, že je to tak ako píšeš...A to, že naša túžba po naplnení svetských potrieb a pôžitkov a takisto túžba po materiálnych veciach, peniazoch (Venuša ako vládkyňa znamenia Býka, kt. ma sklony k lipnutí na materiálne), kráse, luxuse a sexuálnych rozkošiach, nás môže priviesť do záhuby. Taktiež by bolo vhodné poznamenať, prečo jedným zo 7 hriechov, je práve TÚŽBA = LUST, toto slovo myslím vyjadruje dokonale prepojenie Venuše a Pluta. Túžba po naplnení, pôžitkoch, kráse a pod. A na druhej strane, Pluto ako princíp toho, že nemám to, po čom túžim. Myslím, že Venuša je s Plutom nádherne prepojená a ako píšeš, je to len druhá strana tej istej mysle. Tí, ktorí si to uvedomili a zistili, že Venuša môže v sebe skrývať aj to pozlátko, ilúziu o naplnení, no skutočné naplnenie nie je možné zažiť kým človek neprejde cez svoje hlbiny a temnotu, kt. naopak predstavuje Pluto, tak tí ľudia pochopili túto polaritu dvoch planét. Venuša síce ponúka veľa, ale platí sa až potom... Zachováva si síce peknú tvár a tzv. čistotu, no v skutočnosti môže v sebe skrývať mnoho špiny a sebeckosti. Všetko má totiž vždy dve strany, dobro bez zla by neexistovalo a ani čistota bez špiny by nemohla existovať. A Venuša to veľmi dobre vie, neukáže svoju pravú-skutočnú tvár vopred, lebo ak by to človek vedel aká je, dal by si pred ňou pozor a bol by obozretnejší predtým, čo mu Venuše sľubuje, no kto by však oddolal jej bohaststvu a kráse,kt. nám ponúka? Napokon všetci sme len ľudia a niesme tu preto, aby sme chyby nerobili, ale aby sme sa z našich vlastných omylov a chýb poučili.
Napokon aj samotná Afrodita mala nespočetné množstvo milencov a milostných afér, okrem Arésa (Mars) a vedela počarovať mnohým mužom a mnohokrát jej pohnútky boli len z jej vlastnej sebeckosti a túžbe byť obdivovaná, no nezaujímalo ju už aké to má následky -SHINY-...
neznámy | 24.9.2014 15:45
dočítal som sa, že persefona bola unesená hádom a potom sa stala jeho manželkou a spoluvládkyňou podsvetia. dokonca ju bohovia a ľudia nemali ani radi. bola z toho aféra, že zeus sľúbil hádovi svoju dcéru persefonu, jeho žena Demeter histerčila a nakoniec uzavreli dohodu, že bude pravidelne chodievať z podsvetia do sveta živých:
wikipédia:
"A tak se stalo: každé jaro opouští Persefona podsvětí a shledá se se svou matkou. Celý svět se raduje, vyraší rostliny, rozkvetou květy, zraje úroda, stromy dávají ovoce a všude je plno radosti. Když se na podzim dcera vrací od své matky, Démétér pláče a s ní celá země, zvadnou květy, listí opadá, všude je pusto a nevlídno. Zbývá jenom naděje na příští jaro."
rozmýšľal som, že tá jar môže súvisieť aj so zemskou venušou v období býka, v máji - spomínali sa tam aj kvety. jar síce začína už Baranom, ale ten je tiež spojený s venušou cez svojho vládcu marsa. neviem čo presne symbolizuje persefona, ale podľa toho čo píše mytológia, má veľa spoločného s venušou. persefona akoby predstavovala dve tretiny roka - začínajúc jarou, Baranom a končiac jeseňou, Škorpiónom. to súakurát dve tretiny. aj persefona predstavuje v mytológii v podstate protiklad Hádovho sveta - podsvetia. na jednej strane radosť a život a na druhej zvedlosť a odchod z tohto sveta
a na jednej wikipédii som sa dočítal, že ju ľudia nemali radi a inde sa píše, že sa jej príchodom svet radoval. v podstate jedno a druhé by mohli byť atribúty venuše. aj temné aj svetlé
wikipédia:
"A tak se stalo: každé jaro opouští Persefona podsvětí a shledá se se svou matkou. Celý svět se raduje, vyraší rostliny, rozkvetou květy, zraje úroda, stromy dávají ovoce a všude je plno radosti. Když se na podzim dcera vrací od své matky, Démétér pláče a s ní celá země, zvadnou květy, listí opadá, všude je pusto a nevlídno. Zbývá jenom naděje na příští jaro."
rozmýšľal som, že tá jar môže súvisieť aj so zemskou venušou v období býka, v máji - spomínali sa tam aj kvety. jar síce začína už Baranom, ale ten je tiež spojený s venušou cez svojho vládcu marsa. neviem čo presne symbolizuje persefona, ale podľa toho čo píše mytológia, má veľa spoločného s venušou. persefona akoby predstavovala dve tretiny roka - začínajúc jarou, Baranom a končiac jeseňou, Škorpiónom. to súakurát dve tretiny. aj persefona predstavuje v mytológii v podstate protiklad Hádovho sveta - podsvetia. na jednej strane radosť a život a na druhej zvedlosť a odchod z tohto sveta
a na jednej wikipédii som sa dočítal, že ju ľudia nemali radi a inde sa píše, že sa jej príchodom svet radoval. v podstate jedno a druhé by mohli byť atribúty venuše. aj temné aj svetlé
neznámy | 24.9.2014 15:46
Popísal si tú polaritu celkom zaujímavo, ale iba z tej negatívnej stránky, takže si vlastne opísal polku mince, prijala by som aj tú druhú polku, aby to naozaj ústilo do celostvosti. Napr. mnoho duchovných rituálov, ktoré majú človeku navodiť stav mimozmyslového spojenia s vyššími energiami, sa vykonáva v prostredí, ktoré svojou estetikou opantáva zmysly. Očistné rituály sa spájajú s krásou, spevom, tancom... tú polaritu by som teda brala, ale z oboch strán.
Ale podporím ťa, keďže Venuša mi je dominantná planéta a mám ju v tesnom trigone s Plutom, tiež ma zaujalo, ako negatívne ju vnímali na opačnom konci sveta Mayovia...ale nebudem to prepisovať celé, len to, čo korešponduje s tým, čo si o tejto polarite napísal.
"Po Slnku a Mesiaci bola pre Mayov najdôležitejším nebeským telesom Venuša. Ako božstvo mla aďaleko od dobortivej bohyne lásky a plodnosti, ako ju poznajú Európania z tradície starovekého Grécka, Ríma a Blízkeho východu. Mayská Venuša bola mužského rodu a bola zlovestná - keď sa táto planéta objavila na raňajšej alebo večernej oblohe, ohlasovalo to začiatok zhubných vplyvov. V takých časoch sa museli kňazi a ľud psychicky aj fyzicky pripraviť na hlad, sucho alebo vojnu. Mnoho Mayov dokonca verilo, že z planéty sálajú škodlivé lúče, a keď ju bolo vidieť, nechávali zatvorené okenice. ...
Mayovia určili, že Zornička a Večernica sú tým istým nebeským telesom - čo samo o sebe nie je bezvýznamným zistením. Potom sa naučili predpovedať presný čas, keď sa Venuša objaví na oblohe pre úsvitom Slnka alebo po západe Slnka s presnosťou 0,08 dňa za 481 rokov, teda jeden deň za každých 6000 rokov. Mayskí astronómovia - kňazi pozorovali a zaznamenávali objavenie sa tejto hviezdy a časy, keď sa zhodovala s východom iných planét, a plánovali svoje boje tak, aby korešpondovali s týmito dátumami. Venuša bola veľmi dôležitá aj po smrti. Veľa dôležitých udalostí, ku ktorým došlo počas cesty do podsvetia, súviselo s časom, keď vyšla Venuša. ...Yax Pac využil svoje poznatky o Venuši na presadenie svojho postavenia vládcu a na zdôraznenie úlohy kráľa pri zachovaní vesmírneho poriadku (Laughton, 2009)."
Ale podporím ťa, keďže Venuša mi je dominantná planéta a mám ju v tesnom trigone s Plutom, tiež ma zaujalo, ako negatívne ju vnímali na opačnom konci sveta Mayovia...ale nebudem to prepisovať celé, len to, čo korešponduje s tým, čo si o tejto polarite napísal.
"Po Slnku a Mesiaci bola pre Mayov najdôležitejším nebeským telesom Venuša. Ako božstvo mla aďaleko od dobortivej bohyne lásky a plodnosti, ako ju poznajú Európania z tradície starovekého Grécka, Ríma a Blízkeho východu. Mayská Venuša bola mužského rodu a bola zlovestná - keď sa táto planéta objavila na raňajšej alebo večernej oblohe, ohlasovalo to začiatok zhubných vplyvov. V takých časoch sa museli kňazi a ľud psychicky aj fyzicky pripraviť na hlad, sucho alebo vojnu. Mnoho Mayov dokonca verilo, že z planéty sálajú škodlivé lúče, a keď ju bolo vidieť, nechávali zatvorené okenice. ...
Mayovia určili, že Zornička a Večernica sú tým istým nebeským telesom - čo samo o sebe nie je bezvýznamným zistením. Potom sa naučili predpovedať presný čas, keď sa Venuša objaví na oblohe pre úsvitom Slnka alebo po západe Slnka s presnosťou 0,08 dňa za 481 rokov, teda jeden deň za každých 6000 rokov. Mayskí astronómovia - kňazi pozorovali a zaznamenávali objavenie sa tejto hviezdy a časy, keď sa zhodovala s východom iných planét, a plánovali svoje boje tak, aby korešpondovali s týmito dátumami. Venuša bola veľmi dôležitá aj po smrti. Veľa dôležitých udalostí, ku ktorým došlo počas cesty do podsvetia, súviselo s časom, keď vyšla Venuša. ...Yax Pac využil svoje poznatky o Venuši na presadenie svojho postavenia vládcu a na zdôraznenie úlohy kráľa pri zachovaní vesmírneho poriadku (Laughton, 2009)."
neznámy | 24.9.2014 16:27
presne aj v indickej astrológii je venuša mužskej povahy. Komilla píše, že Venuša je mužská entita, ale má ženskú energiu. to by vysvetľovalo Venušu vo Váhach - vzdušnom znamení. potom píše, že ako radca démonov je to spirituálny učiteľ par exelance. Venuša je jediná, ktorá nosí tajomstvo nesmrteľnosti. Venuša dáva vedenie démonom aby mohli znovu objaviť svoje stratené duše. takto to doslova píše. toto všetko dokonale sedí s jej tesným spojením s Plutom, hoci Indovia Pluto vôbec nepoužívali (netrúfam si tvrdiť, že nepoznali).
toto bol taký doplnok k pôvodnému článku o tejto polarite. je to tiež polarita transformácie. to je myslím jej hlavná úloha. Komilla tam dokonca píše, čo mi príde úplne logické, že démoni sú vysoko rozvinuté duše, ktoré stratili svoj duchovný zámer. o plute som myslím dosť toho popísal, len venušu v súvislosti s plutom som si uvedomil len nedávno. preto som o nej písal menej pozitívne. to bol iba doplnok k prevahe toho "pozitívneho"
toto bol taký doplnok k pôvodnému článku o tejto polarite. je to tiež polarita transformácie. to je myslím jej hlavná úloha. Komilla tam dokonca píše, čo mi príde úplne logické, že démoni sú vysoko rozvinuté duše, ktoré stratili svoj duchovný zámer. o plute som myslím dosť toho popísal, len venušu v súvislosti s plutom som si uvedomil len nedávno. preto som o nej písal menej pozitívne. to bol iba doplnok k prevahe toho "pozitívneho"
neznámy | 24.9.2014 16:41
Persefona byla krásná dívka, snad právě proto ji Zeus slíbil za ženu svému bratru Hádovi, bohu podsvětí. Její matka Démétér o tomto slibu nic netušila. Těšilo ji sledovat svou krásnou dceru ve hrách s vílami, těšit se z krásných květů. Právě v takové chvíli se před ní jednou otevřela země, z propasti se vyřítil se svým černým vozem Hádés, dívku strhl na vůz a ujížděl pryč. Než se někdo stačil vzpamatovat, byla pryč.
Výkřiky zoufalé Persefony nic nepomáhaly. Vůz projížděl kolem jezera, kde žila vodní víla Kyané, ta pochopila, co se děje a zrazovala boha Háda, aby dívku neunášel a vyžádal si svolení její matky. Hádés se rozzlobil, uhodil královským žezlem tak, že se země rozestoupila a vůz zmizel v bezedné propasti. Víla Kyané lítostí nad Persefonou tak plakala, až se rozplynula v tenké praménky, které se spojily s ostatní vodou.
Zoufalá matka dlouhé dny čekala na návrat své dcery a hledala ji v širokém okolí. Hledala až v okolí Etny, celých devět dní prohledávala zemi i moře. Všude se vyptávala, jestli někdo dívku neviděl, až desátého dne zvěděla od bohyně měsíce Hekaté, že slyšela úzkostný křik, ale zloděje nepoznala. Démétér se vrátila na Sicílii a dostala se až k vodnímu prameni a proměněná Kyané vynesla na hladinu pás, který Persefoně během únosu sklouzl do vody. Démétér propadla zoufalství, ale také hněvu a hrozila, že zanevře na všechny lidi, ona jako bohyně plodné Země rozbije všechny pluhy, zničí pole i stáda a nechá lidem poznat, co je hlad.
Slyšela to víla Arethúsa a ta jí řekla, kde Persefona je, proti své vůli, smutná a plačící. Démétér se vyděsila, nemohla se z té hrozné zvěsti vzpamatovat. Postupně se ale rozhodla, že navštíví Dia a poprosí ho o navrácení dcery. Pokud Zeus neporučí svému bratru Hádovi, bude se dívat, jak svět hyne hladem. Zeus ji uklidňoval, že dceři bude manželství s bohem ke cti, ale nakonec slíbil, že Persefona se bude moci vrátit na svět pokud v podsvětí nepozřela žádný pokrm. Nato Zeus povolal boha Herma, aby ji doprovodil do podsvětí.
Hádés vyslechl příkaz Dia a dovolil Persefoně vrátit se na zem a zatímco se ona radovala, vtiskl jí do úst jadérko granátového jablka a tím si zajistil její věrnost provždy. Jako by se nic nestalo, připravil zlatý vůz, zapřáhl koně a Hermés s Persefonou nastoupili. Než se vůz rozjel, malý mužík z podsvětí řekl, že Persefona v podsvětí jedla a nesmí už vyjít ven. Dala se do pláče, nabrala vodu, mužíka jí pokropila a ten se změnil v sýčka, posla špatných zpráv.
Zarmoucená Démétér opět hrozila, zničila úrodu, všude byl hrozný hlad. Zeus k ní posílal posly, aby odložila svůj hněv, ale ona zůstala neoblomná. A tak Zeus musel sjednat dohodu mezi Hádem a Démétrou, že Persefona bude přebývat třetinu roku v Hádově říši a dvě třetiny roku bude na zemi se svou matkou.
A tak se stalo: každé jaro opouští Persefona podsvětí a shledá se se svou matkou. Celý svět se raduje, vyraší rostliny, rozkvetou květy, zraje úroda, stromy dávají ovoce a všude je plno radosti. Když se na podzim dcera vrací od své matky, Démétér pláče a s ní celá země, zvadnou květy, listí opadá, všude je pusto a nevlídno. Zbývá jenom naděje na příští jaro.
Z tohto mýtu vyplýva, že "opraty v rukách" mala hlavne Demeter, nie Persefona, keďže Demeter sa odmietala starať sa o prírodu, pokiaľ Zeus a Hádes neustúpili jej požiadavkám (aspoň na dočasné vrátenie dcéry)... Persefona mi tu pripadá ako nejaká bábka/prostriedok, okolo ktorého sa všetko točí, ale sama nezmôže nič. Preto by som ju neprirovnávala k Afrodite, ktorá bola bohyňou sama o sebe so značne veľkou mocou...
To, že Venuša súvisí aj s Plutom, s tým súhlasím... veď v horoskope všetko so všetkým súvisí... Venuša môže mať kopec rôznych podôb, no tak či tak znamená, že to, čo požaduje človek cez svoju Venušu, mu je nejakým spôsobom príjemné - a to na OSOBNEJ úrovni.
To slovíčko osobnej je dôležité, pretože Pluto pôsobí na úrovni neosobnej...
Výkřiky zoufalé Persefony nic nepomáhaly. Vůz projížděl kolem jezera, kde žila vodní víla Kyané, ta pochopila, co se děje a zrazovala boha Háda, aby dívku neunášel a vyžádal si svolení její matky. Hádés se rozzlobil, uhodil královským žezlem tak, že se země rozestoupila a vůz zmizel v bezedné propasti. Víla Kyané lítostí nad Persefonou tak plakala, až se rozplynula v tenké praménky, které se spojily s ostatní vodou.
Zoufalá matka dlouhé dny čekala na návrat své dcery a hledala ji v širokém okolí. Hledala až v okolí Etny, celých devět dní prohledávala zemi i moře. Všude se vyptávala, jestli někdo dívku neviděl, až desátého dne zvěděla od bohyně měsíce Hekaté, že slyšela úzkostný křik, ale zloděje nepoznala. Démétér se vrátila na Sicílii a dostala se až k vodnímu prameni a proměněná Kyané vynesla na hladinu pás, který Persefoně během únosu sklouzl do vody. Démétér propadla zoufalství, ale také hněvu a hrozila, že zanevře na všechny lidi, ona jako bohyně plodné Země rozbije všechny pluhy, zničí pole i stáda a nechá lidem poznat, co je hlad.
Slyšela to víla Arethúsa a ta jí řekla, kde Persefona je, proti své vůli, smutná a plačící. Démétér se vyděsila, nemohla se z té hrozné zvěsti vzpamatovat. Postupně se ale rozhodla, že navštíví Dia a poprosí ho o navrácení dcery. Pokud Zeus neporučí svému bratru Hádovi, bude se dívat, jak svět hyne hladem. Zeus ji uklidňoval, že dceři bude manželství s bohem ke cti, ale nakonec slíbil, že Persefona se bude moci vrátit na svět pokud v podsvětí nepozřela žádný pokrm. Nato Zeus povolal boha Herma, aby ji doprovodil do podsvětí.
Hádés vyslechl příkaz Dia a dovolil Persefoně vrátit se na zem a zatímco se ona radovala, vtiskl jí do úst jadérko granátového jablka a tím si zajistil její věrnost provždy. Jako by se nic nestalo, připravil zlatý vůz, zapřáhl koně a Hermés s Persefonou nastoupili. Než se vůz rozjel, malý mužík z podsvětí řekl, že Persefona v podsvětí jedla a nesmí už vyjít ven. Dala se do pláče, nabrala vodu, mužíka jí pokropila a ten se změnil v sýčka, posla špatných zpráv.
Zarmoucená Démétér opět hrozila, zničila úrodu, všude byl hrozný hlad. Zeus k ní posílal posly, aby odložila svůj hněv, ale ona zůstala neoblomná. A tak Zeus musel sjednat dohodu mezi Hádem a Démétrou, že Persefona bude přebývat třetinu roku v Hádově říši a dvě třetiny roku bude na zemi se svou matkou.
A tak se stalo: každé jaro opouští Persefona podsvětí a shledá se se svou matkou. Celý svět se raduje, vyraší rostliny, rozkvetou květy, zraje úroda, stromy dávají ovoce a všude je plno radosti. Když se na podzim dcera vrací od své matky, Démétér pláče a s ní celá země, zvadnou květy, listí opadá, všude je pusto a nevlídno. Zbývá jenom naděje na příští jaro.
Z tohto mýtu vyplýva, že "opraty v rukách" mala hlavne Demeter, nie Persefona, keďže Demeter sa odmietala starať sa o prírodu, pokiaľ Zeus a Hádes neustúpili jej požiadavkám (aspoň na dočasné vrátenie dcéry)... Persefona mi tu pripadá ako nejaká bábka/prostriedok, okolo ktorého sa všetko točí, ale sama nezmôže nič. Preto by som ju neprirovnávala k Afrodite, ktorá bola bohyňou sama o sebe so značne veľkou mocou...
To, že Venuša súvisí aj s Plutom, s tým súhlasím... veď v horoskope všetko so všetkým súvisí... Venuša môže mať kopec rôznych podôb, no tak či tak znamená, že to, čo požaduje človek cez svoju Venušu, mu je nejakým spôsobom príjemné - a to na OSOBNEJ úrovni.
To slovíčko osobnej je dôležité, pretože Pluto pôsobí na úrovni neosobnej...
neznámy | 24.9.2014 17:09
lenže či to nebol zas len určitý pohľad na Persefonu ako na chúďatko. Persefona bola podľa mýtu spoluvládkyňa podsvetia a Hádova manželka. tieto role sú myslím dosť význané na to, aby archetyp Persefony nehral v astrológii významnú úlohu.
manželky sú často skrytí vládcovia, ktorí vládnu zvnútra a ovládajú rozhodovanie "oficiálnych vládcov". taká tieňová politika. jinová polarita - vnútrajšok. mohla by to byť odstata vlády Háda (Pluta) celkom logicky.
manželky sú často skrytí vládcovia, ktorí vládnu zvnútra a ovládajú rozhodovanie "oficiálnych vládcov". taká tieňová politika. jinová polarita - vnútrajšok. mohla by to byť odstata vlády Háda (Pluta) celkom logicky.
neznámy | 24.9.2014 17:17
Viem, že niektorí astrológovia používajú Prozerpinu, čo je práve Persefona (latinsky Proserpina). Ale, čo znamená v horoskope, netuším.
Keď si sa pýtal na Archetypy, tak Demeter je niečo ako veľká matka.. ale k čomu priradiť Persefonu, ťažko povedať...
Čo sa mytológie týka, o Persefone toho nie je veľa - jej "hviezda zažiarila" hlavne pri tomto jednom mýte. Určite sa ešte niečo nájde, ale Hádes bol príliš veľký pán na to, aby jeho krkom krútila žena :).. Jeho povinnosti a úlohy na svete, teda podsvetí, boli jasné a tam nebolo miesto na špekulácie a rozhodovanie nejakej "manželky". V podsvetí bolo (takmer vždy) rozhodnuté pevne a nemenno.
Keď si sa pýtal na Archetypy, tak Demeter je niečo ako veľká matka.. ale k čomu priradiť Persefonu, ťažko povedať...
Čo sa mytológie týka, o Persefone toho nie je veľa - jej "hviezda zažiarila" hlavne pri tomto jednom mýte. Určite sa ešte niečo nájde, ale Hádes bol príliš veľký pán na to, aby jeho krkom krútila žena :).. Jeho povinnosti a úlohy na svete, teda podsvetí, boli jasné a tam nebolo miesto na špekulácie a rozhodovanie nejakej "manželky". V podsvetí bolo (takmer vždy) rozhodnuté pevne a nemenno.
neznámy | 24.9.2014 17:59
no dobre, nie všetky manželky sa dostanú k rozhodujúcemu slovu, ale persefona bola vraj spoluvládkyňa. to znamená, že nebola bezvýznamná ako manželka. práve som volal známemu čo sa už dlhé roky venuje astrologii a vravel, že persefona má v podstate venušinsky charakter. je to archetyp dievčaťa, čomu je logicky najbližšie venuša. persefona bola neskúsená mladá a svojou povahou skôr inštinktívna býčia. Venuša vo váhach je vraj už vyspelá žena s rozvinutejším vedomím. Hádova žena sa vraj nikdy nestala matkou, teda logicky nestala sa lunou a takisto nebola len také chúďatko. vraj našla Pluta v posteli s nejakou nymfou keď sa vrátila do podsvetia a vyhnala ju von a tam premenila na rastlinku mätu :)
neznámy | 24.9.2014 18:13
Našla som archetyp - priamo Persefone (podľa ženských archetypov z gréckej mytológie). :)
Archetyp Persefóné
Má dva aspekty. Prvním je Koré, mladá, oduševnělá a bezstarostná dívka. Maminčina poslušná holčička, kterou maminka ovládá více, než je zdrávo. Sama pořádně neví, kdo je a jaké má schopnosti a možnosti. Žije si svůj vnitřní život, v tom vnějším je nejistá. Nedůvěřuje mužům, zejména starším, bere je jako nebezpečné. Přitahuje ji duchovno. Ráda by se osvobodila z vlivu matky, ale nedaří se jí to. Na druhé straně cítí v matce jistotu a bezpečí. Chce dělat matce radost. Často vnitřně ví, co by měla dělat, ale nedokáže to rozumově zdůvodnit. Studium vcelku zvládá, práci si vyhledává klidnou a nenáročnou, ale necítí se tam na svém místě. Stále čeká, že někdo přijde, povede ji životem a vše se tím změní. Ale žádný vztah ji nenaplňuje. Muži ji však odvádějí od matky a to je pro ni dobré. První dítě (Dionýsa Zagrea) často potratí.
Koré se často věnuje esoterickým disciplínám, hledá autority duchovních průvodců i mistrů, kteří by jí pomohli zlepšit její vnitřní nejistotu. Tato motivace ji pomůže jen částečně. Pomoc jde totiž shora, ze "světla". Užívá si přítomnosti učitelů New Age částečně i proto, že jí v dětství chyběl hodný tatínek formátu Dia. Její přerod však nepřichází z nebes, ale z podsvětí.
Koré je unesena Hádem do podsvětí, kde se stává Persefonou. Matka ji považuje za oběť a manžela Háda za únosce. I sama Persefóné se po boku svého muže cítí dlouho jako unesená. Je daleko méně činorodá než ostatní bohyně, Nemá silnou vůli, je spíše pasivní a zpravidla poslušná. Je pro ni těžké zvládat nároky běžného světa. Vše bere příliš vážně. Pokud však na ni manžel a vnější svět nevyvíjí tlak, je milá a sladká. Ráda dělá radost druhým, někdy i za cenu lži. Mnohdy je nevyzpytatelná a manipuluje svým okolím pod rouškou nevinnosti.
Pokud to Hádes přežene a snaží se ji ovládat, je náchylná k depresím, uzavírá se do sebe, mlčí a je pasivní. Pro zachování klidu je ochotna hodně ustoupit. Pokud svým depresím a úzkostem zcela nepropadne, nejsou jen nemocemi, ale nástrojem jejího postupného a bolestivého přetvoření. A dosažení širšího vědomí.
Matkou je mírnou, ale Démétér ji do všeho mluví. Zvládat starší děti je pro ni velmi těžké. Pokud se jí však narodí syn, vymaňuje se Persefóné ze závislosti na matce a navazuje vztah se synem. V povolání jí nejvíce sedí poradenství, psychologie či sociální práce. Jako psycholog pomáhá druhým projít cestou proměny přes podsvětí. Mnohdy velmi úspěšně, neboť totéž nebo něco podobného ještě před nedávnem sama prožívala.
Pokud zvládne své dozrávání, pochopí, že kromě tělesné krásy a mládí je zde i krása a mládí duše. Až se přestane trápit tím, jak vypadá, co si o ní kdo myslí a jak ji kdo vnímá, přemění se v Ariadné (římská bohyně Libera). V oddanou, citlivou, moudrou, ale duchem mladou ženu, která zná tajemství života i smrti a kterou odvádí na nebesa Dionýsos Lysios (římský Liber). Již se tolik nepodřizuje druhým, začne se věnovat nějaké tvůrčí práci (umění, ezoterice), přestane mít pocit zajetí ve vztahu a je schopna uvidět Háda i sebe ve skutečném světle.
________________________________________
Variace
• Koré, mladá, bezstarostná a mírně naivní dívka, která neví, co chce, kromě toho, že se musí zavděčit matce, někdy i světu.
• Nešťastná a utrápená vdaná žena kolísající mezi matkou a manželem, která velmi těžce zvládá požadavky běžného života.
• Černá bohyně, zatrpklá žena, u které se vlivem pro ni příliš těžkého života zastavilo zrání.
• Ariadné, prosvětlená a vnitřně omlazená žena, která ustála všechny životní krize a zkoušky, věnující se nějaké tvůrčí činnosti a rozdávající radost svému okolí.
Archetyp Persefóné
Má dva aspekty. Prvním je Koré, mladá, oduševnělá a bezstarostná dívka. Maminčina poslušná holčička, kterou maminka ovládá více, než je zdrávo. Sama pořádně neví, kdo je a jaké má schopnosti a možnosti. Žije si svůj vnitřní život, v tom vnějším je nejistá. Nedůvěřuje mužům, zejména starším, bere je jako nebezpečné. Přitahuje ji duchovno. Ráda by se osvobodila z vlivu matky, ale nedaří se jí to. Na druhé straně cítí v matce jistotu a bezpečí. Chce dělat matce radost. Často vnitřně ví, co by měla dělat, ale nedokáže to rozumově zdůvodnit. Studium vcelku zvládá, práci si vyhledává klidnou a nenáročnou, ale necítí se tam na svém místě. Stále čeká, že někdo přijde, povede ji životem a vše se tím změní. Ale žádný vztah ji nenaplňuje. Muži ji však odvádějí od matky a to je pro ni dobré. První dítě (Dionýsa Zagrea) často potratí.
Koré se často věnuje esoterickým disciplínám, hledá autority duchovních průvodců i mistrů, kteří by jí pomohli zlepšit její vnitřní nejistotu. Tato motivace ji pomůže jen částečně. Pomoc jde totiž shora, ze "světla". Užívá si přítomnosti učitelů New Age částečně i proto, že jí v dětství chyběl hodný tatínek formátu Dia. Její přerod však nepřichází z nebes, ale z podsvětí.
Koré je unesena Hádem do podsvětí, kde se stává Persefonou. Matka ji považuje za oběť a manžela Háda za únosce. I sama Persefóné se po boku svého muže cítí dlouho jako unesená. Je daleko méně činorodá než ostatní bohyně, Nemá silnou vůli, je spíše pasivní a zpravidla poslušná. Je pro ni těžké zvládat nároky běžného světa. Vše bere příliš vážně. Pokud však na ni manžel a vnější svět nevyvíjí tlak, je milá a sladká. Ráda dělá radost druhým, někdy i za cenu lži. Mnohdy je nevyzpytatelná a manipuluje svým okolím pod rouškou nevinnosti.
Pokud to Hádes přežene a snaží se ji ovládat, je náchylná k depresím, uzavírá se do sebe, mlčí a je pasivní. Pro zachování klidu je ochotna hodně ustoupit. Pokud svým depresím a úzkostem zcela nepropadne, nejsou jen nemocemi, ale nástrojem jejího postupného a bolestivého přetvoření. A dosažení širšího vědomí.
Matkou je mírnou, ale Démétér ji do všeho mluví. Zvládat starší děti je pro ni velmi těžké. Pokud se jí však narodí syn, vymaňuje se Persefóné ze závislosti na matce a navazuje vztah se synem. V povolání jí nejvíce sedí poradenství, psychologie či sociální práce. Jako psycholog pomáhá druhým projít cestou proměny přes podsvětí. Mnohdy velmi úspěšně, neboť totéž nebo něco podobného ještě před nedávnem sama prožívala.
Pokud zvládne své dozrávání, pochopí, že kromě tělesné krásy a mládí je zde i krása a mládí duše. Až se přestane trápit tím, jak vypadá, co si o ní kdo myslí a jak ji kdo vnímá, přemění se v Ariadné (římská bohyně Libera). V oddanou, citlivou, moudrou, ale duchem mladou ženu, která zná tajemství života i smrti a kterou odvádí na nebesa Dionýsos Lysios (římský Liber). Již se tolik nepodřizuje druhým, začne se věnovat nějaké tvůrčí práci (umění, ezoterice), přestane mít pocit zajetí ve vztahu a je schopna uvidět Háda i sebe ve skutečném světle.
________________________________________
Variace
• Koré, mladá, bezstarostná a mírně naivní dívka, která neví, co chce, kromě toho, že se musí zavděčit matce, někdy i světu.
• Nešťastná a utrápená vdaná žena kolísající mezi matkou a manželem, která velmi těžce zvládá požadavky běžného života.
• Černá bohyně, zatrpklá žena, u které se vlivem pro ni příliš těžkého života zastavilo zrání.
• Ariadné, prosvětlená a vnitřně omlazená žena, která ustála všechny životní krize a zkoušky, věnující se nějaké tvůrčí činnosti a rozdávající radost svému okolí.
neznámy | 25.9.2014 08:59
Synchronicita. Zrovna včera jsem dávala do hudební diskuze jednu od dead can dance. Jmenuje se persefoné a má hooodně zajímavý klip s mylen farmer.
https://www.youtube.com/watch?v=Ku1HJ2DI7Xk />
Úplně mi to zapadlo sem.
https://www.youtube.com/watch?v=Ku1HJ2DI7Xk
Úplně mi to zapadlo sem.
neznámy | 25.9.2014 09:13
Ještě jsem našla toto:
Archetyp Koré (Persefoné) je v psychologii muže součástí Animy, v psychologii ženy spíše součástí archetypu matky nebo Bytostného Já. Odpovídá podvojnosti matka – panna a objevuje se střídavě v obou podobách. Mýtus o Démétér a Koré je bytostně ženský, muž má v tomto mýtu pouze úlohu svůdce nebo dobyvatele. Koré se v představách ženy zjevuje jako neznámá mladá dívka, neprovdaná matka, tanečnice, korybantka, menáda nebo nymfa. V pohádkách se objevuje jako rusalka, vodní víla a mořská panna. Z živočišné říše nabývá podoby kočky, hada, krokodýla, ještěrky nebo medvěda. Někdy se zjevuje jako bílá panna nesoucí černou opici nebo nahá dívka s věncem z květin. Ve snech muže na sebe někdy bere podobu hada, tygra neb ptáka.
Klasickou pohádkovou podobou Koré je Sněhurka (jejímž protipólem je zlá královna), Faustova Markétka, Car Panna Roberta Blye nebo Dětská císařovna z Nekončeného příběhu. "Panneskost" této postavy je symbolem soběstačnosti a aduality: nemá svůj protiklad, překračuje hranice mužského a ženského.
Základním atributem Kory je bezmocnost, odpovídající původnímu mýtu, ve kterém je Kóré jako mladá, nevinná dívka trhající kvítky narcisu na rozkvetlé louce svedena a znásilněna bohem Hádem, který kolem projíždí se svým spřežením a poté ji unese k sobě do podsvětí. Její matka, Démétér ji marně hledá po celé zemi a propadá zoufalství. Nakonec dospěje k dohodě s Hádem, že Koré bude vždy moci na dvě třetiny roku navštívit svou matku, ale pak se zase na zbylou část roka vrátí do podsvětí. Doba, kdy je Koré v podsvětí, prý dala vzniknout období zimy, zatímco je-li Koré u své matky, vše opět kvete a panuje léto.
Bezmocnost Kory se v rituálech projevuje jako obětování poraženého zvířete, někdy dokonce nevinného dítěte. Tyto rituály jsou často krvavé, obscénní a orgiastické. Účastníci se koupají v krvi nebo ji pijí.
Tematika plození a svatby, zániku a smrti se v archetypu Kory neustále obměňuje. Představme si překrásný květ, který na okamžik rozkvete, aby byl vzápětí utržen. Zdánlivá krutost a nesmysluplnost těch několika okamžiků je však vyvážena účastí na věčném koloběhu života, který je ve svých předcích a potomcích nesmrtelný. Rituály, na první pohled krvavé a barbarské, pomáhají člověku zakusit spojení s tímto nekonečným kontinuem bytí, čímž dávají životu/smrti, jež jsou neoddělitelné, hluboký smysl: člověk není jen osamělý ostrov, ale naopak celým oceánem, není jen náhodně vyrostlou květinou, ale celou loukou květin, člověk není jen osamělou melodií, ale nenahraditelnou součástí symfonie přírody. Život bez smrti by nedával žádný smysl, stejně jako smrt bez života. Zakoušet smrt (svých vzpomínek a emocí, které už nepotřebujeme - tedy znovuzrození) už uvnitř života samého je očišťující a překrásné, protože život a smrt jsou jedním celkem. Nekrofilní a vzhledem ke smrti paranoidní způsob uvažování může v lidské mysli vzniknout až rozumovým oddělením celku života a smrti.
Koré vyjadřuje čistotu, neposkvrněnost, nevinnost, nosí zcela bílý oděv (bílý jako sníh - Sněhurka) a vyvažuje tak daleko démoničtější a živelnější podstatu ženskosti, jímž je Démétér, Hekaté nebo Baubó a další podoby archetypu matky, které jsou asociovány s barvou temně rudou a černou. Teprve v tomto zvláštním protikladu orgiastické nespoutanosti – a bezmocné nevinnosti se rýsuje podstata ženství, kterou muž není schopen pochopit, neboť se na ženu dívá jen skrze projekci své animy. Démétér a Koré jsou ztělesněním matriarchátu, ve kterém je úloha mužského prvku zanedbatelná a nahraditelná. Účast na starověkém kultu Démétér byla povolena pouze ženám, muži měli vstup zapovězen. Démétér a Koré, matka a dcera tvoří protiklady nahoru – dolů, moc – bezmoc, starší – mladší. Žena je spojena s nekonečnou linií svých předků, miliony předchozích matek a dcer. Z každé dcery se stane později zase matka, je to věčný koloběh života připomínající klasické ruské „bábušky“, kde byla ve větší obsažena menší a v ní ještě menší atd. Toto spojení s linií mateřství s sebou přináší pocit nesmrtelnosti, pocit celosti a propojení s celkem života, zbavuje ženu pocitu izolace. To je účel všech rituálů, které jsou spojeny s archetypem Koré: mají obnovit pocit sounáležitosti s kontinuitou života, katarzi a omlazení. Ženská psýché se těmito rituály „nabíjí“ a očišťuje. Pradávným slovem, který pro to používáme, je REGENERACE, což neznamená nic jiného než znovuzrození. Podle M. Elliadeho je regenerace opakováním prvotního aktu Stvoření. Každoročními rituály se napodobuje chaos (orgie, šašek se stane králem a král šaškem), aby mohl být znovu nastolen, obnoven kosmický řád jako na počátku světa. Jde o zážitek "čistého" času v okamžiku Stvoření, spálení všech hříchů a vin celé obce.
V dnešní společnosti tyto rituály schází a Jung to přirovnává k nedostatku duševní hygieny. Je otázkou, do jaké míry může vůbec patriarchální společnost saturovat tyto ženské potřeby. Zdá, se že obálky ženských magazínů jsou plná slov o kráse a omlazování, ale spíše z toho důvodu, aby byly pro muže „vhodnými objekty“. Dnešní kultura naprosto postrádá hluboké ryze ženské rituály, které by ženám umožnily znovu zakoušet spojení s nekonečným životem skrze symbolickou smrt a znovuzrození a které by jim mohly poskytnout skutečnou vnitřní nezávislost na mužském světě. Na druhou stranu věk modelek na obálkách časopisů stále klesá, což sice můžeme vnímat jako „kult mládí“ a strach ze smrti a umírání, ale také jako zesílení fascinace archetypem Kory na kolektivní úrovni. Čtrnáct let, věk, ve kterém dnes modelky začínají svoji kariéru, v podstatě odpovídá věku a charakteristice Kory – panny, dívenky.
Z optiky muže, u něhož je Koré součást komplexu animy, můžeme dvojici Démétér – Koré vnímat také jako erotickou preferenci ženského typu „ochraňující a starostlivé matky“ – anebo „nevinné, mladé dívky“, v jejímž příběhu by byl muž rád pokušitelem, svůdcem a zasvěcovatelem.
http://ografologii.blogspot.cz/2008/05/kor.html
^^
Archetyp Koré (Persefoné) je v psychologii muže součástí Animy, v psychologii ženy spíše součástí archetypu matky nebo Bytostného Já. Odpovídá podvojnosti matka – panna a objevuje se střídavě v obou podobách. Mýtus o Démétér a Koré je bytostně ženský, muž má v tomto mýtu pouze úlohu svůdce nebo dobyvatele. Koré se v představách ženy zjevuje jako neznámá mladá dívka, neprovdaná matka, tanečnice, korybantka, menáda nebo nymfa. V pohádkách se objevuje jako rusalka, vodní víla a mořská panna. Z živočišné říše nabývá podoby kočky, hada, krokodýla, ještěrky nebo medvěda. Někdy se zjevuje jako bílá panna nesoucí černou opici nebo nahá dívka s věncem z květin. Ve snech muže na sebe někdy bere podobu hada, tygra neb ptáka.
Klasickou pohádkovou podobou Koré je Sněhurka (jejímž protipólem je zlá královna), Faustova Markétka, Car Panna Roberta Blye nebo Dětská císařovna z Nekončeného příběhu. "Panneskost" této postavy je symbolem soběstačnosti a aduality: nemá svůj protiklad, překračuje hranice mužského a ženského.
Základním atributem Kory je bezmocnost, odpovídající původnímu mýtu, ve kterém je Kóré jako mladá, nevinná dívka trhající kvítky narcisu na rozkvetlé louce svedena a znásilněna bohem Hádem, který kolem projíždí se svým spřežením a poté ji unese k sobě do podsvětí. Její matka, Démétér ji marně hledá po celé zemi a propadá zoufalství. Nakonec dospěje k dohodě s Hádem, že Koré bude vždy moci na dvě třetiny roku navštívit svou matku, ale pak se zase na zbylou část roka vrátí do podsvětí. Doba, kdy je Koré v podsvětí, prý dala vzniknout období zimy, zatímco je-li Koré u své matky, vše opět kvete a panuje léto.
Bezmocnost Kory se v rituálech projevuje jako obětování poraženého zvířete, někdy dokonce nevinného dítěte. Tyto rituály jsou často krvavé, obscénní a orgiastické. Účastníci se koupají v krvi nebo ji pijí.
Tematika plození a svatby, zániku a smrti se v archetypu Kory neustále obměňuje. Představme si překrásný květ, který na okamžik rozkvete, aby byl vzápětí utržen. Zdánlivá krutost a nesmysluplnost těch několika okamžiků je však vyvážena účastí na věčném koloběhu života, který je ve svých předcích a potomcích nesmrtelný. Rituály, na první pohled krvavé a barbarské, pomáhají člověku zakusit spojení s tímto nekonečným kontinuem bytí, čímž dávají životu/smrti, jež jsou neoddělitelné, hluboký smysl: člověk není jen osamělý ostrov, ale naopak celým oceánem, není jen náhodně vyrostlou květinou, ale celou loukou květin, člověk není jen osamělou melodií, ale nenahraditelnou součástí symfonie přírody. Život bez smrti by nedával žádný smysl, stejně jako smrt bez života. Zakoušet smrt (svých vzpomínek a emocí, které už nepotřebujeme - tedy znovuzrození) už uvnitř života samého je očišťující a překrásné, protože život a smrt jsou jedním celkem. Nekrofilní a vzhledem ke smrti paranoidní způsob uvažování může v lidské mysli vzniknout až rozumovým oddělením celku života a smrti.
Koré vyjadřuje čistotu, neposkvrněnost, nevinnost, nosí zcela bílý oděv (bílý jako sníh - Sněhurka) a vyvažuje tak daleko démoničtější a živelnější podstatu ženskosti, jímž je Démétér, Hekaté nebo Baubó a další podoby archetypu matky, které jsou asociovány s barvou temně rudou a černou. Teprve v tomto zvláštním protikladu orgiastické nespoutanosti – a bezmocné nevinnosti se rýsuje podstata ženství, kterou muž není schopen pochopit, neboť se na ženu dívá jen skrze projekci své animy. Démétér a Koré jsou ztělesněním matriarchátu, ve kterém je úloha mužského prvku zanedbatelná a nahraditelná. Účast na starověkém kultu Démétér byla povolena pouze ženám, muži měli vstup zapovězen. Démétér a Koré, matka a dcera tvoří protiklady nahoru – dolů, moc – bezmoc, starší – mladší. Žena je spojena s nekonečnou linií svých předků, miliony předchozích matek a dcer. Z každé dcery se stane později zase matka, je to věčný koloběh života připomínající klasické ruské „bábušky“, kde byla ve větší obsažena menší a v ní ještě menší atd. Toto spojení s linií mateřství s sebou přináší pocit nesmrtelnosti, pocit celosti a propojení s celkem života, zbavuje ženu pocitu izolace. To je účel všech rituálů, které jsou spojeny s archetypem Koré: mají obnovit pocit sounáležitosti s kontinuitou života, katarzi a omlazení. Ženská psýché se těmito rituály „nabíjí“ a očišťuje. Pradávným slovem, který pro to používáme, je REGENERACE, což neznamená nic jiného než znovuzrození. Podle M. Elliadeho je regenerace opakováním prvotního aktu Stvoření. Každoročními rituály se napodobuje chaos (orgie, šašek se stane králem a král šaškem), aby mohl být znovu nastolen, obnoven kosmický řád jako na počátku světa. Jde o zážitek "čistého" času v okamžiku Stvoření, spálení všech hříchů a vin celé obce.
V dnešní společnosti tyto rituály schází a Jung to přirovnává k nedostatku duševní hygieny. Je otázkou, do jaké míry může vůbec patriarchální společnost saturovat tyto ženské potřeby. Zdá, se že obálky ženských magazínů jsou plná slov o kráse a omlazování, ale spíše z toho důvodu, aby byly pro muže „vhodnými objekty“. Dnešní kultura naprosto postrádá hluboké ryze ženské rituály, které by ženám umožnily znovu zakoušet spojení s nekonečným životem skrze symbolickou smrt a znovuzrození a které by jim mohly poskytnout skutečnou vnitřní nezávislost na mužském světě. Na druhou stranu věk modelek na obálkách časopisů stále klesá, což sice můžeme vnímat jako „kult mládí“ a strach ze smrti a umírání, ale také jako zesílení fascinace archetypem Kory na kolektivní úrovni. Čtrnáct let, věk, ve kterém dnes modelky začínají svoji kariéru, v podstatě odpovídá věku a charakteristice Kory – panny, dívenky.
Z optiky muže, u něhož je Koré součást komplexu animy, můžeme dvojici Démétér – Koré vnímat také jako erotickou preferenci ženského typu „ochraňující a starostlivé matky“ – anebo „nevinné, mladé dívky“, v jejímž příběhu by byl muž rád pokušitelem, svůdcem a zasvěcovatelem.
http://ografologii.blogspot.cz/2008/05/kor.html
^^
Počítam horoskop...