Astrológia a horoskopy -
MIZOGÝNIA - nenávist k ženám
zdá se, že lze předpokládat, že vlastník takového aspektu má co dočinění s nějakým způsobem pokrouceným, poškozeným vztahem k matce, jedná-li se o lunu---odtud tedy ta nenávist k ženám...nebo??
a jestli existuje i něco takového vzhledem k opačnému pohlaví? nenávist k mužům?
MIZOGÝNIA
- je nenávisť k ženám alebo pohŕdanie ženami. V horoskope môže byť naznačená silne disharmonickými aspektmi medzi Lunou a Marsom, Saturnom a Plutom. Napäťové vzťahy Venuše so spomínanými planétami by mohli túto povahovú črtu ešte viac podporiť.
Čítajte viac: http://www.zverokruh.sk/astrolexikon/M/#MIZOG%DDNIA#ixzz2CyiI17tS
Jinde to není o nic lepší, kam se podíváme, všude je to stejné. Když chce žena prorazit musí se chovat mužsky, aby PROrazila.
NENÁVIST - skutečná nenávist vzniká ze strachu...z čeho má člověk strach..to časem začne nenávidět.
Žena svým vnitřním založením pokud stojí správně ve stvoření, tak stojí výše než muž...je určující a ve skutečnosti vede...Pokud ale žena selže, tak jako dnes většina učinila a sestoupí ze své čistoty a půvabu a pod. a místo pomáhající lásky začne ukájet ješitnost (pohráváním si s muži)...tak strhává muže k sobě na bažinu a protože většina mužů tomu nedokáže odolat...tak to buď přijmou a nebo bez možnosti obrany se začnou jich obávat až to přeroste v nenávist. Pravý muž se k pravému ženství vždy chová s úctou a něžnou ohleduplnosti. Pokud je muž sváděním stržen na bažinu, tak si ani takové ženy nemůže vážit...a také je berou jen jako nástroje k ukojení choutek a pod.
Jinak s tím strachem a nenávistí souhlasím...bojíme se toho co neznáme. Kdyby si muži víc uvědomovali svoji ženskou stránku nemuseli by se bát. Spíš si myslím, že o ní sice tuší, ale bojí si ji uvědomit, protože mají pocit, že by tím utrpěla jejich mužnost. Pak nastupuje klasické potlačení toho co máme v sobě a co si nechceme přiznat a to potom nenávidíme na druhých.
Len potom nerozumiem, ako je možné, že sa nájdu aj takí, ktorí ženu akceptujú, možno si uvedomia, že nie je čo závidieť-ROLL- Ale takýchto prípadov je asi toľko, že by sa to dalo prirovnať k hľadaniu ihly v kope sena.
Síce si uvedomujem, že je vo veku, keď sa potrebuje identifikovať s mužom, ale aj tak. Vníma to už aj moje okolie. Ľudia okolo mi dokonca povedali, že nepoznajú dieťa, ktoré takto ničí svoju mamu, pritom sa s ním učím, dávam mu pravidelnú stravu, objatie, rozprávam sa s ním - už aj o frajerkách, riešim s ním športy - a on si nielenže si neuvedomuje žiadne povinnosti, všetko necháva na mňa, ale príde otec a ja som tá posledná v rade...
Myslím, že je to istým spôsobom opovrhnutie, lebo keď mu čosi povie otec, ktorý mu nedáva ani štvrtinu toho, čo potrebuje a v podstate sa snaží pred ním iba predviesť a nič z toho, ide sa z neho pokakať...A to aj napriek tomu, že si to uvedomuje, že slovo jeho otca stojí za veľké guľové...
Takže asi to naozaj nie je iba o aspektoch, alebo potom treba pridať aj aspekt luna- urán .
Psychologička mi poradila knihu Malý tyran, vraj by som sa v nej našla..možno tam bude vysvetlenie aj pre tú nenávisť, tak si ju idem požičať. Povedala mi, že z jej postrehov, ktoré vraj spozorovala, a tiež z postrehov nejakej učiteľky či družinárky, s ktorou spolupracuje, je častým javom, že niektoré deti, ktoré majú lásku, dennú starostlivosť, pomoc, čisté šaty, objatie, sociálne podnety, si často nevážia svoje matky a deti z detských domov by dali aj posledné pre tých rodičov, čo ich tam odložili. U nás je to síce asi skôr problém otca, ktorý síce nežije s nami, ale visí medzi nami ako zlý prízrak, pretože podrýva moju výchovu a vhodne nespolupracuje. Ale celkovo by ma zaujímalo, či sa takéto kontrasty nepozorujú práve v prípade slobodných matiek, ktoré vychovávajú synov a snažia sa im dať aj to posledné.
A docela by mě zajímala statistika,kolik mužů by si doopravdy přálo tuhle zkušenost mít a navíc jí upírat ženám -WINKIE-
Bude to myslím mizivé procento,mnohem menší než mužů,které nenávidí ženy díky matce,nebo vychovatelce,která je jako malé ponižovala.Ona to nemusí být přímo nenávist,má to škálu projevů od netolerance,opovrhování až k psychopatickému jednání...
Poznám napr. jednu ženu, ktorá v štrnástich či pätnástich dala dieťa otcovi, neviem presne kedy. Chlapca keď postavili do kúta, vyčúral sa pred triedou do umývadla, kradol, klamal, fajčil...aj fetoval. Matka to nezvládla, poslala chlapca na liečenia a potom, aby sa nevrátil do toho istého prostredia, išiel k otcovi. Aj od neho opakovane chodil na liečenie, neskôr prebral otcovi frajerku, okradol aj jeho...
A matka bola tak starostlivá, že synáčka zbavovala ekzémov tým, že mu vyvárala bylinky a mastičky, podporovala ho kde len mohla, obhajovala, chválila..
Takže nemusí to byť len opovrhnutie, možno aj neprimeraná chvála, lebo zo strany dieťaťa to môže vyzerať tak, keď rodič nadhodnocuje, že je slepý, že nevie zhodnotiť situáciu, prehliada, je slabý a nevie si stanoviť hranice. Tak to dieťa využíva. Aj to môže byť príčinou opovrhnutia, ak je čosi neprimerané. A odhadnúť pomer medzi chválou a kritikou, to je umenie...
luna mu chce pohltit jeho nezávislost, což si asi uran nenechá líbit...nebo naopak...je nucen být samostatným, nezávislým dříve než je na to vnitřně připraven...ta konjunkce bude asi o integraci obojího...
btw...zlý přízrak?? jestli syn cítí nevraživost vůči svému otci, určitě podvědomě vyrovnává to, co jste si vy sami nevyříkali jako rodiče...
ale možná se mýlím...
mohu se zeptat jestli má syn nějaké aspekty saturn neptun?
raci mají možná jiný pohled na tuhle problematiku...otec mého dítěte byl se mnou u porodu a přišlo mi, že půlku snad odrodil i on : )
já to tak cítila, že jsme byli jako jeden (tedy všichni tři)
porodem to ale nekončí...to jsou pak zas prsa nalitý mlíkem a miminko bez mámy ani neuprdne...
myslím, že muži právem očekávají od žen lásku...ale chápu i, že je to za cenu veliké nejistoty a risku, což vyvolává ten zmiňovaný strach...
děkuji za odkazy
Pravdou je, a ano v tomhle s vámi souhlasím, že aby žena prorazila, musí se (skoro) vždy chovat mužsky. Momentálně čtu knihu od Mirrandy Gray "Rudý Měsíc", kde se píše zejména o cykličnosti ženy a já začínám poznávat, že je něco opravdu špatně. A taky začínám víc rozumět sama sobě jako ženě. Nemyslím, že jde tady o nenávist a nerespektování žen (byť to teda určitě tak v některých případech je - hlavně v některých kulturách), ale spíše jde o nepochopení a dávno zapomenutou skutečnost.
Abych byla pochopená správně, mezi muži a ženami obecně rozdíl nedělám, ale rozlišuju v tom že jsou jiní. Ženou řídí jiné skutečnosti a mužem taky.... ale to, co píšete vy je trochu přehnané dle mého názoru, i když chápu, že tento názor může vycházet z vaší zkušenosti. Já osobně mám zkušenost jinou...
A s těmi porody... hmmm, no nevím. Muži měli odjakživa problém v tom, že prostě ženám nerozuměli. Nerozumí proč jsou skoro každý den jiné, proč pláčou, proč se jim zase něco nezdá, že jsou unavené "když celý den nic nedělaly" a pod. To si myslím dokáže dovést muže k větší šílenosti než to, že nemůžou rodit...
To už musí být něco hodně špatně.
Řekl bych to samé jako v případě té matky - neschopnost vyhodnotit situaci a přiměreně reagovat.
Bez jasného vymezení hranic si dítě bude dělat cokoli ho napadne a když mu to ještě matka přímo nebo nepřímo svým chováním schválí (místo aby ho ohnula přes koleno-YES-) vyroste z něj asociální grázlík
Tak v našom prípade nie je pomer vyrovnaný, a to pre dvojtvárnu výchovu.
Ja vymedzím hranice a príde otec a ziape ako zmyslov zbavený. Posledne pre to, že som ho upozornila, aby nekupoval synovi všetko, lebo ukradol dedovi mince, mne zobral bez dovolenia strieborný prsteň, ktorý sa už nenašiel, takže si to nezaslúži.
Myslím, že nie je normálne, aby si dovolil zobrať cudzie mince a rozdal ich po triede a vôbec, brať cudzie veci. Tak som mu povedala a musel to podpísať, že tie mince zoženie za nejaký čas späť, určili sme si aj termín. A že predá hry na PSP, aby ich mohol v prípade kúpiť v antikvariáte tie, ktoré mu spolužiaci nechcú vrátiť.
No a samozrejme jeho otec po mne pred ním vrieska, že ako si to môžem dovoliť povedať, že čosi ukradol, že ako matka by som mala stáť za ním. Ešte mu kúpi aj kopec zbytočností, ale nevie, čo mu vlastne vôbec treba.
Potom sa to snažím vykrývať to prísnosťou a prídem si ako mama - xantipa, keď sa snažím vychovať z neho človeka. Keď jeden povraz ťahajú dvaja jedným smerom, tak sa to dá asi odhadnúť ľahko, myslím tá hranica medzi prísnosťou a pochvalou, ale keď každý inam, tak to vyzerá ako fraška. Za také prečiny ako klamstvá a krádeže a dlabanie na učenie ho chváliť teda nebudem. Je to asi ťažko si predstaviť, ale je to hrozné, keď chlap nahrádza synovi lásku drahými darmi, aby vyzeral ako dobrý takto. Ja určím hranice a príde otec a má ich na háku. Tak mi to príde také trochu zbytočné.
Dajte recept na toto, za tie roky ste už mohli čosi objaviť, hm? A budem vám nesmierne vďačná, to myslím úplne vážne:)