Astrológia a horoskopy -
KÁJÍNEK
Aniž bych chtěl jakkoli snižovat utrpení O.H. a její frustraci ze společnosti, silnou roli v jejím příběhu hraje i samota a izolace, což je přesně ten faktor, který každému utrženému "kopanci" dodá monstrózní rozměr a přehnanou důležitost. Lidé dlouhodobě vystavení samotě postupně ztrácejí odolnost vůči stresu.
Další věc - zejména mladí, kteří nemají ve zvyku trápit svůj mozek nějakými složitými reflexemi, tváří v tvář takovým "divným pavoukům" (jak asi O.H. působila) jednají spíše instinktivně. Poměrně spolehlivě vycítí, že něco není v pořádku, ale místo toho, aby se zamysleli nad tím, co to je, spíše udeří. A pokud vím, O.H. se se svou misantropií nikdy nijak netajila... Tím chci říci, že celé to nastavení její povahy spolu se společenským klimatem sedmdesátých let vytvořilo začarovaný kruh, který byl pro dvacetileté děvče příliš silné sousto.
Nepovažoval bych jej však za pouhou odchylku od normálu. AS má svoje specifika, kterým je například mechanické myšlení, přičemž na živé tvory a lidi je pohlíženo spíše jako na objekty. Mezi emočním a rozumovým světem tu zeje veliká propast. Otázka je, jestli se s tímto člověk narodí, anebo jde o vypěstovanou obranu proti zraňování.
O AS se také tvrdí, že je to psychická porucha, která postihuje lidi s nadprůměrným intelektem. V případě O.H. to platí taktéž, během psychotestů byla její inteligence vyhodnocena jako "mírný až vysoký nadprůměr". Měla také velikou slabost pro knihy a např. během výslechu její matky tato shledala zájem své dcery o filozofii, psychologii (Freud) a podobné obory jako "nenormální". V komunistickém Československu působilo takové zaměření doopravdy asi nezvykle, ačkoli v dnešní době, kdy se pod esoterickou a duchovní literaturou prohýbají pulty si tohle asi nedovedeme představit.
A další věc, která v tom sehrála svou roli, byla určitě její sexuální orientace, která byla ve své době považována za úchylku. Není divu, že pod tlakem této společenské normy se O.H. cítila jako "sexuální mrzák", ačkoli způsob, jakým se člověk rozhodne sám sebe interpretovat je samozřejmě výsledkem jeho svobodné volby. Otázkou je, do jaké míry má člověk, jehož psychika je naladěná na ty nejtemnější odstíny, míru osobní svobody mimojiné potřebné k tomu, aby některé jevy svého života interpretoval adekvátně. V tomhle ohledu mě napadá jedna výborná kniha amerického psychiatra Morgana Scotta Pecka - Lidé lži; Psychologie lidského zla. Je to velmi působivý knižní "polodokument" o některých zvláštních případech lidí. Autor označuje zlo za nemoc. Nemoc v tom smyslu, že člověk ztrácí schopnost o sobě rozhodnout v klíčových věcech...
http://www.klubslunicko.cz/slunce/peck.htm
Mě tenhle případ také něčím fascinuje a už bych si rád konečně přečetl tu knihu pana Cílka. Mimochodem teď v česko-slovensko-polské koprodukci vzniká celovečerní film "Já, Olga Hepnarová", který by měl být v kinech příští rok, tak jsem zvědav...