Astrológia a horoskopy -
Domy, čili časoprostor v astrologii
neznámy | 29.12.2018 17:18
Systémy astrologických domů
M. J. Makransky
Problém domů spočívá v podstatě v tom, že vytvořit soustavu domů je pokusem znázornit třírozměrnou situaci ve dvou rozměrech. Systém domů není koláč, ale spíše pomeranč. Dělením mezi jednotlivými sektory nejsou přímky, nýbrž plochy. Problém dělení domů je v tom, že určité informace, které jsou smysluplné z hlediska třírozměrného, se velmi zkreslí, chceme-li je vtěsnat do dvou rozměrů.
V ideálním případě by systém domů měl splňovat dvě podmínky:
1. měl by znázorňovat rotaci Země, t.j. denní pohyb planety by měl být konstantní, její pohyb některými domy by neměl trvat déle, než pohyb jinými.
2. Ascendent, MC, Descendent a I.C. by měly zůstat zachovány jako hroty domů. Jinými slovy: plochy horizontu i meridiánu by měly určovat dílky pomeranče. Máme možnost "vidět" Ascendent jako hrot domu, jen když "sledujeme pohledem" rovinu horizontu (jestliže leží bod, ze kterého se díváme, na této horizontální rovině). A MC můžeme vidět jako hrot domu, jen když podobně sledujeme pohledem meridiální rovinu (jestliže leží bod, ze kterého se díváme, na této poledníkové rovině). Můžeme tedy vidět Asc. a MC současně jen v tom případě, že jak horizontální, tak meridiální rovina určují dílky pomeranče.
Základní problém teorie domů je právě v tom, že tyto dvě podmínky si vzájemně protiřečí. A tak všechny systémy domů, které jsou nám známy, představují různé přístupy k lomu, jak tento rozpor vyřešit.
Ve skutečnosti neexistuje způsob, jak tento rozpor vyřešit (je to matematicky nemožné). Tvrzení, že Kochův systém konečně uspěl ve vyřešení problému rozdělení domů, má asi takovou cenu jako tvrzení, že se někomu podařilo rozřešit kvadraturu kruhu. To, co prakticky všechny systémy domů dělají, je to, že buď nerespektují podmínku číslo l, nebo nerespektují podmínku číslo 2, nerespektují žádnou z nich, nebo předstírají pokus o respektování obou, ale dospějí jen k tomu, že obě podmínky ignorují.
Uvažujme o podmínce číslo 1. Má-li systém domů modelově předvést rotaci Země, musí představovat osa pomeranče zemskou osu a naše stanoviště musí být na této ose. Stlačíme tedy pomeranč na plochu rovníku (nebo na plochu k ní paralelní). Díváme se teď z pozorovacího bodu na severním pólu nebes, takže náš pozorovací bod je stacionární a všechno ostatní kolem nás se otáčí (konstantní rychlostí). Tak je určen systém Meridiální a systém Alcabitiův. Meridiální systém je dokonalý model rotace. V systému Alcubitiově je rotace tělesa konstantní východně od poledníku, avšak na poledníku "poskočí" a na západ od poledníku se těleso otáčí jinou konstantní rychlostí. Jak uvidíme později, dochází v Kochově systému k podobné diskontinuitě v rychlosti otáčení, s výjimkou otáček na horizontu. To znamená, že v Kochově systému prochází planeta těmi domy, které jsou nad horizontem, jinou rychlostí, než jakou prochází domy pod horizontem.
Systém Campanův, Regiomontanův, Solární, Horizontální a Porfyriův se ani nepokoušejí předstírat, že plní podmínku č. l a tak nejsou dobrými modely rotace. Důvodem je, že osa pomeranče v tomto systému není osou zemskou a tak, jak se Země otáčí, tyto modely "kolísají" (otáčejí se různou rychlostí, místo aby se rovnoměrně otáčely konstantní rychlosti). V těchto systémech není náš pozorovací bod pevný, nýbrž sám se otáčí kolem zemské osy.
Placidův systém domů sám o sobě nekolísá, a to díky uplatnění jednoho přímo elegantního geometrického triku: Placidův systém domů je jediný systém, ve kterém dílky pomeranče nejsou určeny plochami, ale křivkami. Okraje dílků pomeranče nejsou rovné, ale zvlněné, asi jako smažené bramborové lupínky. Protože se nás pohled na toto vlnění jaksi "ohýbá", je možné utkvět takovým pohledem současně na Ascendentu i na MC.
Avšak Placidus má stejnou rotační vadu jako Koch: rotace je konstantní nad horizontem a rotace je konstantní pod horizontem, avšak při přechodu tělesa přes horizont se musí buď přidat rychlost nebo sešlápnout brzda.
A právě tak jako podmínka číslo l (aby rotace byla hladká a konstantní) vyžaduje stanoviště na severním pólu nebes, stejně tak podmínka číslo 2 (aby úhly byly současně hroty domů) vyžaduje stanoviště, ze kterého bychom se dívali jižním směrem ze severního bodu na horizontu.
Jinými slovy: podmínka číslo l vyžaduje, aby osa pomeranče byla totožná se zemskou osou, zatímco podmínka číslo 2 žádá, aby osou pomeranče byla přímka, tvořená průřezem poledníkové i horizontální plochy. To je důvodem, proč jsou tyto dvě podmínky ve vzájemném rozporu - každá z nich vyžaduje jiný referenční bod.
Systém stejných domů (Equal House System) a systém Morinův tento problém řeší tak, že ponechávají bez povšimnutí obě podmínky. V těchto systémech je osou pomeranče přímka, spojující póly ekliptiky (naším stanovištěm je severní ekliptikální pól), takže pomeranč nejen "kolísá", ale nemůžeme v těchto systémech vidět ani rovinu poledníkovou, ani rovinu horizontu, protože naše stanoviště (pól ekliptiky) neleží ani na jedné z těchto rovin.
Z těchto důvodů se zdá, že systém stejných domů a Morinův systém poněkud postrádají stud, předstírají-li, že jsou vůbec nějakými systémy domů.
Jedině ze stanoviště severního bodu horizontu (stlačením pomeranče do roviny primární vertikály), odkud můžeme vidět jak horizontální, tak i meridiální rovinu, je možno doslat do zorného úhlu současně jak Ascendent, tak i MC. - Toto je pohled, uplatněný v systému Campanově, Regiomontanově a v systému solárních domů, a jedině tyto systémy dokonale vyhovují podmínce číslo 2 (přičemž nechávají bez povšimnutí podmínku číslo 1).
Některé systémy domů si nevšímají vůbec podmínky číslo 2. Tak např. Ascendent není hrotem domu v systému Meridiálním a Horizontálním. Jiné systémy používají určitý trik nebo nápad, aby se jim podařilo dostat oba úhly na hroty domů.
Systém Porfyriův má o něco více studu než systém stejných domů, ale ne o mnoho. Kolísá ve stejné míře, avšak alespoň se zmiňuje o zachování obou úhlů. Systém Porfyriův se však vzdává nároků na geometrické řešení a řeší problém mávnutím kouzelného proutku a vytažením MC z klobouku.
Konečně přicházíme ke Kochovu systému. Jak již jsem uvedl výše, Kochův systém domů má tu vadu, že domy po obou stranách poledníku jaksi zasahují do sebe navzájem, takže se snadno může stát, že některá planeta je vlastně ve dvou domech současně. Důvodem je, že způsob, jakým je Kochův systém definován, "funguje" jednoznačně jen pro ty body (jako např. Slunce), které leží přesně na ekliptice. Jestliže leží některá planeta v šířce, která je na sever od ekliptiky, potom v určitém okamžiku, kdy nebeské těleso prochází 10. domem, objeví se náhle současně i v 9. domě. A je-li nějaká planeta v jižní šířce, pak v některém okamžiku, když prochází 4. domem, se náhle objeví současně ve 3. domě. Říkám-li, že je Kochova soustava domů absurdní, není to pouze můj osobní názor na věc, nýbrž je to skutečnost, kterou je možné matematicky prokázat.
Na tomto místě se však nechci zabývat touto absurditou Kochova systému. Chci se spíše zabývat tím, že není vůbec elegantní. Kochův systém je jediný, ve kterém náš pomeranč zcela postrádá ústřední osu. Plochy, které od sebe oddělují jednotlivé díly pomeranče, jsou nachýleny, takže místo aby se protínaly podél určité linie, protínají se v určitém bodu (ve středu pomeranče) a vytvářejí dvojitý kužel (obr. 1). Povšimněte si, že hroty Kochových domů nejsou plochy, které protínají tento dvojitý kužel podél určitých linií, ale jsou to plochy, které jsou tangentou k tomuto dvojitému kuželu podél těchto linií (t.j. vymezují tento dvojitý kužel). Naše stanoviště v Kochově systému je střed pomeranče - tedy bod, ve kterém se všechny plochy (směry pohledu) setkávají.
Ponechán sám sobě bude se tento dvojitý kužel hladce otáčet okolo zemské osy ( a tak bude dokonalým modelem rotace, tak jako Meridiální systém). Skutečností však je, že ostatní soustavy domů mají stanoviště pohledu na povrchu pomeranče (severní pól ekliptiky nebo severní pól horizontu) a jsou proto schopny "obhlédnout" celý pomeranč. Díváme-li se ale ze středu pomeranče, pak se budeme muset dívat buď tím, nebo oním směrem - buď směrem vzhůru (k severu) nebo směrem dolů (k jihu). Nemůžeme se dívat zároveň oběma směry. Takže díváme-li se na Ascendent, nemůžeme zahlédnout Descendent. Můžeme vidět bod "P", který leží přesně naproti Ascendentu, avšak tento bod není Descendent. (Má opačnou deklinaci než Descendent.)
Stejné tak nemůžeme vidět MC nebo IC, protože poledníková rovina není tangentou tohoto dvojitého kuželu (protíná ji - viz obr. 2). Takže onen dvojitý kužel se musí podélně rozdělit na dva polokužely. Vždycky když se nějaké těleso přiblíží k poledníku, musíme přenést své stanoviště ze severu na jih (nebo opačně), abychom je měli v zorném úhlu. A přesně v tomto okamžiku, kdy se musíme obrátit, jsme schopni podívat se v rychlosti stranou (na rovinu poledníku) a "uvidět" toto těleso, přecházející přes poledník.
Problém Kochova systému je v podstatě to, že (vedle logických rozporů, které vyvolává) jednoduše nedává smysl. Systém Campanův, Regiomontanův, Solární systém, systém Meridiální, Porfyriův, Horizontální i Morinův dávají jakýs-takýs smysl. Mají svou určitou logiku, i když je to někdy logika pochybená. Také Placidův systém dává smysl (i když při podrobnějším zkoumání má rovněž vady). Ve všech těchto systémech domů existuje pevné stanoviště pozorovatele. Nemusíme poskakovat a dívat se různými směry. Můžeme v klidu sedět a dívat se, jak se všechno otáčí.
V úvodu k "Tabulkám domů podle místa narození - ASI" se praví, že Kochovi pomáhali při vypracovávání jeho systému nejschopnější němečtí a rakouští odborníci na tomto poli. - Lze jen doufat, že jim nezaplatil příliš mnoho peněz.
přeložila Jindřiška Johanisová
Poznámka překladatelky: M. J. Makransky je významný americký astrolog, který žije v Guatemale. Přispívá pravidelné do Časopisu MERCURY HOUR, což je forum, kde si astrologové vzájemné vyměňují své názory formou dopisů. Tento časopis je čtvrtletník a dochází také do Československa.
Převzato z Konstelace ročník II, dvojčíslo 2-3/1993
Grafika
http://www.vkol.cz/~petros/astrol/domy1.htm
M. J. Makransky
Problém domů spočívá v podstatě v tom, že vytvořit soustavu domů je pokusem znázornit třírozměrnou situaci ve dvou rozměrech. Systém domů není koláč, ale spíše pomeranč. Dělením mezi jednotlivými sektory nejsou přímky, nýbrž plochy. Problém dělení domů je v tom, že určité informace, které jsou smysluplné z hlediska třírozměrného, se velmi zkreslí, chceme-li je vtěsnat do dvou rozměrů.
V ideálním případě by systém domů měl splňovat dvě podmínky:
1. měl by znázorňovat rotaci Země, t.j. denní pohyb planety by měl být konstantní, její pohyb některými domy by neměl trvat déle, než pohyb jinými.
2. Ascendent, MC, Descendent a I.C. by měly zůstat zachovány jako hroty domů. Jinými slovy: plochy horizontu i meridiánu by měly určovat dílky pomeranče. Máme možnost "vidět" Ascendent jako hrot domu, jen když "sledujeme pohledem" rovinu horizontu (jestliže leží bod, ze kterého se díváme, na této horizontální rovině). A MC můžeme vidět jako hrot domu, jen když podobně sledujeme pohledem meridiální rovinu (jestliže leží bod, ze kterého se díváme, na této poledníkové rovině). Můžeme tedy vidět Asc. a MC současně jen v tom případě, že jak horizontální, tak meridiální rovina určují dílky pomeranče.
Základní problém teorie domů je právě v tom, že tyto dvě podmínky si vzájemně protiřečí. A tak všechny systémy domů, které jsou nám známy, představují různé přístupy k lomu, jak tento rozpor vyřešit.
Ve skutečnosti neexistuje způsob, jak tento rozpor vyřešit (je to matematicky nemožné). Tvrzení, že Kochův systém konečně uspěl ve vyřešení problému rozdělení domů, má asi takovou cenu jako tvrzení, že se někomu podařilo rozřešit kvadraturu kruhu. To, co prakticky všechny systémy domů dělají, je to, že buď nerespektují podmínku číslo l, nebo nerespektují podmínku číslo 2, nerespektují žádnou z nich, nebo předstírají pokus o respektování obou, ale dospějí jen k tomu, že obě podmínky ignorují.
Uvažujme o podmínce číslo 1. Má-li systém domů modelově předvést rotaci Země, musí představovat osa pomeranče zemskou osu a naše stanoviště musí být na této ose. Stlačíme tedy pomeranč na plochu rovníku (nebo na plochu k ní paralelní). Díváme se teď z pozorovacího bodu na severním pólu nebes, takže náš pozorovací bod je stacionární a všechno ostatní kolem nás se otáčí (konstantní rychlostí). Tak je určen systém Meridiální a systém Alcabitiův. Meridiální systém je dokonalý model rotace. V systému Alcubitiově je rotace tělesa konstantní východně od poledníku, avšak na poledníku "poskočí" a na západ od poledníku se těleso otáčí jinou konstantní rychlostí. Jak uvidíme později, dochází v Kochově systému k podobné diskontinuitě v rychlosti otáčení, s výjimkou otáček na horizontu. To znamená, že v Kochově systému prochází planeta těmi domy, které jsou nad horizontem, jinou rychlostí, než jakou prochází domy pod horizontem.
Systém Campanův, Regiomontanův, Solární, Horizontální a Porfyriův se ani nepokoušejí předstírat, že plní podmínku č. l a tak nejsou dobrými modely rotace. Důvodem je, že osa pomeranče v tomto systému není osou zemskou a tak, jak se Země otáčí, tyto modely "kolísají" (otáčejí se různou rychlostí, místo aby se rovnoměrně otáčely konstantní rychlosti). V těchto systémech není náš pozorovací bod pevný, nýbrž sám se otáčí kolem zemské osy.
Placidův systém domů sám o sobě nekolísá, a to díky uplatnění jednoho přímo elegantního geometrického triku: Placidův systém domů je jediný systém, ve kterém dílky pomeranče nejsou určeny plochami, ale křivkami. Okraje dílků pomeranče nejsou rovné, ale zvlněné, asi jako smažené bramborové lupínky. Protože se nás pohled na toto vlnění jaksi "ohýbá", je možné utkvět takovým pohledem současně na Ascendentu i na MC.
Avšak Placidus má stejnou rotační vadu jako Koch: rotace je konstantní nad horizontem a rotace je konstantní pod horizontem, avšak při přechodu tělesa přes horizont se musí buď přidat rychlost nebo sešlápnout brzda.
A právě tak jako podmínka číslo l (aby rotace byla hladká a konstantní) vyžaduje stanoviště na severním pólu nebes, stejně tak podmínka číslo 2 (aby úhly byly současně hroty domů) vyžaduje stanoviště, ze kterého bychom se dívali jižním směrem ze severního bodu na horizontu.
Jinými slovy: podmínka číslo l vyžaduje, aby osa pomeranče byla totožná se zemskou osou, zatímco podmínka číslo 2 žádá, aby osou pomeranče byla přímka, tvořená průřezem poledníkové i horizontální plochy. To je důvodem, proč jsou tyto dvě podmínky ve vzájemném rozporu - každá z nich vyžaduje jiný referenční bod.
Systém stejných domů (Equal House System) a systém Morinův tento problém řeší tak, že ponechávají bez povšimnutí obě podmínky. V těchto systémech je osou pomeranče přímka, spojující póly ekliptiky (naším stanovištěm je severní ekliptikální pól), takže pomeranč nejen "kolísá", ale nemůžeme v těchto systémech vidět ani rovinu poledníkovou, ani rovinu horizontu, protože naše stanoviště (pól ekliptiky) neleží ani na jedné z těchto rovin.
Z těchto důvodů se zdá, že systém stejných domů a Morinův systém poněkud postrádají stud, předstírají-li, že jsou vůbec nějakými systémy domů.
Jedině ze stanoviště severního bodu horizontu (stlačením pomeranče do roviny primární vertikály), odkud můžeme vidět jak horizontální, tak i meridiální rovinu, je možno doslat do zorného úhlu současně jak Ascendent, tak i MC. - Toto je pohled, uplatněný v systému Campanově, Regiomontanově a v systému solárních domů, a jedině tyto systémy dokonale vyhovují podmínce číslo 2 (přičemž nechávají bez povšimnutí podmínku číslo 1).
Některé systémy domů si nevšímají vůbec podmínky číslo 2. Tak např. Ascendent není hrotem domu v systému Meridiálním a Horizontálním. Jiné systémy používají určitý trik nebo nápad, aby se jim podařilo dostat oba úhly na hroty domů.
Systém Porfyriův má o něco více studu než systém stejných domů, ale ne o mnoho. Kolísá ve stejné míře, avšak alespoň se zmiňuje o zachování obou úhlů. Systém Porfyriův se však vzdává nároků na geometrické řešení a řeší problém mávnutím kouzelného proutku a vytažením MC z klobouku.
Konečně přicházíme ke Kochovu systému. Jak již jsem uvedl výše, Kochův systém domů má tu vadu, že domy po obou stranách poledníku jaksi zasahují do sebe navzájem, takže se snadno může stát, že některá planeta je vlastně ve dvou domech současně. Důvodem je, že způsob, jakým je Kochův systém definován, "funguje" jednoznačně jen pro ty body (jako např. Slunce), které leží přesně na ekliptice. Jestliže leží některá planeta v šířce, která je na sever od ekliptiky, potom v určitém okamžiku, kdy nebeské těleso prochází 10. domem, objeví se náhle současně i v 9. domě. A je-li nějaká planeta v jižní šířce, pak v některém okamžiku, když prochází 4. domem, se náhle objeví současně ve 3. domě. Říkám-li, že je Kochova soustava domů absurdní, není to pouze můj osobní názor na věc, nýbrž je to skutečnost, kterou je možné matematicky prokázat.
Na tomto místě se však nechci zabývat touto absurditou Kochova systému. Chci se spíše zabývat tím, že není vůbec elegantní. Kochův systém je jediný, ve kterém náš pomeranč zcela postrádá ústřední osu. Plochy, které od sebe oddělují jednotlivé díly pomeranče, jsou nachýleny, takže místo aby se protínaly podél určité linie, protínají se v určitém bodu (ve středu pomeranče) a vytvářejí dvojitý kužel (obr. 1). Povšimněte si, že hroty Kochových domů nejsou plochy, které protínají tento dvojitý kužel podél určitých linií, ale jsou to plochy, které jsou tangentou k tomuto dvojitému kuželu podél těchto linií (t.j. vymezují tento dvojitý kužel). Naše stanoviště v Kochově systému je střed pomeranče - tedy bod, ve kterém se všechny plochy (směry pohledu) setkávají.
Ponechán sám sobě bude se tento dvojitý kužel hladce otáčet okolo zemské osy ( a tak bude dokonalým modelem rotace, tak jako Meridiální systém). Skutečností však je, že ostatní soustavy domů mají stanoviště pohledu na povrchu pomeranče (severní pól ekliptiky nebo severní pól horizontu) a jsou proto schopny "obhlédnout" celý pomeranč. Díváme-li se ale ze středu pomeranče, pak se budeme muset dívat buď tím, nebo oním směrem - buď směrem vzhůru (k severu) nebo směrem dolů (k jihu). Nemůžeme se dívat zároveň oběma směry. Takže díváme-li se na Ascendent, nemůžeme zahlédnout Descendent. Můžeme vidět bod "P", který leží přesně naproti Ascendentu, avšak tento bod není Descendent. (Má opačnou deklinaci než Descendent.)
Stejné tak nemůžeme vidět MC nebo IC, protože poledníková rovina není tangentou tohoto dvojitého kuželu (protíná ji - viz obr. 2). Takže onen dvojitý kužel se musí podélně rozdělit na dva polokužely. Vždycky když se nějaké těleso přiblíží k poledníku, musíme přenést své stanoviště ze severu na jih (nebo opačně), abychom je měli v zorném úhlu. A přesně v tomto okamžiku, kdy se musíme obrátit, jsme schopni podívat se v rychlosti stranou (na rovinu poledníku) a "uvidět" toto těleso, přecházející přes poledník.
Problém Kochova systému je v podstatě to, že (vedle logických rozporů, které vyvolává) jednoduše nedává smysl. Systém Campanův, Regiomontanův, Solární systém, systém Meridiální, Porfyriův, Horizontální i Morinův dávají jakýs-takýs smysl. Mají svou určitou logiku, i když je to někdy logika pochybená. Také Placidův systém dává smysl (i když při podrobnějším zkoumání má rovněž vady). Ve všech těchto systémech domů existuje pevné stanoviště pozorovatele. Nemusíme poskakovat a dívat se různými směry. Můžeme v klidu sedět a dívat se, jak se všechno otáčí.
V úvodu k "Tabulkám domů podle místa narození - ASI" se praví, že Kochovi pomáhali při vypracovávání jeho systému nejschopnější němečtí a rakouští odborníci na tomto poli. - Lze jen doufat, že jim nezaplatil příliš mnoho peněz.
přeložila Jindřiška Johanisová
Poznámka překladatelky: M. J. Makransky je významný americký astrolog, který žije v Guatemale. Přispívá pravidelné do Časopisu MERCURY HOUR, což je forum, kde si astrologové vzájemné vyměňují své názory formou dopisů. Tento časopis je čtvrtletník a dochází také do Československa.
Převzato z Konstelace ročník II, dvojčíslo 2-3/1993
Grafika
http://www.vkol.cz/~petros/astrol/domy1.htm
neznámy | 30.12.2018 07:49
Tak toto by hovorilo o tom ako to vnímam aj ja aj ked nie ako astrolog ale skôr tým svojím šiestym zmyslom. Skúšala som iné varianty a teda pozerala som si to na sebe a svojich blízkych, lebo tam viem presný čas a aj ich povahu a život poznám a mne jednoducho ani Koch ani Campanus ale ani iné nesedia, najviac mi sedí Placidus.
Skúšala som aj tie domy rozložené iba v znameniach, mne to nesedí vôbec, dokonca to mi vyšlo najhoršie. Tam skoro nič nesedelo u nikoho z tých mojich skúmaných.
Skúšala som aj tie domy rozložené iba v znameniach, mne to nesedí vôbec, dokonca to mi vyšlo najhoršie. Tam skoro nič nesedelo u nikoho z tých mojich skúmaných.
neznámy | 1.1.2019 15:42
To chápu, u Campana Vás zaskočil rozměr 12. a 1. domu, toto zdůraznění důmů přiléhajících k ascendentu řadu lidí znervozňuje. I když na najdise kdosi psal, že Campanus okázale ignoruje ascendent. Kde k tomu přišel? Ascendent nemůže být v racionálních systémech ignorován.
Placidus a Topocentrický je Vám tedy bližší
Placidus a Topocentrický je Vám tedy bližší
neznámy | 1.1.2019 16:17
podle mého mínění musí být v prvé řadě zachován předpoklad, že hlavní osy horoskopu jsou počátky domů
ascendent počátek 1. domu a východního podzemního kvadrantu
descendent počátek 7. domu a západního nadzemního kvadrantu
medium coeli počátek 10. domu a východního nadzemního kvadrantu
imum coel počátek 4. domu a západního podzemního kvadrantu
a dále:
měl by to být pohled do krajiny tady a teď, v okamžiku prvního nádechu novorozeného jedince, takže těch systémů mnoho nezbývá: Campanus, Regiomontanus, Amfora ThDr Piši
ascendent počátek 1. domu a východního podzemního kvadrantu
descendent počátek 7. domu a západního nadzemního kvadrantu
medium coeli počátek 10. domu a východního nadzemního kvadrantu
imum coel počátek 4. domu a západního podzemního kvadrantu
a dále:
měl by to být pohled do krajiny tady a teď, v okamžiku prvního nádechu novorozeného jedince, takže těch systémů mnoho nezbývá: Campanus, Regiomontanus, Amfora ThDr Piši
neznámy | 1.1.2019 20:03
asi ano, inspirativním momente,m může být nespokojenost s vlatním horoskopem ve světle dosavadních systémů.
Kdybychom nebyli ve vleku řeckého trinitárního myšlení (a+b=c) nepotřebovali bychom kvadranty tvořené obzorem a poledníkem dál dělit. Protože máme tuto potřebu, musíme se vyrovnat s tím, že čtyřrozměrný prostor musíme vtěsnat do dvojprostoru.
Bohužel astrologů, kteří jsou schopni pozorovat oblohu je čím dál tím méně, proto se buď vymýšlejí postmoderní kraviny, nebo se dochází k návratu do dávné minulosti před dvěma tisíciletími.
Místo toho, aby se astrolog snažil pomáhat lidem, zaplétá se do technických problémů.
Kdybychom nebyli ve vleku řeckého trinitárního myšlení (a+b=c) nepotřebovali bychom kvadranty tvořené obzorem a poledníkem dál dělit. Protože máme tuto potřebu, musíme se vyrovnat s tím, že čtyřrozměrný prostor musíme vtěsnat do dvojprostoru.
Bohužel astrologů, kteří jsou schopni pozorovat oblohu je čím dál tím méně, proto se buď vymýšlejí postmoderní kraviny, nebo se dochází k návratu do dávné minulosti před dvěma tisíciletími.
Místo toho, aby se astrolog snažil pomáhat lidem, zaplétá se do technických problémů.
neznámy | 1.1.2019 20:03
asi ano, inspirativním momente,m může být nespokojenost s vlatním horoskopem ve světle dosavadních systémů.
Kdybychom nebyli ve vleku řeckého trinitárního myšlení (a+b=c) nepotřebovali bychom kvadranty tvořené obzorem a poledníkem dál dělit. Protože máme tuto potřebu, musíme se vyrovnat s tím, že čtyřrozměrný prostor musíme vtěsnat do dvojprostoru.
Bohužel astrologů, kteří jsou schopni pozorovat oblohu je čím dál tím méně, proto se buď vymýšlejí postmoderní kraviny, nebo se dochází k návratu do dávné minulosti před dvěma tisíciletími.
Místo toho, aby se astrolog snažil pomáhat lidem, zaplétá se do pseudotechnických problémů, aniž by uměl horoskop vypočítat vlastními silami.
Kdybychom nebyli ve vleku řeckého trinitárního myšlení (a+b=c) nepotřebovali bychom kvadranty tvořené obzorem a poledníkem dál dělit. Protože máme tuto potřebu, musíme se vyrovnat s tím, že čtyřrozměrný prostor musíme vtěsnat do dvojprostoru.
Bohužel astrologů, kteří jsou schopni pozorovat oblohu je čím dál tím méně, proto se buď vymýšlejí postmoderní kraviny, nebo se dochází k návratu do dávné minulosti před dvěma tisíciletími.
Místo toho, aby se astrolog snažil pomáhat lidem, zaplétá se do pseudotechnických problémů, aniž by uměl horoskop vypočítat vlastními silami.
neznámy | 1.1.2019 20:03
asi ano, inspirativním momente,m může být nespokojenost s vlatním horoskopem ve světle dosavadních systémů.
Kdybychom nebyli ve vleku řeckého trinitárního myšlení (a+b=c) nepotřebovali bychom kvadranty tvořené obzorem a poledníkem dál dělit. Protože máme tuto potřebu, musíme se vyrovnat s tím, že čtyřrozměrný prostor musíme vtěsnat do dvojprostoru.
Bohužel astrologů, kteří jsou schopni pozorovat oblohu je čím dál tím méně, proto se buď vymýšlejí postmoderní kraviny, nebo se dochází k návratu do dávné minulosti před dvěma tisíciletími.
Místo toho, aby se astrolog snažil pomáhat lidem, zaplétá se do technických problémů.
Kdybychom nebyli ve vleku řeckého trinitárního myšlení (a+b=c) nepotřebovali bychom kvadranty tvořené obzorem a poledníkem dál dělit. Protože máme tuto potřebu, musíme se vyrovnat s tím, že čtyřrozměrný prostor musíme vtěsnat do dvojprostoru.
Bohužel astrologů, kteří jsou schopni pozorovat oblohu je čím dál tím méně, proto se buď vymýšlejí postmoderní kraviny, nebo se dochází k návratu do dávné minulosti před dvěma tisíciletími.
Místo toho, aby se astrolog snažil pomáhat lidem, zaplétá se do technických problémů.
Počítam horoskop...