11 dom

Tomu rozumím. Já nevím, jaké ty planety mají další aspekty a o čem hovoří, ale myslím, že v zásadě je na překážku v kolektivizaci i Uran i Neptun. takže toho tam máš dost. - Ale lépe, než přímo ve 12. Na hrotu mám Marse, dále Urana. Dost bída, zvlášť když si ty dva na sebe střihnou opozici, jako teď....

-FLOWER-

nenávist, agrese neee.
frustrace - deprese - kompenzace, opakovaně, posléze frustrace- deprese - přijetí pochopení atd., co už se dá lépe žít.-BYE-

Popis kolotoče zmaru, který nastává, když se zabředává (reakce na paní se synkem):
ztráty vlastního života.

Ja mám v 11 dome Mesiac, Urán ,Merkúr , Slnko :)

presne...chcem zjednotiť svoj vnútrajšok s vonkajškom...už mám vek na to, aby som sa nehrala na to, čo nie som, čo nesúzvučí s mojim vnútrom...nech som sama sebou, len to je nejako ťažké, keď netuším o sebe, akokeby som sa vôbec nepoznala či čo

horoskop to neurčuje, len odráža, môže pomôcť oddeliť to čo sú získané masky a čo Ty, no dokáže aj ponalepovať nové "masky" (záleží na vykladačovi :D)

tak či tak, v konečnom dôsledku sme na to každý sám, a všetci viac či menej v istom okamžiku zisťujeme že vlastne nevieme kto sme, hoc nemôžeme vlastne nebyť tým kým sme -CONFUSED-

najvýstížnejšia rada mi príde "miluj!" :) hoc vie to byť v každodennom živote chvíľami rovnako nevylúštiteľné ako pastierkine vesmír chce aby si bola sama sebou :D

-FLOWER-

:)

Zaujalo ma slovo "osamelosť". Cítiš sa osamelá?
Mám 11.dom prázdny a v kozorohovi, vládca saturn v konjunkcii so slnkom v prvom dome. Osamelá nie som, ale samota je pre mňa prirodzená, vyhľadávam ju.
Necítim potrebu ničoho spoločenského, skupinových vzťahov, priateľstvá udržujem len ťažko, nemám v sebe tieto potreby.
Ty ak sa cítiš osamelá, tak asi tieto potreby v sebe máš, ale z nejakého dôvodu sú v disharmónii s tebou a tvojimi očakávaniami. Pocit osamelosti je pocit nedostatku, strádania. Pocit samoty je naopak príjemný, naplňujúci pocit.

:-) pekne povedané...a aj tie masky :D, presneeee...vykladač mi povie, si taká a taká a ja už sa budem vtesnávať do tej role, dúfajúc, že tam nájdem tú svoju podstatu, že tam v nej sa budem cítiť spokojná, šťastná...

Ja som osamela stále.Hoci mám rodičov aj súrodenca aj manžela aj dieťa :) Aj tak som asi 90% v roku sama ... Priateľov nemám,aj keď mi veľmi chýba spriaznená duša :) Raz mi LIVIA povedala, že je to moja karma :) byť sama :) Snažim sa to pochopiť tu samotu a môj 11 dom :)

"Vykladač mi poví, jsi taková a taková a já už se budeme vtěsňávat do té role" -
Tak to je o špatné astrologii, dobrý astrolog ti může pomoc se lépe zorientovat v tom, co teď žiješ a možná ukázat nějaké možnosti, které nevidíš.

(Někdy to ovšem dokáže sousedka, která sice nemá žádnou školu a o astro a žádných cestách k sebeuvědomění a zrcadlech atd. nikdy neslyšela, ale má za sebou kus života pořádně prožitého, s vlaječkami i kopanci, která hodně koukala kolem sebe a protože má moře zkušeností, může být i moudrá.)

Možná máš pravdu - a v samotě se každý cítí podle toho, jaký je. Někoho může trápit, někdo je spokojen v klidu sám se sebou.
Ale já si vzpomínám na dr. Plzáka, který říkal, že samota je úžasná, když hlučící rodina na měsíc vypadne, manžel odjede na služebku, člověk se nadechne, roztáhne a medí si. Ale někde hluboko jest uložen fakt, že se všichni zase vrátí.
Poznala jsem několik žen, které si libovaly, jak je jim príma o samotě, dokonce shodně se nazývaly "vlky-samotáři", a když jim pak odlétlo do světa dítě, syndrom prázdného hnízda je hodil do depky, léčené na psychiatrii.
Já bych s hodnocením svého vnímání samoty počkala, až ji opravdu řádně a dlouho prožiju. (Což moje modrá není nic proti tomu, že někdo potřebuje druhé jako vzduch k dýchání a druhý je soběstačná jednotka).

Áno, neviem, či vôbec niekto vieme, čo je to naozaj byť sám.

Tiež mám rada samotu, ale nemám možnosť odísť do samoty kedy sa mne chce a na ako dlho sa mne žiada. Preto som sa musela učiť "vypnúť" aj v neustálej prítomnosti niekoho.


Inak v 11. dome mám Slnko a Merkúr.

Samotář potřebuje lidi, aby mohl být samotář, co by byl bez existence společností a různých spolků, při kterých si uvědomuje jak je mu o samotě dobře, samotář naopak velmi potřebuje skupiny a přátelství, aby před nimi prchal, je to mechanismus, paradoxně je samotář nejvíce závislý na společnosti.

Kdyby jsi nepotřebovala lidi a společnost, nejsi tady a nedemonstruješ svou samotu, byla by jsi jen se svou samotou a užívala si ji. Tedy nemáš ráda samotu, jen ti vyhovuje jiná forma společnosti.

Je veľa spôsobov ako sa prejavuje samota, samotárstvo, osamotenosť, osamelosť.... čo sú zase rôzne stavy.
Teraz som oproti minulosti z istého pohľadu veľmi spoločenská, konkrétne cez túto formu ako správne píšeš.
Ale stále to nie je celý obraz. Viem presne prečo mi ten radixový 11 dom sedí, ale zbytočne by som to vysvetľovala. :)

Tak to je. Paradox, kdy jedno nevylučuje druhé...Toužím po společnosti, ale zároveň mě po určité době obtěžuje a prchám do samoty. Pokud se z toho nemůžu tak lehce vyvlíknout chytá mě i mírná panika. Myslím, že to ještě není diagnoza:), protože za čas zase společnost vyhledám. Zajímavé je, že v téměř jakékoliv skupině časem dojde k tomu, že jsem nějakým způsobem exponovaná, okolnosti mě vystrčí do popředí, aniž bych o to stála...
jedenáctý dům sev. uzel s lilith v kozorohu opozice saturn

Presne, už som to tu v minulosti takto písala :)

Člověk si leckdy myslí, že někdo nebo něco může vyplnit jeho prázdnotu - nakoupí si věci, má partnera, děti - a nic = osamocený a nespokojený je stále.

Teprve až ztráta někoho/něčeho donucuje dotyčného ke skutečnému všimnutí si, probuzení.

Je zvláštní, není-li člověk bez rodiny, že se cítí sám.

Klade se často na srdce, že rodina a bary jsou základ, štěstí.

Jenomže vtip je v tom, že ani sirotek bez rodiny či vyděděnec, není Podstatou zavrhnut ani osamocen.

Jedná se tedy boužel o psychologický problém.

Stejně jako žal nevyléčí sporťák, tak pocit vnitřního odcizení nevyřeší obklopení se lidmi, rodinou.


Přesto je člověk druh sociální, narozdíl od medvěda potřebuje mít si s kým promluvit.
Proto visíme na sociálních fórech, o mnoha možnostech přidávání a mazání ´přátel´, zahlceni elektronikou a pohodlností, a přesto sami, neboť toto dorozumívání postrádá duši, je odosobněné.
A toto dělají lidé chtějící společnost, sdílení. Jinak by měli dost práce i radosti v přítomném světě mimo pc.
Je to ze strádání hledání...

Nicméně sám není nikdo. Není po jaderné katastrofě a nejsi 1 přeživší. Kolik je doma i venku rostlinek a živočíšků, v bytě pavoučích kamarádů :o)


"
Jak by bylo smutno


Jak by byla smutná tůňka,
kde žabička nezakuňká.

Jak by bylo smutno v háji,
kde si ptáci nezpívají.

Jak by byly smutné domy,
kde nešumí šádné stromy.

Jak by byla smutná louka,
kde si brouček nezabrouká.

Jak by byla smutná ves,
kde neskotačí žádný pes.

Jak by byl smutno v kraji,
kde si děti nevýskají.



Ráj


Jen si, děti, všiměte,
co je krásy na světě!

Jen se, drazí, rozhlédněte,
co tu kolem kvítí kvete!

Kolik je tu ptáčátek,
tolik zvířat, zvířátek!

Kolik je tu dobrých lidí,
co radost si nezávidí!

Jen lidičky oceňtě,
co je krásy na světě!
"


XI.: Probuzení. Vědomí propojenosti jednotlivce v kolektivním duchu.